Body zvratu klimatického systému: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
rozšíření
rozšíření
Řádek 904: Řádek 904:
}}</ref>
}}</ref>


=== Zalednění Severního ledového oceánu ===
=== Nekontrolovatelný skleníkový jev ===
Arktický mořský led byl kdysi označen za potenciální zlomový prvek. Ztráta mořského ledu odrážejícího sluneční světlo v létě by odkryla (tmavý) oceán, který by se oteplil. Arktický mořský ledový příkrov pravděpodobně zcela roztaje i při relativně nízké úrovni oteplování a předpokládalo se, že by to nakonec mohlo přenést do oceánu tolik tepla, že by to zabránilo obnově mořského ledu, i kdyby se globální oteplování zvrátilo. Modelování nyní ukazuje, že tento přenos tepla během arktického léta nepřekoná ochlazování a tvorbu nového ledu během arktické zimy. Úbytek arktického ledu v létě tak není zlomovým bodem, dokud arktická zima zůstává dostatečně chladná, aby umožnila tvorbu nového arktického mořského ledu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Learn
| periodikum = National Snow and Ice Data Center
| url = https://nsidc.org/learn
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>IPCC AR6 WG1 TS</ref> Pokud však vyšší míra oteplování zabrání tvorbě nového arktického ledu i v zimě, pak se tato změna může stát nevratnou. V důsledku toho je arktický zimní mořský led zahrnut jako potenciální bod zvratu do hodnocení z roku 2022.<ref name=":5" />

Stejné hodnocení navíc tvrdí, že zatímco zbytek ledu v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]] se může během zimy zotavit z úplného úbytku v letním období, ledová pokrývka v [[Barentsovo moře|Barentsově moři]] se během zimy nemusí obnovit ani při oteplení o 2 °C (3,6 °F).<ref name=":5" /> Důvodem je skutečnost, že Barentsovo moře je již nyní nejrychleji se oteplující částí Arktidy: v letech 2021–2022 bylo zjištěno, že zatímco oteplování uvnitř polárního kruhu bylo od roku 1979 již téměř čtyřikrát rychlejší než globální průměr,<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Rantanen
| jméno = Mika
| příjmení2 = Karpechko
| jméno2 = Alexey Yu.
| příjmení3 = Lipponen
| jméno3 = Antti
| titul = The Arctic has warmed nearly four times faster than the globe since 1979
| periodikum = Communications Earth & Environment
| datum vydání = 2022-08-11
| ročník = 3
| číslo = 1
| issn = 2662-4435
| doi = 10.1038/s43247-022-00498-3
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s43247-022-00498-3
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Voosen
| jméno = Paul
| titul = The Arctic is warming four times faster than the rest of the world
| url = https://www.science.org/content/article/arctic-warming-four-times-faster-rest-world
| vydavatel = science.org
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> Barentsovo moře se oteplovalo až sedmkrát rychleji než globální průměr.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Isaksen
| jméno = Ketil
| příjmení2 = Nordli
| jméno2 = Øyvind
| příjmení3 = Ivanov
| jméno3 = Boris
| titul = Exceptional warming over the Barents area
| periodikum = Scientific Reports
| datum vydání = 2022-06-15
| ročník = 12
| číslo = 1
| issn = 2045-2322
| pmid = 35705593
| doi = 10.1038/s41598-022-13568-5
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s41598-022-13568-5
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Carrington
| jméno = Damian
| příjmení2 = editor
| jméno2 = Damian Carrington Environment
| titul = New data reveals extraordinary global heating in the Arctic
| periodikum = The Guardian
| datum vydání = 2022-06-15
| issn = 0261-3077
| jazyk = en-GB
| url = https://www.theguardian.com/environment/2022/jun/15/new-data-reveals-extraordinary-global-heating-in-the-arctic
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> Tento bod zlomu je důležitý kvůli desetileté historii výzkumu souvislostí mezi stavem ledu Barentsova a [[Karské moře|Karského moře]] a vývojem počasí v jiných částech Eurasie.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Petoukhov
| jméno = Vladimir
| příjmení2 = Semenov
| jméno2 = Vladimir A.
| titul = A link between reduced Barents-Kara sea ice and cold winter extremes over northern continents
| periodikum = Journal of Geophysical Research
| datum vydání = 2010-11-05
| ročník = 115
| číslo = D21
| issn = 0148-0227
| doi = 10.1029/2009JD013568
| jazyk = en
| url = http://doi.wiley.com/10.1029/2009JD013568
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = He
| jméno = Shengping
| příjmení2 = Gao
| jméno2 = Yongqi
| příjmení3 = Furevik
| jméno3 = Tore
| titul = Teleconnection between sea ice in the Barents Sea in June and the Silk Road, Pacific–Japan and East Asian rainfall patterns in August
| periodikum = Advances in Atmospheric Sciences
| datum vydání = 2018-01
| ročník = 35
| číslo = 1
| strany = 52–64
| issn = 0256-1530
| doi = 10.1007/s00376-017-7029-y
| jazyk = en
| url = http://link.springer.com/10.1007/s00376-017-7029-y
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Zhang
| jméno = Ruonan
| příjmení2 = Screen
| jméno2 = James A.
| titul = Diverse Eurasian Winter Temperature Responses to Barents‐Kara Sea Ice Anomalies of Different Magnitudes and Seasonality
| periodikum = Geophysical Research Letters
| datum vydání = 2021-07-16
| ročník = 48
| číslo = 13
| issn = 0094-8276
| doi = 10.1029/2021GL092726
| jazyk = en
| url = https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2021GL092726
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Song
| jméno = Mi-Rong
| příjmení2 = Wang
| jméno2 = Shao-Yin
| příjmení3 = Zhu
| jméno3 = Zhu
| titul = Nonlinear changes in cold spell and heat wave arising from Arctic sea-ice loss
| periodikum = Advances in Climate Change Research
| datum vydání = 2021-08
| ročník = 12
| číslo = 4
| strany = 553–562
| doi = 10.1016/j.accre.2021.08.003
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1674927821001118
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sun
| jméno = Jianqi
| příjmení2 = Liu
| jméno2 = Sichang
| příjmení3 = Cohen
| jméno3 = Judah
| titul = Influence and prediction value of Arctic sea ice for spring Eurasian extreme heat events
| periodikum = Communications Earth & Environment
| datum vydání = 2022-08-02
| ročník = 3
| číslo = 1
| issn = 2662-4435
| doi = 10.1038/s43247-022-00503-9
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s43247-022-00503-9
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref>

=== Vymírání korálových útesů ===
Na [[Korálový útes|korálových útesech]] je závislých přibližně 500 milionů lidí na celém světě, protože jim poskytují potravu, příjem, jsou zdrojem turistického ruchu a chrání pobřeží.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = The world’s coral reefs are dying—here’s how scientists plan to save them
| periodikum = Science
| url = https://www.nationalgeographic.com/science/article/scientists-work-to-save-coral-reefs-climate-change-marine-parks
| datum vydání = 2020-06-04
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> Od 80. let 20. století je tento stav ohrožen nárůstem [[Povrchová teplota moře|teploty mořské hladiny]], který vyvolává masové bělení korálů, zejména v [[Subtropický pás|subtropických oblastech]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hughes
| jméno = Terry P.
| příjmení2 = Kerry
| jméno2 = James T.
| příjmení3 = Álvarez-Noriega
| jméno3 = Mariana
| titul = Global warming and recurrent mass bleaching of corals
| periodikum = Nature
| datum vydání = 2017-03
| ročník = 543
| číslo = 7645
| strany = 373–377
| issn = 0028-0836
| doi = 10.1038/nature21707
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/nature21707
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> K vyvolání bělení stačí trvalý nárůst teploty oceánu o 1&nbsp;°C nad průměrnou hodnotu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Explore This Coral Reef Before it Disappears
| url = https://time.com/coral/
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> Koráli při tepelném stresu vylučují drobné barevné [[řasy]], které žijí v jejich tkáních, což způsobuje jejich bělení. Tyto řasy, známé jako [[Zooxanthela|zooxantely]], mají s korály takový [[Symbióza|symbiotický]] vztah, že bez nich korály pomalu odumírají.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Gilmour
| jméno = James Paton
| příjmení2 = Green
| jméno2 = Rebecca
| titul = ‘Bright white skeletons’: some Western Australian reefs have the lowest coral cover on record
| periodikum = The Conversation
| url = http://theconversation.com/bright-white-skeletons-some-western-australian-reefs-have-the-lowest-coral-cover-on-record-116423
| datum vydání = 2019-05-21
| jazyk = en
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> Po vymizení těchto zooxantel jsou korály náchylné k přechodu na ekosystém s převahou [[Mořské řasy|mořských řas]], což velmi ztěžuje přechod zpět na ekosystém s převahou korálů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Holbrook
| jméno = Sally J.
| příjmení2 = Schmitt
| jméno2 = Russell J.
| příjmení3 = Adam
| jméno3 = Thomas C.
| titul = Coral Reef Resilience, Tipping Points and the Strength of Herbivory
| periodikum = Scientific Reports
| datum vydání = 2016-11-02
| ročník = 6
| číslo = 1
| issn = 2045-2322
| pmid = 27804977
| doi = 10.1038/srep35817
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/srep35817
| datum přístupu = 2023-09-08
}}</ref> IPCC odhaduje, že v době, kdy se teplota zvýší na 1,5 °C oproti předindustriální době, se předpokládá, že korálové útesy se při teplotě 1,5 °C zmenší o dalších 70–90 %; a pokud se svět oteplí o 2 °C, stanou se extrémně vzácnými.<ref>IPCC SR15 SPM</ref>

== Nekontrolovatelný skleníkový jev ==
Nekontrolovatelný skleníkový efekt se používá v&nbsp;astronomii k&nbsp;označení takového extrémního skleníkového jevu, kdy dochází k odpaření oceánů a planeta se stane neobyvatelnou, jako příklad se uvádí nevratná klimatická změna, ke které došlo na [[Venuše (planeta)|Venuši]] . V&nbsp;páté hodnotící zprávě IPCC se uvádí, že „se zdá, že je velmi pravděpodobné, že lidskou činností nelze vyvolat „nekontrolovatelný skleníkový jev“ - analogický s Venuší.“<ref>{{cite book|url=http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf|title=Scoping of the IPCC 5th Assessment Report Cross Cutting Issues|work=Thirty-first Session of the IPCC Bali, 26–29 October 2009|dead-url=ano|archive-url=https://web.archive.org/web/20091109215503/http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf|archive-date=2009-11-09|access-date=2019-03-24|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2019-07-28|url archivu=https://web.archive.org/web/20181109070930/http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf|datum archivace=2018-11-09}} {{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf |datum přístupu=2019-07-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20181109070930/http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf }}</ref> K&nbsp;vyvolání změn obdobných těm na Venuší by muselo na Zemi dojít k dlouhodobému tlaku, který pravděpodobně nenastane, pokud intenzita záření Slunce nenaroste o desítky procent, což bude trvat několik miliard let.<ref name="royalsocietypublishing.org">{{Citace periodika
Nekontrolovatelný skleníkový efekt se používá v&nbsp;astronomii k&nbsp;označení takového extrémního skleníkového jevu, kdy dochází k odpaření oceánů a planeta se stane neobyvatelnou, jako příklad se uvádí nevratná klimatická změna, ke které došlo na [[Venuše (planeta)|Venuši]] . V&nbsp;páté hodnotící zprávě IPCC se uvádí, že „se zdá, že je velmi pravděpodobné, že lidskou činností nelze vyvolat „nekontrolovatelný skleníkový jev“ - analogický s Venuší.“<ref>{{cite book|url=http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf|title=Scoping of the IPCC 5th Assessment Report Cross Cutting Issues|work=Thirty-first Session of the IPCC Bali, 26–29 October 2009|dead-url=ano|archive-url=https://web.archive.org/web/20091109215503/http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf|archive-date=2009-11-09|access-date=2019-03-24|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2019-07-28|url archivu=https://web.archive.org/web/20181109070930/http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf|datum archivace=2018-11-09}} {{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf |datum přístupu=2019-07-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20181109070930/http://www.ipcc.ch/meetings/session31/inf3.pdf }}</ref> K&nbsp;vyvolání změn obdobných těm na Venuší by muselo na Zemi dojít k dlouhodobému tlaku, který pravděpodobně nenastane, pokud intenzita záření Slunce nenaroste o desítky procent, což bude trvat několik miliard let.<ref name="royalsocietypublishing.org">{{Citace periodika
| titul = Climate sensitivity, sea level and atmospheric carbon dioxide
| titul = Climate sensitivity, sea level and atmospheric carbon dioxide

Verze z 8. 9. 2023, 08:38

Možné body zvratu klimatického systému.

V klimatologii je jako bod zvratu (bod zlomu) zlomový označována kritická hranice, jejíž překročení vede k velkým a často nevratným změnám v klimatickém systému.[1] Pokud jsou body zvratu překročeny, může to mít závažné dopady na lidskou společnost.[2][3] Zlomové chování se vyskytuje napříč klimatickým systémem, v ekosystémech, ledových příkrovech a v cirkulaci oceánu a atmosféry.[3]

Body zvratu jsou často, ale ne nutně, náhlé. Například při průměrném globálním oteplení někde mezi 0,8 °C a 3 °C projde Grónský ledovec bodem zvratu a bude odsouzen k zániku, ale jeho tání bude probíhat po tisíciletí.[4][5] Překročení bodů zvratu je v některých případech pravděpodobné již při současném oteplení o 1 °C proti předindustriální době a je vysoce pravděpodobné při globálním oteplením o 2 °C.[3] Geologické záznamy ukazují mnoho náhlých změn, které naznačují, že body zvratu mohly být překročeny již v dávných dobách.[6] Je možné, že některé body zvratu jsou blízko překročení nebo již byly překročeny, jako například body zvratu západoantarktického a grónského ledovce, amazonského deštného pralesa a korálových útesů v tropických mořích.[7] Nebezpečí spočívá v tom, že pokud dojde k překročení bodu zvratu v jednom systému, může to způsobit kaskádu dalších bodů zvratu, což povede k závažným, potenciálně katastrofickým dopadům.[8][9]

Definice

Šestá hodnotící zpráva IPCC, vydaná v roce 2021, definuje bod zvratu jako „kritickou hranici, za níž se systém reorganizuje, často náhle a/nebo nevratně“.[10] Může k němu dojít v důsledku malé poruchy, která v systému způsobí nepřiměřeně velkou změnu. Může být také spojena se samoposilujícími se zpětnými vazbami, které mohou vést ke změnám v klimatickém systému nevratným v lidském časovém měřítku.[11] Pro jakoukoli konkrétní složku klimatu může přechod z jednoho stavu do nového stabilního stavu trvat mnoho desetiletí nebo staletí.[11]

Zvláštní zpráva IPCC z roku 2019 o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu definuje bod zvratu jako: „Úroveň změny vlastností systému, po jejímž překročení se systém reorganizuje, často nelineárním způsobem, a nevrátí se do původního stavu, ani když se zmírní příčiny změny. V případě klimatického systému se tento termín vztahuje na kritickou hranici, při níž se globální nebo regionální klima mění z jednoho stabilního stavu na jiný stabilní stav.“[12]

V ekosystémech a sociálních systémech může bod zvratu vyvolat změnu režimu, tedy zásadní reorganizaci systémů do nového stabilního stavu.[13] Takové změny režimu nemusí být škodlivé. V souvislosti s klimatickou krizí se metafora bodu zvratu někdy používá v pozitivním smyslu, například jako odkaz na posun veřejného mínění ve prospěch opatření ke zmírnění změny klimatu nebo na možnost, že drobné politické změny rychle urychlí přechod k zelené ekonomice.[14][15][16]

Geologické záznamy

Geologické záznamy ukazují, že v klimatickém systému docházelo k náhlým změnám, které naznačují dávné body zlomu.[6] Například Dansgaard-Oeschgerovy události během poslední doby ledové byly obdobími náhlého oteplení (během několika desítek let) v Grónsku a Evropě, které mohly zahrnovat náhlé změny hlavních oceánských proudů. Během odlednění na počátku holocénu nebyl vzestup mořské hladiny plynulý, ale prudce stoupal během pulzů tání. Monzun v severní Africe zaznamenal náhlé změny na dekádní časové škále během afrického vlhkého období. Toto období, které trvalo od roku 15 000 do roku 5 000 před naším letopočtem, také náhle skončilo suchem.

Jednotlivé body zlomu klimatického systému

Vědci identifikovali v klimatickém systému mnoho prvků, které mohou mít kritické body.[17][11] Na počátku roku 2000 začal IPCC zvažovat možnost vzniku kritických bodů, původně označovaných jako „velkoplošné diskontinuity“. V té době IPCC dospěl k závěru, že by byly pravděpodobné pouze v případě globálního oteplení o 4 °C nebo více oproti předindustriální době, a jiné dřívější hodnocení stanovilo většinu prahových hodnot bodu zvratu na 3–5 °C nad průměrným oteplením z let 1980–1999.[18] Od té doby odhady prahových hodnot globálního oteplení obecně klesly, přičemž některé z nich se považují za možné v rozmezí Pařížské dohody (1,5–2 °C),[19] Od roku 2021 se vědci považují za pravděpodobné, že zlomové body budou dosaženy při dnešní úrovni oteplení těsně nad 1 °C, s velkou pravděpodobností budou dosaženy při oteplení nad 2 °C.[3] Některé zlomové body mohou být blízko překročení nebo již byly překročeny, jako například body týkající se ledových příkrovů v západní Antarktidě a Grónsku, tropických korálových útesů a amazonského deštného pralesa.[20][21]

K září 2022 bylo identifikováno devět „globálních jádrových“ zlomových prvků a sedm „regionálních dopadových“ bodů zlomu,[4] z nichž jeden regionální a tři globální klimatické prvky podle odhadů pravděpodobně překročí zlomový bod, pokud globální oteplení dosáhne 1,5 °C, a to zhroucení grónského ledového příkrovu, zhroucení ledového příkrovu v západní Antarktidě, odumření tropických korálových útesů a náhlé tání boreálního permafrostu. Pokud se oteplování bude i nadále blížit 2 °C, jsou pravděpodobné další dva body zvratu:[4][5][22] náhlý úbytek ledu v Barentsově moři a zhroucení subpolárního proudu v Labradorském moři.

Základní globální body zvratu[4][5]
Navrhovaný klimatický zlomový prvek (a bod zvratu) Hranice ( °C) Časové měřítko (roky) Maximální vliv ( °C)
Odhad Minimum Maximum Odhad Minimum Maximum Globální Regionální
Grónský ledovec (kolaps) 1,5 0,8 3,0 10k 1k 15k 0,13 0,5 až 3.0
Ledový příkrov Západní Antarktidy (kolaps) 1,5 1,0 3,0 2k 500 13k 0,05 1,0
Labradorsko-irmingerská moře/konvekce SPG (kolaps) 1,8 1,1 3,8 10 5 50 -0,5 -3,0
Východoantarktické subglaciální pánve (kolaps) 3,0 2,0 6,0 2k 500 10k 0,05 ?
Amazonský deštný prales (úhyn) 3,5 2,0 6,0 100 50 200 0,1 (částečný) 0,2 (totální)[T1 1] 0,4 až 2,0
Boreální permafrost (kolaps) 4,0 3,0 6,0 50 10 300 0,2–0,4[T1 2] ~
Atlantická meridionální cirkulace (kolaps) 4,0 1,4 8,0 50 15 300 -0,5 -4 až -10
Arktický zimní mořský led (kolaps) 6,3 4,5 8,7 20 10 100 0,6 0,6 to 1,2
Východoantarktický ledový příkrov (kolaps) 7,5 5,0 10,0 ? 10k ? 0,6 2,0
  1. ↑ Stejný odhad je v dokumentu uveden i z hlediska ekvivalentních emisí: částečné odumření by odpovídalo emisím 30 miliard tun uhlíku, zatímco celkové odumření by odpovídalo 75 miliardám tun uhlíku.
  2. ↑ Stejný odhad uvádí dokument i z hlediska emisí: 125 až 250 miliard tun uhlíku a 175 až 350 miliard tun uhlíkového ekvivalentu.
Zlomové body regionálního dosahu[4][5]
Navrhovaný klimatický zlomový prvek (a bod zvratu) Hranice ( °C) Časové měřítko (Roky) Maximální vliv ( °C)
Odhad Minimum Maximum Odhad Minimum Maximum Globální Regionální
Tropické korálové útesy (úhyn) 1,5 1,0 2,0 10 ~ ~ ~ ~
Boreální permafrost (náhlé tání) 1,5 1,0 2,3 200 100 300 0.04 na °C do roku 2100;0,11 na °C do roku 2300[T2 1] ~
Zalednění Barentsova moře (náhlá ztráta) 1,6 1,5 1,7 25 ? ? ~ +
Horské ledovce (ztráta) 2,0 1,5 3,0 200 50 1k 0,08 +
Monzun v Sahelu a Západní Africe (zelenání) 2,8 2,0 3,5 50 10 500 ~ +
Boreální lesy (úhyn na jihu) 4,0 1,4 5,0 100 50 ? net -0,18[T2 2] -0,5 to -2
Boreální lesy (nárůst na severu) 4.0 1.5 7.2 100 40 ? net +0,14[T2 3] 0,5-1,0
  1. ↑ Dokument upřesňuje, že to představuje 50% nárůst postupného tání permafrostu: uvádí také stejný odhad emisí na každý stupeň oteplení: 10 miliard tun uhlíku a 14 miliard tun uhlíkového ekvivalentu do roku 2100 a 25/35 miliard tun uhlíku/uhlíkového ekvivalentu do roku 2300.
  2. ↑ Ztráta těchto lesů by se rovnala emisím 52 miliard tun uhlíku, což by však bylo více než kompenzováno zvýšením albedo efektu oblasti a odrazem většího množství slunečního světla.
  3. ↑ Dodatečný lesní porost by zde pohltil asi 6 miliard tun uhlíku, ale protože na tuto oblast dopadá hodně slunečního světla, je to ve srovnání se sníženým albedem velmi málo, protože tato vegetace pohlcuje více tepla než sněhem pokrytá půda, do které se přesouvá.

Rozpad grónského ledovce

Grónský ledovec je druhým největším ledovým příkrovem na světě a je třikrát větší než americký stát Texas.[23] Voda, kterou zadržuje, by v případě úplného roztátí, zvýšila hladinu světového oceánu o 7,2 metru.[24] V důsledku globálního oteplování ledový příkrov taje stále rychleji a každoročně zvyšuje hladinu světových moří o téměř 1 mm.[25] Přibližně polovina úbytku ledu vzniká táním na povrchu a zbytek na úpatí ledového příkrovu, kde se dotýká moře, a to odlamováním ledovců z jeho okrajů.[26]

Grónský ledovec je kvůli zpětné vazbě tání a zvyšování výšky mořské hladin označován za bod zvratu. Povrchové tání snižuje výšku ledového příkrovu a vzduch v nižší nadmořské výšce je teplejší. Ledový příkrov je pak vystaven vyšším teplotám, což urychluje jeho tání.[27] Analýza subglaciálních sedimentů ve spodních vrstvách 1,4 km vysokého jádra grónského ledovce z roku 2021 zjistila, že grónský ledový příkrov během posledního milionu let roztál nejméně jednou, a proto silně naznačuje, že jeho bod zvratu je pod 2,5 °C proti předindustriálnímu období.[28][29] Existují určité důkazy, že grónský ledovec ztrácí stabilitu a blíží se bodu zvratu.[27]

Rozpad západoantarktického ledového příkrovu

Západoantarktický ledový příkrov je rozsáhlý ledový příkrov v Antarktidě, místy o tloušťce více než 4 km. Leží na skalním podloží převážně pod úrovní mořské hladiny, kde se v důsledku tíhy ledového příkrovu za miliony let vytvořila hluboká podledovcová pánev[,[30] která je tak v kontaktu s teplem z oceánu, což ji činí náchylnou k rychlému a nevratnému úbytku ledu. Bod zlomu by mohl nastat, jakmile se za okrajem subglaciální pánve stáhnou uzemňovací linie příkrovu (bod, kdy led již nesedí na skále a stává se plovoucími ledovými šelfy), což povede k samovolnému ústupu do hlubší pánve – proces známý jako „nestabilita mořského ledového příkrovu“.[31][32] V případě úplného roztátí by Západoantarktický ledovec přispěl ke zvýšení mořské hladiny v průběhu tisíců let o přibližně 3,3 metru.[11]

Úbytek ledu ze západoantarktického ledového příkrovu se zrychluje a odhaduje se, že některé výstupní ledovce se blíží bodu samovolného ústupu nebo jej možná již dokonce překročily.[33][34][35] Paleo záznamy naznačují, že během posledních několika set tisíc let západoantarktický ledový příkrov z velké části zmizel v reakci na podobné úrovně oteplování a scénáře emisí CO2, které se předpokládají pro několik příštích století.[36]

Stejně jako u ostatních ledových příkrovů i zde existuje protichůdná negativní zpětná vazba – větší oteplování také zesiluje účinky klimatických změn na koloběh vody, které mají za následek zvýšený úhrn srážek nad ledovým příkrovem v podobě sněhu v zimním období, který by na povrchu zmrzl, a toto zvýšení povrchové hmotnostní bilance působí proti určitému podílu úbytku ledu. V páté hodnotící zprávě IPCC se předpokládalo, že tento efekt by mohl potenciálně převážit nad zvýšeným úbytkem ledu při vyšších úrovních oteplení a vést k malému čistému přírůstku ledu, ale v době šesté hodnotící zprávy IPCC se zdokonaleným modelováním prokázalo, že rozpad ledovců se bude důsledně zrychlovat.[37][38]

Severní subpolární vír

Některé klimatické modely naznačují, že hluboká konvekce v Labradorském a Irmingerově moři by se mohla při určitých scénářích globálního oteplování zhroutit, což by následně vedlo ke zhroucení celé cirkulace v severním subpolárním víru. Považuje se za nepravděpodobné, že by se obnovila, i kdyby se teplota vrátila na nižší úroveň, což z ní činí příklad klimatického bodu zvratu. To by vedlo k rychlému ochlazení, které by mělo důsledky pro hospodářská odvětví, zemědělský průmysl, vodní zdroje a hospodaření s energií v západní Evropě a na východním pobřeží Spojených států.[39] Frajka-Williams a kol. 2017 poukázali na to, že nedávné změny v ochlazení subpolárního víru, teplé teploty v subtropech a chladné anomálie nad tropy zvýšily prostorové rozložení meridionálního gradientu povrchové teploty moře, které není zachyceno tzv. AMO indexem.[40]

Studie z roku 2021 zjistila, že k tomuto kolapsu dochází pouze ve čtyřech modelech CMIP6 z 35 analyzovaných. Pouze 11 modelů z 35 však dokáže simulovat severoatlantické proudění s vysokou mírou přesnosti, a to včetně všech čtyř modelů, které simulují kolaps subpolárního víru. V důsledku toho studie odhadla riziko náhlého ochlazení nad Evropou způsobeného kolapsem proudu na 36,4 %, což je méně než 45,5% šance odhadovaná předchozí generací modelů.[41] V roce 2022 vyšel článek, který naznačuje, že předchozí narušení subpolárního víru souviselo s malou dobou ledovou.[42]

Rozpad východoantarktického ledového příkrovu

Východoantarktický ledový příkrov je největší a nejsilnější ledový příkrov na Zemi, jehož maximální tloušťka je 4 800 metrů. Úplný rozpad by zvýšil hladinu světového oceánu o 53,3 metru, ale k tomu by mohlo dojít až při globálním oteplení o 10 °C, zatímco ke spuštění ztráty dvou třetin jeho objemu může být zapotřebí oteplení o nejméně 6 °C.[43] Jeho tání by také probíhalo v delším časovém horizontu než ztráta jakéhokoli jiného ledu na planetě, trvalo by nejméně 10 000 let. Subglaciální pánevní části východoantarktického ledového příkrovu však mohou být náchylné k odlamování i při nižších úrovních oteplení.[5] Obzvláště znepokojivá je Wilkesova pánev, v níž se nachází dostatek ledu na to, aby se hladina moře zvedla přibližně o 3–4 metry.[1]

Od roku 2022 bylo 20 % amazonského deštného pralesa "přeměněno" (odlesněno) a dalších 6 % bylo "vysoce degradováno", což vedlo organizaci Amazon Watch k varování, že Amazonie se nachází uprostřed krize bodu zvratu.[44]

Odumírání amazonských deštných pralesů

Amazonský deštný prales je největším tropickým deštným pralesem na světě. Je dvakrát větší než Indie a rozkládá se v devíti zemích Jižní Ameriky. Vyrábí přibližně polovinu vlastních srážek tím, že recykluje vlhkost prostřednictvím vypařování a transpirace při pohybu vzduchu napříč pralesem.[11] Pokud lesy zaniknou v důsledku klimatických změn (sucha a požáry) nebo odlesňování, bude méně pršet a více stromů odumře. Nakonec může dojít k odumření velkých částí deštného pralesa a jeho přeměně na suchou savanovou krajinu.[45] V roce 2022 studie uvedla, že deštný prales ztrácí odolnost od počátku roku 2000. Odolnost se měří podle doby zotavení z krátkodobých poruch. Tento opožděný návrat deštného pralesa k rovnováze se označuje jako kritické zpomalení. Pozorovaná ztráta odolnosti posiluje teorii, že se deštný prales blíží kritickému zlomu.[46][47]

Tání permafrostu

Trvale zmrzlá půda neboli permafrost pokrývá velké části pevniny – především na Sibiři, Aljašce, v severní Kanadě a na Tibetské náhorní plošině – a může být až kilometr silná.[48][11] Podmořský permafrost o tloušťce až 100 metrů se vyskytuje také na mořském dně pod částí Severního ledového oceánu.[49] V této zmrzlé půdě je uloženo obrovské množství uhlíku z rostlin a živočichů, kteří během tisíců let odumřeli a rozložili se. Vědci se domnívají, že ve věčně zmrzlé půdě je téměř dvakrát více uhlíku, než je obsaženo v zemské atmosféře.[49] Jak se klima otepluje a věčně zmrzlá půda začíná tát, do atmosféry se uvolňuje oxid uhličitý a methan. Při vyšších teplotách se aktivují mikrobi a rozkládají biologický materiál v permafrostu. K tomu může dojít rychle nebo v delším časovém období a ztráta bude nevratná. Vzhledem k tomu, že CO2 i methan jsou skleníkové plyny, působí jako pozitivní zpětná vazba na tání permafrostu.[50][51]

Atlantická meridionální cirkulace (AMOC)

Atlantská meridionální cirkulace (AMOC), známá také jako systém Golfského proudu, je rozsáhlý systém oceánských proudů.[52][53] Je poháněna rozdíly v hustotě vody; chladnější a slanější voda je těžší než teplejší sladká voda.[53] AMOC funguje jako dopravní pás, který posílá teplou povrchovou vodu z tropů na sever a studenou sladkou vodu zpět na jih.[52] Při proudění teplé vody na sever se část vody vypařuje, což zvyšuje její slanost. Při kontaktu s chladnějším vzduchem se také ochlazuje. Studená slaná voda je hustší a pomalu se začíná potápět. Několik kilometrů pod povrchem se studená a hustá voda začíná přesouvat na jih.[53] Zvýšené množství srážek a tání ledu v důsledku globálního oteplování slanou povrchovou vodu ředí a oteplování dále snižuje její hustotu. Lehčí voda má menší schopnost klesat, což zpomaluje cirkulaci.[11]

Teorie, zjednodušené modely a rekonstrukce náhlých změn v minulosti naznačují, že AMOC má bod zvratu. Pokud přísun sladké vody z tání ledovců na severu dosáhne určitého prahu, může se zhroutit do stavu sníženého proudění. Ani po zastavení tání se AMOC nemusí vrátit do současného stavu. Je nepravděpodobné, že by se AMOC překlopil v 21. století,[54] ale může se tak stát před rokem 2300, pokud budou emise skleníkových plynů velmi vysoké. Očekává se oslabení o 24 % až 39 % v závislosti na emisích skleníkových plynů, a to i v případě, že nedojde ke zlomovému chování.[55] Pokud se AMOC skutečně zastaví, může vzniknout nový stabilní stav, který bude trvat tisíce let, což může vyvolat další zlomové body.[11]

V roce 2021 odhadla studie, která použila „primitivní“ model oceánu s konečnou diferencí, že kolaps AMOC by mohl být vyvolán dostatečně rychlým nárůstem tání ledu, i když nikdy nedosáhne běžných prahových hodnot pro stav zvratu získaných z pomalejších změn. Naznačila tak, že kolaps AMOC je pravděpodobnější, než se obvykle odhaduje v komplexních a velkoškálových klimatických modelech.[56] Jiná studie z roku 2021 zjistila v souboru indexů AMOC signály včasného varování, které naznačují, že AMOC se může blížit k překlopení.[57] Byla však v rozporu s jinou studií publikovanou ve stejném časopise v následujícím roce, která zjistila, že AMOC je „převážně stabilní“ a změna klimatu ji zatím neovlivnila nad rámec její vlastní přirozené proměnlivosti.[58] Další dvě studie publikované v roce 2022 rovněž naznačily, že modelovací přístupy běžně používané k hodnocení AMOC zřejmě nadhodnocují riziko jejího kolapsu.[59][60]

Zalednění Severního ledového oceánu

Arktický mořský led byl kdysi označen za potenciální zlomový prvek. Ztráta mořského ledu odrážejícího sluneční světlo v létě by odkryla (tmavý) oceán, který by se oteplil. Arktický mořský ledový příkrov pravděpodobně zcela roztaje i při relativně nízké úrovni oteplování a předpokládalo se, že by to nakonec mohlo přenést do oceánu tolik tepla, že by to zabránilo obnově mořského ledu, i kdyby se globální oteplování zvrátilo. Modelování nyní ukazuje, že tento přenos tepla během arktického léta nepřekoná ochlazování a tvorbu nového ledu během arktické zimy. Úbytek arktického ledu v létě tak není zlomovým bodem, dokud arktická zima zůstává dostatečně chladná, aby umožnila tvorbu nového arktického mořského ledu.[61][62] Pokud však vyšší míra oteplování zabrání tvorbě nového arktického ledu i v zimě, pak se tato změna může stát nevratnou. V důsledku toho je arktický zimní mořský led zahrnut jako potenciální bod zvratu do hodnocení z roku 2022.[5]

Stejné hodnocení navíc tvrdí, že zatímco zbytek ledu v Severním ledovém oceánu se může během zimy zotavit z úplného úbytku v letním období, ledová pokrývka v Barentsově moři se během zimy nemusí obnovit ani při oteplení o 2 °C (3,6 °F).[5] Důvodem je skutečnost, že Barentsovo moře je již nyní nejrychleji se oteplující částí Arktidy: v letech 2021–2022 bylo zjištěno, že zatímco oteplování uvnitř polárního kruhu bylo od roku 1979 již téměř čtyřikrát rychlejší než globální průměr,[63][64] Barentsovo moře se oteplovalo až sedmkrát rychleji než globální průměr.[65][66] Tento bod zlomu je důležitý kvůli desetileté historii výzkumu souvislostí mezi stavem ledu Barentsova a Karského moře a vývojem počasí v jiných částech Eurasie.[67][68][69][70][71]

Vymírání korálových útesů

Na korálových útesech je závislých přibližně 500 milionů lidí na celém světě, protože jim poskytují potravu, příjem, jsou zdrojem turistického ruchu a chrání pobřeží.[72] Od 80. let 20. století je tento stav ohrožen nárůstem teploty mořské hladiny, který vyvolává masové bělení korálů, zejména v subtropických oblastech.[73] K vyvolání bělení stačí trvalý nárůst teploty oceánu o 1 °C nad průměrnou hodnotu.[74] Koráli při tepelném stresu vylučují drobné barevné řasy, které žijí v jejich tkáních, což způsobuje jejich bělení. Tyto řasy, známé jako zooxantely, mají s korály takový symbiotický vztah, že bez nich korály pomalu odumírají.[75] Po vymizení těchto zooxantel jsou korály náchylné k přechodu na ekosystém s převahou mořských řas, což velmi ztěžuje přechod zpět na ekosystém s převahou korálů.[76] IPCC odhaduje, že v době, kdy se teplota zvýší na 1,5 °C oproti předindustriální době, se předpokládá, že korálové útesy se při teplotě 1,5 °C zmenší o dalších 70–90 %; a pokud se svět oteplí o 2 °C, stanou se extrémně vzácnými.[77]

Nekontrolovatelný skleníkový jev

Nekontrolovatelný skleníkový efekt se používá v astronomii k označení takového extrémního skleníkového jevu, kdy dochází k odpaření oceánů a planeta se stane neobyvatelnou, jako příklad se uvádí nevratná klimatická změna, ke které došlo na Venuši . V páté hodnotící zprávě IPCC se uvádí, že „se zdá, že je velmi pravděpodobné, že lidskou činností nelze vyvolat „nekontrolovatelný skleníkový jev“ - analogický s Venuší.“[78] K vyvolání změn obdobných těm na Venuší by muselo na Zemi dojít k dlouhodobému tlaku, který pravděpodobně nenastane, pokud intenzita záření Slunce nenaroste o desítky procent, což bude trvat několik miliard let.[79]

Zatímco nekontrolovatelný skleníkový efekt na Zemi je prakticky nemožný, existují náznaky, že Země by mohla vstoupit do vlhkého skleníkového stavu, který by učinil velké části Země neobyvatelnými, pokud je radiační působení dostatečně velké, aby se vodní pára (H2O) stala hlavní složkou atmosféry Země.[80] Představitelné úrovně lidského vlivu na změnu klimatu by zvýšily obsah vodní páry na asi 1 % hmotnosti atmosféry, čímž by se zvýšila rychlost úniku vodíku do vesmíru. Pokud by bylo takové působení způsobeno pouze nárůstem obsahu CO2, proces zvětrávání by způsobil odstranění přebytku atmosférického CO2 předtím, než by došlo k vyčerpání oceánů.[79]

Body zvratu

Velké body zvratu

Postupné nebo náhlé změny teploty mohou vyvolat body zvratu v celosvětovém měřítku. V kryosféře jde o nevratné tání grónského a antarktického ledového příkrovu. V Grónsku existuje cyklus pozitivní zpětné vazby mezi táním a výškou povrchu. V nižších zeměpisných výškách jsou teploty vyšší, což vede k dalšímu tání. Tato zpětná vazba může být tak silná, že dojde k nevratnému tání.[81] Nestabilita mořského ledového příkrovu by mohla vyvolat bod zlomu v Západní Antarktidě.[82] Překročení jednoho z těchto bodů zvratu povede ke zrychlenému celosvětovému nárůstu hladiny moře.[83]

Při uvolnění sladké vody v důsledku tání Grónska může být překročena prahová hodnota, která vede k narušení termohalinního výměníku.[84] Termohalinní výměník přenáší teplo na sever, což je důležité pro regulaci teploty v atlantické oblasti.[85] Riziko úplného zastavení je podle úrovní oteplování podle Pařížské dohody nízké až střední.[82]

Jinými příklady možných velkých bodů zvratu jsou posuny jevu El Niño. Po překročení bodu zvratu by se teplá fáze (El Niño) začala objevovat častěji. Jižní oceán, který nyní absorbuje velké množství uhlíku, by se mohl přepnout do stavu, ve kterém to už nebude dělat.[82]

Regionální body zvratu

Změna klimatu může také vyvolat regionální body zvratu. Jako příklad lze uvést zmizení arktického mořského ledu,[86][87] průnik dřevin do tundry, ztrátu permafrostu, kolaps monzunů v jižní Asii a posílení západoafrického monzunu, což by vedlo k ozelenění Sahary a Sahelu.[82] Odlesňování může vyvolat bod zvratu v deštných pralesích (tedy savanizace v amazonském deštném pralese, ...). Protože deštné pralesy recyklují velkou část dešťových srážek, může část sucha při zničení části lesa ohrozit zbytek.[82] Také severské lesy jsou považovány za prvek zlomu. Lokální oteplování způsobuje, že stromy, v poměru k nárůstu teploty, odumírají rychleji než dříve. Ve chvíli, kdy umírá více stromů, se les otevírá, což vede k dalšímu oteplování a ke snižování odolnosti lesů vůči požárům. Bod zvratu je obtížné předvídat, odhaduje se však na 3–4 °C globálního nárůstu teploty.[82]

Kaskádové body zvratu

Překročení prahu v jedné části klimatického systému může způsobit, že se další bod zvratu překlopí do nového stavu. Jedná se o kaskádové body zvratu.[88] Ztráta ledu v Západní Antarktidě a Grónsku významně změní cirkulaci oceánu. Trvalé oteplování severních vysokých zeměpisných šířek v důsledku tohoto procesu by mohlo v této oblasti aktivovat body zvratu, jako je degradace permafrostu, ztráta arktického mořského ledu a vymírání boreálních lesů. To ukazuje, že i při relativně nízkých úrovních globálního oteplování mohou být aktivovány relativně stabilní body zvratu.[89]

Signály včasného varování

U některých výše popsaných bodů zvratu lze zjistit, zda se tato část klimatického systému blíží k bodu zvratu. Všechny části klimatického systému jsou někdy narušeny povětrnostními událostmi. Po skončení těchto událostí se systém vrátí zpět do své rovnováhy. Bouře může poškodit mořský led, který naroste zpět po skončení bouře. Pokud se systém přiblíží k převrácení, může toto obnovení jeho normálního stavu trvat výrazně déle, což lze využít jako varovný signál zvratu.[90][91]

Efekty bodu zlomu

Pro případ, kdy se podnebí dostane do scénáře „horké Země“ někteří vědci varují před nedostatkem potravin a vody, vysídlením stovek milionů lidí stoupající hladinou moře, nezdravými a nepříznivými podmínkami a pobřežními bouřemi, které mají větší dopady.[89] Nekontrolovatelná změna klimatu o 4–5 °C může způsobit neobyvatelnost oblastí kolem rovníku a nárůst hladin moře až o 60 metrů proti dnešnímu stavu.[92] Lidé nemohou přežít, pokud je vzduch příliš vlhký a horký, což by se stalo pro většinu lidské populace, pokud by globální teploty vzrostly o 11–12 °C, protože masy půdy se oteplovaly rychleji, než je globální průměr.[93] Účinky, jako jsou tyto, byly popularizovány v knihách jako Neobyvatelná Zem, které popírači změny klimatu označují jako senzacionalizovaná „klimatická pornografie“.[94]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tipping points in the climate system na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b LENTON, Timothy M.; ROCKSTRÖM, Johan; GAFFNEY, Owen. Climate tipping points — too risky to bet against. Nature. 2019-11-28, roč. 575, čís. 7784, s. 592–595. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-019-03595-0. (anglicky) 
  2. ↑ Climate change driving entire planet to dangerous 'global tipping point‘. Science [online]. 2019-11-27 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d LENTON, Timothy M. Tipping points in the climate system. Weather. 2021-10, roč. 76, čís. 10, s. 325–326. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0043-1656. DOI 10.1002/wea.4058. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e ARMSTRONG MCKAY, David I.; STAAL, Arie; ABRAMS, Jesse F. Exceeding 1.5°C global warming could trigger multiple climate tipping points. Science. 2022-09-09, roč. 377, čís. 6611. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abn7950. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g DVDMCKAY. Exceeding 1.5°C global warming could trigger multiple climate tipping points – paper explainer [online]. 2022-09-09 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b BROVKIN, Victor; BROOK, Edward; WILLIAMS, John W. Past abrupt changes, tipping points and cascading impacts in the Earth system. Nature Geoscience. 2021-08, roč. 14, čís. 8, s. 550–558. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/s41561-021-00790-5. (anglicky) 
  7. ↑ RIPPLE, William J; WOLF, Christopher; NEWSOME, Thomas M. World Scientists’ Warning of a Climate Emergency 2021. BioScience. 2021-09-01, roč. 71, čís. 9, s. 894–898. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/biab079. (anglicky) 
  8. ↑ STEFFEN, Will; ROCKSTRÖM, Johan; RICHARDSON, Katherine. Trajectories of the Earth System in the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-08-14, roč. 115, čís. 33, s. 8252–8259. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1810141115. PMID 30082409. (anglicky) 
  9. ↑ WUNDERLING, Nico; DONGES, Jonathan F.; KURTHS, Jürgen. Interacting tipping elements increase risk of climate domino effects under global warming. Earth System Dynamics. 2021-06-03, roč. 12, čís. 2, s. 601–619. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 2190-4987. DOI 10.5194/esd-12-601-2021. (anglicky) 
  10. ↑ IPCC AR6 WG1 Ch4., p. 95
  11. ↑ a b c d e f g h MCSWEENEY, Robert. Explainer: Nine ‘tipping points’ that could be triggered by climate change. Carbon Brief [online]. 2020-02-10 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Glossary — Special Report on the Ocean and Cryosphere in a Changing Climate [online]. [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ HEINZE, Christoph; BLENCKNER, Thorsten; MARTINS, Helena. The quiet crossing of ocean tipping points. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-03-02, roč. 118, čís. 9. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2008478118. PMID 33619085. (anglicky) 
  14. ↑ MANN, Michael E. The new climate war: the fight to take back our planet. First edition. vyd. New York: PublicAffairs 351 s. ISBN 978-1-5417-5822-3, ISBN 978-1-5417-5823-0. S. 231–238. 
  15. ↑ CARRINGTON, Damian; EDITOR, Damian Carrington Environment. ‘Super-tipping points’ could trigger cascade of climate action. The Guardian. 2023-01-20. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  16. ↑ LENTON, Timothy M.; BENSON, Scarlett; SMITH, Talia. Operationalising positive tipping points towards global sustainability. Global Sustainability. 2022, roč. 5. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 2059-4798. DOI 10.1017/sus.2021.30. (anglicky) 
  17. ↑ IPCC AR6 WGI Chapter 04, p. 95
  18. ↑ LENTON, Timothy M.; HELD, Hermann; KRIEGLER, Elmar. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-02-12, roč. 105, čís. 6, s. 1786–1793. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. (anglicky) 
  19. ↑ SCHELLNHUBER, Hans Joachim; RAHMSTORF, Stefan; WINKELMANN, Ricarda. Why the right climate target was agreed in Paris. Nature Climate Change. 2016-07, roč. 6, čís. 7, s. 649–653. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate3013. (anglicky) 
  20. ↑ GAMMON, Katharine. Critical measures of global heating reaching tipping point, study finds. The Guardian. 2021-07-28. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  21. ↑ RIPPLE, William J; WOLF, Christopher; NEWSOME, Thomas M. World Scientists’ Warning of a Climate Emergency 2021. BioScience. 2021-09-01, roč. 71, čís. 9, s. 894–898. Dostupné online [cit. 2023-09-04]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/biab079. (anglicky) 
  22. ↑ PUBLISHED, Harry Baker. Climate 'points of no return' may be much closer than we thought. livescience.com [online]. 2022-09-15 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Learn. National Snow and Ice Data Center [online]. [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ New climate models suggest faster melting of the Greenland Ice Sheet. World Economic Forum [online]. 2020-12-21 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ SCAMBOS, Ted; STRANEO, Fiamma; TEDESCO, Marco. How fast is the Greenland ice sheet melting?. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. 2021-01-02, roč. 53, čís. 1, s. 221–222. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 1523-0430. DOI 10.1080/15230430.2021.1946241. (anglicky) 
  26. ↑ TODD, Joe; CHRISTOFFERSEN, Poul; ZWINGER, Thomas. A Full-Stokes 3-D Calving Model Applied to a Large Greenlandic Glacier. Journal of Geophysical Research: Earth Surface. 2018-03, roč. 123, čís. 3, s. 410–432. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. DOI 10.1002/2017JF004349. (anglicky) 
  27. ↑ a b BOERS, Niklas; RYPDAL, Martin. Critical slowing down suggests that the western Greenland Ice Sheet is close to a tipping point. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-05-25, roč. 118, čís. 21. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2024192118. PMID 34001613. (anglicky) 
  28. ↑ La calotte glaciaire du Groenland a déjà fondu au moins une fois au cours du dernier million d’années. Le Monde.fr. 2021-03-15. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. (francouzsky) 
  29. ↑ CHRIST, Andrew J.; BIERMAN, Paul R.; SCHAEFER, Joerg M. A multimillion-year-old record of Greenland vegetation and glacial history preserved in sediment beneath 1.4 km of ice at Camp Century. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-03-30, roč. 118, čís. 13. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2021442118. PMID 33723012. (anglicky) 
  30. ↑ FRETWELL, P.; PRITCHARD, H. D.; VAUGHAN, D. G. Bedmap2: improved ice bed, surface and thickness datasets for Antarctica. The Cryosphere. 2013-02-28, roč. 7, čís. 1, s. 375–393. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 1994-0424. DOI 10.5194/tc-7-375-2013. (anglicky) 
  31. ↑ HULBE, Christina. Is ice sheet collapse in West Antarctica unstoppable?. Science. 2017-06-02, roč. 356, čís. 6341, s. 910–911. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aam9728. (anglicky) 
  32. ↑ ALLEY, Richard B.; ANANDAKRISHNAN, Sridhar; CHRISTIANSON, Knut. Oceanic Forcing of Ice-Sheet Retreat: West Antarctica and More. Annual Review of Earth and Planetary Sciences. 2015-05-30, roč. 43, čís. 1, s. 207–231. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0084-6597. DOI 10.1146/annurev-earth-060614-105344. (anglicky) 
  33. ↑ THE IMBIE TEAM. Mass balance of the Antarctic Ice Sheet from 1992 to 2017. Nature. 2018-06, roč. 558, čís. 7709, s. 219–222. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-018-0179-y. (anglicky) 
  34. ↑ FELDMANN, Johannes; LEVERMANN, Anders. Collapse of the West Antarctic Ice Sheet after local destabilization of the Amundsen Basin. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2015-11-17, roč. 112, čís. 46, s. 14191–14196. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1512482112. PMID 26578762. (anglicky) 
  35. ↑ JOUGHIN, Ian; SMITH, Benjamin E.; MEDLEY, Brooke. Marine Ice Sheet Collapse Potentially Under Way for the Thwaites Glacier Basin, West Antarctica. Science. 2014-05-16, roč. 344, čís. 6185, s. 735–738. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1249055. (anglicky) 
  36. ↑ JOUGHIN, Ian; ALLEY, Richard B. Stability of the West Antarctic ice sheet in a warming world. Nature Geoscience. 2011-08, roč. 4, čís. 8, s. 506–513. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/ngeo1194. (anglicky) 
  37. ↑ GILLIS, Justin. Scientists Warn of Perilous Climate Shift Within Decades, Not Centuries. The New York Times. 2016-03-22. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  38. ↑ IPCC AR6 WG1 Ch. 09, s. 1270–1272
  39. ↑ SGUBIN, Giovanni; SWINGEDOUW, Didier; DRIJFHOUT, Sybren. Abrupt cooling over the North Atlantic in modern climate models. Nature Communications. 2017-02-15, roč. 8, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms14375. PMID 28198383. (anglicky) 
  40. ↑ FRAJKA-WILLIAMS, Eleanor; BEAULIEU, Claudie; DUCHEZ, Aurelie. Emerging negative Atlantic Multidecadal Oscillation index in spite of warm subtropics. Scientific Reports. 2017-09-11, roč. 7, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-017-11046-x. PMID 28894211. (anglicky) 
  41. ↑ SWINGEDOUW, Didier; BILY, Adrien; ESQUERDO, Claire. On the risk of abrupt changes in the North Atlantic subpolar gyre in CMIP6 models. Annals of the New York Academy of Sciences. 2021-11, roč. 1504, čís. 1, s. 187–201. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 0077-8923. DOI 10.1111/nyas.14659. (anglicky) 
  42. ↑ ARELLANO-NAVA, Beatriz; HALLORAN, Paul R.; BOULTON, Chris A. Destabilisation of the Subpolar North Atlantic prior to the Little Ice Age. Nature Communications. 2022-08-25, roč. 13, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-05]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-022-32653-x. PMID 36008418. (anglicky) 
  43. ↑ GARBE, Julius; ALBRECHT, Torsten; LEVERMANN, Anders. The hysteresis of the Antarctic Ice Sheet. Nature. 2020-09-24, roč. 585, čís. 7826, s. 538–544. Dostupné online [cit. 2023-09-06]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-020-2727-5. (anglicky) 
  44. ↑ Amazonia against the clock [online]. Amazon Watch [cit. 2023-09-06]. S. 8. Dostupné online. 
  45. ↑ AMIGO, Ignacio. When will the Amazon hit a tipping point?. Nature. 2020-02-27, roč. 578, čís. 7796, s. 505–507. Dostupné online [cit. 2023-09-06]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/d41586-020-00508-4. (anglicky) 
  46. ↑ CARRINGTON, Damian; EDITOR, Damian Carrington Environment. Climate crisis: Amazon rainforest tipping point is looming, data shows. The Guardian. 2022-03-07. Dostupné online [cit. 2023-09-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  47. ↑ BOULTON, Chris A.; LENTON, Timothy M.; BOERS, Niklas. Pronounced loss of Amazon rainforest resilience since the early 2000s. Nature Climate Change. 2022-03, roč. 12, čís. 3, s. 271–278. Dostupné online [cit. 2023-09-06]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-022-01287-8. (anglicky) 
  48. ↑ ZHANG, T.; BARRY, R. G.; KNOWLES, K. Statistics and characteristics of permafrost and ground-ice distribution in the Northern Hemisphere. Polar Geography. 2008-03, roč. 31, čís. 1-2, s. 47–68. Dostupné online [cit. 2023-09-06]. ISSN 1088-937X. DOI 10.1080/10889370802175895. (anglicky) 
  49. ↑ a b Learn. National Snow and Ice Data Center [online]. [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ VIGLIONE, Giuliana. ‘Imminent’ tipping point threatening Europe’s permafrost peatlands. Carbon Brief [online]. 2022-03-14 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ FEWSTER, Richard E.; MORRIS, Paul J.; IVANOVIC, Ruza F. Imminent loss of climate space for permafrost peatlands in Europe and Western Siberia. Nature Climate Change. 2022-04, roč. 12, čís. 4, s. 373–379. Dostupné online [cit. 2023-09-06]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-022-01296-7. (anglicky) 
  52. ↑ a b Gulf Stream System at its weakest in over a millennium. ScienceDaily [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ a b c What is the Atlantic Meridional Overturning Circulation?. Met Office [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Risk management of climate thresholds and feedbacks: Atlantic Meridional Overturning Circulation (AMOC) [online]. MetOffice [cit. 2023-09-07]. Dostupné online. 
  55. ↑ IPCC AR6 WG1 Ch. 09 Section 9.2.3.1.
  56. ↑ LOHMANN, Johannes; DITLEVSEN, Peter D. Risk of tipping the overturning circulation due to increasing rates of ice melt. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021-03-02, roč. 118, čís. 9. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.2017989118. PMID 33619095. (anglicky) 
  57. ↑ BOERS, Niklas. Observation-based early-warning signals for a collapse of the Atlantic Meridional Overturning Circulation. Nature Climate Change. 2021-08, roč. 11, čís. 8, s. 680–688. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-021-01097-4. (anglicky) 
  58. ↑ LATIF, Mojib; SUN, Jing; VISBECK, Martin. Natural variability has dominated Atlantic Meridional Overturning Circulation since 1900. Nature Climate Change. 2022-05, roč. 12, čís. 5, s. 455–460. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-022-01342-4. (anglicky) 
  59. ↑ HE, Feng; CLARK, Peter U. Freshwater forcing of the Atlantic Meridional Overturning Circulation revisited. Nature Climate Change. 2022-05, roč. 12, čís. 5, s. 449–454. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-022-01328-2. (anglicky) 
  60. ↑ KIM, Soong-Ki; KIM, Hyo-Jeong; DIJKSTRA, Henk A. Slow and soft passage through tipping point of the Atlantic Meridional Overturning Circulation in a changing climate. npj Climate and Atmospheric Science. 2022-02-11, roč. 5, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-07]. ISSN 2397-3722. DOI 10.1038/s41612-022-00236-8. (anglicky) 
  61. ↑ Learn. National Snow and Ice Data Center [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ IPCC AR6 WG1 TS
  63. ↑ RANTANEN, Mika; KARPECHKO, Alexey Yu.; LIPPONEN, Antti. The Arctic has warmed nearly four times faster than the globe since 1979. Communications Earth & Environment. 2022-08-11, roč. 3, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 2662-4435. DOI 10.1038/s43247-022-00498-3. (anglicky) 
  64. ↑ VOOSEN, Paul. The Arctic is warming four times faster than the rest of the world [online]. science.org [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. 
  65. ↑ ISAKSEN, Ketil; NORDLI, Øyvind; IVANOV, Boris. Exceptional warming over the Barents area. Scientific Reports. 2022-06-15, roč. 12, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-022-13568-5. PMID 35705593. (anglicky) 
  66. ↑ CARRINGTON, Damian; EDITOR, Damian Carrington Environment. New data reveals extraordinary global heating in the Arctic. The Guardian. 2022-06-15. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  67. ↑ PETOUKHOV, Vladimir; SEMENOV, Vladimir A. A link between reduced Barents-Kara sea ice and cold winter extremes over northern continents. Journal of Geophysical Research. 2010-11-05, roč. 115, čís. D21. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 0148-0227. DOI 10.1029/2009JD013568. (anglicky) 
  68. ↑ HE, Shengping; GAO, Yongqi; FUREVIK, Tore. Teleconnection between sea ice in the Barents Sea in June and the Silk Road, Pacific–Japan and East Asian rainfall patterns in August. Advances in Atmospheric Sciences. 2018-01, roč. 35, čís. 1, s. 52–64. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 0256-1530. DOI 10.1007/s00376-017-7029-y. (anglicky) 
  69. ↑ ZHANG, Ruonan; SCREEN, James A. Diverse Eurasian Winter Temperature Responses to Barents‐Kara Sea Ice Anomalies of Different Magnitudes and Seasonality. Geophysical Research Letters. 2021-07-16, roč. 48, čís. 13. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 0094-8276. DOI 10.1029/2021GL092726. (anglicky) 
  70. ↑ SONG, Mi-Rong; WANG, Shao-Yin; ZHU, Zhu. Nonlinear changes in cold spell and heat wave arising from Arctic sea-ice loss. Advances in Climate Change Research. 2021-08, roč. 12, čís. 4, s. 553–562. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. DOI 10.1016/j.accre.2021.08.003. (anglicky) 
  71. ↑ SUN, Jianqi; LIU, Sichang; COHEN, Judah. Influence and prediction value of Arctic sea ice for spring Eurasian extreme heat events. Communications Earth & Environment. 2022-08-02, roč. 3, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 2662-4435. DOI 10.1038/s43247-022-00503-9. (anglicky) 
  72. ↑ The world’s coral reefs are dying—here’s how scientists plan to save them. Science [online]. 2020-06-04 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ HUGHES, Terry P.; KERRY, James T.; ÁLVAREZ-NORIEGA, Mariana. Global warming and recurrent mass bleaching of corals. Nature. 2017-03, roč. 543, čís. 7645, s. 373–377. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature21707. (anglicky) 
  74. ↑ Explore This Coral Reef Before it Disappears [online]. [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. 
  75. ↑ GILMOUR, James Paton; GREEN, Rebecca. ‘Bright white skeletons’: some Western Australian reefs have the lowest coral cover on record. The Conversation [online]. 2019-05-21 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ HOLBROOK, Sally J.; SCHMITT, Russell J.; ADAM, Thomas C. Coral Reef Resilience, Tipping Points and the Strength of Herbivory. Scientific Reports. 2016-11-02, roč. 6, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-08]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep35817. PMID 27804977. (anglicky) 
  77. ↑ IPCC SR15 SPM
  78. ↑ Scoping of the IPCC 5th Assessment Report Cross Cutting Issues. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-09.  Archivovaná kopie. www.ipcc.ch [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  79. ↑ a b HANSEN, James; SATO, Makiko; RUSSELL, Gary. Climate sensitivity, sea level and atmospheric carbon dioxide. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2013-10-28, roč. 371, čís. 2001, s. 20120294. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2012.0294. PMID 24043864. (anglicky) 
  80. ↑ KASTING, James F. Runaway and moist greenhouse atmospheres and the evolution of Earth and Venus. Icarus. 1988-6, roč. 74, čís. 3, s. 472–494. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.1016/0019-1035(88)90116-9. (anglicky) 
  81. ↑ LENTON, T.M.; HELD, H.; KRIEGLER, E.; HALL, J.W.; LUCHT, W.; RAHMSTORF, S.; SCHELLNHUBER, H.J. Tipping elements in the Earth's climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008, s. 1786–1793. DOI 10.1073/pnas.0705414105. PMID 18258748. Bibcode 2008PNAS..105.1786L. 
  82. ↑ a b c d e f Impacts of 1.5 °C of Global Warming on Natural and Human Systems [online]. IPCC [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  83. ↑ Tipping points in Antarctic and Greenland ice sheets [online]. NESSC, 2018-11-12 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ LENTON, Timothy M. Arctic Climate Tipping Points. AMBIO. 2012-2, roč. 41, čís. 1, s. 10–22. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0044-7447. DOI 10.1007/s13280-011-0221-x. PMID 22270703. (anglicky) 
  85. ↑ BELAIA, Mariia; FUNKE, Michael; GLANEMANN, Nicole. Global Warming and a Potential Tipping Point in the Atlantic Thermohaline Circulation: The Role of Risk Aversion. Environmental and Resource Economics. 2017-5, roč. 67, čís. 1, s. 93–125. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0924-6460. DOI 10.1007/s10640-015-9978-x. (anglicky) 
  86. ↑ KRISHFIELD, Richard; TOOLE, John; TIMMERMANS, Mary-Louise. Warming of the interior Arctic Ocean linked to sea ice losses at the basin margins. Science Advances. 2018-08-01, roč. 4, čís. 8, s. eaat6773. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aat6773. (anglicky) 
  87. ↑ TOTH, Katie. Warm water under Arctic ice a 'ticking time bomb,' researcher says. CBC. 2018-08-29. Dostupné online. 
  88. ↑ ROCHA, Juan C.; PETERSON, Garry; BODIN, Örjan. Cascading regime shifts within and across scales. Science. 2018-12-21, roč. 362, čís. 6421, s. 1379–1383. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aat7850. (anglicky) 
  89. ↑ a b STEFFEN, Will; ROCKSTRÖM, Johan; RICHARDSON, Katherine. Trajectories of the Earth System in the Anthropocene. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-08-14, roč. 115, čís. 33, s. 8252–8259. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1810141115. PMID 30082409. (anglicky) 
  90. ↑ LENTON, T. M.; LIVINA, V. N.; DAKOS, V. Early warning of climate tipping points from critical slowing down: comparing methods to improve robustness. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2012-03-13, roč. 370, čís. 1962, s. 1185–1204. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2011.0304. PMID 22291229. (anglicky) 
  91. ↑ WILLIAMSON, Mark S.; BATHIANY, Sebastian; LENTON, Timothy M. Early warning signals of tipping points in periodically forced systems. Earth System Dynamics. 2016-04-13, roč. 7, čís. 2, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 2190-4987. DOI 10.5194/esd-7-313-2016. (anglicky) 
  92. ↑ Earth 'just decades away from global warming tipping point which threatens future of humanity'. ITV News [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ AHMED, Farhana; KHAN, M Shah Alam; WARNER, Jeroen. Integrated Adaptation Tipping Points (IATPs) for urban flood resilience. Environment and Urbanization. 2018-10, roč. 30, čís. 2, s. 575–596. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0956-2478. DOI 10.1177/0956247818776510. (anglicky) 
  94. ↑ SZALAI, Jennifer. In ‘The Uninhabitable Earth,’ Apocalypse Is Now. The New York Times. 2019-03-06. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • LEVITAN, Dave. Quick-Change Planet: Do Global Climate Tipping Points Exist?. Scientific American [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Body_zvratu_klimatického_systému&oldid=23134636“