Květní obal: Porovnání verzí
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
rozšíření v rámci vylepšování odkazů ze stránky Květ značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Květní obaly''' (''periant'') chrání rozmnožovací součásti [[Květ|květu]], tj. tyčinky a pestíky. Samy se na rozmnožování podílejí nepřímo, a to např. lákáním opylovačů u [[Zoogamie|rostlin opylovaných živočichy]]. Součásti květních obalů mohou vypadat stejně, v takovém případě se jedná o nerozlišené květní obaly neboli ''okvětí''. Květní obaly také mohou být rozlišené na ''kalich'' a ''korunu''. Zvláště u [[Anemogamie|větrosnubných]] rostlin mohou být květní obaly redukované či zcela chybět. |
|||
'''Květní obal''' (''periant'') je soustava přeměněných [[list]]ů, které chrání vnitřní orgány [[květ]]u, tj. [[pestík|pestíky]] a [[tyčinka (botanika)|tyčinky]].<ref name="cernohorsky"/> Květní obal se skládá z [[okvětní lístek|okvětních lístků]], nebo [[kališní lístek|kališních]] a [[korunní lístek|korunních lístků]]. |
|||
== Popis a původ == |
|||
[[Soubor: Primula hirsuta R0018242.JPG|thumb|upright=1.3| Heterochlamydní květ – prvosenka chlupatá (''Primula hirsuta'')]] |
|||
Květní obaly se vyskytují u [[krytosemenné|krytosemenných]] rostlin.<ref name="cernohorsky" /> Jsou sterilní, přímo se nepodílejí na rozmnožování. Chrání generativní orgány, je jimi tvořena vnější část poupěte. U zoogamních rostlin jsou květní obaly obvykle nápadné a uzpůsobené k lákání opylovačů, a to sice barvou, tvarem a někdy i vůní.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Toh |
|||
| jméno = Conie |
|||
| příjmení2 = Mohd-Hairul |
|||
| jméno2 = Ab. Rahim |
|||
| příjmení3 = Ain |
|||
| jméno3 = Nooraini Mohd. |
|||
| titul = Floral micromorphology and transcriptome analyses of a fragrant Vandaceous Orchid, Vanda Mimi Palmer, for its fragrance production sites |
|||
| periodikum = BMC Research Notes |
|||
| datum vydání = 2017-12 |
|||
| ročník = 10 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| strany = 554 |
|||
| issn = 1756-0500 |
|||
| pmid = 29096695 |
|||
| doi = 10.1186/s13104-017-2872-6 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = http://bmcresnotes.biomedcentral.com/articles/10.1186/s13104-017-2872-6 |
|||
| datum přístupu = 2020-04-01 |
|||
}}</ref> U rostlin opylovaných [[Anemogamie|větrem]] či [[Hydrogamie|vodou]] jsou květní obaly často redukované nebo chybějí. Květní obaly se mohou podílet na stavbě [[Plod (botanika)|plodů]], nebo mohou být nápomocné při jejich rozšiřování.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Vinter |
|||
| jméno = Vladimír |
|||
| titul = Atlas anatomie cévnatých rostlin |
|||
| url = http://www.botanika.upol.cz/atlasy/anatomie/ |
|||
| vydavatel = Katedra botaniky PřF UP |
|||
| místo = Olomouc |
|||
| datum vydání = 2004 |
|||
| datum přístupu = 2020-03-28 |
|||
}}</ref> |
|||
Ve většině případů květní obaly vznikly přeměnou [[Listen|listenů]], jen ve vzácných případech lze jejich původ přisuzovat přeměně tyčinek. Listeny v některých případech úzce souvisejí s květem a mohou v květní obaly postupně přecházet. |
|||
Obvykle se hovoří o ''okvětí'' z okvětních lístků, které vypadají stejně (nerozlišené květní obaly) a květních obalech rozlišených na kalich (z kališních lístků) a korunu (z korunních lístků). Někdy je obtížné rozlišit, zda daná součást obalů je kalich, nebo koruna, např. z důvodu ztráty jednoho typu orgánů či proto, že kalich může nabývat vzhledu koruny.<ref name=":0">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Ronse Decraene, L. P. (Louis Philippe) |
|||
| titul = Floral diagrams : an aid to understanding flower morphology and evolution |
|||
| url = http://worldcat.org/oclc/652423206 |
|||
| vydavatel = Cambridge University Press |
|||
| isbn = 978-0-521-72945-1 |
|||
| isbn2 = 0-521-72945-9 |
|||
| oclc = 652423206 |
|||
}}</ref> |
|||
Součásti květních obalů mohou srůstat, a to sice při samotném vzniku (''kongenitálně'') nebo druhotně (''postgenitálně''). |
|||
[[Soubor: Tulipa Greigii Engadin 1.jpg|thumb|upright=1.3| Homochlamydní květ – tulipán Greigův (''Tulipa Greigii'')]] |
[[Soubor: Tulipa Greigii Engadin 1.jpg|thumb|upright=1.3| Homochlamydní květ – tulipán Greigův (''Tulipa Greigii'')]] |
||
== Nerozlišené květní obaly – okvětí == |
|||
== Popis == |
|||
Vypadají-li součásti květních obalů stejně, hovoří se o okvětí (''perigon'') složeném z okvětních lístků (''tepala''). Květy se pak označují jako ''homochlamydeické''. Okvětí se obvykle vyskytuje u vývojově původnějších krytosemenných či u jednoděložných. Vývojově původní okvětí je obvykle spirálně uspořádané, jeho vnější lístky připomínají listeny a vnitřní lístky naopak připomínají korunu (např. u čeledí [[Šácholanovité|''Magnoliaceae'']], ''[[Austrobaileyaceae]]'' nebo [[Sazaníkovité|''Calycanthaceae'']]). U jednoděložných rostlin jsou typické dva trojčetné kruhy petaloidních okvětních lístků (např. u [[Tulipán|tulipánu]]).<ref name=":0" /> Okvětí se může redukovat na chlupy, např. u [[Suchopýr|suchopýru]] (''Eriophorum''), či štětinky, např. u [[Skřípina|skřípin]] (''Scirpus'').<ref name=":2">{{Citace monografie |
|||
Květní obaly se vyskytují u [[krytosemenné|krytosemenných]] rostlin, u [[nahosemenné rostliny|nahosemenných]] chybějí nebo jsou jen naznačeny.<ref name="cernohorsky"/> Jsou uzpůsobeny k tomu, aby svou barvou pomohly [[entomogamie|hmyzosnubným rostlinám]] přilákat [[opylovač]]e. Mohou se také podílet na stavbě [[plod (botanika)|plodu]], případně mohou být nápomocné při rozšiřování plodů ([[chmýr]] [[nažka|nažky]]). Někdy jsou květní obaly redukované, některý obal může chybět nebo nemusí být přítomen dokonce žádný. |
|||
| příjmení = Kursanov |
|||
| jméno = Lev Ivanovič |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = Botanika, díl I. |
|||
| url = http://worldcat.org/oclc/85442209 |
|||
| vydání = |
|||
| vydavatel = ČSAV |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1954 |
|||
| počet stran = |
|||
| strany = |
|||
| isbn = |
|||
| oclc = 85442209 |
|||
}}</ref> |
|||
U některých skupin rostlin vzniká nerozlišené „okvětí“ redukcí kalicha či koruny,<ref name=":0" /> takové květy se označují jako ''haplochlamydeické'' (k vymizení kališních lístků došlo např. u [[Miříkovité|miříkovitých]] (''Apiaceae''), korunní lístky vymizely u [[Kontryhel obecný|kontryhele]]).<ref name=":1" />[[Soubor: Primula hirsuta R0018242.JPG|thumb|upright=1.3| Heterochlamydní květ – prvosenka chlupatá (''Primula hirsuta'')]] |
|||
== Rozlišené květní obaly == |
|||
Pokud mají různé kruhy květních obalů odlišný vzhled, hovoří se o ''heterochlamydeických'' květech. |
|||
=== Kalich === |
|||
Kalich (''calyx'') se skládá z kališních lístků (''sepala''). Růst kališních lístků je zahajován ve spirálním pořadí, vyrůstají rychle, mají širokou spodní část, bývají špičaté a prostupují jimi tři žilky. Vznikly přeměnou listů (listenů). Mají podobnou vnitřní stavbu, jen mezofyl bývá nerozlišený na houbovitý a palisádový parenchym. Obsahují průduchy a někdy se na nich mohou objevit obdoby palistů. Kališní lístky mohou být srostlé k sobě. Obvykle neopadávají, výjimkou je např. ''prchavý kalich'' [[Makovité|makovitých]]. Po oplození se mnohdy zvětší a podílí se na přenosu plodů. U některých skupin slouží k přenosu plodů přeměna kalicha na [[chmýr]] či jiné výrůstky (např. u [[Hvězdnicovité|hvězdnicovitých]] či [[Zimolezovité|zimolezovitých]]).<ref name=":0" /> Kališní lístky jsou obvykle zelené, ale v některých případech mohou být i petaloidní (připomínající korunu, pestrobarevné), např. u [[Orlíček|orlíčku]] (''Aquilegia'') či [[fuchsie]] (''Fuchsia''). Petaloidní kalich je i u [[čemeřice]] (''Helleborus'') či [[Upolín|upolínu]] (''Trollius''), kde se koruna mění na nektária.<ref name=":1" /> |
|||
=== Koruna === |
|||
Koruna (''corolla'') sestává z korunních lístků (''petala''), tvoří vnitřní část květních obalů. Korunní lístky bývají obvykle pestrobarevné. Na rozdíl od kališních lístků se tvoří prakticky naráz, následně však rostou pomaleji. Mají obvykle zúženou spodní část, prostupuje jimi jedna žilka. Korunní lístky mohou nabývat rozmanitých tvarů, mohou na sobě mít různé přívěsky, rozdělené okraje nebo protáhlé špičky. Mohou navzájem srůstat a tak tvoři např. korunní trubku. Často se skládají ze tří nebo dvou částí. Jejich podoba je úzce spojena s přizpůsobením k opylování.<ref name=":0" /> Koruna může tvořit ostruhy, v nichž jsou skryta [[Nektárium|nektária]], např. u [[Dymnivka|dymnivky]] (''Corydalis'') či [[Violka|violky]] (''Viola''). Nektar skrytý v ostruhách je přístupný jen opylovačům s určitými tělesnými dispozicemi (např. patřičně rozměrným sosákem). U hvězdnicovitých je různě stavěna koruna trubkovitých a jazykovitých květů. |
|||
[[Soubor:20150416Fraxinus excelsior2.jpg|náhled|Chybějící obaly u samčích květů jasanu ztepilého (''Fraxinus excelsior'').]] |
|||
== Chybějící květní obaly == |
|||
Pokud květní obaly chybějí, označují se květy jako ''apochlamydní'' či ''achlamydní''. To bývá spojeno s abiotickým přenosem pylu (větrem či vodou). Květní obaly chybí např. u [[vrba|vrby]] (''Salix''). Chybí také u [[jasan ztepilý|jasanu ztepilého]] (''Fraxinus excelsior''), jehož příbuzný [[jasan zimnář]] (''Fraxinus ornus'') opylovaný hmyzem si je zachovává.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Leugnerová |
|||
| jméno = Gabriela |
|||
| titul = FRAXINUS ORNUS L. – jasan zimnář {{!}} BOTANY.CZ |
|||
| url = https://botany.cz/cs/fraxinus-ornus/ |
|||
| vydavatel = |
|||
| místo = |
|||
| datum vydání = 2007 |
|||
| datum přístupu = 2020-04-02 |
|||
}}</ref> |
|||
[[Soubor:Boraginaceae - Pulmonaria officinalis-4.JPG|náhled|Mladé květy plicníku lékařského (''Pulmonaria officinalis'') jsou červené díky nízkému pH ve vakuolách. Se zvětšujícím se stářím květu pH stoupá a anthokyany zbarvují květ domodra.]] |
|||
== Zbarvení květních obalů == |
|||
Květní obaly mohou být zbarveny barvivy rozpuštěnými v buněčné šťávě [[Vakuola|vakuoly]]. Flavonové [[glykosidy]] žlutě zbarvují koruny [[Divizna|divizen]] (''Verbascum'') či [[Prvosenka|prvosenek]] (''Primula''). Anthokyany mohou nabývat barev od červené po modrou. Červeně zbarvují koruny máků (''Papaver''), fialově korunní lístky šeříků (''Syringa''), modrou barvu propůjčují chrpám (''Centaurea''). Zbarvení anthokyanů je závislé na [[pH]] buněčné šťávy. Např. u [[Hrachor jarní|hrachoru jarního]] (''Lathyrus vernus'') či [[Plicník|plicníků]] (''Pulmonaria'' spp.) jsou koruny mladých květů zbarvené dočervena a stárnutím modrají. Tato změna zbarvení může informovat opylovače o stáří květu či dostupnosti nektaru v něm. Žluté či červené zbarvení mohou způsobovat i [[karotenoidy]] v [[Chromoplast|chromoplastech]], např. u [[Blatouch|blatouchu]] (''Caltha'') či [[Pryskyřník|pryskyřníku]] (''Ranunculus'').<ref name=":1" /> Je-li květ bílý, znamená to, že v jeho buňkách se žádná barviva nenacházejí. Také neexistuje černý pigment, černá barva květů je ve skutečnosti temně modrá či fialová.<ref name=":2" /> |
|||
== Plné květy == |
|||
Zvláště u určitých [[Kultivar|kultivarů]] rostlin se může abnormálně zvětšovat počet květních plátků. To je možné díky tzv. ''petalizaci tyčinek'', neboli jejich přeměně na okvětním lístkům podobné útvary. Toto se děje u kultivarů růží, pivoněk, máku aj. U některých rostlin, např. fuchsie, dochází ke štěpení květních plátků. V rámci jednoduchého okvětí, např. u tulipánu či lilie, může docházet ke zvětšování počtu kruhů.<ref name=":2" /> |
|||
== Uspořádání == |
|||
Květní obaly mohou být uspořádány ve spirálách či kruzích (přeslenech). Počet a uspořádání květních obalů jsou typický pro určité taxony. Vývojově původní skupiny mají obvykle více okvětních lístků, u jednoděložných se typicky vyskytují trojčetné kruhy a u vyšších dvouděložných se nejčastěji v kruhu nachází pět lístků, méně často čtyři. [[Květ#Souměrnost květu|Symetrie (souměrnost) květu]] se obvykle posuzuje právě podle symetrie květních obalů. |
|||
Pro určité skupiny rostlin taktéž bývá typické uspořádání květních obalů v poupěti, [[preflorace]] neboli estivace. |
|||
== Rozdělení == |
|||
Podle přítomností květních obalů se květy dělí na: |
|||
* Heterochlamydní – květní obaly jsou rozlišeny na [[kalich (botanika)|kalich]] (''calyx'') tvořený kališními lístky (''sepala'') a [[koruna (botanika)|korunu]] (''corolla'') tvořenou korunními lístky (''petala''); např. [[Zvonek (rostlina)|zvonek]] (''Campanula''). |
|||
* Haplochlamydní (monochlamydní) – květy s jedním květním obalem, kdy druhý vymizel. |
|||
** asepalní – vymizel kalich; např. [[mrkev obecná|mrkev]] (''Dacus''), |
|||
** apetalní – vymizela koruna; např. [[kontryhel]] (''Alchemilla''). |
|||
* Homochlamydní – květní obaly jsou nerozlišené a vytvářejí [[okvětí]] (''perigon'') sestávající z okvětních lístků (''tepala''); např. [[tulipán]] (''Tulipa''). Vznik takového okvětí bývá odvozován z přeměny [[listen]]ů. |
|||
* Apochlamydní (achlamydní) – květní obaly nejsou žádné; např. [[vrba]] (''Salix''), [[jasan ztepilý]] (''Fraxinus excelsior''). |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 2. 4. 2020, 01:02
Květní obaly (periant) chrání rozmnožovací součásti květu, tj. tyčinky a pestíky. Samy se na rozmnožování podílejí nepřímo, a to např. lákáním opylovačů u rostlin opylovaných živočichy. Součásti květních obalů mohou vypadat stejně, v takovém případě se jedná o nerozlišené květní obaly neboli okvětí. Květní obaly také mohou být rozlišené na kalich a korunu. Zvláště u větrosnubných rostlin mohou být květní obaly redukované či zcela chybět.
Popis a původ
Květní obaly se vyskytují u krytosemenných rostlin.[1] Jsou sterilní, přímo se nepodílejí na rozmnožování. Chrání generativní orgány, je jimi tvořena vnější část poupěte. U zoogamních rostlin jsou květní obaly obvykle nápadné a uzpůsobené k lákání opylovačů, a to sice barvou, tvarem a někdy i vůní.[2] U rostlin opylovaných větrem či vodou jsou květní obaly často redukované nebo chybějí. Květní obaly se mohou podílet na stavbě plodů, nebo mohou být nápomocné při jejich rozšiřování.[3]
Ve většině případů květní obaly vznikly přeměnou listenů, jen ve vzácných případech lze jejich původ přisuzovat přeměně tyčinek. Listeny v některých případech úzce souvisejí s květem a mohou v květní obaly postupně přecházet.
Obvykle se hovoří o okvětí z okvětních lístků, které vypadají stejně (nerozlišené květní obaly) a květních obalech rozlišených na kalich (z kališních lístků) a korunu (z korunních lístků). Někdy je obtížné rozlišit, zda daná součást obalů je kalich, nebo koruna, např. z důvodu ztráty jednoho typu orgánů či proto, že kalich může nabývat vzhledu koruny.[4]
Součásti květních obalů mohou srůstat, a to sice při samotném vzniku (kongenitálně) nebo druhotně (postgenitálně).
Nerozlišené květní obaly – okvětí
Vypadají-li součásti květních obalů stejně, hovoří se o okvětí (perigon) složeném z okvětních lístků (tepala). Květy se pak označují jako homochlamydeické. Okvětí se obvykle vyskytuje u vývojově původnějších krytosemenných či u jednoděložných. Vývojově původní okvětí je obvykle spirálně uspořádané, jeho vnější lístky připomínají listeny a vnitřní lístky naopak připomínají korunu (např. u čeledí Magnoliaceae, Austrobaileyaceae nebo Calycanthaceae). U jednoděložných rostlin jsou typické dva trojčetné kruhy petaloidních okvětních lístků (např. u tulipánu).[4] Okvětí se může redukovat na chlupy, např. u suchopýru (Eriophorum), či štětinky, např. u skřípin (Scirpus).[5]
U některých skupin rostlin vzniká nerozlišené „okvětí“ redukcí kalicha či koruny,[4] takové květy se označují jako haplochlamydeické (k vymizení kališních lístků došlo např. u miříkovitých (Apiaceae), korunní lístky vymizely u kontryhele).[3]
Rozlišené květní obaly
Pokud mají různé kruhy květních obalů odlišný vzhled, hovoří se o heterochlamydeických květech.
Kalich
Kalich (calyx) se skládá z kališních lístků (sepala). Růst kališních lístků je zahajován ve spirálním pořadí, vyrůstají rychle, mají širokou spodní část, bývají špičaté a prostupují jimi tři žilky. Vznikly přeměnou listů (listenů). Mají podobnou vnitřní stavbu, jen mezofyl bývá nerozlišený na houbovitý a palisádový parenchym. Obsahují průduchy a někdy se na nich mohou objevit obdoby palistů. Kališní lístky mohou být srostlé k sobě. Obvykle neopadávají, výjimkou je např. prchavý kalich makovitých. Po oplození se mnohdy zvětší a podílí se na přenosu plodů. U některých skupin slouží k přenosu plodů přeměna kalicha na chmýr či jiné výrůstky (např. u hvězdnicovitých či zimolezovitých).[4] Kališní lístky jsou obvykle zelené, ale v některých případech mohou být i petaloidní (připomínající korunu, pestrobarevné), např. u orlíčku (Aquilegia) či fuchsie (Fuchsia). Petaloidní kalich je i u čemeřice (Helleborus) či upolínu (Trollius), kde se koruna mění na nektária.[3]
Koruna
Koruna (corolla) sestává z korunních lístků (petala), tvoří vnitřní část květních obalů. Korunní lístky bývají obvykle pestrobarevné. Na rozdíl od kališních lístků se tvoří prakticky naráz, následně však rostou pomaleji. Mají obvykle zúženou spodní část, prostupuje jimi jedna žilka. Korunní lístky mohou nabývat rozmanitých tvarů, mohou na sobě mít různé přívěsky, rozdělené okraje nebo protáhlé špičky. Mohou navzájem srůstat a tak tvoři např. korunní trubku. Často se skládají ze tří nebo dvou částí. Jejich podoba je úzce spojena s přizpůsobením k opylování.[4] Koruna může tvořit ostruhy, v nichž jsou skryta nektária, např. u dymnivky (Corydalis) či violky (Viola). Nektar skrytý v ostruhách je přístupný jen opylovačům s určitými tělesnými dispozicemi (např. patřičně rozměrným sosákem). U hvězdnicovitých je různě stavěna koruna trubkovitých a jazykovitých květů.
Chybějící květní obaly
Pokud květní obaly chybějí, označují se květy jako apochlamydní či achlamydní. To bývá spojeno s abiotickým přenosem pylu (větrem či vodou). Květní obaly chybí např. u vrby (Salix). Chybí také u jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), jehož příbuzný jasan zimnář (Fraxinus ornus) opylovaný hmyzem si je zachovává.[6]
Zbarvení květních obalů
Květní obaly mohou být zbarveny barvivy rozpuštěnými v buněčné šťávě vakuoly. Flavonové glykosidy žlutě zbarvují koruny divizen (Verbascum) či prvosenek (Primula). Anthokyany mohou nabývat barev od červené po modrou. Červeně zbarvují koruny máků (Papaver), fialově korunní lístky šeříků (Syringa), modrou barvu propůjčují chrpám (Centaurea). Zbarvení anthokyanů je závislé na pH buněčné šťávy. Např. u hrachoru jarního (Lathyrus vernus) či plicníků (Pulmonaria spp.) jsou koruny mladých květů zbarvené dočervena a stárnutím modrají. Tato změna zbarvení může informovat opylovače o stáří květu či dostupnosti nektaru v něm. Žluté či červené zbarvení mohou způsobovat i karotenoidy v chromoplastech, např. u blatouchu (Caltha) či pryskyřníku (Ranunculus).[3] Je-li květ bílý, znamená to, že v jeho buňkách se žádná barviva nenacházejí. Také neexistuje černý pigment, černá barva květů je ve skutečnosti temně modrá či fialová.[5]
Plné květy
Zvláště u určitých kultivarů rostlin se může abnormálně zvětšovat počet květních plátků. To je možné díky tzv. petalizaci tyčinek, neboli jejich přeměně na okvětním lístkům podobné útvary. Toto se děje u kultivarů růží, pivoněk, máku aj. U některých rostlin, např. fuchsie, dochází ke štěpení květních plátků. V rámci jednoduchého okvětí, např. u tulipánu či lilie, může docházet ke zvětšování počtu kruhů.[5]
Uspořádání
Květní obaly mohou být uspořádány ve spirálách či kruzích (přeslenech). Počet a uspořádání květních obalů jsou typický pro určité taxony. Vývojově původní skupiny mají obvykle více okvětních lístků, u jednoděložných se typicky vyskytují trojčetné kruhy a u vyšších dvouděložných se nejčastěji v kruhu nachází pět lístků, méně často čtyři. Symetrie (souměrnost) květu se obvykle posuzuje právě podle symetrie květních obalů.
Pro určité skupiny rostlin taktéž bývá typické uspořádání květních obalů v poupěti, preflorace neboli estivace.
Odkazy
Reference
- ↑ ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. Základy rostlinné morfologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957.
- ↑ TOH, Conie; MOHD-HAIRUL, Ab. Rahim; AIN, Nooraini Mohd. Floral micromorphology and transcriptome analyses of a fragrant Vandaceous Orchid, Vanda Mimi Palmer, for its fragrance production sites. BMC Research Notes. 2017-12, roč. 10, čís. 1, s. 554. Dostupné online [cit. 2020-04-01]. ISSN 1756-0500. DOI 10.1186/s13104-017-2872-6. PMID 29096695. (anglicky)
- ↑ a b c d VINTER, Vladimír. Atlas anatomie cévnatých rostlin [online]. Olomouc: Katedra botaniky PřF UP, 2004 [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e RONSE DECRAENE, L. P. (LOUIS PHILIPPE). Floral diagrams : an aid to understanding flower morphology and evolution. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-72945-1, ISBN 0-521-72945-9. OCLC 652423206
- ↑ a b c KURSANOV, Lev Ivanovič. Botanika, díl I.. Praha: ČSAV, 1954. Dostupné online. OCLC 85442209
- ↑ LEUGNEROVÁ, Gabriela. FRAXINUS ORNUS L. – jasan zimnář | BOTANY.CZ [online]. 2007 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online.