Zofia Nałkowska
| Zofia Nałkowska | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Zofia Nałkowska |
| Narození | 10. listopadu 1884 Varšava |
| Úmrtí | 17. prosince 1954 Varšava |
| Místo pohřbení | Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě |
| Národnost | polská |
| Stát |  Polsko |
| Žánr | psychologická próza |
| Významná díla | Hranice, Dům žen, Medaliony |
| Ocenění | Medaile 10 let lidového Polska důstojník Řádu znovuzrozeného Polska Řád praporu práce 1. třídy Zlatý záslužný kříž velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska … více na Wikidatech |
| Rodiče | Wacław Nałkowski |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zofia Nałkowska (10. listopadu 1884, Varšava – 17. prosince 1954, Varšava) byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace.
Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ (Uniwersytet Latający). Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie (Polska Akademia Literatury). Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP (Związek Zawodowy Literatów Polskich) a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ (1933–1937). V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu (Sejm Ustawodawczy), pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku (Główna Komisja Badania Zbrodni Niemieckich w Polsce), oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“.
Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ (Przegląd Tygodniowy Życia Społecznego, Literatury i Sztuk Pięknych) jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy (Kobiety).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna (roz. Šafránková) pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu (Uniwerstytet Latający). Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem.
Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier (1875–1948). Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojowa Polskiej Partii Socjalistycznej – OB PPS), v době meziválečné plukovník WP – velitel četnictva (żandarmeria), později velitel Hraniční stráže (Straż Graniczna) a generál.
Bydlela v okolí Varšavy (Wołomin), v Kielcích, Krakově a nedaleko Vilniusu. V meziválečné době pracovala pro polskou vládu, v Úřadu zahraniční propagandy (Biuro Propagandy Zagranicznej). Byla místopředsedkyní polského PEN klubu, pracovala v ZZLP (Związek Zawodowy Literatów Polskich), byla poslankyní Zákonodárného sněmu (Sejm Ustawodawczy).
Pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku (Główna Komisja Badania Zbrodni Niemieckich w Polsce) – výsledkem této činnosti byly Medaliony, sbírka povídek dokumentujících období druhé světové války.
Spisovatelka zemřela 17. prosince 1954 v šest hodin odpoledne na následek zalití mozku krví. Poslední chvíle života strávila v léčebně na ulici Emilie Plater.
Nałkowska debutovala v roce 1898 jako 14letá v „Týdenním přehledu“ (Przegląd Tygodniowy Życia Społecznego, Literatury i Sztuk Pięknych) básní Pamatuji (Pamiętam). Své básně zveřejňovala ve varšavských časopisech, mj. v modernistickém časopise „Chimera“. Záhy však poezii opustila a začala se věnovat próze. Její prozaický debut spadá do roku 1904, kdy vychází román Ledová pole (Lodowe pola) (první z trilogie Ženy (Kobiety) vytištěný v „Prawdzie“. Od poloviny prvního desetiletí 20. století publikovala své romány – Ženy (Kobiety) , Kníže (Książe). Jejich tematika byla silně svázána s proudem Mladé Polsko. Později se ale spisovatelka začala čím dál více věnovat psychologické stránce člověka a lidským pocitům v různých životních situacích. Změna její tvorby nastala v období první světové války.
Mimořádnou schopnost proniknout do lidské psychiky ukázala v Charakterech, cyklu črt, které vycházely mnoho let (1922–1948).
Spisovatelka byla oceněna mnoha vyznamenáními. Za své nejslavnější dílo meziválečné doby – román Hranice získala v roce 1936 Státní literární cenu. Opětovně jí byla cena udělena roku 1953. Získala také „Złoty Wawrzyn“ Polské literární akademie.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Rozhodnutím Mezinárodní astronomické unie byl na její počest jeden z kráterů na Venuši nazván Nalkowska. V Lublině (v jedné ze čtvrtí Wrotków) je jejím jménem nazváno sídliště (Osiedle Nałkowskich), ulice (ul. Nałkowskich) a v té samé čtvrti také název ulice podle jejího díla Medaliony (ul. Medalionów).
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Romány[editovat | editovat zdroj]
- 1906 Kobiety (první část, Lodowe pola, vyšla již v roce 1904)
- 1907 Książę (další díl knihy Kobiety)
- 1909 Rówieśnice
- 1911 Narcyza, Noc podniebna (novela)
- 1914 Węże i róże
- 1920 Hrabia Emil
- 1922 Na torfowiskach – první, neúplná verze Domu nad łąkami
- 1923 Romans Teresy Hennert
- 1925 Dom nad łąkami (autobiografický román, popisující dům autorčina dětství ve Wołomině poblíž Varšavy)
- 1927 Choucas
- 1928 Niedobra miłość
- 1935 Granica (Hranice)
- 1938 Niecierpliwi
- 1948 Węzły życia
- 1953 Mój ojciec
Dramata[editovat | editovat zdroj]
Sbírky novel, povídek a črt[editovat | editovat zdroj]
- 1909 Koteczka czyli białe tulipany
- 1914 Lustra
- 1915 Między zwierzętami
- 1917 Tajemnice krwi
- 1922 Charaktery
- 1925 Małżeństwo
- 1927 Księga o przyjaciołach (zároveň s M. J. Wielopolskou)
- 1931 Ściany świata
- 1946 Medaliony
- 1948 Charaktery dawne i ostatnie
- 1957 Widzenie bliskie i dalekie
Deníky[editovat | editovat zdroj]
- „Dzienniki czasu wojny“ – psáno v období druhé světové války, vydáno roku 1970.
- Svazek 1 – psáno v letech 1899–1905, vydáno roku 1975
- Svazek 2 – psáno v letech 1909–1917, vydáno roku 1976
- Svazek 3 – psáno v letech 1918–1929, vydáno roku 1980
- Svazek 4 – psáno v letech 1930–1939, vydáno roku 1988
- Svazek 5 – psáno v letech 1940–1944
- Svazek 6 – psáno v letech 1945–1954, vydáno roku 2000
Ceny a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- 1929 – Cena města Lodže
- 1936 – Státní cena za román Hranice
- 1953 – Státní cena 1. stupně za celoživotní činnost
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zofia Nałkowska na polské Wikipedii.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zofia Nałkowska na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zofia Nałkowska
