Zoborožec luzonský
 Zoborožec luzonský | |
|---|---|
.jpg) Zoborožec luzonský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | zoborožec (Penelopides) |
| Binomické jméno | |
| Penelopides manillae (Boddaert, 1783) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zoborožec luzonský (Penelopides manillae) je druh zoborožce z rodu Penelopides, který se endemitně vyskytuje na Filipínách (odtud i druhové jméno odkazující k Luzonu, největšímu ostrovu Filipín).
Systematika a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Zoborožce luzonského formálně popsal v roce 1783 nizozemský přírodovědec Pieter Boddaert.[2] Objevuje se ve dvou poddruzích s tímto rozšířením:[2]
- P. m. manillae (Boddaert, 1783) – Luzon, Marinduque, Catanduanes a okolní ostrůvky;
- P. m. subniger McGregor, 1910 – Polillo a Patnanongan.
Druhové jméno manillae odkazuje k filipínskému hlavnímu městu Manila.[3]
Stanoviště[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v dipterokarpových pralesích a lesích poblíž vodních ploch. Obývá nížiny, může však vystoupit až do 900 m n. m. Je docela tolerantní k přeměněnému habitatu, který způsobil člověk svou činností, a v novodobé historii se tak objevuje i v sekundárním lese a na plantážích.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
S délkou těla kolem 45 cm představuje jednoho z menších zoborožců. Samec váží kolem 400–480 g, samice asi 470 g. Dominantním rysem hlavy je velký, dolů zatočený špičatý zobák s nízkou rohovinově zbarvenou přilbicí na horní čelisti, která zasahuje do poloviny délky zobáku. Zobák je hnědý se světle žlutými příčnými proužky na obou čelistech. Samec má hlavu, krk a celou spodinu nažloutle bílou. Krk a oblast ušních otvorů jsou černé. Svrchní část těla včetně křídel jsou tmavě hnědé. Ocas je tmavě hnědý s širokým rezavým příčným pruhem ve střední části. Duhovky samce jsou tmavě červené, nohy tmavě hnědé. Samice je podobná samci, avšak její hlava, krk a spodina jsou tmavě hnědé, svrchní část těla je světlejší než u samce a rezavý lem na ocase je hnědší. Duhovky samice jsou červenohnědé až oranžové.[5][4]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Živí se ovocem různých druhů stromů. I když se může krmit na pěstovaném ovoci, preferuje ovoce nativních stromů jako jsou Ficus sp., Artocarpus sp., Dysozylum sp., Syzygium sp., Canarium sp., Litsea sp. nebo Cocos cumingii, Livistonia rotundifloriae nebo Pinanga insignis.[4] V době hnízdění je samice krmena samcem hlavně živočišnou stravou.[5] K hlasovým projevům patří hlasitý čistý krátký pískot připomínající zvuk vydávaného po zmáčknutí dětské hračky. Vydává také zvuk podobný trumpetě, něco jak tót-tót, tut-tut.[5]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o teritoriální, patrně monogamní druh. Je možné, že se angažuje v jakési formě kooperativního hnízdění. Zahnizďuje v období sucha (březen až červen) v přirozeně se vyskytujících dutinách vzrostlých stromů. Samice snáší 2–3 vejce v jednodenních až pětidenních intervalech. 28–31 dní dlouhou inkubaci obstarává pouze samice, zatímco samec ji krmí regirgutací potravy. Mláďata dosahují vzletnosti ve věku 50–65 dní.[4] Spolu s mláďaty hnízdo opouští i samice, která je po celou dobu inkubace a dvouměsíčního růstu mláďat doslova zazděná na hnízdě a ponechán je pouze malý vletový otvor, kterým samice a mláďata mohou od samce, případně i od nedospělých jedinců, přijímat potravu. Zazdění provádí samice vytvořením zídky z bláta, rostlinného materiálu a trusu.[5]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce luzonského za málo dotčený druh i přesto, že se u něj předpokládá klesající populační trend. Zoborožec luzonský je někdy loven na maso. Ifugaové z provincie Ifugao používají lebky luzonských zoborožců z rodu Penelopides k výrobě tradičních přilbicovitých čapek. Ohrožení druhu představuje také úbytek a degradace původních pralesů; podle odhadů jen 10 % z celkového areálu výskytu zoborožce luzonského představuje pro zoborožce ideální stanoviště.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 240. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 196-198. (anglicky)
- ↑ a b c d KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 202-204. (anglicky)
- ↑ Surniculus velutinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22736098A95124668.en. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
- POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožec luzonský na Wikimedia Commons 
Taxon Penelopides manillae ve Wikidruzích
