Přeskočit na obsah

Wilhelm Klobučar

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wilhelm baron Klobučar
Vrchní velitel královské uherské zemběrany
Ve funkci:
1905 – 1913
Předchůdcearcivévoda Josef
NástupceFranz Rohr von Denta
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1905), polní podmaršál (1896), generálmajor (1893)
Narození25. dubna 1843
Lovinac
Úmrtí21. prosince 1924 (ve věku 81 let)
Záhřeb
Titulsvobodný pán (1910)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm svobodný pán Klobučar (chorvatsky Vilim barun Klobučar, maďarsky báró Klobucsar Vilmos) (25. dubna 1843 Lovinac – 21. prosince 1924 Záhřeb) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1863, po několila letech nastoupil trvalou službu u jednotek královské uherské zeměbrany. V roce 1905 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1905–1913 byl vrchním velitelem uherské zeměbrany. V roce 1910 získal titul barona.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Chorvatska a narodil se do rodiny důstojníka. První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Eisenstadtu, poté v letech 1860–1863 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[1] a do armády vstoupil v roce 1863 jako poručík k 7. pěšímu pluku ve Vinkovcích.[2] O tři roky později byl přeložen k 10. pěšímu pluku v hodnosti nadporučíka (1866). V roce 1869 přešel trvale k nově zřízené uherské zeměbraně, kde začínal u 81. pěší brigády a v roce 1872 byl povýšen na kapitána. Od roku 1875 sloužil u jezdectva a v hodnosti majora (1880) byl zařazen k 10. zeměbraneckému pluku husarů ve Varaždínu. U tohoto regimentu byl od roku 1884 velitelem v hodnosti podplukovníka.[3] V roce 1887 dosáhl hodnosti plukovníka[4] a stal se velitelem 83. zeměbranecké pěší brigády v Záhřebu.[5]

V roce 1893 byl povýšen do hodnosti generálmajora[6] a stal se velitelem 75. zeměbranecké pěší brigády v Kluži.[7] V roce 1895 byl jmenován inspektorem zeměbraneckého jezdectva a v roce 1896 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1901 byl přidělen jako zástupce vrchního velitele uherské zeměbrany arcivévodu Josefovi. Po smrti arcivévody Josefa byl v roce 1905 jmenován provizorním velitelem zeměbrany,[8] až v roce 1907 byl v této funkci oficiálně potvrzen.[9] Mezitím byl k datu 1. května 1905 povýšen do hodnosti generála jezdectva.[10][11] V letech 1910–1911 byl zároveň jedním z generálních inspektorů armády. K datu 1. června 1913 byl penzionován[12] a od té doby žil v soukromí.

Jeho mladší bratr Viktor Klobučar-Rukavina (1845–1922) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby se stal nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1910), Řádu železné koruny I. třídy (1907), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže (1896), Jubilejní pamětní medaile (1898) a Vojenského jubilejního kříže (1908).[13] V roce 1904 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence[14] a zároveň se stal čestným majitelem pěšího pluku č. 5 dislokovaného v Prešově.[15][16] V roce 1910 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 32 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 305 dostupné online
  3. ↑ A Magyar Királyi Honvédelmi Ministerium, a Honvédség és Csendőrség Névkönyve 1885 Budapešť, 1885; s. 159, 173 dostupné online
  4. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 295 dostupné online
  5. ↑ A Magyar Királyi Honvédelmi Ministerium, a Honvédség és Csendőrség Névkönyve 1888 Budapešť, 1888; s. 77, 264 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 239 dostupné online
  7. ↑ A Magyar Királyi Honvédelmi Ministerium, a Honvédség és Csendőrség Névkönyve 1895; Budapešť, 1895; s. 60 dostupné online
  8. ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády 1906 dostupné online
  9. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 161 dostupné online
  10. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. ↑ Generale und Obersten des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 1 dostupné online
  12. ↑ Služební postup Wilhelma Klobučara in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 88 dostupné online
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Wilhelma Klobučara in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 295 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 222 dostupné online
  15. ↑ Pěší pluk č. 5 na webu valka.cz dostupné online
  16. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 5 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 388 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wilhelm_Klobučar&oldid=24467130“