Vlastimil Herout (17. 3. 1921 Želí u Hradce Králové - 28. 6. 1999 v Praze) byl organický chemik a pedagog. Zastával řadu vedoucích funkcí. Po válce vedl nové oddělení přírodních látek v Ústavu organické technologie a od roku 1950 Ústřední ústav chemický. V letech 1970 - 1977 byl ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB). Do roku 1984 v něm pracoval jako vedoucí skupiny rostlinných látek a v letech 1985–90 pak jako konzultant. Byl členem organické divize IUPAC, Americké chemické společnosti, Britské fytochemické společnosti, Královské chemické společnosti a dalších.
Během své čtyřicetileté vědecké práce izoloval a určil strukturu více než 200 nových složek přírodních materiálů. Publikoval kolem 300 prací především z chemie přírodních látek a laboratorní techniky organické chemie. Natočil instruktážní filmy o chromatografii a mikrotechnice izolace kapalných látek, které byly velmi populární mezi studenty. S velkým zaujetím se věnoval i botanice a chemotaxonomii (vědě o třídění rostlin nikoliv podle morfologických znaků, ale podle typu obsahových látek).
Studia ukončil po válce a již v jejich průběhu pracoval v Ústavu organické technologie VŠCHTI vedeném Františkem Šormem. Nejprve pracoval jako analytik a od 1946 jako asistent. Zabýval se zde problematikou přírodních látek, zejména rozbory a strukturou silic a terpentýnů. V roce 1948 obhájil disertační práci Složení silice z puškvorce obecného. V roce1956 získal za disertační práci O pokrocích v chemii přírodních azulenů a azulogenních látek titul doktora chemických věd (DrSc.).
Po válce Herout vedl nově budované oddělení přírodních látek v Ústavu organické technologie VŠCHTI a od roku 1950 Ústřední ústav chemický. Počátkem 1953 se Ústřední ústav chemický přeměnil na Ústav organické chemie ČSAV (1955–60 Chemický ústav ČSAV, 1960–92 Ústav organické chemie a biochemie ČSAV - ÚOCHB).
Společně se svým týmem provedl úplnou syntézu chamazulenu a připravili patentem chráněný postup na výrobu čistého chamazulenu z pelyňku. Jejich postup se nyní používá při výrobě protizánětlivého a mírně dezinfekčního farmaceutického preparátu Dermazulen.
Typy laktonů - α-acetolakton, β-propiolakton, γ-butyrolakton a δ-valerolakton
V padesátých letech se zabýval využitím infračervené spektroskopie pro identifikaci terpenoidů, izolaci a čištění látek. Podílel se na učebnici Laboratorní technika organické chemie (1954).
V šedesátých letech se věnoval výzkumu látek s antisklerotizačním a sterilizačním účinkem na hmyz. Velkou pozornost věnoval i chemotaxonomii (třídění rostlin podle obsažených chemických látek).
Osladič obecný
V sedmdesátých a osmdesátých letech se soustředil zejména na studium osladiče obecného a jiných kapraďorostů, především na izolaci ekdysteroidů. Výzkum této rostliny vedl k objasnění struktury osladinu, látky mnohonásobně sladší než cukr. Dále se věnoval výzkumu fytoekdysonů (rostlinných bioanalogů jednoho z hmyzích hormonů), což ho přivedlo k ekologické problematice.
V závěru kariéry se zabýval prognostickými výhledy využití fytomasy a ekologickými otázkami. Řešil nadále problematiku chemotaxonomie a podílel se na patentech týkajících se výroby umělých sladidel.
V roce 1960 přednesl jednu z hlavních přednášek na Mezinárodním sympoziu přírodních látek v Austrálii.
Logo International Union of Pure and Applied ChemistryV roce 1967 se podílel se na přípravách mezinárodního kongresu Mezinárodní unie čisté a užité chemie (International Union of Pure and Applied Chemistry - IUPAC) v Praze.
V letech1969-77 zastával funkci člena byra IUPAC a od roku 1971 do konce osmdesátých let vedl její národní komitét.
V roce 1971 se stal členem ediční rady časopisu Index Chemicus (USA) a Phytochemistry (Velká Británie).
V roce 1960 byl zvolen členem korespondentem Československé akademie věd (ČSAV), v letech1969 a 1972 byl opakovaně navrhován na jmenování akademikem. Řádné členství v ČSAV přes nepopiratelné vědecké zásluhy však nikdy nezískal.
V letech1962–70 působil jako předseda vědeckého kolegia organické chemie a biochemie ČSAV.
Byl členem Americké farmakognostické společnosti (1967), Německé společnosti pro výzkum léčivých rostlin (1968), Britské fytochemické společnosti (1972), Americké chemické společnosti (1973), britské Královské chemické společnosti (Royal Chemical Society, 1981).
V roce 1951 mu byla společně s Františkem Šormem udělena Státní cena I. stupně za výzkum v oblasti chemie terpenů.
V letech 1953 a 1954 získal společně se svým týmem cenu ČSAV za úplnou syntéza chamazulenu a vypracování patentem chráněného postupu na výrobu čistého chamazulenu z pelyňku.
V roce 1962 obdržel společně se svým týmem Státní cenu Klementa Gottwalda za studie o obsahových látkách rostlin, především za objev nových typů laktonických sloučenin.
V roce 1971 mu byla udělena Hanušova medaile Československé společnosti chemické.
V roce1971 mu byla udělena stříbrná plaketa ČSAV za zásluhy v chemických vědách,
V roce 1981 mu byla udělena zlatá plaketa ČSAV za zásluhy v chemických vědách.
V roce 1981 mu byla udělena zlatá medaile Slovenské společnosti chemické.
