Vosa obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVosa obecná
alternativní popis obrázku chybí
Vosa obecná
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád štíhlopasí (Apocrita)
Čeleď sršňovití (Vespidae)
Rod vosa (Vespula)
Binomické jméno
Vespula vulgaris
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vosa obecná (Vespula vulgaris) je zástupce společenského blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Podobně jako včely jsou dělnice i královny vybaveny žihadlem napojeným na jedovou žlázu, na rozdíl od nich však své žihadlo mohou použít opakovaně, neboť není opatřeno zpětnými háčky. Jsou to významní predátoři ostatního hmyzu a dalších bezobratlých, a opylovači (živí se nektarem).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vosy dosahují velikosti 1,2–1,5 cm. Charakteristickým znakem je černo-žlutě pruhovaný zadeček, oddělený tenkou stopkou od rovněž konstrastně zbarvené hrudi. Královny a dělnice mají na rozdíl od vosy útočné na čelním štítku jednu velkou skvrnu.

Hnízdění a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hlava vosy

Vosy si staví své hnízdo obvykle v zemi, např. v lesích, podél břehů vod a cest, někdy také v tmavých dutinách nad zemí. Žije v něm celá vosí kolonie čítající až 2000 jedinců. Přezimující oplodněná královna se probouzí na počátku jara, vylétá a vybere si vhodné místo pro založení nové vosí kolonie. Začne se stavbou buněk, do nichž pak klade vajíčka. Z těchto vajíček se později vylíhnou první dělnice, které se samy obvykle nerozmnožují. Ty okamžitě přebírají veškerou péči o hnízdo, královna se dále věnuje jen kladení vajíček, ze kterých se líhnou další dělnice. Koncem léta se z vajíček vylíhnou trubci (s poloviční sadou chromozomů a bez žihadla) a budoucí královny. Jedině oplozené královny zimují, aby mohly příští jaro zase založit novou kolonii. Ostatní obyvatelé hnízda včetně staré královny umírají.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Vosa na malině

Vosa obecná se živí převážně nektarem, pochutná si však i na sladkém ovoci nebo limonádě. Důležitou složku jejich potravy tvoří i kapičky sladké šťávy, které vylučují larvy výměnou za donesenou kořist. Tato šťáva někdy obsahuje i trávící enzymy, které umožní trávení kořisti i dělnicím.

Larvy vosy obecné se živí živočišnou potravou, jsou ovšem plně závislé na dělnicích. Ty vyrážejí každý den na lov kořisti, nejčastěji much a různého malého hmyzu, které usmrcují kusadly (občas použijí i žihadlo). Přiživují se i na mršinách.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření vosy obecné je na Eurasijském kontinentu. Díky člověku se však, podobně jako vosa útočná, rozšířila do nových biogeografických oblastí, na Nový Zéland, do Austrálie a nedávno i do Jižní Ameriky. V nových podmínkách již jejich role nemusí být tak blahodárná jako v původním areálu, protože původní druhy s nimi nemají evoluční zkušenost a mohou chybět i jejich přirození predátoři.

Na Novém Zélandu, kde není žádný původní druh společenských vos, tak vosa obecná dosahuje mimořádně velkých populačních hustot, zejména v pabukových lesích na Jižním ostrově, kde se živí medovicí červců sajících na stromech, a konkuruje tak původním druhům ptáků (zejména nestorům kaka) a rovněž zavlečeným včelám. Zmíněné včely vosy rovněž napadají a snižují tak významně nejen produkci medu, ale i množství opylených rostlin.

Právě kvůli působení na Novém Zélandu se vosa obecná dostala mezi stovku nejhorších invazních druhů podle Mezinárodní svazu pro ochranu přírody.[1]

Složení jedu[editovat | editovat zdroj]

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Vosí jed.

Vosí jed se skládá ze tří základních složek – biogenních aminů a aminokyselin, enzymů a polypeptidů.

  • Biogenní aminy jsou produktem dekarboxylace některých aminokyselin. Biogenní aminy způsobují bolestivou reakci na bodnutí.
  • Enzymy jsou vysokomolekulární proteinové molekuly. Nejvýznamnější enzymovou složkou je fosfolipáza A2, která má neurotoxoické účinky
  • Polypeptidy ve vosím jedu nacházíme dva druhy polypeptidů – kininy a mastoparany. Tyto látky mají silný vazodilatační účinek a na krevní kapiláry působí tak, že kapilární stěny ztrácejí svou integritu. Vytváří se silné otoky a je vnímána lokální bolest.

Hubení[editovat | editovat zdroj]

Základním pravidlem při hubení vos je dobře si rozmyslet, jestli je opravdu nutné. Většinou postačí se v jejich přítomnosti chovat obezřetněji. Když už je k takovému řešení potřeba sáhnout, důležité je chránit se před pobodáním vhodným oděvem. Poté se aplikují různé dezinsekční prostředky (insekticidy). Pokud je hnízdo v zemi, likviduje se vykouřením sirným knotem, zalitím hnízda vroucí vodou, nebo použitím insekticidů. Likvidace vos se provádí brzo ráno, nebo pozdě večer, kdy už jsou všechny vosy zpět v kolonii a zvlášť po ránu mohou být ještě ztuhlé chladem a hrozba útoku je menší.[2]

Pro ochranu lidí a zvířat je v nezbytných případech možné přivolat pomoc HZS.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 100 of the World's Worst Invasive Alien Species [online]. [cit. 2019-06-11]. Dostupné online. 
  2. Vosa obecná [online]. [cit. 2018-12-23]. Dostupné online. 
  3. Odchyt a hubení vos, včel a sršňů [online]. Hasičský záchranný sbor České republiky [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7. OCLC 857951938 
  • LESTER, Phil. The Vulgar Wasp: The Story of a Ruthless Invader and Ingenious Predator. 1. vyd. [s.l.]: Victoria University Press, 2018. 200 s. ISBN 9781776561858. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]