Wikipedistka:Lucie Strakošová/Pískoviště
 Dermatophagoides | |
|---|---|
.jpg) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnida) |
| Řád | roztoči (Acarina) |
| Podřád | Acariformes |
| Nadčeleď | Astigmata |
| Čeleď | zákožkovití (Sarcoptidae) |
| Rod | Dermatophagoides |
Do rodu prachovka (Dermatophagoides) patří roztoči z čeledi zákožkovití (Sarcoptidae). Nejčastěji se vyskytují v našich matracích, kobercích a čalouněném nábytku. Primárně se živí zbytky odumřelé kůže a jejich svlečky a výkaly jsou vysoce alergenní.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Prachovky jsou pouhým okem neviditelné. Jejich velikost se pohybuje od 0.1 do 0.4 mm. Jsou bezbarvé až bělavě zbarvené. Jejich tělo je jemně ochlupené a pokryto kutikulou. Dospělci a nymfy mají 4 páry končetin. Larvální stádia pouze 3 páry. Koncová část jejich končetin je přilnavá a umožňuje jim stabilitu i na hladkém povrchu. Oči jim zcela chybí. U prvního páru končetin se nachází chemoreceptory, díky kterým jsou prachovky schopny komunikovat prostřednictvím feromonů.[1] Výkaly prachovek měří od 10 do 40 µm.[2] Během svých 10 týdnů života jsou schopny vyprodukovat 2 000 částic výkalů, které nám způsobují alergie.[3]
Vlhkost absorbují svým povrchem těla a jsou velmi náchylné na dehydrataci. Míra vlhkosti v našich domácnostech je tedy zásadní pro jejich přežití.[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Prachovky jsou kosmopolitní a žijí v těsné blízkosti člověka. Jako hostitelé jim poskytujeme přísun potravy, vlhkost a dostatečné teplo.[5]
Jsou běžnou součástí prachu v domácnostech. Nejčastěji se s nimi setkáme v posteli, kde jsou pro prachovky ideální podmínky. Vyhledávají teplotu okolo 20–25 °C a vyšší míru vlhkosti. Vlhkost pod 50 % jejich výskyt výrazně snižuje. Nesnesou tedy zimu a suché prostředí.[6]
Prachovky se patrně častěji vyskytují v nově zrekonstruovaných prostorech, což dokládá studie prováděná na kolejích Mlýnská dolina v Bratislavě. Utěsněná okna snižují výměnu vzduchu a zvyšují vlhkost v místnosti. Jsou zde tedy stabilnější a výhodnější podmínky. Nerekonstruované pokoje totiž vykazují větší kolísání teplot a vlhkosti.[7] [8]
V Evropě se nejčastěji setkáme s prachovkou prachovou (Dermatophagoides pteronyssinus) a v Severní Americe s prachovkou americkou (Dermatophagoides farinae).[3]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Prachovky jsou komenzálové. Živí se zbytky odumřelé kůže (lidské i zvířecí), která se pravidelně odlupuje z vrchní části naší pokožky. Potravu tedy tvoří především keratin. Dalším zdrojem živin mohou být také hyfy mikroskopických hub (například čerň střídavá a Wallemia sebi). Některé houby jsou schopny rozkládat zbytky kůže a tudíž je činí pro prachovky lépe stravitelné.[5]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Průměrný životní cyklus prachovek trvá 65–100 dní.[3] Během toho se vystřídá 6 vývojových stádií (vajíčko, prelarva, larva, protonymfa, tritonymfa a dospělec).[5] Kopulace může trvat několik hodin a během této doby je sameček přichycen na zádech samičky. K tomu mu pomáhají přísavky kolem anusu a na 4. páru končetin.[1] Oplozená samička může žít až 70 dní. Během posledních 5 týdnů svého života naklade 60–100 vajíček.[3] Přechod z vajíčka do dospělce trvá 3 až 4 týdny. Sameček se obvykle dožívá jednoho měsíce, ale záleží na okolních podmínkách klimatu.[9]
Zdravotní komplikace[editovat | editovat zdroj]
Alergie[editovat | editovat zdroj]
Výkaly a svlečky prachovek obsahující trávicí enzymy mohou vyvolat alergickou reakci jako například kýchání, rýmu, zarudlé oči a kašel. Mnoho lidí také doprovází astma v podobě sípání a problémy s dýcháním. Alergie na roztoče může být slabšího charakteru vyskytující se příležitostně v podobě například rýmy. V těžších případech může stav přetrvávat a vést až ke vzniku ekzému nebo vyvolat astmatický záchvat.[10]
Alergie na prachovky se vyskytuje poměrně běžně. Výzkumy ve střední Evropě odhalily výskyt hlavních alergenů v 70 % domácnostech.[11] Ve Spojených státech na ni trpí přibližně 20 miliónů lidí.[12]
Prevence[editovat | editovat zdroj]
Prachovek se nejspíš nikdy zcela nezbavíme, i když budeme mít dokonale čistý domov. Jejich počty ale můžeme výrazně omezit například snížením vlhkosti v domácnostech a větráním. Dále také pravidelným praním ložního prádla při vyšších teplotách a utíráním prachu.[9]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Gram prachu v domácnosti může obsahovat až 2 000 prachovek[8] a používaná matrace až 10 miliónů prachovek.[13]
Prachovky mohou být potravou dalších roztočů z čeledi dravčíkovití (Cheyletidae). Dále také potravou rybenky domácí a štírků.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b BERGMANN, Karl-Christian. Biology of house dust mites and storage mites. Allergo Journal International. 2022-12-01, roč. 31, čís. 8, s. 272–278. Dostupné online [cit. 2022-12-30]. ISSN 2197-0378. DOI 10.1007/s40629-022-00231-8. (anglicky)
- ↑ TEL, Raymond. House dust mite excrements/ faeces HDM excrements [online]. 2018-10-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e House dust mite. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1126536791.
- ↑ House Dust Mites | Entomology. entomology.ca.uky.edu [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c VACKOVÁ, Tereza. Vliv abiotických faktorů na prachové roztoče Dermatophagoides farinae. dspace.cuni.cz. 2022-05-26. Dostupné online [cit. 2023-01-05].
- ↑ ARLIAN, L. G.; NEAL, J. S.; MORGAN, M. S. Reducing relative humidity is a practical way to control dust mites and their allergens in homes in temperate climates. The Journal of Allergy and Clinical Immunology. 2001-01, roč. 107, čís. 1, s. 99–104. PMID: 11149998. Dostupné online [cit. 2022-12-30]. ISSN 0091-6749. DOI 10.1067/mai.2001.112119. PMID 11149998.
- ↑ KRUMPÁLOVÁ, Zuzana; KOSTRAB, Matúš; FENĎA, Peter. Dust mites (Acarina: Pyroglyphidae) in university campus housing in Central Europe. Biologia. 2015-06, roč. 70, čís. 6, s. 797–801. Dostupné online [cit. 2022-12-29]. ISSN 0006-3088. DOI 10.1515/biolog-2015-0090. (anglicky)
- ↑ a b ČR, ÚZIS. Alergie na prachové roztoče: příznaky a diagnóza. NZIP.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b SARWAR, Muhammad. House Dust Mites: Ecology, Biology, Prevalence, Epidemiology and Elimination. Příprava vydání Gilberto Antonio Bastidas Pacheco, Asghar Ali Kamboh. [s.l.]: IntechOpen Dostupné online. ISBN 978-1-78985-901-0, ISBN 978-1-78985-902-7. DOI 10.5772/intechopen.91891 er -. (anglicky) DOI: 10.5772/intechopen.91891.
- ↑ Dust mite allergy - Symptoms and causes. Mayo Clinic [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZOCK, Jan-Paul; HEINRICH, Joachim; JARVIS, Deborah. Distribution and determinants of house dust mite allergens in Europe: the European Community Respiratory Health Survey II. The Journal of Allergy and Clinical Immunology. 2006-09, roč. 118, čís. 3, s. 682–690. PMID: 16950288. Dostupné online [cit. 2022-12-29]. ISSN 0091-6749. DOI 10.1016/j.jaci.2006.04.060. PMID 16950288.
- ↑ Dust Mite Allergy: Causes, Symptoms & Treatment. Cleveland Clinic [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAI, Tianjiao; GUO, Bingpeng; QI, Guobin. An AIEgen as an Intrinsic Antibacterial Agent for Light‐Up Detection and Inactivation of Intracellular Gram‐Positive Bacteria. Advanced Healthcare Materials. 2021-08-08, roč. 10, čís. 24, s. 2100885. Dostupné online [cit. 2022-12-30]. ISSN 2192-2640. DOI 10.1002/adhm.202100885.