Wikipedistka:Markéta ze Lhoty/pokusy

Josef Jíra

Josef Jíra (11. 10 1929 Turnov - 15. 6. 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Život

Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově (od 1943), potom na Akademii výtvarných umění v Praze ( od 1946), nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada. Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu (1946 se stal členem čs. reprezentačního družstva v lyžování). Jeho sportoví kariéru ukončily až dva úrazy v r. 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy (1973, 1989) vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později (především aby uživil rodinu) přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium (obraz je nyní v Puškinově muzeu v Moskvě).

Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav (1959, 1960, 1962, 1969 a 1970). Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs. výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v rce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady - Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50.let a zvl. v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko, Kubu, Arménii, Gruzie a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů (nefigurativní obrazy, motiv zabitých pstruhů). Hlavně však tyto cesty, zvláště v prvních letech, znamenaly seznámení se současným světovým uměním; zaujala ho především díla expresionistů. Jindřich Chaluecký napsal, že Jíra vytvořil "vlastní verzi expresionismu". V začátcích tvorby byl umělec ovlivněn Jindřichem Pruchou, jeho obrazy krajin, kromě olejomaleb také akvarely a kvaše, jsou expesivní, vznikaly často jako ohlas vzpomínek na dětství (Velikonoce I. 1960, Velikonoce II. 1963) i prožívání pobytu v přírodě (cyklus Člověk a kůň, 1972). |V jeho obrazech se objevuje také pocit a vědomí konfliktu mezi poetickou představou vesnického dětství a zmatky a hlukem velkoměsta (Město 1962, Memento mori 1969). V dalších letech umělec maluje krajiny, ale i sugestivní portréty, dvě monumentální kompozice pro budovu čs. zastupitelství v Tokiu, ilustrace, návrh na šest malovaných oken s motivy z Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli v Liberci (návrh nebyl realizován) ad. Jeho obrazy, v nichž se často objevuje jako symbol otevřené oko, častoi vyjadřují úzkost a obavy o osud člověka v moderní době.

V roce 1992 si splnil celoživotní sen - vybudoval v Malé Skále v Boučkově roubeném statku galerii výtvarného umění 20.století, kde se mu podařilo shromáždit sochy, obrazy a grafiku více než osmdesáti našich nejvýznamnějších umělců.

Josef Jíra měl 47 samostatných výstav a zúčastnil se svými díly více než padesáti skupinových výstav. Jeho obrazy a grafiky jsou v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltovou, V Galerii hl. města Bratislavy, Středočeské galerii Praha, v Památníku Terezín, v řadě krajských a oblastních galerií (Karlovy, Vary, Hradec Králové, Liberec, Trenčín, Olomouc, Pardubice, Litoměřice) a v Puškinově muzeu v Moskvě. Byl členem Skupiny M 57, SČUG Hollar a SVU Mánes.

Samostatné výstavy

1864 Malá Skála

1965 Nová síň Praha

1967 Galerie výtvarného umění Litoměřice

1968 Oblastní galerie Olomouc

1972 Frýdek - Místek

1977 Galerie výtvarného umění Ostrava

1978 Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem

1979 Nová síň Praha

1980 Galerie umění Karlovy Vary

1983 Galerie Platýz Praha

1983 Mirbachův palác Bratislava

1985 Dům umění města Brna

1987 Oblastní galerie |M. Bazovského Trenčín

1987 Dům umělců Gruzínské SSR Tbilisi

1987 Ústřední dům umělců SSSR Moskva

1988 Atrium Praha

1990 Výstavní síň Mánes Praha, souborná výstava

Účast na výstavách

1958 Umění mladých výtvarníků Československa Brno

1959 skupina M 54, Nová síň Praha

1959 Manifestation internationale des jeunes artistes Paříž

1963 VII.Bienal Sao Paulo

1965 Výstava současného československého umění Dílí

1966 Aktuální tendence českého umění Praha

1966 Malíři z Československa Alžír

1969 Salon d´Automne Paříž

1969 Nová figurace Praha

1970 Konfrontace I. Praha

1977 Česká krajina XX. století Hradec u Opavy

1984 Česká kresba XX. století Hluboká nad Vltavou

1985 Art Centrum Prag, Basilej

1987 Český portrét Praha

1988 - 1989 Das Auge in der Kunst des 20. Jahrhunderts Osnabrück, Kolín nad Rýnem, Mnichov, Utrecht

1988 Salon pražských výtvarných umělců Praha

Ilustrace

• 1960 V. Vančura: Tri rieky, NKL Bratislava

• 1982 Bohumil Hrabal: trilogioe Městečko u vody, Čs. spisovatel Praha
• 1989 Ivan Olbracht: Golet v údolí, Čs. spisovatel Praha

Citát

Já si myslím, že člověk maluje jedno své téma - jeden obraz po celej život. Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.

Ocenění

1. cena za malbu na 2. pražském salonu

Literatura

• 1992 Josef Jíra, malíř a grafik, sborník, Nakladastelství Libereckých tiskáren Liberec

• 1950-99 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall Ostrava
• 1994 Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách, nakl. H plus H Praha
• 1995 Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha

• 2005 Kdo je kdo (osobnosti české současnosti), Libri Praha

• 2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Chagall Ostrava
• 2006 František Dvořák: Můj život s uměním, Nakl.Lidové noviny Praha

Andrej Bělocvětov

Andrej Bělocvětov (8. 10. 1923 Praha - 19. 4. 1997 Praha) byl český malíř a grafik.

Život

Navštěvoval ruské gymnasim u Praze, kde byl jeho učitelem Grigorij Musatov, současně studoval soukromě malbu u Nejezchlebova žáka Nikoklaje Bakulina a v letech 1938-40 grafgickou školu v Praze. Roku 1941 se seznámil s vynikajícím fotografem Josefem Sudkem, se kterým ho spojovalo celoživotní přátelství. Sudek byl také předním sběratelem Bělocvětovových obrazů. Díla mladého umělce obdivovali také malíř Jan Zrzavý a sochař Karel Lidický. Na jejich doporučení se Bělocvětov v letech 1943-48 každoročně účastnil výstav Umělecké besedy. Hned po válce byl bez zkoušek přijat na akademii výtvarných umění a stal se žákem Vlastimila Rady a Emila Mináře, po roce však školu sám opustil.

Umělec prošel složitým vývojem. V mládí maloval výborné krajiny a zátiší, v nichž kladl důraz především na barvu a tvar. V 50. letech se vyrovnával s vlivy moderních směrů světového malířství od surrealismu až k abstraktnímu expresionismu a již v 60. letech dospěl k vlastnímu výtvarnému názoru. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny Máj 57. V 70. letech se vlivem svých občanských i uměleckých postojů, především neochotě ke kompromislům, ocitl v izolaci a nesměl samostatně vystavovat. Jeho tvorba byla velmi expresivní, maloval cykly pohybujících se postav (Tance kostlivců, Šaškové, Sysifové), ale i zátiší a portréty přátel (Josef Sudek, Richard Fremund, Jitka Kolínská). V 80. letech vytvořil značný počet kuchyňských zátiší, které chápal jako odpočinek od tísnivé dobové atmosféry. Od konce 80. let se intenzivně zabýval tématem smrti. Zemřel po delší těžké nemoci, v době, kdy jeho dílo začalo být oceňováno. Svými obrazy je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Středočeské galerie v Nelahozevsi, galerie výtvarných umění v Karlových Varech, galerie výtvarných umění v Olomouci ad.

Samostatné výstavy

1958 Galerie U Řečických Praha

1965 Galerie Nová síň Praha

1985 Galerie bratří Čapků Praha

1987 okresní muzeum a galerie Jičín

1991 Galerie bratří Čapků Praha

1996 Lichtenštejnský palác Praha

1997 Galerie bratří Čapků Praha

1997 Galerie umění Karlovy Vary

1998 České centrum Bratislava

1999 Galerie U prstenu Praha

2001 Galerie 9 Praha

2006 Galerie kritiků Praha

2012 Galerie u Betlemské kaple Praha

Skupinové výstavy

1943-48 každoročně Umělecká beseda Praha

1957, 1958, 1963 Skupina Máj Praha

1967 České moderní malířství zámek Nelahozeves

1974 České malířství XX. století Oblastní galerie Liberec

1986 Vyznání života a míru Praha a Bratislava

1988 Salon pražských výtvarných umělců Park kultury a oddechu Julia Fučíka Praha

1989 Josef Sudek, sběratel českého moderního umění Roudnice nad Labem, Východočeská galerie Pardubice a Galerie výtvarného umění Most

1991 Český informel Galerie V. Špály Praha

1999 Umění zrychleného času Praha a Galerie výtvarného umění Cheb

2003 Umění je abstrakce Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum Praha a Salon Kabinet Olomouc

2007 Moderní a poválečné umění Galerie Louvru Praha

2007 Skupina Máj 57 Císařská konírna Pražského hradu

Literatura

1997 Mahulena Našlehová: Poselství jiného výrazu, Aertefakt Praha

2010 Marie Klimešová: Roky ve dnech, Galerie hl. města Prahy

1993 Nový slovník čs. výtvarných umělců, Chagall Ostrava

1995 Nové encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha

1998 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall Ostrava