Vladislav Ardzinba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladislav Ardzinba
Владислав Ардзинба
Ve funkci:
1994 – 12. února 2005
Nástupce Sergej Bagapš

Narození 14. května 1945

Dolní Ešera, Abcházská ASSR, Gruzínská SSR, SSSR

Úmrtí 4. března 2010 (64 let)
Moskva, Ruská federace
Národnost Abchaz
Politický subjekt Komunistická strana
Choť Světlana Džergeniová

Vladislav Ardzinba (abcházsky: Владислав Григори-иҧа Арӡынба, rusky: Владислав Ардзинба) (14. května 1945 - 4. března 2010) byl abcházský politik, vůdcem abcházských separatistů a prvním prezidentem mezinárodně neuznané Acházské republiky.

Život a počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ardzinba vystudoval historii na suchumském pedagogickém institutu a získal doktorát na Státní univerzitě v Tbilisi. Po ukončení studia pracoval v letech 19691987 v Moskvě na institutu orientalistiky při Ruské Akademii věd. Poté se vrátil do rodné Abcházie, kde do roku 1989 pracoval na abcházském institutu jazyka, literatury a historie. V té době se začal angažovat v národním hnutí za nezávislost Abcházie a vstoupil do politiky. Na léta 1989-1991 byl zvolen do sovětského parlamentu, kde se, ač byl přesvědčením konzervativní komunista, přidal k frakcím podporujícím nezávislost malých národů a nakonec se stal jedním z nejvýznamnějších abcházských separatistů.

Gruzínsko-abcházský konflikt[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1990 byl Ardzinba zvolen předsedou abcházského Nejvyššího sovětu a stal se díky své protigruzínské rétorice mezi Abchazy velice populární. Gruzínci Ardzinbu podezřívali, že podněcoval Abchazy k nepokojům v Suchumi z léta 1989.[1] Ardzinba rychle soustředil moc pro sebe a ještě před svým uvedením do funkce započal personální změny ve strukturách Abcházské autonomní republiky tak, aby Abchazové měli větší podíl na moci než Gruzínci. Ze začátku to prováděl tak, aby se vyhnul jakémukoliv střetu s centrální vládou v Tbilisi. S gruzínským prezidentem Gamsachurdiou vyjednal přenastavení etnických kvót do nových voleb do abcházského Nejvyššího sovětu, kde měli být Abchazové zvýhodněni, ale i přesto založil abcházskou Národní gardu, ve které sloužili pouze Abchazové. Potom začal odvolávat z důležitých funkcí v abcházské správě i zbývající etnické Gruzínce.

Jak se napětí mezi Gruzínci a Abchazi stupňovalo, začala i Ardzinbova rétorika nabývat na radikálnosti. V červenci 1992 dokonce prohlásil, že „Abcházie je už dost silná na boj s Gruzií“[2] Po vypuknutí skutečné války vyhlásil všeobecnou mobilizaci a nařídil přesun hlavního města do Gudauty, kde měla svou leteckou základnu ruská armáda.[3] Zde využil své kontakty s konzervativními komunisty z Moskvy a ruskými veliteli a vyjednal jejich podporu pro svůj boj proti Tbilisi.

Prezident Abcházie[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení bojů a uklidnění situace v roce 1994 byl abcházským parlamentem jmenován prvním abcházským prezidentem. Tento krok byl však označen jak centrální vládou v Tbilisi, tak OSN za protizákonný. V říjnu 1999 byl znovuzvolen, tentokrát ale na základě přímých voleb, ale neměl žádné protikandidáty. Ardzinba zavedl v Abcházii autokratický režim a byl takřka politicky „nedotknutelný“, dokud se mu nezačal od roku 2002 zhoršovat zdravotní stav. Používal, podobně jako Ševardnadze, kádrovou politiku a na důležité posty dosazoval své přátele a příbuzné.[4] Během své vlády odmítal vyjednávat s vládou v Tbilisi, protože si byl vědom, že Gruzínci nezávislost Abcházie nikdy neuznají. Proto se začal orientovat na těsnější politickou a hospodářskou spolupráci s Ruskem, se kterým se chtěli Abchazové sjednotit, ale pak zase převládla touha po úplné nezávislosti. S gruzínským prezidentem Ševardnadzem se setkal pouze v roce 1997 a uzavřel s ním dohodu o nepoužívání síly při řešení gruzínsko-abcházského konfliktu.[5]

Ardzinbův režim byl často kritizován mezinárodním společenstvím za porušování lidských práv, hlavně kvůli tomu, že upřel mnohým vyhnaným Gruzíncům návrat do jejich domovů v Abcházii, a ti, co se vrátili, byli terčem etnických čistek. Ardzinba také v roce 1995 prezidentským dekretem zakázal činnost náboženskému hnutí Jehovistů, za což také sklidil po světě kritiku.

Poslední léta jeho vlády jsou spojená s kritikou jeho vlády, která nedokázala stabilizovat situaci v Abcházii, a s jeho klesající popularitou. Od roku 2002 se ze zdravotních a snad možná i politických důvodů málokdy ukazoval na veřejnosti a vykonávání funkce hlavy státu přenechal premiérovi Raulu Chadžimbovi. Kvůli svému chatrnému zdraví trávil hodně času v Moskvě u doktorů, ale i přes to a přes sílící hlasy opozice (hlavně hnutí Amcachara), která požadovala jeho rezignaci, se rozhodl setrvat ve funkci prezidenta až do řádných voleb v říjnu 2004. Kvůli problémům s volbou jeho nástupce (Garri Aiba, jeden z kandidátů, byl zavražděn) setrval ve funkci až do 12. ledna 2005.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Na samém začátku března 2010 se Vladislavu Ardzimbovi náhle začal zhoršovat zdravotní stav, a proto se ihned vydal na cestu do Moskvy za doktory. Vladislav Ardzimba zemřel v moskevské ústřední nemocnici o pár dní později dne 4. března 2010.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladislav Ardzinba na anglické Wikipedii.

  1. Stuart J. Kaufman (2001), Modern Hatreds: The Symbolic Politics of Ethnic War, p. 117. Cornell University Press, ISBN 0-8014-8736-6
  2. Cornell, Svante E, Autonomy and Conflict: Ethnoterritoriality and Separatism in the South Caucasus – Case in Georgia, pp. 180. Department of Peace and Conflict Research, Report No. 61. Uppsala. ISBN 91-506-1600-5
  3. glosy.info - Gruzínsko-Abcházský konflikt v letech 1992-1993
  4. www.navychod.cz - Příčiny a důsledky abcházského konfliktu; Martina Falvey
  5. petvalin.webpark.cz - Kavkaz 2001; petvalin
  6. (rusky) www.newsru.com - Скончался первый президент Абхазии Владислав Ардзинба, 4.3.2010, Moskva