Vlasta Petrovičová
| Vlasta Petrovičová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Vlastimila Horáková |
| Narození | 25. září 1903 Přerov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. února 1980 (ve věku 76 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | herečka, spisovatelka |
| Manžel(ka) | |
| Děti |
|
| Příbuzní | David Neff (vnuk) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlasta Petrovičová, rodným jménem Vlastimila Horáková, provdaná Vlasta Neffová (25. září 1903 Přerov[1] — 12. února 1980 Praha) byla česká herečka, překladatelka a spisovatelka, manželka spisovatele Vladimíra Neffa.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Přerově,[p 1] v rodině strojvůdce Leopolda Horáka (1873–1919) a jeho manželky Emilie, rozené Ondruškové (1880–1917).[1] Měla čtyři sourozence, kteří zemřeli na tuberkulózu okolo roku 1910. Matka jí zemřela v roce 1917, otec v roce 1919.[2] V šestnácti letech odešla od příbuzných ke kočovnému divadlu.[3]
S kočovným divadlem se dostala do Prahy, kde již zůstala a v devatenácti se provdala za bývalého carského důstojníka Marka Bičurina, který byl v Praze divadelním a koncertním impresáriem. (Bičurin například zastupoval v Praze Fjodora Šaljapina a Rudolfa Firkušného, kterému pomáhal i v emigraci v Lisabonu a v New Yorku.[4])
V Praze hrála v Osvobozeném divadle a dalších pražských divadlech, získala i několik filmových rolí (viz Dílo). Před německou okupací, kdy již byla partnerkou Vladimíra Neffa, odmítla s manželem Markem Bičurinem emigrovat. V období Protektorátu se živila jako skriptka u filmu. Přitom napsala několik divadelních her a po osvobození s Vladimírem Neffem překládala z ruštiny.
V prosinci 1944 se podruhé provdala, za spisovatele Vladimíra Neffa.[5] Spisovatel Ondřej Neff je její syn.
Je pochována na Vyšehradském hřbitově, v rodinném hrobě, spolu s manželem Vladimírem Neffem.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
- Divadlo mladých (Když ženy něco slaví, 1926)[6]
- Divadlo Dada (1927–1928, role neidentifikována)
- Osvobozené divadlo (Vest pocket revue 1927, Smoking Revue 1928)
- Divadlo Vlasty Buriana
Autorka divadelních her[editovat | editovat zdroj]
- Střídavě oblačno (veselohra o třech dějstvích, repertoární hra Městských divadel pražských, V Praze, A. Neubert, 1943)
- Růžové dopisy (komedie o třech jednáních, Plzeň, Osvěta, Jaromír Mareš, 1948, po Praze hráno 1944 i v Olomouci[7])
- Děravá škorně (komedie o 4 dějstvích, Praha, ČDLJ, 1954)
- Růžové dopisy (komedie o 3 dějstvích , Praha, ČDLJ, 1956)
- Slamník (Komedie o 3 dějstvích, Praha, ČDLJ, 1956)
Autorka překladů[editovat | editovat zdroj]
- Pozdní láska (hra o 4 dějstvích, A.N. Ostrovskij, Praha, Dilia, 1973)
- Racek (komedie ve 4 dějstvích, Anton Pavlovič Čechov, překlad spolu s Vladimírem Neffem, Praha, Dilia, 1973)
- Vojna a mír (podle stejnojmenného románu L.N. Tolstého napsal G.P. Ansimov, překlad spolu s Vladimírem Neffem, Praha, Dilia, 1976)
- Smrt brejlatého vezíra (Jurij Tyňanov, překlad spolu s Vladimírem Neffem, Praha, Lidové nakladatelství, 1979)
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
Herečka[editovat | editovat zdroj]
- 1942 Okouzlená (režie Otakar Vávra, role: majitelka módního salonu)
- 1940 Artur a Leontýna (režie Miroslav J. Krňanský, námět Ignát Herrmann, návštěvnice čítárny)
- 1939 Srdce v celofánu (režie Jan Sviták, návštěvnice dobročinné slavnosti)
- 1937 Láska a lidé (režie Vladislav Vančura, Václav Kubásek, nemocniční sestra)
- 1925 Vyznavači slunce (režie Václav Binovec, Marta)
Autorka námětu a zpracování[editovat | editovat zdroj]
- 1956 Nezlob, Kristino! (režie Vladimír Čech, scénář Vladimír Neff)
- 1946 Kdo s koho (zpracování pro film dle K. M. Čapka-Choda, nerealizováno – v databázi čs. filmů neuvedeno, Státní výroba celovečerních filmů, výrobní skupina Karel Feix)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených Přerov, 1903-1908, snímek 83, Záznam o narození a křtu[nedostupný zdroj]
- ↑ Index zemřelých, Přerov, 1784-1921, snímek 69[nedostupný zdroj]
- ↑ Miloš Fikejz: Český film, Petrovičová Vlasta. libri.cz [online]. [cit. 2017-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30.
- ↑ POHL, Richard. Rudolf Firkušný. Umělecký a osobnostní vývoj českého pianisty a skladatele do roku 1948. Brno, 2016. Disertační práce. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta. Vedoucí práce Jindřiška Bártová. Dostupné online.
- ↑ Umělecká svatba (dostupné online v NK ČR). Pressa. 13. 12. 1944, s. 2.
- ↑ JOCHMANOVÁ, Andrea. Kontexty české divadelní avantgardy.... Brno, 2006. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Helena Spurná. Dostupné online.
- ↑ Růžové dopisy i v Olomouci. Lidové noviny. 4. 4. 1944, s. 4. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NEFF, Ondřej. Večery u krbu. Litomyšl: Paseka, 1995. S. 86, 87, 120, 184–196.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Petrovičová
