Volodymyrec
| Volodymyrec Володимирець | |
|---|---|
 dřevěný Uspenský chrám | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°25′15″ s. š., 26°8′42″ v. d. |
| Nadmořská výška | 176 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Rovenská |
| Rajón | Varašský |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,013 km² |
| Počet obyvatel | 9 320 (2021) |
| Hustota zalidnění | 155 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (99,1 %), Rusové (0,63̬ %), Bělorusové (0,1 %) |
| Náboženské složení | pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Oleksandr Osmolovych |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +380 3634 |
| PSČ | 34300–34309 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volodymyrec (ukrajinsky Володимирець, polsky Włodzimierzec, rusky Владимирець) je městys ležící v západní části Ukrajiny na území Varašského rajónu v Rovenské oblasti, mezi řekami Styr a Horyn, přibližně 90 km severně od hlavního města oblasti Rovného. Přes sídlo vede úzkokolejná železnice na trati Antonivka — Zarične.
Volodymyrecká městyská územní hromada (ukrajinsky Володимирецька селищна територіальна громада) je územní hromada s administrativním centrem ve Volodymyrci. Má 23 169 obyvatel. V této hromadě je městys Volodymyrec a tato sídla:[1] Berestivka (Берестівка), Bile (Біле), Byšljak (Бишляк), Čudlja (Чудля), Dovhovolja (Довговоля), Chynoči (Хиночі), Krasnosillja (Красносілля), Ljubachy (Любахи), Luko (Луко), Lypne (Липне), Mali Telkovyči (Малі Телковичі), Novosilky (Новосілки), Ostrivci (Острівці), Polovli (Половлі), Radyževe (Радижеве), Stepanhorod (Степангород), Velyki Telkovyči (Великі Телковичі), Voronky (Воронки), Zelene (Зелене), Zelenycja (Зелениця), Žovkyni (Жовкині).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Podle místní pověsti založil tuto obec majitel rudných dolů Volodymyrko v roce 1183. Stávalo zde obranné hradiště. Bezpečně doložené zprávy o obci pocházejí z roku 1570. Důležitou roli ve vývoji obce sehrály rodiny knížat Czartoryských a jedné větve rodu Czetwertyńských (Šetvertyňských), která užívala erb s šesticípou hvězdou pod půlměsícem obráceným dolů, do něhož jsou zapíchnuté dva meče. Město jej převzalo do svého znaku a vlajky roku 1997. 4. června 1667 Volodymyrec dostal od cara městská privilegia (magdeburské právo). V 17. století se zde slévaly zvony.
Na začátku německé okupace v roce 1941 došlo k pogromu židovského obyvatelstva města. . Němci zavřeli 1 500 židovských obyvatel Volodymyrce do ghetta. Dne 28. srpna 1942 jednotka Sicherheitsdienstu z Rovna za pomoci německého četnictva a ukrajinské policie ghetto zlikvidovala a postřílela přibližně 1 300 Židů v lese vzdáleném asi 1 km od Volodymyrce. Několika desítkám se podařilo uprchnout a vyhnout se popravě.[2][3]
V roce 1957 byl Volodymyrci potvrzen sovětský statut městysu.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Uspenský chrám (Zesnutí přesvaté Bohorodičky), dřevěná modře lakovaná stavba
- ruiny paláce Krasických z 1. poloviny 19. století
- masový hrob obětí holocaustu
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Eli'ezer Šostak (1911-2001), izraelský politik
- Lesja Curenková (* 1989), ukrajinská tenistka
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Włodzimierzec na polské Wikipedii a Володимирецька селищна територіальна громада na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ Володимирецька громада - Рівненська область,. gromada.info [online]. [cit. 2026-02-16]. Dostupné online.
- ↑ SIEMASZKO, Władysław; SIEMASZKO, Ewa. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia: 1939-1945. Warszawa: Wydawn. von Borowiecky ISBN 978-83-87689-34-6. S. 805–808.
- ↑ Kholokost na territorii SSSR: ėnt︠s︡iklopedii︠a︡. Příprava vydání I. Alʹtman. Moskva: ROSSPĖN 1137 s. ISBN 978-5-8243-1296-6. S. 167.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volodymyrec na Wikimedia Commons - Rivnenščyna – regionální informační portál
