Národnost

Národnost je příslušnost osoby k určitému národu, přičemž národ se chápe jako společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny, společná kultura a společné území a jehož členové mají také povědomí sounáležitosti s tímto společenstvím.

Národnost se určuje podle státu nebo oblasti, kde se člověk narodil nebo prožil dětství, podle původu předků, zejména matky, nebo podle kultury, kterou si člověk osvojil a se kterou se ztotožňuje.

Obecně je možno říct, že význam pojmu národnost je pro tento sociální konstrukt složité definovat. Měnil se v průběhu dějin a je různý i zeměpisně.

Podle definice použité při sčítání lidu 2011 se národností rozumí příslušnost k národu, národnostní nebo etnické menšině. Dále podle této definice není pro určení národnosti v Česku rozhodující mateřská řeč ani řeč, kterou člověk používá nebo lépe ovládá, ale jeho vlastní rozhodnutí. Je možné se hlásit k jedné i více národnostem nebo také k žádné.^[1]

Např. Anthony Giddens definuje národnost jako „kulturní hodnoty a normy, které odlišují členy určité skupiny od jiných lidí“.

Statistické průzkumy národnosti v Česku

Průzkum národnostního složení obyvatelstva českých zemí se provádí od roku 1921. Do té doby, v Rakousku-Uhersku, národnost statisticky sledována nebyla a informace o národnostním složení populace byly v případě potřeby odvozovány z jiného údaje, tzv. obcovací řeči, zjišťované od r. 1880.

Po vzniku Československa byla při prvním sčítání lidu v roce 1921 národnost definována jako kmenová příslušnost, jejímž hlavním znakem je mateřský jazyk. Výjimky z tohoto ztotožnění národnosti s jazykem byly v zásadě připouštěny jen u Židů a obyvatel Záolží, mluvčí češtiny a slovenštiny byli přitom ovšem zpravidla sčítáni společně jako Čechoslováci. S výjimkou kombinace s národností slezskou se nepřipouštělo uvádění více národností.

Po válce už národnost ve statistice na jazyk vázána nebyla - nová definice ji charakterizovala jako příslušnost k národu, s jehož kulturním a pracovním společenstvím je sčítaná osoba vnitřně spjata a ke kterému se hlásí. Bylo ponecháno na každém jednotlivci, jakou národnost si podle svého přesvědčení zapíše, byl ovšem omezen výběr možností a nadále nebylo dovoleno deklarovat více než jednu národnost.

Poslední významný přelom pak nastal po listopadu 89. Sčítání v roce 1991 občanům poprvé umožnilo vybrat si národnost - bez významnější změny její definice - zcela bez omezení, počínaje rokem 2001 pak navíc lze uvádět i národnosti dvě.

Národnostní složení v Česku v letech 1880–2021

Obcovací řeč v českých zemích podle soupisu obyvatelstva v roce 1880:

řeč česko-moravsko-slovácká 62,5%
řeč německá 35,8%
řeč polská 1,0%
ostatní 0,7%

Struktura obyvatelstva podle národnosti v letech 1921 až 2021 (v %)
národnost	česká¹⁾	moravská	slovenská	slezská²⁾	polská	maďarská	německá	ostatní vč. nezj.
1921	67,3	*	0,2	0,5	0,8	0,1	30,6	0,6
1930	68,3	*	0,4	0,2	0,9	0,1	29,5	0,7
1950	93,8	*	2,9	*	0,8	0,1	1,8	0,6
1961	94,3	*	2,9	*	0,7	0,2	1,4	0,6
1970	94,5	*	3,3	*	0,7	0,2	0,8	0,5
1980	94,6	*	3,5	*	0,6	0,2	0,6	0,5
1991	81,2	13,2	3,1	0,4	0,6	0,2	0,5	0,9
2001	90,4	3,7	1,9	0,1	0,5	0,1	0,4	2,8
2011	63,7	4,9	1,4	0,1	0,4		0,2	26,0
2021	57,3	3,4	0,9	0,1	0,3	0,1	0,1	37,8

1) V letech 1921–1980 včetně národnosti moravské, v letech 1950–1980 včetně národnosti slezské.
2) V letech 1921–1930 připouštěna jen v okresech Fryštát a Český Těšín a neuváděna v koncových statistikách.

Nejpočetnější státem podporovanou národnostní menšinou byli v roce 2011 Slováci, s nejpočetnějším zastoupením na Ostravsku, v severních Čechách a ve velkých městech.

Také tu existují oblasti s polským obyvatelstvem (především Záolží) a s německým obyvatelstvem (okolí Sokolova). Další menšiny se vyskytují na regionální úrovni a ve velkých městech, například Rakušané, Maďaři, Ukrajinci, Vietnamci, Rusové, Srbové, Řekové nebo Slovinci.

Národnostní složení státu

Národnostní složení určité oblasti nebo státu určuje počet obyvatel různých národnosti. Existují národnostně jednotné a nejednotné státy, což se určuje dle toho, kolik procent obyvatel je většinové národnosti.

Národnost bývá často zaměňována za státní občanství (Evropská úmluva o státním občanství). Státní občanství je na rozdíl od národnosti příslušností k určitému státu. Státní občanství umožňuje občanům podílet se na řízení státu především pomocí voleb, zatímco národnost tento akt neumožňuje. Listina základních práv a svobod deklaruje národnostní a etnická práva občanů a mezi nimi též právo svobodně rozhodovat o své národnosti, které není ničím omezeno ani podmíněno (čl. 3 odst. 2).

Odkazy

Reference

↑ KUBALA, Ondřej. Do sčítacích formulářů je možné vyplnit jakoukoliv národnost, včetně moravské [online]. Český statistický úřad, 2011-01-13, rev. 2011-02-09 [cit. 2011-03-28]. Dostupné online.

Literatura

Gabriela Šamanová, Národnost ve sčítání lidu v českých zemích, CVVM, Aktuality 2005/1
Národnostní složení obyvatelstva,Český statistický úřad
A.Giddens,Sociologie, Argo, Praha, 1999
Velký sociologický slovník, Univerzita Karlova, Karolinum, Praha, 1996

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu národnost na Wikimedia Commons
Téma Národnost ve Wikicitátech
Slovníkové heslo národnost ve Wikislovníku

[1] KUBALA, Ondřej. Do sčítacích formulářů je možné vyplnit jakoukoliv národnost, včetně moravské [online]. Český statistický úřad, 2011-01-13, rev. 2011-02-09 [cit. 2011-03-28]. Dostupné online.

[1]