Přeskočit na obsah

Václav Marhoul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Marhoul
Narození30. ledna 1960 (64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povoláníherec, režisér, filmový producent, filmový režisér, manažer, voják a scenárista
Manžel(ka)Silvie Marhoulová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Marhoul (* 30. ledna 1960 Praha) je český scenárista, režisér, herec (člen Divadla Sklep a divadelního uskupení Pražská pětka), producent, podnikatel, kulturní organizátor a manažer. V letech 1990–1997 byl generální ředitelem Filmového Studia Barrandov. V letech 2000–2004 byl manažerem uměleckého sdružená Tvrdohlaví a provozoval galerijní a prodejní firmu Galerie Tvrdohlaví, s.r.o..

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Po absolutoriu pražské FAMU v roce 1984 začínal nejprve jakožto asistent produkce a později i jako zástupce vedoucího produkce ve Filmovém studiu Barrandov (FSB). V listopadu 1989 se stal mluvčím Občanského fóra na Barrandově.[1]

Generální ředitel AB Barrandov

[editovat | editovat zdroj]

Po Sametové revoluci se stal generálním ředitelem Filmového Studia Barrandov, které ještě v roce 1990 realizovalo 27 filmů. Následujícího roku se však dostalo do výrazných potíží, když ho přestal financovat stát, a muselo se přizpůsobit podmínkám volného trhu. Marhoul byl jako ředitel nucen propustit dvě třetiny zaměstnanců a výrazně snížit produkci filmů, aby se vyhnul bankrotu. V roce 1991 založil akciovou společnost Cinepont a.s. jejíž cílem bylo privatizovat filmové studio. Společnost prodala akcie čtyřiadvaceti náměstkům a oborovým ředitelům Barrandova a třem umělcům, mezi nimiž byl i Václav Marhoul. V červnu 1992 vláda schválila privatizační plán a firma Cinepont získala Barrandov za 514 milionů korun splatných do deseti let. Společnost hledala silného zahraničního investora, mezi jejími akcionáři však nastal názorový rozkol ohledně jejího řízení. Spory vyvrcholily v dubnu 1994, kdy valná hromada odvolala v nepřítomnosti Václava Marhoula z jejího vedení a nahradila jej Jindřichem Goetzem. Marhoul se v boji o kontrolu filmového studia – tehdy užívajícího jméno AB Barrandov – nehodlal vzdát, a prostřednictví producenta Jaroslava Boučka, odkoupil od 18 akcionářů 74% akcií, na což si vzal půjčku od finanční společnosti 1. SILAS v celkové hodnotě 137,5 milionu korun.[2]

V listopadu 1994 se opět stal generálním ředitelem. Půjčku společnosti 1.SILAS částečně splatil zpětným prodejem 42% akcií AB Barrandov, číms se 1.SILAS stala nejvýznamnějším akcionářem AB Barrandov.[2] Marhoul po znovunabytí funkce dokončil decentralizaci, která přinesla značné úspory. Zájem zahraničních produkcí o natáčení v barrandovských ateliérech vzrostl a Barrandov si mohl dovolit i sponzorovat film Kolja Jana Svěráka. Marhoul se však pouštěl do uskutečňování svých nových rozsáhlých vizí. Koupil prodělečný týdeník Kinorevue a rozhlasovou stanici. Snil o vybudování vědeckého a učebního parku Orbis Pictus na pozemcích Barrandova.[1] V roce 1996 se AB Barrandov dostala do nejhorší ekonomické situace od svého založení. Neplnila kalendář splátek Fondu národního majetku a potýkala se s dluhy. Zároveň vyšlo najevo, že společnost 1. SILAS použila část majetku AB Barrandov jako zástavu pro svůj úvěr. V květnu 1997 byl Václav Marhoul z pozice generálního ředitele odvolán.[2][3]

Umělecká činnost

[editovat | editovat zdroj]
Václav Marhoul v roce 2007

Je znám také coby aktivní organizátor kulturního dění např. ze svého působení v umělecké skupině Tvrdohlaví, spoluúčasti na vojenských přehlídkách společnosti Bahna Strašice, přípravě oslav konce 2. světové války v Praze a v Plzni, jakož i kulturního programu v rámci pražského summitu států NATO.

Coby herec vystupoval nejprve v uměleckém sdružení Pražská pětka a v pořadech Divadla Sklep. Je také členem dozorčí rady České filmové a televizní akademie.[4] Marhoul má hodnost majora v záloze.[5]

V květnu 2010 oznámil Marhoul, že získal práva na zfilmování románu Nabarvené ptáče amerického spisovatele polského původu Jerzyho Kosińského.[6] V roce 2013 obdržel na filmovém festivalu v Cannes za jeho adaptaci zvláštní uznání poroty Ceny Krzysztofa Kieslowského pro nejlepší scénář.[7] Film měl premiéru v září 2019. Jeho produkce produkce vyšla na 174 mil. korun.

V roce 2020 byl knižně publikován režisérův pracovní deník pod názvem Deník tvrdohlavého režiséra,[8] který si vedl při realizaci filmu Tobruk (2008), podle vlastních slov zejména pro své děti[9].

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
Rok Název filmu Typ Žánr Role Poznámky
2003 Mazaný Filip Film Krimi, Mysteriózní, Komedie režisér a scenárista filmová verze stejnojmenné divadelní hry
2008 Tobruk Film Drama, Válečný, Historický režisér a scenárista
2019 Nabarvené ptáče Film Drama, Válečný režisér a scenárista

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Příběh Barrandova: Snílci, pučisté i lovci krokodýlů [online]. Hospodářské noviny – Víkend, 2007-09-21 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Umlěci a oceláři řídí Barrandov. www.euro.cz [online]. euro.cz, 2001-10-17 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ MEILS, Cathy. Barrandov sacks Marhoul. variety.com [online]. variety.com, 1997-05-07 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Členové České filmové a televizní akademie [online]. Praha: Česká filmová a televizní akademie [cit. 2011-03-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Za rok vychováte jen trochu ponaučený ‚kanónenfutr‘, odmítá znovuzavedení ‚vojny‘ režisér Marhoul. iROZHLAS [online]. 2022-03-21 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Václav Marhoul chystá filmovou verzi bestselleru Nabarvené ptáče [online]. ČTK, 2010-5-27, rev. 2010-5-27 [cit. 2010-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  7. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Václav Marhoul si veze z Cannes za svůj scénář zvláštní uznání poroty. iDNES.cz [online]. 2013-05-22 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ MARHOUL, Václav. Deník tvrdohlavého režiséra. 1. vyd. Praha: BizBooks, 2021. 400 s. ISBN 978-80-265-0954-7. 
  9. ↑ MOTHEJZÍKOVÁ, Radka. Denní obrazy Václava Marhoula. Kultura21 [online]. 2021-05-05. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]


Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Český lev za nejlepší režii

Jan Hřebejk (1993) • Milan Šteindler (1994) • Martin Šulík (1995) • Jan Svěrák (1996) • Petr Zelenka (1997) • Vladimír Michálek (1998) • Saša Gedeon (1999) • Jan Hřebejk (2000) • Jan Svěrák (2001) • Petr Zelenka (2002) • Vladimír Morávek (2003) • Jan Hřebejk (2004) • Bohdan Sláma (2005) • Jiří Menzel (2006) • Jan Svěrák (2007) • Petr Zelenka (2008) • Marek Najbrt (2009) • Radim Špaček (2010) • Zdeněk Jiráský (2011) • David Ondříček (2012) • Agnieszka Holland (2013) • Petr Václav (2014) • Jan Prušinovský (2015) • Julius Ševčík (2016) • Bohdan Sláma (2017) • Olmo Omerzu (2018) • Václav Marhoul (2019) • Agnieszka Holland (2020) • David Ondříček (2021) • Petr Václav (2022) • Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Marhoul&oldid=24346336“