Přeskočit na obsah

Wojciech Korfanty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wojciech Korfanty
Wojciech Korfanty v roce 1925.
Wojciech Korfanty v roce 1925.
Vicepremiér Polské republiky
Ve funkci:
říjen 1923 – prosinec 1923
Předseda vládyWincenty Witos
Poslanec Sejmu
Ve funkci:
1922 – 1930
Senátor polského senátu
Ve funkci:
1930 – 1935
Stranická příslušnost
ČlenstvíPolská křesťansko-demokratická strana
Narození20. duben 1873
Siemianowice Śląskie, Německé císařství
Úmrtí17. srpen 1939
Varšava, Polsko
Místo pohřbeníhřbitov na Francuskiej ulici v Katovicích
Národnostpolská
ChoťElżbieta Korfantowa
Alma materTechnická univerzita Berlín
Vratislavská univerzita
Náboženstvířímskokatolické
OceněníŘád bílé orlice
Kříž za chrabrost
CommonsWojciech Korfanty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wojciech Korfanty, rodným jménem Adalbert Korfanty, (20. duben 1873 – 17. srpen 1939) byl polský slezský nacionální aktivista, novinář a politik, poslanec německého Reichstagu a Pruského zemského sněmu, později Sejmu. Byl také jedním z vůdců Slezských povstání v německém Horním Slezsku.

Byl znám pro svou politiku těsně po první světové válce, požadující připojení Slezska k Polsku. Před válkou se snažil bránit německé diskriminaci Poláků a germanizaci v Horním Slezsku.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Počátky

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn horníka v Sadzawce,[1] tehdejší části Siemianowic (německy Laurahütte) v Pruském Slezsku. Mezi lety 1895 až 1901 studoval filosofii, práva a ekonomii nejprve na Technické univerzitě v Charlottenburgu (Berlín) a později na Vratislavské univerzitě,[2] kde se spřátelil se svým učitelem a marxistou Wernerem Sombartem. V roce 1901 se stal šéfredaktorem polských novin Górnoslązak, ve kterých se snažil povzbudit polské národní uvědomění v regionu.[3]

V roce 1903 byl zvolen poslancem Reichstagu[4] a o rok později také Pruského zemského sněmu,[5] kde zastupoval tzv. Polský kroužek (Polskie koło). Polská menšina v Prusku většinově podporovala katolickou stranu Centrum, avšak ta odmítla chránit polské zájmy. Proto Korfanty vydal v roce 1901 polemický list Pryč s Centrem (Precz z Centrum), kde naléhal na katolickou polsky mluvící menšinu v Německu, aby odvrhla svou národní lhostejnost a přenesla svou politickou podporu z nadnárodního katolicismu k věci polského národa.[6] Nicméně Korfanty si nadále udržel své křesťansko-demokratické přesvědčení, které pak rozvíjel na polské politické scéně.[7]

Obnova Polska

[editovat | editovat zdroj]
Obrněný vůz Korfanty během slezského povstání (1920).

Na konci první světové války bylo Němci založené Polské království nahrazeno nezávislým polským státem. Ve své řeči v Reichstagu dne 25. října 1918 Korfanty požadoval, aby provincie Západní Prusko (včetně Warmie a města Gdaňsk), provincie Poznaňsko a části provincií Východní Prusko (Mazury) a Slezsko (Horní Slezsko) byly připojeny k Polsku.[8] Po válce, během Velkopolského povstání, se stal členem Nejvyšší lidové rady (Naczelna Rada Ludowa) v Poznani a členem polského provizorního parlamentu (Constituanta-Sejm).[9] Byl také hlavou polské komise pro plebiscit v Horním Slezsku.[10] Poté se dostal do čela druhého slezského povstání z roku 1920[10] a taktéž třetího slezského povstání z roku 1921.[11] Po předání slezské otázky k posouzení Společnosti národů byl Němci obviněn z organizovaného terorismu vůči německým civilistům.[12] Některé německé propagandistické noviny ho označily za původce rozkazu k zavraždění slezského politika Theofila Kupky.[13][14]

Politikem v Polsku

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na Vratislavské univerzitě.

V nové Polské republice se Korfanty stal v roce 1922 poslancem Sejmu; mandát si podržel až do roku 1930. V letech 1922 až 1935 byl také členem slezského parlamentu. Byl odpůrcem autonomie Slezského vojvodství, ve které viděl překážku v reintegraci Slezska do Polska. Na druhou stranu bránil práva německé menšiny v Horním Slezsku, neboť věřil, že prosperita menšin obohacuje celou společnost v oblasti.[zdroj⁠?!]

Mezi říjnem a prosincem 1923 byl krátce vicepremiérem druhé vlády Wincenta Witose. V roce 1924 navázal na svou novinářskou linii a stal se šéfredaktorem novin Rzeczpospolita a Polonia.[15] Kritizoval Květnový převrat Józefa Piłsudského a ustavení sanační vlády. V roce 1930 byl zatčen a uvězněn v Brestské pevnosti, spolu s ostatními vůdci Centrolewu (aliance levicových a středových stran v opozici proti vládnoucímu kabinetu).[16]

V exilu

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska v Praze

V roce 1935 byl nucen opustit Polsko[17] a emigroval do Československa, kde se stal členem centro-pravé skupiny Front Morges, vytvořené emigranty Ignacy Paderewským a Władysławem Sikorským. Po německé okupaci Čech a Moravy se přemístil do Francie a v dubnu 1939 se vrátil zpět do Polska, neboť doufal, že zrušení polsko-německé smlouvy o neútočení ze strany Němců a tím také obnovení hrozby polské nezávislosti pomůže přemoci domácí politické rozpory. Avšak okamžitě po svém návratu byl zatčen a propuštěn teprve v srpnu 1939 kvůli svému špatnému zdraví. Zemřel krátce na to, pouhé dva týdny před německým vpádem do Polska.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wojciech Korfanty na anglické Wikipedii.

  1. ↑ RECHOWICZ, Henryk. Sejm Śląski, 1922-1939. [s.l.]: Śląsk, 1971. Dostupné online. S. 340. 
  2. ↑ Plaque. Wrocław: Fundacja Odbudowy Democracji im. Ignacego Paderewskiego, 2003. Dostupné online. 
  3. ↑ ANDERSON, Margaret Lavinia. Practicing Democracy: Elections and Political Culture in Imperial Germany. [s.l.]: Princeton University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0691048541. S. 136. 
  4. ↑ TOOLEY, T. Hunt. National Identity and Weimar Germany: Upper Silesia and the Eastern Border, 1918-1922. [s.l.]: U of Nebraska Press, 1997. Dostupné online. ISBN 0803244290. S. 15. 
  5. ↑ MARKERT, Werner. Polen. In Zusammenarbeit mit zahlreichen Fachgelehrten. [s.l.]: Böhlau Verlag, 1959. Dostupné online. S. 730. (German) 
  6. ↑ ORZECHOWSKI, Marian. Wojciech Korfanty: biografia polityczna. [s.l.]: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1975. Dostupné online. S. 39. (Polish) 
  7. ↑ CRAMPTON, R. J. Eastern Europe in the twentieth century - and after. [s.l.]: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 0415164222. S. 42. 
  8. ↑ WEBER, Max. Zur Neuordnung Deutschlands: Schriften und Reden 1918-1920. [s.l.]: Mohr Siebeck, 1988. Dostupné online. ISBN 3168450537. S. 390. 
  9. ↑ GORDON, Harry. The Shadow of Death: The Holocaust in Lithuania. [s.l.]: University Press of Kentucky, 1992. Dostupné online. ISBN 0813117291. S. 9. 
  10. ↑ a b VON FRENTZ, Christian Raitz. A Lesson Forgotten: Minority Protection Under the League of Nations : the Case of the German Minority in Poland, 1920-1934. [s.l.]: LIT Verlag Berlin-Hamburg-Münster, 1999. Dostupné online. ISBN 3825844722. S. 76. 
  11. ↑ HALECKI, Oskar, Polonsky, Antony. A History of Poland. [s.l.]: Routledge, 1978. Dostupné online. ISBN 0710086474. S. 289. 
  12. ↑ POPIOŁEK, Kazimierz, Zieliński, Henryk. Zródla do dziejów powstań śląskich. [s.l.]: Zakład Narodowy im. Ossoliń skich, 1963. Dostupné online. S. 330. 
  13. ↑ T. Hunt Tooley, "National identity and Weimar Germany: Upper Silesia and the eastern border, 1918-1922", U of Nebraska Press, 1997, pg. 227, [1] "But the most vicious attacks were reserved for Korfanty, who was caricatured, smeared and lampooned in every issue. The Polish leader always appeared with money and drink in hand. He appeared cavorting with prostitutes, paying the assassins of Kupka, arriving in hell"
  14. ↑ HERDE, Peter, Kiesewetter, Andreas. Italien und Oberschlesien 1919-1922. [s.l.]: Verlag Königshausen & Neumann, 2001. Dostupné online. ISBN 3826020359. S. 25. (German) 
  15. ↑ KAISER, Wolfram, Wohnout, Helmut. Political Catholicism in Europe, 1918-45. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 071465650X. S. 155. [nedostupný zdroj]
  16. ↑ VON FRENTZ, Christian Raitz. A Lesson Forgotten: Minority Protection Under the League of Nations : the Case of the German Minority in Poland, 1920-1934. [s.l.]: LIT Verlag Berlin-Hamburg-Münster, 1999. Dostupné online. ISBN 3825844722. S. 173. 
  17. ↑ KAISER, Wolfram, Wohnout, Helmut. Political Catholicism in Europe, 1918-45. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 071465650X. S. 165. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wojciech_Korfanty&oldid=23292537“