Walther Flemming

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Walther Flemming
Walther flemming.gif
Narození 21. dubna 1843
Schwerin
Úmrtí 4. srpna 1905 (ve věku 62 let)
Kiel
Alma mater Rostocká univerzita
Zaměstnavatel Universita v Kielu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walther Flemming (* 21. dubna 1843, Sachsenberg, Německo4. srpna 1905, Kiel) byl německý biolog, zakladatel cytogenetiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako páté dítě a jediný syn psychiatra Carla Friedricha Flemminga (1799–1880) a jeho druhé ženy, Auguste Winterové. Základní vzdělání získal na Gymnasium der Residenzstadt, kde mu byl spolužákem pozdější spisovatel a dlouholetý přítel Heinrich Seidel.[1]

Flemming studoval medicínu na Univerzitě v Rostocku, kterou absolvoval v roce 1868. V letech 1870–1871 sloužil jako vojenský lékař v prusko-francouzské válce. Mezi léty 1873 a 1876 učil na Pražské univerzitě. Roku 1876 přijal místo profesora anatomie na Univerzitě v Kielu, kde se nakonec stal ředitelem Anatomického institutu a kde pracoval až do roku 1901.

Anilinová barviva mu umožnila odhalit strukturu, která silně obsorbovala bazofilní barviva, kterou nazval chromatin. Rozpoznal, že chromatin má vztah k vláknitým strukturám v jádru buňkychromozomům (doslovně z řečtiny „barevným tělesům“), které takto později pojmenoval německý anatom Wilhelm von Waldeyer-Hartz (1836–1921). Belgický vědec Edouard Van Beneden (1846–1910) je nezávisle pozoroval také.

Flemming zkoumal proces buněčného dělení a rozdělení chromozomů na identické poloviny. Tento proces nazval mitóza (z řeckého mitos – „vlákno“). Mitózu studoval in vivo i v barvených preparátech, přičemž jako biologického materiálu užíval ploutve a žábry mloků. Své výsledky publikoval v roce 1882 ve své klíčové knize Zell-substanz, Kern und Zelltheilung (1882; Cytoplazma, jádro a buněčné dělení). Na základě svých výzkumů Flemming jako první vytušil, že všechna buněčná jádra pocházejí z jiného předchozího jádra (což vyjádřil ve známé frázi omnis nucleus e nucleo).

Flemming nebyl obeznámen s výzkumy Gregora Mendela (1822–1884) ohledně dědičnosti, takže si svá pozorování nespojoval s genetickou dědičností. Až po dvou desetiletích, když byly znovuobjeveny Mendelovy zákony, se odhalil skutečný význam Flemmingovy práce. Jeho objev mitózy a chromozomů je uznáván za jeden ze 100 nejdůležitějších vědeckých objevů všech dob[2] a jeden z 10 nejdůležitějších objevů v oblasti buněčné biologie[3] (spolu s objevem meiózy Augusta Weismanna (1834–1914), buněčnou teorií Theodora Schwanna (1810–1882) a Matthiase Schleidena (1804–1881) a prvními genetickými mapami Thomase Hunta Morgana (1866–1945)).

Flemmingovo jméno nese medaile udělovaná Německou společností pro buněčnou biologii (Deutschen Gesellschaft für Zellbiologie).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. [2]
  3. [3]
  • Paweletz, N. Walther Flemming, Pioneer of Mitosis Research. Nature Reviews Molecular Cell Biology 2, 72-75 (2001) PMID 11413469. (Plný text článku je k dispozici jen předplatitelům Nature)
  • Flemming, W. Beitrage zur Kenntniss der Zelle und ihrer Lebenserscheinungen. Arch. Mikroskop. Anat. 16:302-436 (1878) a 18:151-289 (1880). Znovu vydal: J. Cell Biol. 25:581-589 (1965).
  • Carlson, E.A. The Analysis of Mitosis Shifts Attention to the Chromosomes. V: Mendel's Legacy. The Origins of Classical Genetics. str. 24-5, CSHL Press, 2004. ISBN 0-87969-675-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]