Vosa obecná
 Vosa obecná | |
|---|---|
 Vosa obecná | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
| Čeleď | sršňovití (Vespidae) |
| Rod | Vespula |
| Binomické jméno | |
| Vespula vulgaris L., 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vosa obecná (Vespula vulgaris) je zástupce společenského blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Žije v Evropě, mírném a subtropickém pásu Asie a jako invazní druh i v Austrálii, Novém Zélandu a na Havajských ostrovech. Podobně jako včely jsou dělnice i královny vybaveny žihadlem napojeným na jedovou žlázu, na rozdíl od nich však své žihadlo mohou použít opakovaně, neboť není opatřeno zpětnými háčky. Jsou to významní predátoři ostatního hmyzu, zvláště much, a dalších bezobratlých, a opylovači (živí se nektarem).
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dělnice dosahují velikosti 11–14 mm, samci 13–17 mm, královny 16–19 mm.[1] Charakteristickým znakem je černo-žlutě pruhovaný zadeček, oddělený tenkou stopkou od rovněž kontrastně zbarvené hrudi. Královny a dělnice mají na rozdíl od vosy útočné na čelním štítku jednu velkou skvrnu, vosa útočná má tři. Nicméně tento rozlišovací znak nemusí být stoprocentní.[2]
Hnízdění a rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]
Vosy si staví své hnízdo obvykle v zemi, např. v lesích, podél břehů vod a cest, někdy také v tmavých dutinách nad zemí. Žije v něm celá vosí kolonie čítající i přes 12 000 jedinců ve všech vývojových stádiích.[2] Přezimující oplodněná královna se probouzí na počátku jara, vylétá a vybere si vhodné místo pro založení nové vosí kolonie. Začne se stavbou buněk, do nichž pak klade vajíčka. Vajíčka neklade jen vosí královna, ale i dělnice. Protože se dělnice nepáří, z jejich neoplodněných vajíček se líhnou vosí samci. Královna naproti tomu umí dát život dělnicím i královnám. Z těchto vajíček se později vylíhnou první dělnice, které se samy obvykle nerozmnožují. Ty okamžitě přebírají veškerou péči o hnízdo, královna se dále věnuje jen kladení vajíček, ze kterých se líhnou další dělnice. Koncem léta se z vajíček vylíhnou trubci (s poloviční sadou chromozomů a bez žihadla) a budoucí královny. Jedině oplozené královny zimují, aby mohly příští jaro zase založit novou kolonii. Ostatní obyvatelé hnízda včetně staré královny umírají.
Potrava
[editovat | editovat zdroj]
Je to především dravec. Loví hmyz, nejraději mouchy, které jsou hlavní složkou její potravy. Neloví letící kořist, ale číhá na sedícího nebo pomalu se pohybujícího jedince. [1] Důležitou složku jejich potravy tvoří i kapičky sladké šťávy, které vylučují larvy výměnou za donesenou kořist. Tomuto způsobu krmení se říká trofalaxe. Tato šťáva někdy obsahuje i trávicí enzymy, které umožní trávení kořisti i dělnicím.[zdroj?]
Larvy vosy obecné se živí živočišnou potravou, jsou ovšem plně závislé na dělnicích. Ty vyrážejí každý den na lov kořisti, nejčastěji much a různého malého hmyzu, které usmrcují kusadly (občas použijí i žihadlo).[1] Přiživují se i na mršinách, případně na mase a masných výrobcích.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Původní areál rozšíření vosy obecné je na Eurasijském kontinentu. Díky člověku se však, podobně jako vosa útočná, rozšířila do nových biogeografických oblastí, na Nový Zéland, do Austrálie a nedávno i do Jižní Ameriky. V nových podmínkách již jejich role nemusí být tak blahodárná jako v původním areálu, protože původní druhy s nimi nemají evoluční zkušenost a mohou chybět i jejich přirození predátoři.
Na Novém Zélandu, kde není žádný původní druh společenských vos, tak vosa obecná dosahuje mimořádně velkých populačních hustot, zejména v pabukových lesích na Jižním ostrově, kde se živí medovicí červců sajících na stromech, a konkuruje tak původním druhům ptáků (zejména nestorům kaka) a rovněž zavlečeným včelám. Vosy rovněž napadají zmíněné včely, a snižují tak významně nejen produkci medu, ale i množství opylených rostlin.
Právě kvůli působení na Novém Zélandu se vosa obecná dostala mezi stovku nejhorších invazních druhů podle Mezinárodní svazu pro ochranu přírody.[3]
Dříve se uvádělo, že vosa obecná žije i v Severní Americe,[1] nicméně se na základě morfologických a genetických výzkumů zjistilo, že se jedná o jiný samostatný druh Vespula alascensis, který byl za vosu obecnou zaměňován.[4]
Složení jedu
[editovat | editovat zdroj]Vosí jed se skládá ze tří základních složek – biogenních aminů a aminokyselin, enzymů a polypeptidů.
- Biogenní aminy jsou produktem dekarboxylace některých aminokyselin. Biogenní aminy způsobují bolestivou reakci na bodnutí.
- Enzymy jsou vysokomolekulární proteinové molekuly. Nejvýznamnější enzymovou složkou je fosfolipáza A2, která má neurotoxické účinky
- Polypeptidy ve vosím jedu nacházíme dva druhy polypeptidů – kininy a mastoparany. Tyto látky mají silný vazodilatační účinek a na krevní kapiláry působí tak, že kapilární stěny ztrácejí svou integritu. Vytváří se silné otoky a je vnímána lokální bolest.
Hubení
[editovat | editovat zdroj]Základním pravidlem při hubení vos je dobře si rozmyslet, jestli je opravdu nutné, neboť vosy jsou přirozenou a potřebnou součástí ekosystémů. Většinou postačí se v jejich přítomnosti chovat obezřetněji. Když už je k takovému řešení potřeba sáhnout, důležité je chránit se před pobodáním vhodným oděvem. Poté se aplikují různé dezinsekční prostředky (insekticidy). Pokud je hnízdo v zemi, likviduje se vykouřením sirným knotem, zalitím hnízda vroucí vodou, nebo použitím insekticidů. Likvidace vos se provádí brzo ráno, nebo pozdě večer, kdy už jsou všechny vosy zpět v kolonii a zvlášť po ránu mohou být ještě ztuhlé chladem a hrozba útoku je menší.[5] Samotné hnízdo je vyrobeno z materiálu připomínajícího papír, je tedy silně hořlavé a může být zničeno spálením na bezpečném místě, poté, co jsou vosy zabity nebo aspoň utlumeny vhodným insekticidem nebo kouřem.
Pro ochranu lidí a zvířat je v nezbytných případech možné přivolat pomoc HZS.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha: Artia, 1987. S. 122–124.
- ↑ a b MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. – žahadloví. Praha: Academia, 2017. S. 154.
- ↑ 100 of the World's Worst Invasive Alien Species [online]. [cit. 2019-06-11]. Dostupné online.
- ↑ CARPENTER, James M.; GLARE, Travis R. Misidentification of Vespula alascensis as V. vulgaris in North America (Hymenoptera: Vespidae; Vespinae). American Museum Novitates. 2010-06-25, roč. 3690, s. 1–7. Dostupné online [cit. 2020-08-26]. ISSN 0003-0082. DOI 10.1206/706.1. (anglicky)
- ↑ Vosa obecná [online]. [cit. 2018-12-23]. Dostupné online.
- ↑ Odchyt a hubení vos, včel a sršňů [online]. Hasičský záchranný sbor České republiky [cit. 2019-05-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7. OCLC 857951938
- LESTER, Phil. The Vulgar Wasp: The Story of a Ruthless Invader and Ingenious Predator. 1. vyd. [s.l.]: Victoria University Press, 2018. 200 s. ISBN 9781776561858.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vosa obecná na Wikimedia Commons - Galerie vosa obecná na Wikimedia Commons
- Jiří Patočka. Vosí bodnutí: Chemické složení jedu a jeho účinky. Vesmír 83, 392. 15. 7. 2004
- Vosa obecná | způsob života, potrava, zdravotní rizika, ochrana, hubení | spolek studentů entomologie
