Bečváry (starý zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zámek Bečváry)
Starý zámek Bečváry
západní průčelí zámku
západní průčelí zámku
Účel stavby

soukromé sídlo

Základní informace
Slohbarokní
ArchitektiJan Josef Wirch
Současný majitelRobert Kodym
Poloha
AdresaBečváry, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky37933/2-704 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Bečváry je barokní zámek z osmnáctého století v obci Bečváry v kolínském okrese.Od 31. prosince 1965 je veden jako kulturní památka.[1] Je v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé jsou Bečváry připomínány v roce 1265 jako majetek Horyny z Bečvář. Panství tvořil poplužní dvůr a ves.[2] Na počátku šestnáctého století bylo panství připojeno k Červenému Hrádku a v roce 1564 přešlo dědictvím na Karla Častu Myška ze Žlunic. V roce 1603 zde postavil Jaroslav Myška tvrz.

V roce 1627 koupil majetek Jan Oktavián Kinský z Vchynic a Tetova. Během třicetileté války, kdy majitelem byl Václav Michna z Vacínova, panství zpustlo a tvrz byla používána jako stodola.[3][4]

Poplužní dvůr a ves vlastnilo samostatně několik majitelů. Na počátku sedmnáctého století poplužní dvůr koupil Karel Jáchym z Bredy. Ves koupil v roce 1738 Jan Josef z Pfeffershofenu a již v roce 1753 změnila majitele. Koupil ji Jiří Hillebrand z Prandova. Vlastníkem poplužního dvora se stala v roce 1763 Marie Terezie, která ho koupila od Haugwiců z Biskupic. Ve stejném roce dvůr věnovala Ernstu Gideonu von Laudon. Ten zakoupil i ves Bečváry a sjednotil panství. V roce 1776 ho prodal královské komoře.[3]

V roce 1824 koupil panství měšťan Martin Liška ze Stříbra. Syn František zdědil v roce 1883 zámek i s velkostatkem. Další majitelka, dcera Františka Lišky, Klára Frenglová (rozená Lišková) a její potomci vlastnili majetek do roku 1945. Zámek včetně statku byl v roce 1945 zkonfiskován. Zámek byl následně využíván jako archiv Československé akademie věd. V šedesátých letech dvacátého století byl opraven, ale bez další údržby postupně chátral. Po roce 1990 získali v restituci zámek dědicové Kláry Frengelové. Zámek ve velmi zanedbaném stavu koupil v roce 1995 český hudebník Robert Kodym, který jej mezi lety 2000 – 2011 opravil a přestavěl na soukromé sídlo.[5]

Stavba zámku[editovat | editovat zdroj]

V místě bývalé tvrze začal s přípravami na stavbu barokního, původně trojkřídlého zámku Jan Josef z Pfeffershofenu již v roce 1749.[5][2] Vlastní stavba současného zámku byla zahájena za dalšího majitele Jiřího Hillebrandta z Prandova v roce 1760. Když se vlastníkem majetku stal Ernst Gideon von Laudon, dostavbu zámku prováděl v letech 1766 – 1744 architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi, ale již ne podle původních plánů, ale na základě návrhu architekta Jana Josefa Wircha. Severní, jižní i západní křídlo si ponechalo barokní podobu. Podoba východního, pravděpodobně ještě nedokončeného křídla byla změněna a bylo postaveno v rokokovém slohu.[2] V roce 1780 koupil zámek Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, který na počátku devatenáctého století rozšířil zámecký park. K zámku patřil pivovar, který se nedochoval, zůstaly pouze sklepy.[6]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Zámek byl postaven jako čtyřkřídlá jednopatrová budova zdobená pilastry, s arkádovým nádvořím a mansardovou střechou. Východní strana stavby byla řešena zahradním průčelím s dvoupatrovým rizalitem hlavního sálu a terasou s pravoúhle zalomenými schodišti. Na terasu se vstupovalo z hlavního sálu. Byla postavena ve výšce prvního patra (druhého podlaží) a prostorově byla řešena po celé šířce rizalitu. Průčelí nad terasou pod střechou zdobil Laudonův kamenný erb, který býval polychromován. Okna byla kryta dřevěnými roletami. Střechu, pokrytou pálenou taškou zdobilo zábradlí s balustrádou. Na jejím vrcholu byl pozlacený půlměsíc, umístěn zde na počest Laudonova vítězství nad Turky.

Terasa ve střední části vystupovala konvexně do zahrady. Nesly ji čtyři pilíře, které spojoval stlačený oblouk. V přízemí se tak vytvořil arkádový podchod. Schodiště i terasa byly původně zdobeny souborem plastik od Ignáce Františka Platzera z doby kolem roku 1770. Zahradní průčelí dělilo pět okenních os. V prvním patře z obou stran vchodu na terasu byla umístěna obdélná okna s půlkruhovým zakončením.[6]

Vstupní průčelí zámku bylo orientováno na západní stranu, původně do areálu hospodářského dvora. V mělkém trojosém rizalitu, zdobeném tympanonem, byl umístěn segmentově sklenutý portál.Tympanon byl osazen hodinami. Do nevelkého nádvoří se v přízemí i patře otevíraly pilířové arkády, již zčásti zazděné.[5] Fasáda byla opravována v roce 1933. V druhé polovině dvacátých let byly opravovány okna, okapy a chátrající vnitřní prostory budovy.

Jihovýchodní pohled na zámek, malba Joanna Venuta z roku 1821
Zámek v roce 1988

Interiér[editovat | editovat zdroj]

V rámci rokokové přestavby objektu byly upraveny místnosti v jednotlivých křídlech budovy a v severním křídle byla postavena zámecká kaple svatého Michaela, prostupující přízemí i první patro zámku. Strop kaple vytvořily tři pole valené klenby. Presbytář byl postaven tak, aby vystupoval mimo líc severní stěny objektu. Celý prostor zdobila fresková „iluzorní malba“. Oltář byl malován v druhé polovině osmnáctého století Josefem Redelmayerem. Ve výšce prvního patra oddělovalo mosazné zábradlí kruchtu. Přístup na ni byl z prostoru vedle hlavního sálu zámku.[6] V roce 1978 zde prováděl restaurátorské práce akademický malíř Jaroslav Alt (* 21. června 1950). Oltář byl následně restaurován v roce 2016.[5]

Stropy v přízemí objektu s valenou klenbu, pokoje v prvním patře mají stropy ploché. V rohu severního křídla budovy stoupalo do prvního patra dubové, dvakrát zalomené schodiště s obdélníkovým odpočivadlem. V prvním patře okolo tří stran nádvoří vedla chodba. Čtvrtá strana tvořila stěna hlavního sálu, kam chodba ústila. Z chodby se vcházelo do jednotlivých místností. Hlavní sál s obdélníkovým půdorysem měl zaoblené rohy místností. Do sálu vedlo pět dveří. Dvoje dveře z předsálí byly řešeny v ose, stejně i dveře na terasu. Sál byl vymalován v roce 1774 malíři Josefem Jáchymem Redelmayerem a Josefem Hagerem. Malby v tanečním sále byly také restaurovány v roce 1978 Jaroslavem Altem. V roce 1989 byly v dobrém stavu malby v hlavním sále i zámecké kapli.[6]

V roce 2011 byl v hlavním sále instalován nový designový lustr od Jana Fišera.

Nový zámek[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bečváry (nový zámek).

K zámku přiléhá rozsáhlá zahrada, její větší část však byla přebudována na fotbalové hřiště. Nedílnou součástí zámku je i hospodářský dvůr. K barokním sýpkám a stodolám z pozdější doby (jižní strana) přiléhá od roku 1952 zemědělské družstvo. Vjezd do dvora tvoří barokní brána z roku 1766, která prošla opravou roku 1966. Na severní straně dvora byla kolem roku 1800 postavena druhá zámecká budova, tzv. Nový zámek. Nacházely se v ní převážně hostinské pokoje. Asi v roce 1860 byl v části budovy zřízen pivovar, který byl v provozu až do roku 1923. Budova sloužila jako obchod se smíšeným zbožím, ordinace lékaře, byly zde kanceláře JZD, byty, naposledy klubovna SSM. Poté byla budova bez využití a chátrala, proto přistoupeno k vynětí z památkového fondu a následně byla 10. července 1982 asanována.[7]

Zámek ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zámek. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  2. a b c BÁNSKÝ, Michael. Šlechtické znaky na kulturních památkách v okrese Kolín. , 2021 [cit. 2023-11-09]. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  3. a b Zámek Bečváry. Atlas Česka [online]. 2010-04-24 [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  4. Asociace majitelů hradů a zámkú. www.amhz.cz [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  5. a b c d Bečváry, starý zámek [online]. cestyapamatky.cz [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  6. a b c d Detail dokumentu - G0179670. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  7. Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz [online]. Start:2008- [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]