Zoborožec šedolící
 Zoborožec šedolící | |
|---|---|
 Zoborožec šedolící | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | zoborožec (Bycanistes) |
| Binomické jméno | |
| Bycanistes brevis Friedmann, 1929 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zoborožec šedolící (Bycanistes brevis) je druh zoborožce obývající východní Afriku v kapsovitě rozmístěných populacích.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Zoborožce šedolícího formálně popsal v roce 1929 americký ornitolog Herbert Friedmann.[2] Druhové jméno brevis pochází z latiny, ve které znamená „krátký“.[3] Jedná se o monotypický taxon.[2]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Druh se vyskytuje ve 3 geograficky značně oddělených populacích. Ta první obývá Etiopii, jižní Súdán a severní Malawi, druhá populace obývá jižní Malawi, Keňu a Tanzanii, a ta třetí se vyskytuje od Malawi po střední Mosambik a jihovýchodní Zimbabwe. Zatoulaní jedinci se mohou objevit v Zambii nebo snad i Jihoafrické republice. Zoborožec šedolící obývá lesní stanoviště různých typů od lužních lesů po vzrostlý opadavý les. Vyskytuje se do 2600 m n. m.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Většina opeření tohoto 60–70 cm vysokého ptáka je leskle černá. Spodní část hřbetu, kostřec, břicho, svrchní a spodní ocasní krovky jsou bílé. Ocas je černý s bílým zakončením s výjimkou středového páru ocasních per, který je cele černý. Zobák je tmavě hnědý se žlutým páskem přes bázi. Na horní čelisti je posazena krémová tlustá mohutná přilbice. Opeření na tvářích má stříbrně šedé konečky. Oči jsou hnědé, nohy černé. Samici lze rozpoznat podle menšího vzrůstu.[5]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Živí se převážně ovocem, v menší míře i bezobratlými nebo malými obratlovými živočichy. V době hnízdění zoborožci ve východní Tanzanii jedli nejčastěji ovoce, hlavně plody invazivního druhu stromu Maesopsis eminii. Následovali bezobratlí (nejčastěji mnohonožky a brouci) a poté obratlovci (ptáci a chameleoni).[6]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí v dutinách stromů vysoko nad zemí. Samice se s pomocí samce zazdí na hnízdě ze směsi přírodních materiálů stmelených blátem. Po zazdění samice snáší 1–2 vejce. Během následujícího období samec samici krmí regurgitací potravy. Po narození ptáčat samec donáší potravu na hnízdo velmi často, aby zajistil dostatek živin i pro své potomky. Během hnízdního cyklu, který trvá 107–138 dní (40 dní je inkubace), v průměru donáší 360 g potravy denně. Vylétnutí z hnízda se většinou dožije jen jedno mládě.[4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce šedolícího za málo dotčený druh. Tento zoborožec sice bývá popisován jako běžný, nicméně jeho populace je kapsovitá a patrně na pomalém ústupu.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 77. (anglicky)
- ↑ a b POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 102-105. (anglicky)
- ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 256-260. (anglicky)
- ↑ CORDEIRO, Norbert J; CAMPBELL, Joshua T; NDANGALASI, Henry J. Diet of the Silvery-cheeked Hornbill Bycanistes brevis during the breeding season in the East Usambara Mountains, Tanzania. Ostrich. 2016-01-02, roč. 87, čís. 1, s. 67–72. Dostupné online [cit. 2023-12-06]. ISSN 0030-6525. DOI 10.2989/00306525.2015.1129995. (anglicky)
- ↑ Bycanistes brevis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22682570A130081772.en. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
- POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožec šedolící na Wikimedia Commons 
Taxon Bycanistes brevis ve Wikidruzích
