Štěnice domácí
|
|
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Cimex lectularius Linné, 1758 |
Štěnice domácí (Cimex lectularius) někdy také štěnice postelní, je noční hmyz parazitující na lidech, živící se především lidskou krví.
Obsah |
Štípance štěnice[editovat]
Štípance štěnice se zpravidla vyskytují v řadách po dvou a více štípnutích. To je způsobeno přesunem parazita o kousek dál v případě, že byla štěnice vyrušena během sání. Pohne se o kousek dál a pokračuje v sání. Reakce kůže napadených lidí se liší - od anafylaktického šoku, přes zarudlé otoky, které často velice svědí, až bolí, po pouze malé štípance podobne těm od komárů. Dosud nebylo prokázáno, že by štěnice přenášely nějaké nemoci.
Hubení štěnic[editovat]
Hubení štěnic je poměrně složitá záležitost vyžadující pečlivý přístup dezinsekční firmy a použití správných prostředků. Je zapotřebí důkladně ošetřit nábytek, zejména pak postel, kde se většinou štěnice skrývají (blízko hostitele). Hubení se provádí za pomoci postřiků, nebo fumigace. Postřik zpravidla obsahuje kontaktní látky, takže je nutné, aby se štěnice po postřiku dostala do kontaktu s přípravkem, aby byla zahubena. Fumigace, neboli plynování se provádí pomocí fosforovodíku nebo kyanovodíku (např. Uragan D2), což jsou vysoce toxické látky. Proto je potřeba povolení hygienika. Je to velice nákladná, ale na druhou stranu velice účinná metoda. Plyn se totiž dostane i tam, kam postřik ne.
Původ[editovat]
Na světě se nachází mnoho druhů štěnic, ale pouze štěnice postelová parazituje na lidech. První výskyty můžeme hledat v pravěku v dobách kdy naši prapředci začali obývat jeskyně. Všechny druhy štěnic totiž žijí synantropně s netopýry, kteří mají (a měli) své úkryty právě v jeskyních.
