Dengue: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značka: možný spam
replaced unreferenced content with a referenced translation from English by TWB (Pavla Dohnalova and Zbynek Taborsky)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox disease
{{upravit|chybí infobox, naopak přebývají odkazy v nadpisech}}
| Name = Horečka dengue
'''Horečka dengue [denge]''' je onemocnění rozšířené v [[Tropický podnebný pás|tropickém pásmu]] a [[Afrika|Africe]].
| Image = Denguerash.JPG
| Alt = Photograph of a person's back with the skin exhibiting the characteristic rash of dengue fever
| Caption = Vyrážka typická pro horečku dengue
| ICD10 = {{ICD10|A|90||a|00}}
| ICD9 = {{ICD9|061}}
| DiseasesDB = 3564
| MedlinePlus = 001374
| eMedicineSubj = med
| eMedicineTopic = 528
| MeshName = Dengue
| MeshNumber = C02.782.417.214
}}


'''Horečka dengue''' je [[infekcí]], kterou způsobuje [[virus]] dengue, přenášený [[komáry]]. Horečka dengue je také známá jako „horečka lámající kosti“ nebo „horečka zlomených kostí“ - může totiž působit lidem takovou bolest, že jim připadá, jako by se jim lámaly kosti. K [[symptomům]] horečky dengue patří [[horečka]], bolesti hlavy, kožní vyrážka podobná [[spalničkám]] a bolesti [[svalů]] a [[kloubů]]. U některých lidí se horečka dengue může rozvinout do jedné ze dvou život ohrožujících forem. První z nich je hemoragická horečka dengue, která způsobuje krvácení, únik krve z [[krevních cév]] (trubic, jimiž krev protéká) a výrazné snížení hladiny krevních [[destiček]] (umožňujících srážení krve). Druhou formou je šokový syndrom dengue, který je příčinou nebezpečně [[hypotenze|nízkého krevního tlaku]].
== Původce ==
[[Soubor:Dengue.jpg|thumb|Viry způsobující horečku dengue]]
Onemocnění je vyvoláno [[infekce|infekcí]] [[arbovirus|arboviry]] skupiny B, nejčastěji typ 1 a 2. Jedná se celkem o šest druhů virů.


Existují čtyři odlišné typy viru dengue. Jakmile se člověk nakazí jedním druhem viru, obvykle je pak chráněn před tímto typem po celý zbytek života. Ochranu před ostatními třemi druhy viru mu to však poskytne jen na krátkou dobu. Pokud se později nakazí jedním z těchto tří druhů viru, je pravděpodobné, že bude mít vážné zdravotní potíže.
Inkubační doba je 5-7 dní.
Symptomy jsou vysoká horečka a silné bolesti celého těla ("horečka zlomených kostí") a hlavy. Ve 3. dnu horečky se objevuje [[spalničky|spalničkám]] podobná vyrážka.


Neexistuje žádná účinná [[vakcína]], která by člověka před nakažením chránila, je však možné uskutečňovat jistá opatření, jež mohou infikování člověka zabránit. Lidé se mohou před komáry chránit a snažit se omezit počet štípnutí. Vědci rovněž navrhují zmenšení rozsahu komářích [[habitatů]], což by vedlo ke snížení počtu komárů. Jestliže člověk onemocní horečkou dengue, obvykle se uzdraví pouze díky přijímání dostatečného množství tekutin (pokud jde o mírnou nebo středně těžkou formu nemoci). V případě závažnější formy horečky dengue mohou pacienti potřebovat aplikaci nitrožilního roztoku (tekutiny vpravované do [[cév]] s použitím injekční jehly a hadičky) nebo [[krevní transfúzi]] (krev jiného člověka).
== [[Epidemiologie]] ==
Virus šíří [[komár|komáři]] druhu ''[[Aedes aegypti]]'', resp. čeledi ''[[Culicinae]]'' a [[komár tygrovaný]]. Samec může být nositelem nákazy do konce života. Jako hostitelé také slouží některé druhy savců žijících na stromech.


Od 60. let 20. století vzrůstá počet lidí, kteří horečkou dengue onemocněli. Nemoc se stala celosvětovým problémem po skončení [[druhá světová válka|druhé světové války]], a dnes je běžná ve více než 110 zemích. Každý rok onemocní touto chorobou asi 50–100 miliónů lidí.
== [[Prevence]] ==
Proti onemocnění neexistuje v současné době žádná účinná [[vakcína]]. Případné [[očkování]] s sebou nese další riziko těžkých případů onemocnění u osob, které byly virem již dříve nakaženy.


Vědci nyní pracují na vývoji vakcíny a léků, které by působily přímo proti viru dengue. Lidé také provádějí nejrůznější opatření, aby se zbavili komárů.
== Situace ==
Horečka dengue se začala objevovat krátce po úspěšném potlačování [[žlutá zimnice|žluté zimnice]].


První záznamy o horečce dengue pocházejí z roku 1779. Na počátku 20. století pak vědci zjistili, že nemoc způsobuje virus dengue přenášený komáry.
=== [[Smrtnost]] ===

Smrtnost je nízká: '''4''' mrtví na '''10 000''' nakažených.{{zdroj?}}
==Chorobné znaky a příznaky==
[[File:Dengue fever symptoms.svg|thumb|300px|alt=Outline of a human torso with arrows indicating the organs affected in the various stages of dengue fever|Obrázek zachycující symptomy horečky dengue]]

Kolem 80 % lidí (8 z 10), kteří se nakazí virem dengue, nevykazuje žádné symptomy nebo jsou tyto symptomy jen mírné (například prostá horečka).<ref name=White10>{{cite journal|author=Whitehorn J, Farrar J|title=Dengue|journal=Br. Med. Bull.|volume=95|pages=161–73|year=2010|pmid=20616106|doi=10.1093/bmb/ldq019}}</ref><ref name=WHOp14/><ref name=Euro10>{{cite journal|author=Reiter P|title=Yellow fever and dengue: a threat to Europe?|journal=Euro Surveil |date=2010-03-11|volume=15|issue=10|page=19509|pmid=20403310|url=http://www.eurosurveillance.org/ViewArticle.aspx?ArticleId=19509}}</ref> U přibližně 5 % nakažených osob (5 ze 100) má nemoc závažnější průběh. Malý počet těchto nemocných je pak touto chorobou ohrožen na životě.<ref name=White10/><ref name=Euro10/> Příznaky se projevují mezi 3 a 14 dny poté, kdy byl nemocný viru dengue vystaven, nejčastěji je to však mezi 4. a 7. dnem.<ref name=Gubler379>Gubler (2010), p. 379.</ref> Pokud se tedy člověk vrátil z oblasti, kde je horečka dengue běžná, a horečka nebo jiné příznaky se u něj objeví více než 14 dní po návratu, pravděpodobně nejsou způsobeny virem dengue.<ref name=Peads10/>

Když horečkou dengue onemocní děti, často jsou jejich příznaky totožné se symptomy [[nachlazení]] nebo[[gastroenteritidy]] (neboli střevní chřipky), jako je [[zvracení]] a [[průjem]]).<ref name=India10>{{cite journal|author=Varatharaj A|title=Encephalitis in the clinical spectrum of dengue infection|journal=Neurol. India|volume=58|issue=4|pages=585–91|year=2010|pmid=20739797|doi=10.4103/0028-3886.68655|url=http://www.neurologyindia.com/article.asp?issn=0028-3886;year=2010;volume=58;issue=4;spage=585;epage=591;aulast=Varatharaj}}</ref> U dětí, které horečkou dengue onemocněly, je však pravděpodobné, že budou mít závažné problémy.<ref name=Peads10/>

===Klinický obraz===
Klasickým příznakem horečky dengue je náhlá horečka, bolesti hlavy (obvykle za očima), vyrážka a bolesti svalů a kloubů. Lidový název nemoci - „horečka lámající kosti“ - vystihuje, jak prudká tato bolest může být.<ref name=White10/><ref name=Chen>{{cite journal|author=Chen LH, Wilson ME|title=Dengue and chikungunya infections in travelers|journal=Curr. Opin. Infect. Dis.|volume=23|issue=5|pages=438–44|year=2010|month=October|pmid=20581669|doi=10.1097/QCO.0b013e32833c1d16}}</ref>Horečka dengue má tři fáze - febrilní, kritickou a fázi rekonvalescence.<ref name=WHOp25>WHO (2009), pp. 25–27.</ref>

Během febrilní fáze obvykle nemocný trpí vysokou horečkou (febrilní = horečnatá), která často přesahuje 40 stupňů [[Celsia]]. Mohou se dostavit i bolesti hlavy a celkové bolesti. Febrilní fáze trvá 2 až 7 dní.<ref name=Chen/><ref name=WHOp25/> U zhruba 50 až 80 % lidí s dalšími symptomy se v této fázi objeví i vyrážka.<ref name=Chen/><ref name=Fitz2009>{{cite book|author=Wolff K, Johnson RA (eds.)|title=Fitzpatrick's Color Atlas and Synopsis of Clinical Dermatology|year=2009|publisher=McGraw-Hill Medical|location=New York|isbn=9780071599757|chapter=Viral Infections of Skin and Mucosa|edition=6th|pages=810–2}}</ref> Ta vypadá první nebo druhý den jako zarudnutí kůže, později (4. až 7. den) jako spalničky.<ref name=Fitz2009/><ref name=ER2010>{{cite book|author=Knoop KJ, Stack LB, Storrow A, Thurman RJ (eds.)|title=Atlas of Emergency Medicine|year=2010|publisher=McGraw-Hill Professional|location=New York|isbn=0071496181|chapter=Tropical Medicine|edition=3rd |pages=658–9}}</ref> Na kůži se mohou objevit malé rudé skvrnky (petechie), které po zatlačení na kůži nemizí. Ty vznikají v důsledku prasklých [[kapilár]]. <ref name=WHOp25/> Nemocný může trpět i mírným krvácením ze [[sliznice]] nosu a dutiny ústní.<ref name=Peads10/><ref name=Chen/> Samotná horečka se obvykle zlepší a pak znovu na jeden či dva dny vrátí. Tento vzorec průběhu nemoci je však u každého pacienta jiný.<ref name=ER2010/><ref name=Gould/>

U některých lidí se nemoc po skončení horečky rozvine do kritické fáze. Ta trvá 1 až 2 dny.<ref name=WHOp25/> Během této fáze se v oblasti hrudi a [[břicha]] může hromadit tekutina, unikající z malých cév. Ta již v těle [[oběhový systém|neobíhá]] a v důsledku toho pak nejsou životně důležité orgány dostatečně zásobovány krví;<ref name=WHOp25/> nemohou tedy normálně fungovat. U nemocného se může dostavit těžké krvácení (obvykle z [[gastrointestinální systém|gastrointestinálního traktu]].)<ref name=Peads10/><ref name=WHOp25/>

[[Selháním]] oběhového systému, šokovým syndromem dengue nebo hemoragickou horečkou dengue je postiženo méně než 5 % lidí infikovaných virem dengue.<ref name=Peads10/> Pokud se nemocný v minulosti nakazil jiným typem viru dengue („sekundární infekce“), je větší pravděpodobnost, že se u něj tyto závažné potíže objeví.<ref name=Peads10/><ref name=Life10>{{cite journal|author=Rodenhuis-Zybert IA, Wilschut J, Smit JM|title=Dengue virus life cycle: viral and host factors modulating infectivity|journal=Cell. Mol. Life Sci.|volume=67|issue=16|pages=2773–86|year=2010|month=August|pmid=20372965|doi=10.1007/s00018-010-0357-z}}</ref>

Ve fázi rekonvalescence se tekutina uniklá z cév opět vstřebává do krevního řečiště.<ref name=WHOp25/> Tato fáze trvá 2 až 3 dny<ref name=Peads10/> a stav nemocného se během ní často výrazně zlepšuje. Pacienti ale mohou trpět těžkým svěděním a nízkou [[srdeční frekvencí]].<ref name=Peads10/><ref name=WHOp25/> V této fázi se může člověk dostat do stavu přetížení oběhového systému tekutinou (velký objem tekutin se vstřebává zpět do oběhu). Pokud je zasažen mozek, může dojít k [[záchvatům]] nebo poruchám vědomí (myšlení, uvědomování a chování člověka může být jiné než obvykle).<ref name=Peads10/>

===Přidružené problémy===
Virus dengue může někdy zasáhnout i další tělesné systémy.<ref name=WHOp25/> Člověk pak může trpět pouze symptomy těchto potíží, nebo jejich kombinací s klasickými příznaky nemoci.<ref name=India10/> Poruchy vědomí se objevují u 0,5–6 % závažných případů. Dochází k nim v případě, že virus způsobil infekci mozku, a také tehdy, když životně důležité orgány - jako například játra - nefungují normálně.<ref name=India10/><ref name=Gould>{{cite journal|author=Gould EA, Solomon T|title=Pathogenic flaviviruses|journal=The Lancet|volume=371|issue=9611|pages=500–9|year=2008|month=February|pmid=18262042|doi=10.1016/S0140-6736(08)60238-X}}</ref>

U lidí trpících horečkou dengue byla pozorována i jiná [[neurologie|neurologická]] onemocnění (onemocnění postihující mozek a nervy). Choroba může způsobit mimo jiné transverzální myelitidu a Guillain-Barrého syndrom.<ref name=India10/> Přestože se takové případy vyskytují jen velmi zřídka, virus může zapříčinit i srdeční infekci a akutní [[selhání jater]].<ref name=Peads10/><ref name=WHOp25/>

==Příčina==
[[File:Dengue.jpg|thumb|alt=A transmission electron microscopy image showing dengue virus|Výrazně zvětšená fotografie viru dengue (shluk tmavých bodů uprostřed obrázku)]]
Horečka dengue je způsobena virem dengue. Ve vědeckém systému, který pojmenovává a klasifikuje viry, patří virus dengue do čeledi ''Flaviviridae'' a [[rodu]] ''Flavivirus''. K téže čeledi náleží i jiné viry, které vyvolávají u lidí další závažné choroby. Jde například o virus [[žluté zimnice]], [[západonilský virus]], virus encefalitidy St. Louis, virus japonské encefalitidy, virus [[klíšťové encefalitidy]], virus nemoci kjasanurského lesa a virus omské hemoragické horečky - všechny uvedené viry řadíme do čeledi''Flaviviridae''.<ref name=Gould/> Většinu těchto virů přenášejí komáři nebo klíšťata.<ref name=Gould/>

===Přenos===
[[File:Aedes aegypti biting human.jpg|alt=Close-up photograph of an ''Aedes aegypti'' mosquito biting human skin|thumb|Komár ''[[Aedes aegypti]]'' sající krev člověka]]
Virus dengue je přenášen většinou komáry druhu ''Aedes'', zejména pak ''Aedes aegypti''.<ref name=WHOp14>WHO (2009), pp.&nbsp;14–16.</ref> Tento druh komárů se obvykle vyskytuje v [[zeměpisných šířkách]] mezi 35° na severu a 35° na jihu v [[nadmořské výšce]] do 1000 m.<ref name=WHOp14/> Útočí většinou během dne<ref name=WHOp59/> a člověka mohou nakazit jediným štípnutím.<ref name=Yellow10>{{cite web|url=http://wwwnc.cdc.gov/travel/yellowbook/2010/chapter-5/dengue-fever-dengue-hemorrhagic-fever.aspx|title=Chapter 5 – Dengue Fever (DF) and Dengue Hemorrhagic Fever (DHF)|work=2010 Yellow Book|author=Center for Disease Control and Prevention|accessdate=2010-12-23}}</ref>

V některých případech se mohou komáři nakazit virem dengue od lidí. Pokud samice komára štípne nakaženého člověka, může se virem infikovat. Zpočátku virus přežívá v buňkách, jež vystýlají [[trávicí ústrojí]] komára. O 8 až 10 dní později se virus rozšíří do [[slinných žláz]] komára, které produkují [[sliny]] . Ty nyní obsahují virus dengue. Když komár štípne člověka, jeho sliny se dostávají do lidského těla a mohou dotyčného nakazit. Zdá se, že virus nepůsobí nakaženým komárům žádné zvláštní potíže - ti pak zůstávají přenašeči viru až do konce života. Komáři ''Aedes aegypti'' jsou nejpravděpodobnějšími přenašeči viru dengue, neboť žijí v blízkosti lidí a napadají člověka, nikoli zvířata.<ref>Gubler (2010), pp.&nbsp;377–78.</ref> Vajíčka kladou do člověkem vyrobených vodních nádrží.

Virus dengue se také může šířit prostřednictvím infikovaných krevních výrobků a [[dárcovství orgánů]].<ref>{{cite journal|author=Wilder-Smith A, Chen LH, Massad E, Wilson ME|title=Threat of Dengue to Blood Safety in Dengue-Endemic Countries|journal=Emerg. Infect. Dis.|volume=15|issue=1|pages=8–11|year=2009|month=January|pmid=19116042|pmc=2660677|doi=10.3201/eid1501.071097|url=http://www.cdc.gov/eid/content/15/1/8.htm}}</ref><ref>{{cite journal|author=Stramer SL, Hollinger FB, Katz LM, ''et al.''|title=Emerging infectious disease agents and their potential threat to transfusion safety|journal=Transfusion|volume=49 Suppl 2|pages=1S–29S|year=2009|month=August|pmid=19686562|doi=10.1111/j.1537-2995.2009.02279.x}}</ref> Pokud člověk nakažený virem dengue [[krevní transfúze|daruje krev]] nebo tělesný orgán, který je pak transplantován jiné osobě, taková osoba pak může být virem infikována. V některých zemích, jako například v Singapuru, je horečka dengue běžná. V takových státech je virem infikováno 1,6 až 6 transfúzí z každých 10 000.<ref>{{cite journal|author=Teo D, Ng LC, Lam S|title=Is dengue a threat to the blood supply?|journal=Transfus Med|volume=19|issue=2|pages=66–77|year=2009|month=April|pmid=19392949|pmc=2713854|doi=10.1111/j.1365-3148.2009.00916.x|url=http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-3148.2009.00916.x/full}}</ref>Virus se také může přenést z matky na dítě během [[těhotenství]] nebo při porodu.<ref name="pmid20130380">{{cite journal|author=Wiwanitkit V |title=Unusual mode of transmission of dengue |journal=Journal of Infection in Developing Countries |volume=4 |issue=1 |pages=51–4|year=2010|month=January |pmid=20130380 |doi=|url=http://www.jidc.org/index.php/journal/article/view/20130380}}</ref> Žádnou jinou formou se obvykle nešíří.<ref name=Chen/>

===Rizika===
U nemluvňat a malých dětí s horečkou dengue existuje větší pravděpodobnost závažného onemocnění než u dospělých. Děti mnohem spíše těžce onemocní, pokud jsou v dobrém fyzickém stavu (zdravé a dobře živené).<ref name=Peads10/> (To je odlišné od mnoha ostatních infekcí, u kterých ke zhoršení obvykle dochází u dětí [[podvýživa|podvyživených]], nemocných či špatně živených.) Pravděpodobnost vážného onemocnění je vyšší u žen než u mužů.<ref name=Guzman10/> Horečka dengue může ohrožovat život osob s chronickými (dlouhodobými) nemocemi, jako je například [[cukrovka]] a [[astma]].<ref name=Guzman10>{{cite journal|author=Guzman MG, Halstead SB, Artsob H, ''et al.''|title=Dengue: a continuing global threat|journal=Nat. Rev. Microbiol.|volume=8|issue=12 Suppl|pages=S7–S16|year=2010|month=December|pmid=21079655|doi=10.1038/nrmicro2460|url=http://www.nature.com/nrmicro/journal/v8/n12_supp/full/nrmicro2460.html}}</ref>

==Mechanismus==
Když komár štípne člověka, jeho sliny se dostanou do lidské kůže. Pokud je komár nakažen virem dengue, virus se přenáší jeho slinami. Když tedy komár člověka štípne, virus se dostane do kůže člověka společně se slinami komára. Virus se přichytí k [[bílé krvince]] a vstoupí do ní. (Bílé krvinky chrání tělo tím, že odrážejí různá nebezpečí, například infekce.) Zatímco bílé krvinky putují tělem, virus se reprodukuje (množí). Bílé krvinky reagují tvorbou množství signálních [[proteinů]] (tzv. cytokinů), například interleukinů, interferonů a faktorů nádorové nekrózy. Tyto proteiny způsobují horečku, chřipkové symptomy a silné bolesti, pro horečku dengue typické.

Pokud je osoba nakažena vážnou infekcí, virus se v těle reprodukuje mnohem rychleji. Protože množství virů v těle je pak podstatně vyšší, zasaženo může být více orgánů (například [[játra]] a [[kostní dřeň]]). Ze stěn malých cév v krevním řečišti uniká krev do tělních dutin. Z toho důvodu koluje v žilách po celém těle méně krve. Krevní tlak člověka klesne tak nízko, že srdce nezvládá zásobovat životně důležité orgány dostatkem krve. Kostní dřeň rovněž není schopna vytvářet dostatek krevních destiček, které jsou potřebné k tomu, aby se krev správně srážela. Bez dostatku krevních destiček je tak člověk mnohem náchylnější k problémům s krvácením, které je hlavní komplikací provázející horečku dengue (jedním z nejzávažnějších problémů, které nemoc může způsobit).<ref name=Martina09>{{cite journal|author=Martina BE, Koraka P, Osterhaus AD|title=Dengue Virus Pathogenesis: an Integrated View|journal=Clin. Microbiol. Rev.|volume=22|issue=4|pages=564–81|year=2009|month=October|pmid=19822889|pmc=2772360|doi=10.1128/CMR.00035-09|url=http://cmr.asm.org/cgi/content/full/22/4/564}}</ref>

==Diagnóza==
Horečku dengue lékaři obvykle diagnostikují po vyšetření nakažené osoby a následném konstatování, že její symptomy odpovídají symptomům této choroby. Lékaři jsou schopni nemoc tímto způsobem diagnostikovat mnohem pravděpodobněji v oblastech, o kterých se ví, že se v nich horečka dengue běžně vyskytuje.<ref name=White10/> Je-li však choroba ve své rané fázi, může být obtížné ji odlišit od ostatních virových infekcí (infekcí způsobených viry).<ref name=Peads10/> Nemocný má pravděpodobně dengue, pokud trpí horečkou a dalšími dvěma z těchto symptomů - nevolností a zvracením, vyrážkou, celkovou bolestí a nízkým počtem bílých krvinek nebo má pozitivní turniketový test. V oblastech, ve kterých je horečka dengue běžná, kterýkoli z těchto varovných příznaků společně s horečkou obvykle signalizují, že osoba má horečku dengue<ref name=WHOp10/>.

Před zhoršením stavu nemocného se obvykle objeví varovné příznaky.<ref name=WHOp25/> Turniketový test je vhodný, když nelze provést žádný [[laboratorní]] test. Při turniketovém testu lékař na 5 minut omotá škrtidlo kolem paže vyšetřované osoby a poté spočítá malé červené skvrnky na kůži. Vyšší počet skvrnek znamená, že osoba se pravděpodobně nakazila horečkou dengue.<ref name=WHOp25/>

Může být obtížné odlišit horečku dengue a nemoc chikungunya. Chikungunya je podobná virová infekce, která má s horečkou dengue společných mnoho symptomů a vyskytuje se ve stejných částech světa.<ref name=Chen/> Horečka dengue může také mít stejné symptomy jako některé jiné nemoci, například [[malárie]], [[leptospiróza]], [[tyfová horečka]] a [[meningitida|meningokokové onemocnění]]. Předtím, než je u osoby diagnostikována horečka dengue, lékaři provedou testy, aby se ujistili, že se ve skutečnosti nejedná o jednu z těchto nemocí.<ref name=Peads10/>

Pokud má člověk horečku dengue, jedna z prvních změn, kterou laboratorní testy odhalí, je nízký počet bílých krvinek. Dalšími příznaky nemoci jsou nízký počet krevních destiček a metabolická acidóza.<ref name=Peads10/> Pokud osoba trpí vážnou formou horečky dengue, lze z vyšetření krve vypozorovat další změny. Závažná forma choroby způsobuje únik tekutiny z krevního řečiště, což vede k hemokoncentraci (tedy méně krevní plazmy – tekuté složky krve – a více [[červených krvinek]] v krvi) a nízké hladině albuminu v krvi.<ref name=Peads10/>

Vážná forma horečky dengue někdy způsobuje hromadění pleurálního výpotku (uniklá tekutina se hromadí v okolí [[plic]]) nebo ascites (tekutina se hromadí v oblasti břicha). Pokud je této tekutiny velké množství, může lékař tento stav diagnostikovat už při samotném vyšetření osoby.<ref name=Peads10/> Šokový syndrom dengue může zdravotník včas rozpoznat, pokud má pro identifikaci tekutiny v těle k dispozici lékařský [[ultrazvuk]].<ref name=White10/><ref name=Peads10/> V mnoha zemích, ve kterých je horečka dengue běžná, však většina zdravotníků a klinik ultrazvukové přístroje nemá.<ref name=White10/>

===Klasifikace===
V roce 2009 [[Světová zdravotnická organizace]] (WHO) horečku dengue rozdělila na dva typy: nekomplikovaný a závažný.<ref name=White10/><ref name=WHOp10>WHO (2009), pp. 10–11.</ref> Předtím, v roce 1997, WHO nemoc dělila na nediferencovanou horečku, horečku dengue a hemoragickou horečku dengue, později ale rozhodla, že toto staré členění je třeba zjednodušit. Rovněž se shodla na tom, že staré členění bylo příliš omezující - nezahrnovalo všechny formy, ve kterých se horečka dengue může vyskytovat. Ačkoli byla klasifikace nemoci oficiálně změněna, starší způsob třídění se stále často používá.<ref name=WHOp10/><ref name=Peads10>{{cite journal|author=Ranjit S, Kissoon N|title=Dengue hemorrhagic fever and shock syndromes|journal=Pediatr. Crit. Care Med.|year=2010|month=July|pmid=20639791|doi=10.1097/PCC.0b013e3181e911a7|volume=12|pages=90–100|issue=1}}</ref><ref name=WHO97/>

Podle starého klasifikačního systému WHO byla hemoragická horečka dengue rozdělena do čtyř fází zvaných stupeň I–IV:
* Stupeň I – člověk má horečku a snadno se mu tvoří modřiny nebo má pozitivní turniketový test.
* Stupeň II - člověk krvácí do kůže a dalších částí těla.
* Stupeň III - člověk vykazuje známky oběhového šoku.
* Stupeň IV – člověk má tak vážný šok, že jeho krevní tlak klesá na minimum a nelze nahmatat srdeční tep.<ref name=WHO97>{{cite book|author=WHO|url=http://www.who.int/csr/resources/publications/dengue/012-23.pdf|chapter=Chapter 2: clinical diagnosis|title=Dengue haemorrhagic fever: diagnosis, treatment, prevention and control|edition=2nd|location=Geneva|publisher=World Health Organization|pages=12–23|year=1997|isbn=9241545003}}</ref> Stupně III a IV se nazývají „šokový syndrom dengue“.<ref name=WHOp10/><ref name=WHO97/>

===Laboratorní testy===
Horečku dengue lze diagnostikovat pomocí [[mikrobiologie|mikrobiologických]] laboratorních testů.<ref name=WHOp10/>Lze provést několik odlišných testů. Jeden z testů (izolace viru) izoluje (neboli odděluje) virus dengue v buněčných kulturách (vzorcích). Další z testů (detekce nukleových kyselin) je určen k vyhledávání [[nukleových kyselin]] viru za použití techniky zvané [[polymerázová řetězová reakce]] (PCR). Třetí test (detekce antigenů) vyhledává [[antigeny]] viru. Další test určuje [[protilátka|protilátky]] v krvi, které tělo pro boj s virem dengue vytváří.<ref name=Guzman10/><ref name=WHOp90>WHO (2009), pp.&nbsp;90–95.</ref> Izolace viru a detekce nukleových kyselin fungují lépe než detekce antigenu. Tyto testy jsou však nákladnější, takže na mnoha místech nejsou dostupné.<ref name=WHOp90/> Když je horečka dengue ve své rané fázi, všechny tyto testy mohou být negativní (tj. neprokáží, že je osoba nemocná).<ref name=Peads10/><ref name=Guzman10/>

Kromě testů na protilátky mohou tyto laboratorní testy pomoci diagnostikovat horečku dengue pouze v její akutní (počáteční) fázi. Testy na protilátky však mohou potvrdit, že člověk má horečku dengue i v pozdějších fázích infekce. Protilátky, které bojují s virem dengue, lidské tělo vytváří po 5 až 7 dnech.<ref name=Chen/><ref name=Guzman10/><ref name=Gubler10>Gubler (2010), p.&nbsp;380.</ref>

==Prevence==
Proti nákaze virem dengue neexistují žádné schválené vakcíny.<ref name=White10/> Jako prevenci před infekcí Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje regulaci populace komárů a ochranu osob před štípnutím komáry. <ref name=WHOp59>WHO (2009), pp.&nbsp;59–60.</ref><ref name=WHOp137>WHO (2009), p.&nbsp;137.</ref>

WHO navrhla program prevence proti horečce dengue (nazvaný „Integrated Vector Control“), který sestává z pěti odlišných částí:
* [[Advokát|Prosazování důležitých opatření]], sociální mobilizace a [[legislativa]] (zákony) by měly vést k posílení [[zdravotnických]] organizací a komunit.
* Všechny složky společnosti by měly spolupracovat. To zahrnuje [[veřejný sektor]] (například vládu), soukromý sektor (například podniky a [[korporace]]) a sektor [[zdravotnické péče]].
* Všechny způsoby regulace nemoci by měly být integrovány tak, aby dostupné [[zdroje]] měly co největší možný účinek.
* Rozhodnutí by měla být činěna na základě důkazů. To pomůže zajistit, aby byla intervence (kroky činěné v boji s horečkou dengue) účinná.
* Oblastem, ve kterých je horečka dengue problémem, by měla být poskytnuta pomoc, aby byly schopny na potíže související s nemocí reagovat samy.<ref name=WHOp59/>

WHO rovněž doporučuje učinit jisté specifické kroky pro regulaci počtu komárů a zajištění ochrany před štípnutím. Nejlepším způsobem, jak regulovat počet komárů druhu „Aedes aegypti“, je zbavit se míst jejich výskytu.<ref name=WHOp59/> Lidé by měli vyprazdňovat otevřené vodní nádrže (aby do nich komáři nemohli naklást vajíčka). Pro regulaci komárů v těchto oblastech lze rovněž použít [[insekticidy]] nebo prostředky [[biologické regulace]].<ref name=WHOp59/> Vědci se domnívají, že postřiky organofosfátovými nebo pyrethroidovými insekticidy nepomáhají.<ref name=Euro10/> Plochy stojatých vod by měly být odstraněny, protože komáry přitahují; lidé mohou mít rovněž zdravotní problémy, pokud se insekticidy začnou ve stojaté vodě usazovat.<ref name=WHOp59/> Jako prevenci před napadením komáry mohou lidé nosit oblečení, které zcela zakrývá pokožku, a používat repelent proti hmyzu, který komáry odpudí. (Nejlépe funguje DEET.) Při odpočinku mohou lidé rovněž používat sítě proti moskytům.<ref name=Yellow10/>

==Léčba==
Specifický způsob léčby horečky dengue neexistuje.<ref name=White10/> Různí lidé vyžadují různé způsoby léčby v závislosti na symptomech, kterými trpí. U některých lidí postačí domácí léčení a dostatečný příjem tekutin pod dohledem lékaře, zatímco jiné osoby mohou potřebovat podání nitrožilního roztoku a krevní transfúzi.<ref name=WHOp32>WHO (2009), pp.&nbsp;32–37.</ref>Pokud se u člověka vyskytnou závažné varovné příznaky, a pokud trpí chronickými zdravotními problémy, může lékař rozhodnout o jeho hospitalizaci.<ref name=Peads10/>

Pokud nakažené osoby potřebují podání nitrožilního roztoku, pak obvykle pouze po dobu jednoho či dvou dní.<ref name=WHOp32/> Lékař množství podávaného roztoku zvýší tak, aby člověk vylučoval určité množství [[moči]] (0,5–1 ml/kg/hod.). Množství podávaného roztoku se dále zvyšuje, dokud se hematokrit (množství [[železa]] v krvi) a vitální znaky nemocného nevrátí zpět do normálu.<ref name=Peads10/> Z důvodu rizika krvácení se lékaři snaží vyhnout invazivním lékařským zákrokům, jako je například nasogastrická intubace (zavedení sondy do žaludku přes nosní dutinu), intramuskulární injekce (podání léku injekcí vpichovanou do svalu) a arteriální punkce (vpíchnutí jehly do tepny).<ref name=Peads10/> Na horečku a bolest je možné podávat [[acetaminofen]] (Tylenol). Protizánětlivé léky typu [[NSAID]] (jako například ibuprofen a aspirin) by neměly být podávány, jelikož zvyšují pravděpodobnost krvácení.<ref name=WHOp32/> Podávání krevních transfúzí by mělo být zahájeno ihned, jakmile dojde k výkyvu vitálních znaků od normálu nebo pokud se začne snižovat množství červených krvinek v krvi.<ref name=WHOp40>WHO (2009), pp.&nbsp;40–43.</ref> V případě potřeby krevní transfúze by člověku měla být podána plná krev (krev, která nebyla separována na jednotlivé složky) nebo červené krvinky. Transfúze krevních destiček (separovaných z plné krve) nebo čerstvě zmrazené krevní plazmy se obvykle nedoporučuje.<ref name=WHOp40/>

Ve fázi, kdy se nemocný z horečky dengue již zotavuje, se nitrožilní roztok již dále nepodává, aby nedošlo k přetížení oběhu tekutinou.<ref name=Peads10/> Pokud tento stav nastane a vitální znaky osoby jsou stabilní (nemění se), obvykle postačí pozastavit příjem dalších tekutin.<ref name=WHOp40/> Pokud se člověk již nenachází v kritické fázi nemoci, lze mu podat kličková diuretika, například furosemid (Lasix). Ta pomohou vyloučit z krevního oběhu nadbytečné tekutiny.<ref name=WHOp40/>

==Pravděpodobnost vyléčení==
Většina lidí se z horečky dengue zotaví bez jakýchkoli následných potíží.<ref name=WHOp10/> Bez léčby na horečku dengue umírá asi 1 až 5 % nakažených osob, tedy 1 až 5 ze 100 nakažených.<ref name=Peads10/> V případě správné léčby pak umírá méně než 1 % nakažených.<ref name=WHOp10/> Z lidí infikovaných závažnou formou horečky dengue však umírá celých 26 % (26 ze 100).<ref name=Peads10/>

Horečka dengue je běžným onemocněním ve více než 110 zemích.<ref name=Peads10/> Každý rok se touto nemocí ve světě nakazí 50 až 100 miliónů lidí a hospitalizováno je kvůli ní přibližně půl miliónu lidí.<ref name=White10/> Asi 12 500 až 25 000 nakažených na tuto nemoc umírá.<ref name=India10/><ref>{{cite web|author=WHO media centre|url=http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs117/en/|title=Dengue and dengue haemorrhagic fever|date=March 2009|publisher=World Health Organization|accessdate=2010-12-27}}</ref>

Horečka dengue patří mezi nejběžnější virová onemocnění šířená [[členovci]].<ref name=Life10/> Přisuzuje se jí zátěž přibližně 1 600 let života ztracených nemocí na jeden milión osob, což znamená, že na každý jeden milión lidí způsobuje nemoc ztrátu 1 600 let lidského života. To je přibližně stejný dopad, jaký mají ostatní dětské a tropické nemoci, například tuberkulóza.<ref name=Guzman10/> Horečka dengue je po [[malárii]] považována za druhou nejvýznamnější tropickou nemoc.<ref name=Peads10/> Světová zdravotnická organizace horečku dengue rovněž řadí mezi jednu z 16 opomíjených tropických nemocí (tato nemoc není brána tak vážně, jak by měla).<ref>{{cite web|author=Neglected Tropical Diseases|url=http://www.who.int/neglected_diseases/diseases/en/|title=Diseases covered by NTD Department|publisher=World Health Organization|accessdate=2010-12-27}}</ref>

Horečka dengue se ve světě stává stále častější nemocí. V roce 2010 byla třicetkrát běžnější než v roce 1960.<ref name=WHOp3>WHO (2009), p.&nbsp;3.</ref> Tento nárůst je přičítán několika faktorům. Stále více lidí žije ve městech. Světová populace (počet lidí na světě) neustále roste a stále více lidí cestuje v mezinárodním měřítku (mezi jednotlivými zeměmi). Má se za to, že na větším rozšíření nemoci hraje svou roli i [[globální oteplování]].<ref name=White10/>

Horečka dengue se nejčastěji vyskytuje kolem [[rovníku]]. V oblastech, v nichž je běžná, žije přibližně 2,5 miliardy lidí, 70 % z nich v Asii a v Tichomoří.<ref name=WHOp3/> Ve Spojených státech se 2,9 % až 8 % lidí, kteří se vrátili z cest po oblastech s výskytem horečky dengue a kteří horečkou onemocněli, nakazilo během cestování.<ref name=Yellow10/> U této skupiny osob je horečka dengue po malárii druhou nejběžněji diagnostikovanou infekcí.<ref name=Chen/>

==Historie==
O horečce dengue se poprvé psalo již před mnoha lety. Čínská lékařská encyklopedie z doby dynastie Jin (z období mezi 265 až 420 let po Kristu) zmiňuje člověka, který pravděpodobně horečkou dengue onemocněl. Kniha hovoří o „otravě z vody“, související s létajícím hmyzem.<ref name=EID06/><ref name=Gubler98>{{cite journal|author=Gubler DJ|title=Dengue and Dengue Hemorrhagic Fever|journal=Clin. Microbiol. Rev.|volume=11|issue=3|pages=480–96|year=1998|month=July|pmid=9665979|pmc=88892|url=http://cmr.asm.org/cgi/content/full/11/3/480}}</ref> Existují rovněž písemné záznamy ze 17. století (od roku 1600 dále) o událostech, které by mohly být [[epidemií]] horečky dengue (během níž se nemoc v krátkém časovém období velmi rychle rozšířila). Pravděpodobně nejstarší zprávy o epidemii horečky dengue pocházejí z let 1779 a 1780. Ty hovoří o epidemii, která zachvátila Asii, Afriku a Severní Ameriku.<ref name=Gubler98/> Od té doby až do roku 1940 k mnoha dalším epidemiím nedošlo.<ref name=Gubler98/>

V roce 1906 vědci dokázali, že nemoc na lidi přenáší komáři rodu „Aedes“, a v roce 1907 byl za původce horečky dengue označen virus. Byla to teprve druhá nemoc, u které se prokázalo, že je způsobena virem. (Virový původ nemoci již vědci prokázali u žluté zimnice.)<ref name=Henchal>{{cite journal|author=Henchal EA, Putnak JR|title=The dengue viruses|journal=Clin. Microbiol. Rev.|volume=3|issue=4|pages=376–96|year=1990|month=October|pmid=2224837|pmc=358169|url=http://cmr.asm.org/cgi/reprint/3/4/376|doi=10.1128/CMR.3.4.376}}</ref>John Burton Cleland a Joseph Franklin Siler pokračovali ve výzkumu viru způsobujícího horečku dengue a určili základní charakteristiky jeho šíření.<ref name=Henchal/>

Horečka dengue se začala mnohem rychleji šířit během druhé světové války a po ní. Tato skutečnost je přičítána tomu, že válka v mnoha směrech změnila [[životní prostředí]]. Do nových oblastí se tak rozšířily různé typy horečky dengue. Lidé poprvé onemocněli hemoragickou horečkou dengue. Tato vážná forma onemocnění byla poprvé zaznamenána na Filipínách v roce 1953 a do 70. let 20. století byla hlavní příčinou dětských úmrtí. Začala se rovněž šířit v Tichomoří a v obou Amerikách.<ref name=Gubler98/> Výskyt hemoragické horečky dengue a šokového syndromu dengue byl ve Střední a Jižní Americe poprvé zaznamenán v roce 1981. V té době si lékaři povšimli, že u lidí, kteří již prodělali nákazu virem dengue typu 1, se o několik let později objevila i nákaza virem dengue typu 2.<ref name=Gould/>

===Původ slova===
Není jasné, odkud slovo „dengue“ pochází. Někteří lidé si myslí, že pochází ze [[svahilština|svahilského]] sousloví „Ka-dinga pepo“, které hovoří o nemoci způsobené zlým duchem.<ref name=EID06/> Má se za to, že svahilské slovo „dinga“ je odvozeno ze [[španělština|španělského]] „dengue“. Toto slovo znamená „opatrný“ - mohlo tedy být používáno k popisu osoby trpící bolestmi kostí a horečkou dengue; bolesti nutily člověka chodit opatrně.<ref>{{cite web|url=http://www.etymonline.com/index.php?term=dengue|title=Etymology: dengue|year=2001|work=Online Etymology Dictionary|author=Harper D|accessdate=2008-10-05}}</ref> Je však rovněž možné, že španělské slovo bylo převzato ze svahilštiny, nikoli naopak.<ref name=EID06>{{cite journal|author=Anonymous|title=Etymologia: dengue|journal=Emerg. Infec. Dis.|year=2006|volume=12|page=893|url=http://www.cdc.gov/ncidod/eid/vol12no06/pdfs/etymology.pdf|issue=6}}</ref>

Další lidé se domnívají, že název „dengue“ pochází ze [[Západní Indie]]. V Západní Indii se o otrocích s horečkou dengue říkalo, že stojí a chodí jako „panáci“. Proto se nemoci rovněž říkalo „panáková horečka“ (dandy fever).<ref>{{cite web|author=Anonymous|url=http://www.medterms.com/script/main/art.asp?articlekey=6620|title=Definition of Dandy fever|work=MedicineNet.com|date=1998-06-15|accessdate=2010-12-25}}</ref><ref name=Hal08>{{cite book|author=Halstead SB|title=Dengue (Tropical Medicine: Science and Practice)|publisher=Imperial College Press|location=River Edge, N.J|year=2008|pages=1–10|isbn=1-84816-228-6|url=http://books.google.com/books?id=6zLd9mFwxwsC&pg=PA1}}</ref>

Název „horečka lámající kosti“ byl poprvé použit Benjaminem Rushem, lékařem a jedním z [[Otcové zakladatelé Spojených států amerických|Otců zakladatelů Spojených států amerických]]. V roce 1789 Rush název „horečka lámající kosti“ použil ve zprávě o epidemii horečky dengue, která propukla v roce 1780 ve Philadelphii. Ve zprávě Rush povětšinou používal formálnější pojmenování „biliózní střídavá horečka“ (bilious remitting fever).<ref name=Barrett09/><ref>{{cite book|author=Rush AB|year=1789|chapter=An account of the bilious remitting fever, as it appeared in Philadelphia in the summer and autumn of the year 1780|title=Medical enquiries and observations|pages=104–117|publisher=Prichard and Hall|location=Philadelphia}}</ref> Výraz horečka dengue se začal běžně objevovat až po roce 1828.<ref name=Hal08/> Předtím byly k pojmenování nemoci používány různé názvy – říkalo se jí například „srdcelomná horečka“ (breakheart fever) a „la dengue“.<ref name=Hal08/> Pro závažnou formu horečky dengue byly používány i další výrazy, například infekční trombocytopenická purpura, filipínská, thajská a singapurská hemoragická horečka.<ref name=Hal08/>

==Výzkum==
Vědci neustále pokračují ve [[zkoumání]] způsobů, jak horečce dengue předcházet a jak ji léčit. Rovněž se pracuje na regulaci počtu komárů,<ref name=WHOp71>WHO (2009), p.&nbsp;71.</ref> vývoji vakcíny a léků pro boj s virem.<ref name=WHOp137>WHO (2009) p. 137–146.</ref>

Pro regulaci množství komárů bylo učiněno mnoho jednoduchých kroků a některé z nich fungují. Do stojatých vod lze například nasadit [[živorodka duhová|živorodky duhové]] („Poecilia reticulate“) nebo [[klanonožce]], aby požírali komáří [[larva|larvy]] (vajíčka).<ref name=WHOp71/>

Vědci také neustále pracují na vývoji vakcíny, která by člověka chránila před všemi čtyřmi typy horečky dengue.<ref name=WHOp137/> Někteří vědci se obávají, že by vakcína mohla zvýšit riziko závažného onemocnění v důsledku zvýšené infektivity v přítomnosti protilátek (ADE).<ref name=Webster>{{cite journal|author=Webster DP, Farrar J, Rowland-Jones S|title=Progress towards a dengue vaccine|journal=Lancet Infect Dis|volume=9|issue=11|pages=678–87|year=2009|month=November|pmid=19850226|doi=10.1016/S1473-3099(09)70254-3}}</ref>Nejlepší možná vakcína by měla splňovat několikero požadavků. Zaprvé by měla být bezpečná, zadruhé by měla fungovat po jedné či dvou injekcích a zatřetí by měla chránit před všemi typy viru dengue. Dále by neměla vést k ADE, mělo by být snadné ji přenášet a uchovávat (až do doby, kdy je potřeba) a její výroba by měla být levná a ekonomická.<ref name=Webster/> Několik vakcín bylo testováno v roce 2009.<ref name=Guzman10/><ref name=Barrett09>{{cite book|author=Barrett AD, Stanberry LR|title=Vaccines for biodefense and emerging and neglected diseases|publisher=Academic|location=San Diego|year=2009|pages=287–323|isbn=0-12-369408-6|url=http://books.google.co.uk/books?id=6Nu058ZNa1MC&pg=PA289}}</ref><ref name=Webster/> Vědci doufají, že první komerčně dostupné vakcíny budou k dispozici do roku 2015.<ref name=WHOp137/>

Vědci rovněž pracují na vytvoření antivirových léků pro léčbu horečky dengue, které by zamezily vzniku závažných zdravotních komplikací,<ref name=Sampath>{{cite journal|author=Sampath A, Padmanabhan R|title=Molecular targets for flavivirus drug discovery|journal=Antiviral Res.|volume=81|issue=1|pages=6–15|year=2009|month=January|pmid=18796313|pmc=2647018|doi=10.1016/j.antiviral.2008.08.004}}</ref><ref name=Noble>{{cite journal|author=Noble CG, Chen YL, Dong H, ''et al.''|title=Strategies for development of Dengue virus inhibitors|journal=Antiviral Res.|volume=85|issue=3|pages=450–62|year=2010|month=March|pmid=20060421|doi=10.1016/j.antiviral.2009.12.011}}</ref>i na rozluštění struktury proteinů viru dengue. To by jim mohlo pomoci vyvinout účinné léky proti horečce dengue.<ref name=Noble/>

==Poznámky==
{{Reflist|2}}

==Reference==
{{Refbegin}}
* <span id="refGubler2010" class="citation">{{cite book|author=Gubler DJ|editor=Mahy BWJ, Van Regenmortel MHV|title=Desk Encyclopedia of Human and Medical Virology|chapter=Dengue viruses|publisher=Academic Press|location=Boston|year=2010|isbn=0-12-375147-0|url=http://books.google.com/books?id=nsh48WKIbhQC&pg=PA372 | pages=372–82}}</span>
* <span id="refWHO2009" class="citation">{{cite book|author=WHO|url=http://whqlibdoc.who.int/publications/2009/9789241547871_eng.pdf|title=Dengue Guidelines for Diagnosis, Treatment, Prevention and Control|location=Geneva|publisher=World Health Organization|year=2009|isbn=9241547871}}</span>
{{Refend}}


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==

Verze z 10. 10. 2012, 15:14

Šablona:Infobox disease

Horečka dengue je infekcí, kterou způsobuje virus dengue, přenášený komáry. Horečka dengue je také známá jako „horečka lámající kosti“ nebo „horečka zlomených kostí“ - může totiž působit lidem takovou bolest, že jim připadá, jako by se jim lámaly kosti. K symptomům horečky dengue patří horečka, bolesti hlavy, kožní vyrážka podobná spalničkám a bolesti svalů a kloubů. U některých lidí se horečka dengue může rozvinout do jedné ze dvou život ohrožujících forem. První z nich je hemoragická horečka dengue, která způsobuje krvácení, únik krve z krevních cév (trubic, jimiž krev protéká) a výrazné snížení hladiny krevních destiček (umožňujících srážení krve). Druhou formou je šokový syndrom dengue, který je příčinou nebezpečně nízkého krevního tlaku.

Existují čtyři odlišné typy viru dengue. Jakmile se člověk nakazí jedním druhem viru, obvykle je pak chráněn před tímto typem po celý zbytek života. Ochranu před ostatními třemi druhy viru mu to však poskytne jen na krátkou dobu. Pokud se později nakazí jedním z těchto tří druhů viru, je pravděpodobné, že bude mít vážné zdravotní potíže.

Neexistuje žádná účinná vakcína, která by člověka před nakažením chránila, je však možné uskutečňovat jistá opatření, jež mohou infikování člověka zabránit. Lidé se mohou před komáry chránit a snažit se omezit počet štípnutí. Vědci rovněž navrhují zmenšení rozsahu komářích habitatů, což by vedlo ke snížení počtu komárů. Jestliže člověk onemocní horečkou dengue, obvykle se uzdraví pouze díky přijímání dostatečného množství tekutin (pokud jde o mírnou nebo středně těžkou formu nemoci). V případě závažnější formy horečky dengue mohou pacienti potřebovat aplikaci nitrožilního roztoku (tekutiny vpravované do cév s použitím injekční jehly a hadičky) nebo krevní transfúzi (krev jiného člověka).

Od 60. let 20. století vzrůstá počet lidí, kteří horečkou dengue onemocněli. Nemoc se stala celosvětovým problémem po skončení druhé světové války, a dnes je běžná ve více než 110 zemích. Každý rok onemocní touto chorobou asi 50–100 miliónů lidí.

Vědci nyní pracují na vývoji vakcíny a léků, které by působily přímo proti viru dengue. Lidé také provádějí nejrůznější opatření, aby se zbavili komárů.

První záznamy o horečce dengue pocházejí z roku 1779. Na počátku 20. století pak vědci zjistili, že nemoc způsobuje virus dengue přenášený komáry.

Chorobné znaky a příznaky

Outline of a human torso with arrows indicating the organs affected in the various stages of dengue fever
Obrázek zachycující symptomy horečky dengue

Kolem 80 % lidí (8 z 10), kteří se nakazí virem dengue, nevykazuje žádné symptomy nebo jsou tyto symptomy jen mírné (například prostá horečka).[1][2][3] U přibližně 5 % nakažených osob (5 ze 100) má nemoc závažnější průběh. Malý počet těchto nemocných je pak touto chorobou ohrožen na životě.[1][3] Příznaky se projevují mezi 3 a 14 dny poté, kdy byl nemocný viru dengue vystaven, nejčastěji je to však mezi 4. a 7. dnem.[4] Pokud se tedy člověk vrátil z oblasti, kde je horečka dengue běžná, a horečka nebo jiné příznaky se u něj objeví více než 14 dní po návratu, pravděpodobně nejsou způsobeny virem dengue.[5]

Když horečkou dengue onemocní děti, často jsou jejich příznaky totožné se symptomy nachlazení nebogastroenteritidy (neboli střevní chřipky), jako je zvracení a průjem).[6] U dětí, které horečkou dengue onemocněly, je však pravděpodobné, že budou mít závažné problémy.[5]

Klinický obraz

Klasickým příznakem horečky dengue je náhlá horečka, bolesti hlavy (obvykle za očima), vyrážka a bolesti svalů a kloubů. Lidový název nemoci - „horečka lámající kosti“ - vystihuje, jak prudká tato bolest může být.[1][7]Horečka dengue má tři fáze - febrilní, kritickou a fázi rekonvalescence.[8]

Během febrilní fáze obvykle nemocný trpí vysokou horečkou (febrilní = horečnatá), která často přesahuje 40 stupňů Celsia. Mohou se dostavit i bolesti hlavy a celkové bolesti. Febrilní fáze trvá 2 až 7 dní.[7][8] U zhruba 50 až 80 % lidí s dalšími symptomy se v této fázi objeví i vyrážka.[7][9] Ta vypadá první nebo druhý den jako zarudnutí kůže, později (4. až 7. den) jako spalničky.[9][10] Na kůži se mohou objevit malé rudé skvrnky (petechie), které po zatlačení na kůži nemizí. Ty vznikají v důsledku prasklých kapilár. [8] Nemocný může trpět i mírným krvácením ze sliznice nosu a dutiny ústní.[5][7] Samotná horečka se obvykle zlepší a pak znovu na jeden či dva dny vrátí. Tento vzorec průběhu nemoci je však u každého pacienta jiný.[10][11]

U některých lidí se nemoc po skončení horečky rozvine do kritické fáze. Ta trvá 1 až 2 dny.[8] Během této fáze se v oblasti hrudi a břicha může hromadit tekutina, unikající z malých cév. Ta již v těle neobíhá a v důsledku toho pak nejsou životně důležité orgány dostatečně zásobovány krví;[8] nemohou tedy normálně fungovat. U nemocného se může dostavit těžké krvácení (obvykle z gastrointestinálního traktu.)[5][8]

Selháním oběhového systému, šokovým syndromem dengue nebo hemoragickou horečkou dengue je postiženo méně než 5 % lidí infikovaných virem dengue.[5] Pokud se nemocný v minulosti nakazil jiným typem viru dengue („sekundární infekce“), je větší pravděpodobnost, že se u něj tyto závažné potíže objeví.[5][12]

Ve fázi rekonvalescence se tekutina uniklá z cév opět vstřebává do krevního řečiště.[8] Tato fáze trvá 2 až 3 dny[5] a stav nemocného se během ní často výrazně zlepšuje. Pacienti ale mohou trpět těžkým svěděním a nízkou srdeční frekvencí.[5][8] V této fázi se může člověk dostat do stavu přetížení oběhového systému tekutinou (velký objem tekutin se vstřebává zpět do oběhu). Pokud je zasažen mozek, může dojít k záchvatům nebo poruchám vědomí (myšlení, uvědomování a chování člověka může být jiné než obvykle).[5]

Přidružené problémy

Virus dengue může někdy zasáhnout i další tělesné systémy.[8] Člověk pak může trpět pouze symptomy těchto potíží, nebo jejich kombinací s klasickými příznaky nemoci.[6] Poruchy vědomí se objevují u 0,5–6 % závažných případů. Dochází k nim v případě, že virus způsobil infekci mozku, a také tehdy, když životně důležité orgány - jako například játra - nefungují normálně.[6][11]

U lidí trpících horečkou dengue byla pozorována i jiná neurologická onemocnění (onemocnění postihující mozek a nervy). Choroba může způsobit mimo jiné transverzální myelitidu a Guillain-Barrého syndrom.[6] Přestože se takové případy vyskytují jen velmi zřídka, virus může zapříčinit i srdeční infekci a akutní selhání jater.[5][8]

Příčina

A transmission electron microscopy image showing dengue virus
Výrazně zvětšená fotografie viru dengue (shluk tmavých bodů uprostřed obrázku)

Horečka dengue je způsobena virem dengue. Ve vědeckém systému, který pojmenovává a klasifikuje viry, patří virus dengue do čeledi Flaviviridae a rodu Flavivirus. K téže čeledi náleží i jiné viry, které vyvolávají u lidí další závažné choroby. Jde například o virus žluté zimnice, západonilský virus, virus encefalitidy St. Louis, virus japonské encefalitidy, virus klíšťové encefalitidy, virus nemoci kjasanurského lesa a virus omské hemoragické horečky - všechny uvedené viry řadíme do čelediFlaviviridae.[11] Většinu těchto virů přenášejí komáři nebo klíšťata.[11]

Přenos

Close-up photograph of an Aedes aegypti mosquito biting human skin
Komár Aedes aegypti sající krev člověka

Virus dengue je přenášen většinou komáry druhu Aedes, zejména pak Aedes aegypti.[2] Tento druh komárů se obvykle vyskytuje v zeměpisných šířkách mezi 35° na severu a 35° na jihu v nadmořské výšce do 1000 m.[2] Útočí většinou během dne[13] a člověka mohou nakazit jediným štípnutím.[14]

V některých případech se mohou komáři nakazit virem dengue od lidí. Pokud samice komára štípne nakaženého člověka, může se virem infikovat. Zpočátku virus přežívá v buňkách, jež vystýlají trávicí ústrojí komára. O 8 až 10 dní později se virus rozšíří do slinných žláz komára, které produkují sliny . Ty nyní obsahují virus dengue. Když komár štípne člověka, jeho sliny se dostávají do lidského těla a mohou dotyčného nakazit. Zdá se, že virus nepůsobí nakaženým komárům žádné zvláštní potíže - ti pak zůstávají přenašeči viru až do konce života. Komáři Aedes aegypti jsou nejpravděpodobnějšími přenašeči viru dengue, neboť žijí v blízkosti lidí a napadají člověka, nikoli zvířata.[15] Vajíčka kladou do člověkem vyrobených vodních nádrží.

Virus dengue se také může šířit prostřednictvím infikovaných krevních výrobků a dárcovství orgánů.[16][17] Pokud člověk nakažený virem dengue daruje krev nebo tělesný orgán, který je pak transplantován jiné osobě, taková osoba pak může být virem infikována. V některých zemích, jako například v Singapuru, je horečka dengue běžná. V takových státech je virem infikováno 1,6 až 6 transfúzí z každých 10 000.[18]Virus se také může přenést z matky na dítě během těhotenství nebo při porodu.[19] Žádnou jinou formou se obvykle nešíří.[7]

Rizika

U nemluvňat a malých dětí s horečkou dengue existuje větší pravděpodobnost závažného onemocnění než u dospělých. Děti mnohem spíše těžce onemocní, pokud jsou v dobrém fyzickém stavu (zdravé a dobře živené).[5] (To je odlišné od mnoha ostatních infekcí, u kterých ke zhoršení obvykle dochází u dětí podvyživených, nemocných či špatně živených.) Pravděpodobnost vážného onemocnění je vyšší u žen než u mužů.[20] Horečka dengue může ohrožovat život osob s chronickými (dlouhodobými) nemocemi, jako je například cukrovka a astma.[20]

Mechanismus

Když komár štípne člověka, jeho sliny se dostanou do lidské kůže. Pokud je komár nakažen virem dengue, virus se přenáší jeho slinami. Když tedy komár člověka štípne, virus se dostane do kůže člověka společně se slinami komára. Virus se přichytí k bílé krvince a vstoupí do ní. (Bílé krvinky chrání tělo tím, že odrážejí různá nebezpečí, například infekce.) Zatímco bílé krvinky putují tělem, virus se reprodukuje (množí). Bílé krvinky reagují tvorbou množství signálních proteinů (tzv. cytokinů), například interleukinů, interferonů a faktorů nádorové nekrózy. Tyto proteiny způsobují horečku, chřipkové symptomy a silné bolesti, pro horečku dengue typické.

Pokud je osoba nakažena vážnou infekcí, virus se v těle reprodukuje mnohem rychleji. Protože množství virů v těle je pak podstatně vyšší, zasaženo může být více orgánů (například játra a kostní dřeň). Ze stěn malých cév v krevním řečišti uniká krev do tělních dutin. Z toho důvodu koluje v žilách po celém těle méně krve. Krevní tlak člověka klesne tak nízko, že srdce nezvládá zásobovat životně důležité orgány dostatkem krve. Kostní dřeň rovněž není schopna vytvářet dostatek krevních destiček, které jsou potřebné k tomu, aby se krev správně srážela. Bez dostatku krevních destiček je tak člověk mnohem náchylnější k problémům s krvácením, které je hlavní komplikací provázející horečku dengue (jedním z nejzávažnějších problémů, které nemoc může způsobit).[21]

Diagnóza

Horečku dengue lékaři obvykle diagnostikují po vyšetření nakažené osoby a následném konstatování, že její symptomy odpovídají symptomům této choroby. Lékaři jsou schopni nemoc tímto způsobem diagnostikovat mnohem pravděpodobněji v oblastech, o kterých se ví, že se v nich horečka dengue běžně vyskytuje.[1] Je-li však choroba ve své rané fázi, může být obtížné ji odlišit od ostatních virových infekcí (infekcí způsobených viry).[5] Nemocný má pravděpodobně dengue, pokud trpí horečkou a dalšími dvěma z těchto symptomů - nevolností a zvracením, vyrážkou, celkovou bolestí a nízkým počtem bílých krvinek nebo má pozitivní turniketový test. V oblastech, ve kterých je horečka dengue běžná, kterýkoli z těchto varovných příznaků společně s horečkou obvykle signalizují, že osoba má horečku dengue[22].

Před zhoršením stavu nemocného se obvykle objeví varovné příznaky.[8] Turniketový test je vhodný, když nelze provést žádný laboratorní test. Při turniketovém testu lékař na 5 minut omotá škrtidlo kolem paže vyšetřované osoby a poté spočítá malé červené skvrnky na kůži. Vyšší počet skvrnek znamená, že osoba se pravděpodobně nakazila horečkou dengue.[8]

Může být obtížné odlišit horečku dengue a nemoc chikungunya. Chikungunya je podobná virová infekce, která má s horečkou dengue společných mnoho symptomů a vyskytuje se ve stejných částech světa.[7] Horečka dengue může také mít stejné symptomy jako některé jiné nemoci, například malárie, leptospiróza, tyfová horečka a meningokokové onemocnění. Předtím, než je u osoby diagnostikována horečka dengue, lékaři provedou testy, aby se ujistili, že se ve skutečnosti nejedná o jednu z těchto nemocí.[5]

Pokud má člověk horečku dengue, jedna z prvních změn, kterou laboratorní testy odhalí, je nízký počet bílých krvinek. Dalšími příznaky nemoci jsou nízký počet krevních destiček a metabolická acidóza.[5] Pokud osoba trpí vážnou formou horečky dengue, lze z vyšetření krve vypozorovat další změny. Závažná forma choroby způsobuje únik tekutiny z krevního řečiště, což vede k hemokoncentraci (tedy méně krevní plazmy – tekuté složky krve – a více červených krvinek v krvi) a nízké hladině albuminu v krvi.[5]

Vážná forma horečky dengue někdy způsobuje hromadění pleurálního výpotku (uniklá tekutina se hromadí v okolí plic) nebo ascites (tekutina se hromadí v oblasti břicha). Pokud je této tekutiny velké množství, může lékař tento stav diagnostikovat už při samotném vyšetření osoby.[5] Šokový syndrom dengue může zdravotník včas rozpoznat, pokud má pro identifikaci tekutiny v těle k dispozici lékařský ultrazvuk.[1][5] V mnoha zemích, ve kterých je horečka dengue běžná, však většina zdravotníků a klinik ultrazvukové přístroje nemá.[1]

Klasifikace

V roce 2009 Světová zdravotnická organizace (WHO) horečku dengue rozdělila na dva typy: nekomplikovaný a závažný.[1][22] Předtím, v roce 1997, WHO nemoc dělila na nediferencovanou horečku, horečku dengue a hemoragickou horečku dengue, později ale rozhodla, že toto staré členění je třeba zjednodušit. Rovněž se shodla na tom, že staré členění bylo příliš omezující - nezahrnovalo všechny formy, ve kterých se horečka dengue může vyskytovat. Ačkoli byla klasifikace nemoci oficiálně změněna, starší způsob třídění se stále často používá.[22][5][23]

Podle starého klasifikačního systému WHO byla hemoragická horečka dengue rozdělena do čtyř fází zvaných stupeň I–IV:

  • Stupeň I – člověk má horečku a snadno se mu tvoří modřiny nebo má pozitivní turniketový test.
  • Stupeň II - člověk krvácí do kůže a dalších částí těla.
  • Stupeň III - člověk vykazuje známky oběhového šoku.
  • Stupeň IV – člověk má tak vážný šok, že jeho krevní tlak klesá na minimum a nelze nahmatat srdeční tep.[23] Stupně III a IV se nazývají „šokový syndrom dengue“.[22][23]

Laboratorní testy

Horečku dengue lze diagnostikovat pomocí mikrobiologických laboratorních testů.[22]Lze provést několik odlišných testů. Jeden z testů (izolace viru) izoluje (neboli odděluje) virus dengue v buněčných kulturách (vzorcích). Další z testů (detekce nukleových kyselin) je určen k vyhledávání nukleových kyselin viru za použití techniky zvané polymerázová řetězová reakce (PCR). Třetí test (detekce antigenů) vyhledává antigeny viru. Další test určuje protilátky v krvi, které tělo pro boj s virem dengue vytváří.[20][24] Izolace viru a detekce nukleových kyselin fungují lépe než detekce antigenu. Tyto testy jsou však nákladnější, takže na mnoha místech nejsou dostupné.[24] Když je horečka dengue ve své rané fázi, všechny tyto testy mohou být negativní (tj. neprokáží, že je osoba nemocná).[5][20]

Kromě testů na protilátky mohou tyto laboratorní testy pomoci diagnostikovat horečku dengue pouze v její akutní (počáteční) fázi. Testy na protilátky však mohou potvrdit, že člověk má horečku dengue i v pozdějších fázích infekce. Protilátky, které bojují s virem dengue, lidské tělo vytváří po 5 až 7 dnech.[7][20][25]

Prevence

Proti nákaze virem dengue neexistují žádné schválené vakcíny.[1] Jako prevenci před infekcí Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje regulaci populace komárů a ochranu osob před štípnutím komáry. [13][26]

WHO navrhla program prevence proti horečce dengue (nazvaný „Integrated Vector Control“), který sestává z pěti odlišných částí:

  • Prosazování důležitých opatření, sociální mobilizace a legislativa (zákony) by měly vést k posílení zdravotnických organizací a komunit.
  • Všechny složky společnosti by měly spolupracovat. To zahrnuje veřejný sektor (například vládu), soukromý sektor (například podniky a korporace) a sektor zdravotnické péče.
  • Všechny způsoby regulace nemoci by měly být integrovány tak, aby dostupné zdroje měly co největší možný účinek.
  • Rozhodnutí by měla být činěna na základě důkazů. To pomůže zajistit, aby byla intervence (kroky činěné v boji s horečkou dengue) účinná.
  • Oblastem, ve kterých je horečka dengue problémem, by měla být poskytnuta pomoc, aby byly schopny na potíže související s nemocí reagovat samy.[13]

WHO rovněž doporučuje učinit jisté specifické kroky pro regulaci počtu komárů a zajištění ochrany před štípnutím. Nejlepším způsobem, jak regulovat počet komárů druhu „Aedes aegypti“, je zbavit se míst jejich výskytu.[13] Lidé by měli vyprazdňovat otevřené vodní nádrže (aby do nich komáři nemohli naklást vajíčka). Pro regulaci komárů v těchto oblastech lze rovněž použít insekticidy nebo prostředky biologické regulace.[13] Vědci se domnívají, že postřiky organofosfátovými nebo pyrethroidovými insekticidy nepomáhají.[3] Plochy stojatých vod by měly být odstraněny, protože komáry přitahují; lidé mohou mít rovněž zdravotní problémy, pokud se insekticidy začnou ve stojaté vodě usazovat.[13] Jako prevenci před napadením komáry mohou lidé nosit oblečení, které zcela zakrývá pokožku, a používat repelent proti hmyzu, který komáry odpudí. (Nejlépe funguje DEET.) Při odpočinku mohou lidé rovněž používat sítě proti moskytům.[14]

Léčba

Specifický způsob léčby horečky dengue neexistuje.[1] Různí lidé vyžadují různé způsoby léčby v závislosti na symptomech, kterými trpí. U některých lidí postačí domácí léčení a dostatečný příjem tekutin pod dohledem lékaře, zatímco jiné osoby mohou potřebovat podání nitrožilního roztoku a krevní transfúzi.[27]Pokud se u člověka vyskytnou závažné varovné příznaky, a pokud trpí chronickými zdravotními problémy, může lékař rozhodnout o jeho hospitalizaci.[5]

Pokud nakažené osoby potřebují podání nitrožilního roztoku, pak obvykle pouze po dobu jednoho či dvou dní.[27] Lékař množství podávaného roztoku zvýší tak, aby člověk vylučoval určité množství moči (0,5–1 ml/kg/hod.). Množství podávaného roztoku se dále zvyšuje, dokud se hematokrit (množství železa v krvi) a vitální znaky nemocného nevrátí zpět do normálu.[5] Z důvodu rizika krvácení se lékaři snaží vyhnout invazivním lékařským zákrokům, jako je například nasogastrická intubace (zavedení sondy do žaludku přes nosní dutinu), intramuskulární injekce (podání léku injekcí vpichovanou do svalu) a arteriální punkce (vpíchnutí jehly do tepny).[5] Na horečku a bolest je možné podávat acetaminofen (Tylenol). Protizánětlivé léky typu NSAID (jako například ibuprofen a aspirin) by neměly být podávány, jelikož zvyšují pravděpodobnost krvácení.[27] Podávání krevních transfúzí by mělo být zahájeno ihned, jakmile dojde k výkyvu vitálních znaků od normálu nebo pokud se začne snižovat množství červených krvinek v krvi.[28] V případě potřeby krevní transfúze by člověku měla být podána plná krev (krev, která nebyla separována na jednotlivé složky) nebo červené krvinky. Transfúze krevních destiček (separovaných z plné krve) nebo čerstvě zmrazené krevní plazmy se obvykle nedoporučuje.[28]

Ve fázi, kdy se nemocný z horečky dengue již zotavuje, se nitrožilní roztok již dále nepodává, aby nedošlo k přetížení oběhu tekutinou.[5] Pokud tento stav nastane a vitální znaky osoby jsou stabilní (nemění se), obvykle postačí pozastavit příjem dalších tekutin.[28] Pokud se člověk již nenachází v kritické fázi nemoci, lze mu podat kličková diuretika, například furosemid (Lasix). Ta pomohou vyloučit z krevního oběhu nadbytečné tekutiny.[28]

Pravděpodobnost vyléčení

Většina lidí se z horečky dengue zotaví bez jakýchkoli následných potíží.[22] Bez léčby na horečku dengue umírá asi 1 až 5 % nakažených osob, tedy 1 až 5 ze 100 nakažených.[5] V případě správné léčby pak umírá méně než 1 % nakažených.[22] Z lidí infikovaných závažnou formou horečky dengue však umírá celých 26 % (26 ze 100).[5]

Horečka dengue je běžným onemocněním ve více než 110 zemích.[5] Každý rok se touto nemocí ve světě nakazí 50 až 100 miliónů lidí a hospitalizováno je kvůli ní přibližně půl miliónu lidí.[1] Asi 12 500 až 25 000 nakažených na tuto nemoc umírá.[6][29]

Horečka dengue patří mezi nejběžnější virová onemocnění šířená členovci.[12] Přisuzuje se jí zátěž přibližně 1 600 let života ztracených nemocí na jeden milión osob, což znamená, že na každý jeden milión lidí způsobuje nemoc ztrátu 1 600 let lidského života. To je přibližně stejný dopad, jaký mají ostatní dětské a tropické nemoci, například tuberkulóza.[20] Horečka dengue je po malárii považována za druhou nejvýznamnější tropickou nemoc.[5] Světová zdravotnická organizace horečku dengue rovněž řadí mezi jednu z 16 opomíjených tropických nemocí (tato nemoc není brána tak vážně, jak by měla).[30]

Horečka dengue se ve světě stává stále častější nemocí. V roce 2010 byla třicetkrát běžnější než v roce 1960.[31] Tento nárůst je přičítán několika faktorům. Stále více lidí žije ve městech. Světová populace (počet lidí na světě) neustále roste a stále více lidí cestuje v mezinárodním měřítku (mezi jednotlivými zeměmi). Má se za to, že na větším rozšíření nemoci hraje svou roli i globální oteplování.[1]

Horečka dengue se nejčastěji vyskytuje kolem rovníku. V oblastech, v nichž je běžná, žije přibližně 2,5 miliardy lidí, 70 % z nich v Asii a v Tichomoří.[31] Ve Spojených státech se 2,9 % až 8 % lidí, kteří se vrátili z cest po oblastech s výskytem horečky dengue a kteří horečkou onemocněli, nakazilo během cestování.[14] U této skupiny osob je horečka dengue po malárii druhou nejběžněji diagnostikovanou infekcí.[7]

Historie

O horečce dengue se poprvé psalo již před mnoha lety. Čínská lékařská encyklopedie z doby dynastie Jin (z období mezi 265 až 420 let po Kristu) zmiňuje člověka, který pravděpodobně horečkou dengue onemocněl. Kniha hovoří o „otravě z vody“, související s létajícím hmyzem.[32][33] Existují rovněž písemné záznamy ze 17. století (od roku 1600 dále) o událostech, které by mohly být epidemií horečky dengue (během níž se nemoc v krátkém časovém období velmi rychle rozšířila). Pravděpodobně nejstarší zprávy o epidemii horečky dengue pocházejí z let 1779 a 1780. Ty hovoří o epidemii, která zachvátila Asii, Afriku a Severní Ameriku.[33] Od té doby až do roku 1940 k mnoha dalším epidemiím nedošlo.[33]

V roce 1906 vědci dokázali, že nemoc na lidi přenáší komáři rodu „Aedes“, a v roce 1907 byl za původce horečky dengue označen virus. Byla to teprve druhá nemoc, u které se prokázalo, že je způsobena virem. (Virový původ nemoci již vědci prokázali u žluté zimnice.)[34]John Burton Cleland a Joseph Franklin Siler pokračovali ve výzkumu viru způsobujícího horečku dengue a určili základní charakteristiky jeho šíření.[34]

Horečka dengue se začala mnohem rychleji šířit během druhé světové války a po ní. Tato skutečnost je přičítána tomu, že válka v mnoha směrech změnila životní prostředí. Do nových oblastí se tak rozšířily různé typy horečky dengue. Lidé poprvé onemocněli hemoragickou horečkou dengue. Tato vážná forma onemocnění byla poprvé zaznamenána na Filipínách v roce 1953 a do 70. let 20. století byla hlavní příčinou dětských úmrtí. Začala se rovněž šířit v Tichomoří a v obou Amerikách.[33] Výskyt hemoragické horečky dengue a šokového syndromu dengue byl ve Střední a Jižní Americe poprvé zaznamenán v roce 1981. V té době si lékaři povšimli, že u lidí, kteří již prodělali nákazu virem dengue typu 1, se o několik let později objevila i nákaza virem dengue typu 2.[11]

Původ slova

Není jasné, odkud slovo „dengue“ pochází. Někteří lidé si myslí, že pochází ze svahilského sousloví „Ka-dinga pepo“, které hovoří o nemoci způsobené zlým duchem.[32] Má se za to, že svahilské slovo „dinga“ je odvozeno ze španělského „dengue“. Toto slovo znamená „opatrný“ - mohlo tedy být používáno k popisu osoby trpící bolestmi kostí a horečkou dengue; bolesti nutily člověka chodit opatrně.[35] Je však rovněž možné, že španělské slovo bylo převzato ze svahilštiny, nikoli naopak.[32]

Další lidé se domnívají, že název „dengue“ pochází ze Západní Indie. V Západní Indii se o otrocích s horečkou dengue říkalo, že stojí a chodí jako „panáci“. Proto se nemoci rovněž říkalo „panáková horečka“ (dandy fever).[36][37]

Název „horečka lámající kosti“ byl poprvé použit Benjaminem Rushem, lékařem a jedním z Otců zakladatelů Spojených států amerických. V roce 1789 Rush název „horečka lámající kosti“ použil ve zprávě o epidemii horečky dengue, která propukla v roce 1780 ve Philadelphii. Ve zprávě Rush povětšinou používal formálnější pojmenování „biliózní střídavá horečka“ (bilious remitting fever).[38][39] Výraz horečka dengue se začal běžně objevovat až po roce 1828.[37] Předtím byly k pojmenování nemoci používány různé názvy – říkalo se jí například „srdcelomná horečka“ (breakheart fever) a „la dengue“.[37] Pro závažnou formu horečky dengue byly používány i další výrazy, například infekční trombocytopenická purpura, filipínská, thajská a singapurská hemoragická horečka.[37]

Výzkum

Vědci neustále pokračují ve zkoumání způsobů, jak horečce dengue předcházet a jak ji léčit. Rovněž se pracuje na regulaci počtu komárů,[40] vývoji vakcíny a léků pro boj s virem.[26]

Pro regulaci množství komárů bylo učiněno mnoho jednoduchých kroků a některé z nich fungují. Do stojatých vod lze například nasadit živorodky duhové („Poecilia reticulate“) nebo klanonožce, aby požírali komáří larvy (vajíčka).[40]

Vědci také neustále pracují na vývoji vakcíny, která by člověka chránila před všemi čtyřmi typy horečky dengue.[26] Někteří vědci se obávají, že by vakcína mohla zvýšit riziko závažného onemocnění v důsledku zvýšené infektivity v přítomnosti protilátek (ADE).[41]Nejlepší možná vakcína by měla splňovat několikero požadavků. Zaprvé by měla být bezpečná, zadruhé by měla fungovat po jedné či dvou injekcích a zatřetí by měla chránit před všemi typy viru dengue. Dále by neměla vést k ADE, mělo by být snadné ji přenášet a uchovávat (až do doby, kdy je potřeba) a její výroba by měla být levná a ekonomická.[41] Několik vakcín bylo testováno v roce 2009.[20][38][41] Vědci doufají, že první komerčně dostupné vakcíny budou k dispozici do roku 2015.[26]

Vědci rovněž pracují na vytvoření antivirových léků pro léčbu horečky dengue, které by zamezily vzniku závažných zdravotních komplikací,[42][43]i na rozluštění struktury proteinů viru dengue. To by jim mohlo pomoci vyvinout účinné léky proti horečce dengue.[43]

Poznámky

  1. ↑ a b c d e f g h i j k Whitehorn J, Farrar J. Dengue. Br. Med. Bull.. 2010, s. 161–73. DOI 10.1093/bmb/ldq019. PMID 20616106. 
  2. ↑ a b c WHO (2009), pp. 14–16.
  3. ↑ a b c Reiter P. Yellow fever and dengue: a threat to Europe?. Euro Surveil. 2010-03-11, s. 19509. Dostupné online. PMID 20403310. 
  4. ↑ Gubler (2010), p. 379.
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Ranjit S, Kissoon N. Dengue hemorrhagic fever and shock syndromes. Pediatr. Crit. Care Med.. 2010, s. 90–100. DOI 10.1097/PCC.0b013e3181e911a7. PMID 20639791. 
  6. ↑ a b c d e Varatharaj A. Encephalitis in the clinical spectrum of dengue infection. Neurol. India. 2010, s. 585–91. Dostupné online. DOI 10.4103/0028-3886.68655. PMID 20739797. 
  7. ↑ a b c d e f g h Chen LH, Wilson ME. Dengue and chikungunya infections in travelers. Curr. Opin. Infect. Dis.. 2010, s. 438–44. DOI 10.1097/QCO.0b013e32833c1d16. PMID 20581669. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l WHO (2009), pp. 25–27.
  9. ↑ a b Wolff K, Johnson RA (eds.). Fitzpatrick's Color Atlas and Synopsis of Clinical Dermatology. 6th. vyd. New York: McGraw-Hill Medical, 2009. ISBN 9780071599757. Kapitola Viral Infections of Skin and Mucosa, s. 810–2. 
  10. ↑ a b Knoop KJ, Stack LB, Storrow A, Thurman RJ (eds.). Atlas of Emergency Medicine. 3rd. vyd. New York: McGraw-Hill Professional, 2010. ISBN 0071496181. Kapitola Tropical Medicine, s. 658–9. 
  11. ↑ a b c d e Gould EA, Solomon T. Pathogenic flaviviruses. The Lancet. 2008, s. 500–9. DOI 10.1016/S0140-6736(08)60238-X. PMID 18262042. 
  12. ↑ a b Rodenhuis-Zybert IA, Wilschut J, Smit JM. Dengue virus life cycle: viral and host factors modulating infectivity. Cell. Mol. Life Sci.. 2010, s. 2773–86. DOI 10.1007/s00018-010-0357-z. PMID 20372965. 
  13. ↑ a b c d e f WHO (2009), pp. 59–60.
  14. ↑ a b c Center for Disease Control and Prevention. Chapter 5 – Dengue Fever (DF) and Dengue Hemorrhagic Fever (DHF) [online]. [cit. 2010-12-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Gubler (2010), pp. 377–78.
  16. ↑ Wilder-Smith A, Chen LH, Massad E, Wilson ME. Threat of Dengue to Blood Safety in Dengue-Endemic Countries. Emerg. Infect. Dis.. 2009, s. 8–11. Dostupné online. DOI 10.3201/eid1501.071097. PMID 19116042. 
  17. ↑ Stramer SL, Hollinger FB, Katz LM, et al.. Emerging infectious disease agents and their potential threat to transfusion safety. Transfusion. 2009, s. 1S–29S. DOI 10.1111/j.1537-2995.2009.02279.x. PMID 19686562. 
  18. ↑ Teo D, Ng LC, Lam S. Is dengue a threat to the blood supply?. Transfus Med. 2009, s. 66–77. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-3148.2009.00916.x. PMID 19392949. 
  19. ↑ Wiwanitkit V. Unusual mode of transmission of dengue. Journal of Infection in Developing Countries. 2010, s. 51–4. Dostupné online. PMID 20130380. 
  20. ↑ a b c d e f g Guzman MG, Halstead SB, Artsob H, et al.. Dengue: a continuing global threat. Nat. Rev. Microbiol.. 2010, s. S7–S16. Dostupné online. DOI 10.1038/nrmicro2460. PMID 21079655. 
  21. ↑ Martina BE, Koraka P, Osterhaus AD. Dengue Virus Pathogenesis: an Integrated View. Clin. Microbiol. Rev.. 2009, s. 564–81. Dostupné online. DOI 10.1128/CMR.00035-09. PMID 19822889. 
  22. ↑ a b c d e f g WHO (2009), pp. 10–11.
  23. ↑ a b c WHO. Dengue haemorrhagic fever: diagnosis, treatment, prevention and control. 2nd. vyd. Geneva: World Health Organization, 1997. Dostupné online. ISBN 9241545003. Kapitola Chapter 2: clinical diagnosis, s. 12–23. 
  24. ↑ a b WHO (2009), pp. 90–95.
  25. ↑ Gubler (2010), p. 380.
  26. ↑ a b c d WHO (2009), p. 137. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „WHOp137“ použit vícekrát s různým obsahem
  27. ↑ a b c WHO (2009), pp. 32–37.
  28. ↑ a b c d WHO (2009), pp. 40–43.
  29. ↑ WHO media centre. Dengue and dengue haemorrhagic fever [online]. World Health Organization, March 2009 [cit. 2010-12-27]. Dostupné online. 
  30. ↑ Neglected Tropical Diseases. Diseases covered by NTD Department [online]. World Health Organization [cit. 2010-12-27]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b WHO (2009), p. 3.
  32. ↑ a b c Anonymous. Etymologia: dengue. Emerg. Infec. Dis.. 2006, s. 893. Dostupné online. 
  33. ↑ a b c d Gubler DJ. Dengue and Dengue Hemorrhagic Fever. Clin. Microbiol. Rev.. 1998, s. 480–96. Dostupné online. PMID 9665979. 
  34. ↑ a b Henchal EA, Putnak JR. The dengue viruses. Clin. Microbiol. Rev.. 1990, s. 376–96. Dostupné online. DOI 10.1128/CMR.3.4.376. PMID 2224837. 
  35. ↑ Harper D. Etymology: dengue [online]. 2001 [cit. 2008-10-05]. Dostupné online. 
  36. ↑ Anonymous. Definition of Dandy fever [online]. 1998-06-15 [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b c d Halstead SB. Dengue (Tropical Medicine: Science and Practice). River Edge, N.J: Imperial College Press, 2008. Dostupné online. ISBN 1-84816-228-6. S. 1–10. 
  38. ↑ a b Barrett AD, Stanberry LR. Vaccines for biodefense and emerging and neglected diseases. San Diego: Academic, 2009. Dostupné online. ISBN 0-12-369408-6. S. 287–323. 
  39. ↑ Rush AB. Medical enquiries and observations. Philadelphia: Prichard and Hall, 1789. Kapitola An account of the bilious remitting fever, as it appeared in Philadelphia in the summer and autumn of the year 1780, s. 104–117. 
  40. ↑ a b WHO (2009), p. 71.
  41. ↑ a b c Webster DP, Farrar J, Rowland-Jones S. Progress towards a dengue vaccine. Lancet Infect Dis. 2009, s. 678–87. DOI 10.1016/S1473-3099(09)70254-3. PMID 19850226. 
  42. ↑ Sampath A, Padmanabhan R. Molecular targets for flavivirus drug discovery. Antiviral Res.. 2009, s. 6–15. DOI 10.1016/j.antiviral.2008.08.004. PMID 18796313. 
  43. ↑ a b Noble CG, Chen YL, Dong H, et al.. Strategies for development of Dengue virus inhibitors. Antiviral Res.. 2010, s. 450–62. DOI 10.1016/j.antiviral.2009.12.011. PMID 20060421. 

Reference

  • Gubler DJ. Desk Encyclopedia of Human and Medical Virology. Redakce Mahy BWJ, Van Regenmortel MHV. Boston: Academic Press, 2010. Dostupné online. ISBN 0-12-375147-0. Kapitola Dengue viruses, s. 372–82. 
  • WHO. Dengue Guidelines for Diagnosis, Treatment, Prevention and Control. Geneva: World Health Organization, 2009. Dostupné online. ISBN 9241547871. 

Externí odkazy

http://www.hedvabnastezka.cz/zdravi/horecka-dengue-nejcastejsi-exoticka-viroza-u-ceskych-cestovatelu/

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Šablona:Link FA Šablona:Link GA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dengue&oldid=9123353“