Želva stepní
 Želva stepní | |
|---|---|
 Želva stepní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testudines) |
| Podřád | skrytohrdlí (Cryptodira) |
| Čeleď | želvovití (Testudinidae) |
| Rod | želva (Testudo) |
| Binomické jméno | |
| Testudo horsfieldii Gray, 1844 | |
| Poddruhy | |
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Želva stepní (Testudo horsfieldii), též želva čtyřprstá, patří k často chovaným druhům želv. Její domov leží na západním okraji Asie.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Želvu stepní lze identifikovat podle takřka okrouhlého a na vrcholu plochého karapaxu. Dalším typickým znakem je písková barva karapaxu s výraznými černými znaky. Samička dorůstá asi 20 cm, sameček 16 cm. Její hmotnosti může být až 2 kg. Samička je oproti samci větší a má kratší ocas. Oproti balkánským želvám jako jsou želva zelenavá (Testudo hermanni) a želva žlutohnědá (Testudo graeca) je širší a plošší, zbarvení karapaxu je světlejší a na předních končetinách má pouze čtyři prsty s drápky (balkánské druhy pět prstů). Je aktivní ve dne, je velmi čilá, výborně hrabe a dosti obratně šplhá. Samci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i v případě, že jsou třikrát větší.
Od balkánských druhů se liší i způsobem života. Je aktivnější při nižších teplotách, odolnější vůči rachitidě a mnohem lépe hrabe. V přírodě hrabe podzemní chodby dlouhé až 12 m, proto musí být její venkovní výběh dobře zajištěn proti podhrabání.
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou tedy rostliny (takřka výhradně listy, plody a květy), například listy smetanky lékařské, sušené byliny, salát, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, meloun, nejrůznější druhy pícnin, ale také i hmyz. Čím je strava pestřejší, tím lépe, kvůli potřebným vitamínům a minerálům.[2]
Reprodukce
[editovat | editovat zdroj]
Samečkovy námluvy se projevují kýváním hlavou a kroužením okolo samičky. Když samečkovi samička přestane utíkat, nastane páření.[3] Pohlavní dospělosti dosahují tyto želvy mezi osmým a desátým rokem. Samice snáší vejce na přelomu května a června často po jednom s přestávkami dlouhými i několik dnů. Vejce jsou velká 4–5 x 2,5–3,5 cm.[2] Snáší 2 až 8 vajec do předem vyhloubené jamky.[4] Mláďata se líhnou po 80–110 dnech, zůstanou tedy spát v zemi a vylézají až následující jaro.[2]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Pochází z Asie. Je nejodolnějším druhem suchozemské želvy, její nejsevernější přirozený výskyt je v Novokujbyševsku, v Rusku na Volze.[2] Obývá oblast na východ od Kaspického moře, státy Írán, Afghánistán, Kazachstán, Turkmenistán a Pákistán, kde žije v pohořích a pouštích.[4] Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou půdou a řídkými porosty trávy a keřů. Místa, kde je mnoho slunce a jen občasný stín. Je to vysloveně pouštní želva, která nesnáší vlhko a chladno.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d zelvy.cz - Testudo horsfieldi
- ↑ plazi.webgarden.cz - Plazi - Želva stepní. plazi.webgarden.cz [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-28.
- ↑ a b Foxymonk.com - Atlas zvířat - Želva stepní[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu želva stepní na Wikimedia Commons - Galerie želva stepní na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo želva čtyřprstá ve Wikislovníku
Taxon Testudo horsfieldii ve Wikidruzích- Želva v ZOO Brno
