Vychuchol pyrenejský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVychuchol pyrenejský
alternativní popis obrázku chybí
vychuchol pyrenejský
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleď krtkovití (Talpidae)
Tribus vychucholové (Desmanini)
Rod vychuchol (Galemys)
Kaup, 1829
Binomické jméno
Galemys pyrenaicus
(É. Geoffroy, 1811)
rozšíření vychuchola pyrenejského
rozšíření vychuchola pyrenejského
Sesterský druh
vychuchol povolžský (Desmana moschata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vychuchol pyrenejský (Galemys pyrenaicus) je savec, který je aktivní hlavně v noci. Je to jeden ze dvou žijících druhů vychucholů na území Evropy. Tento druh se vyskytuje hlavně na severu Španělska a v Pyrenejích.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Společně s vychucholem povolžským patří do tribu vychucholové. Dříve bylo v tomto tribu mnohem více druhů, ale časem všechny druhy vyhynuly.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vychuchol pyrenejský je dlouhý 11 až 16 cm s ocasem dlouhým od 12 do 16 cm. Váží 35 až 80 g. Vychucholové mají citlivé čenichy a velké plovací blány na zadních tlapkách. Můžou uzavřít své nosní nozdry a ušní ventily, proti vnikání vody do těla. Pak se dorozumívají pomocí echolokace.

Těla vychuchola je pokryto srstí, kromě čenichu a ocasu. Typičtí jsou díky svému hnědému tělu s lehkým zbarvením na břiše. Čenich je černý s vousky, které jim umožňují funkci cítit pohyb své kořisti. Je dlouhý a hledají jím potravu v zemi, když nosem ryjí do země. Dožívají se nejméně 3,5 roku. Vychucholové jsou noční lovci malých bezobratlých živočichů, šneků a garnátů. V každém vrhu se rodí 3–4 mláďata, a to až třikrát do roka. Březost trvá asi 30 dnů.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vychucholové pyrenejští jsou zdatní plavci. Žijí tedy hlavně u vody. Kromě blan mají i drápky, které jim umožňují dobře lézt po strmých svazích. Pyreneje jsou tedy pro ně ideálním prostředím. Většinou žijí v páru. Samci mají větší území než samice. Celkově jsou ale k ostatním dospělým jedincům agresivní.

Nejnovější studie ukázaly, že výzkumy z 80. a 90. 20. století jsou nespolehlivé. Starší údaje uváděly, že vychucholové jsou rozšířeni od severní části Pyrenejského poloostrova až po Francii. Právě nové výzkumy ukázaly, že tento druh je na jižní části poloostrova kriticky ohrožený, či úplně vyhynulý. Důvodem snižování počtu tohoto druhu ve Španělsku a v Portugalsku jsou hlavně přehrady, které se zde v poslední době staví. Jsou náchylní ke znečištěné vodě. Tento problém se týká i katalánského národního parku Alt Pirineu, kde se vychucholové též hojně vyskytují.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Snaha o ochranu druhu je vedena projekty Estrategia Nacional de Conservación del Desmán Ibérico a Proyecto LIFE+ Desmania společně s Evropskou komisí, která finančně přispívá z 50 %. Hlavní hrozbou pro vychucholy jsou přehrady, celková těžba, špatná kvalita vody a invazivní druhy, jako norek americký, které je ohrožují.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]