Ignác Alpár
| Ignác Alpár | |
|---|---|
 Ignác Alpár | |
| Rodné jméno | Schöckl |
| Narození | 17. ledna 1855 Budapešť |
| Úmrtí | 27. dubna 1928 Curych |
| Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
| Národnost | uherská |
| Povolání | architekt |
| Partner(ka) | Antonie Orthová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignác Alpár (17. ledna 1855, Budapešť - 27. dubna 1928, Curych) byl uherský architekt, představitel budapešťské pozdní eklektiky.
Biografie
Mládí a vysoká škola
Narodil se v Budapešti pod jménem Ignác Schöckl jako druhé dítě z osmi. Jeho matka Maria Eiselleová pochází z řemeslnické rodiny Wünterbergovců, otec Matej Schöckl byl majitelem prvního truhlářského závodu v Budapešti. Alpár se po skončení základní školy stal zednickým učněm. Od roku 1874 pracoval v ateliéru Alajose Huszmanna, který ho povzbuzoval, aby pokračoval ve studiích na Stavební akademii v Berlíně. Alpár neváhal a ještě v tom roce začal studovat na škole, jejíž studentem byl i Richard Lucaea.
Práce
Po skončení studií pracoval v různých berlínských ateliérech. V roce 1880 získal ocenění tamního stavebního spolku, tzv. "Schinkelovu medaili". V tomto roce si pomaďarštil své jméno na Alpár. V roce 1881 absolvoval delší studijní pobyt v Itálii. V letech 1882-1888 byl asistentem Technické univerzity v Budapešti. Zde se zdokonaloval v projektování občanských budov a vypracování projektů.
Tvorba
První občanské budovy dle jeho návrhů byly postaveny v Rumunsku (Erdély). V roce 1889 za výstavbu lázní "Herkules" získal ocenění Františka Josefa I. Ještě v tomto roce se oženil s Antonií Orthovou a získal zakázku na výstavbu lázní v Szapáry. Do roku 1893 stavěl školy, kostely a nájemní byty v hlavním městě, v Budapešti, v Sedmihradsku a v Horních Uhrách. V roce 1888 si otevřel vlastní ateliér v budovách, které sám navrhl. Jeho kariéra rychle a jistě pokročila a dostal se mezi vedoucí osobnosti doby. Svědčí o tom i ta skutečnost, že z 50 soutěží se mu podařilo 22 vyhrát.
Významné období jeho tvorby
Nejvýznamnější období jeho tvorby se váže k slavnostem tisíciletí. Největším úspěchem jeho tvorby byla výstavba budovy k příležitosti výstavy tisíciletí uherského státu. Zde se mu podařilo spojit čtyři slohy románský, gotický, renesanci a baroko. V té době renesanční symboly se obvykle považovaly za symboly revolučnosti, zatímco gotika se spíše spojovala s restaurací porevolučního absolutismu (po roce 1848). V budově (až do doby demolice v roce 1899) dostalo místo Zemědělské muzeum. Na naléhání ministra zemědělství, Darányiho a ostatních umělců dostal pověření na postavení podobné budovy. Nová stavba dostala jméno Vajdahunyadvár a 9. června 1907 ji slavnostně předal do užívání rakouský císař František Josef I.
Tvorba na území Slovenska
Na Slovensku jsou známé jeho stavby v Bratislavě jako Vinařská a vinohradnická škola na ulici Matuškova, reálná škola na Zochově ulici, ale i gymnázium v Liptovském Mikuláši a v Trenčíně.
Reálná škola na Zochově ulici
Na stavbě reálné školy na Zochově ulici Alpár použil redukované výrazné prvky. Na přelomu 19. a 20. století architekty nutila doba racionálně navrhovat, upřednostňovat účelné poslání architektury, bezdobý výraz, používat nové materiály a konstrukce.
Alpár při stavbě gymnázia historizující ornament nahradil cihlovým dekorem a barevnými glazovanými obklady v pásech. Celé průčelí je z neomítaného zdiva, naddveřní a nadokenní klenutí z cihel v kombinaci s omítaným hladkým zdivem. Stavební materiály a konstrukce se přiznávaly postupně, nezakrývaly, cihly vytvářely nový geometrizující ornament. V současnosti v budově sídlí hudební a taneční fakulta Vysoká škola múzických umění v Bratislavě.
Evangelické lyceum, Palisády
V roce 1896 projektoval na Palisádách evangelické lyceum, bohaté na nové motivy a se zajímavými orámovanými okny.
Další projekty
- Kursalon (Piešťany), v roce 1894 byl Ignác Alpar autorem projektu impozantní, jednopatrové, nyní již památkové budovy
- Smolenický zámek, od roku 1888 renovoval a novým způsobem dotvořil zámek v Smolenicích. Na zámku pracoval do roku 1911.
- Uherská královská státní hlavní reálná škola v Žilině mu bývá připisována jako architektonické dílo. Návrh nese jeho jméno, ale tvůrci jsou dva mladí architekti, Alpariho švagr Ambrus Orth a Emil Somló, kteří v Alpárově ateliéru začínali, dokud si nezaložili společný ateliér.[1]
Tvorba na území Maďarska
Byl navrhovatelem různých velkolepých občanských staveb jako nap. Rakousko-Uherská banka, Palác burzy, Budapešťská obchodní banka, Maďarská národní banka, Pojišťovna Anker, Ministerstvo financí, První Budapešťská pojišťovna a Budova ministerstva vnitra.
Charakteristika jeho tvorby
Alpárova raná díla mají znaky historismu. Později používá prvky z renesance a z baroka. Na přelomu století se na některých jeho stavbách objevují prvky secese. Alpárova tvorba je bohatá, realizoval celkově 126 staveb. Navrhoval vily, obytné budovy, školy, banky, pojišťovny, kostely, divadla, radnice i lázně.
Jeho celoživotní tvorbu připomíná pamětní tabule umístěná na jím postavené známé historické budově Vajdahunyadvár v Budapešti.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ignác Alpár na slovenské Wikipedii.
Literatura
- DULLA, Matúš; MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Architektúra Slovenska v 20. storočí. Bratislava: Slovart, 2002. ISBN 80-7145-684-5.
- KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1918-1945. Bratislava: Pallas, 1971.
- KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1848-1918. Bratislava: Bradlo, 1995. ISBN 8071270512.
- LUKÁČOVÁ, Elena. Vývoj architektúry 4 v rokoch 1770-1918 na Slovensku. Bratislava: Slovenská technická univerzita, 1992. ISBN 8022704644.
- MUK, Jan. ABC kulturních památek Československa. Praha: Panorama, 1985.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignác Alpár na Wikimedia Commons