Vinohradské železniční tunely
| Vinohradské železniční tunely | |
|---|---|
 Portály tunelu u Hlavního nádraží | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Provozní délka | 1 150 m |
| Lokalizace | |
| Souřadnice | 50°4′45,12″ s. š., 14°25′59,52″ v. d. |
  Vinohradské železniční tunely | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vinohradské železniční tunely jsou souběžné tunely o délce asi 1150 metrů, které vedou z jižního zhlaví stanice Praha hlavní nádraží (původně nádraží Františka Josefa) do jižní části Vinohrad, kde v blízkosti Nuselských schodů vyúsťují, přičemž jedna trať (někdejší Pražská spojovací dráha) pak pokračuje západním směrem Nuselským údolím přes výhybnu Praha-Vyšehrad ke stanici Praha-Smíchov, druhá trať vede na jihovýchod a vyúsťuje do nádraží Praha-Vršovice.
První dva tunely jsou dvojkolejné, třetí tunel začíná jako dvojkolejný, ale pak se rozděluje na dva jednokolejné tunely. Jde o nejvytíženější železniční úsek v České republice, v 1. čtvrtletí roku 2020 tunely projíždělo průměrně 860 vlaků za den.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Tunel I
[editovat | editovat zdroj]První tunel (I, nejzápadněji) je dlouhý 1146[2] (nebo 1149)[3] metrů, vznikl ruční ražbou jako součást jednokolejné[4] dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Prahy přes Cmunt do Vídně v letech 1869–1871[2] a slavnostně byl zprovozněn 19. září 1871.[2][3] Stavbu řídil hlavní inženýr Krouský, podílel se na ní podnikatel Moritz Gröbe, vytěžený materiál se ukládal na pozemcích Horní a Dolní Landhausky,[5] kde později vznikla vila a park Gröbovka.[2] Stavba začala na podzim 1869 od obou portálů a ze dvou šachet o hloubce 30 a 35 metrů.[4] Během stavby došlo ke dvěma stávkám dělníků.[4]
V letech 1869–1872 byla těsně za jižním portálem tunelu vybudována a od 15. srpna 1872 provozována touž společností (KFJB) i odbočka nové Pražské spojovací dráhy na Smíchov, pro tuto dráhu byla v tunelu položena druhá kolej.[4]
Protože již brzy po otevření tunel vykazoval závažné závady, deformace, průsaky atd., uvažovalo se již v roce 1903 o rekonstrukci.[6] K té došlo až v letech 1945–1948,[2] tunel získal místo dosavadního pískovcového nové žulové ostění.[3] Tunel vede zhruba pod západním okrajem Vinohrad (pod ulicemi Rubešova a Londýnská). V současné době je tento tunel součástí trati na Smíchov (traťové kilometry 0,410–1,559).[3]
Původně byla nejbližší stanicí Hostivař, roku 1880 však byla zřízena stanice Nusle-Vršovice. U jižního portálu byla 1. října 1888 zřízena zastávka Královské Vinohrady (téhož dne byla zahájena osobní doprava na trati na Smíchov), zrušena byla s otevřením druhého vinohradského tunelu 1. listopadu 1944.[5]
Roku 1901 Rakouské státní dráhy trať od Smíchova zdvojkolejnily. Protože druhý tunel ještě neexistoval, spojovací dráha byla ještě před tunelem výhybkami zaústěna do budějovické dráhy.[4]
Tunel II
[editovat | editovat zdroj]Druhý tunel (II), dlouhý 1126 m[2] (nebo 1149 metrů)[3] a vedoucí souběžně v blízkosti prvního tunelu, východně od něj, byl vybudován v letech 1940–1944, proražen 6. března 1943[6] a zprovozněn 15. srpna 1944[6] (nebo 10. listopadu 1944,[3] nebo 1. listopadu),[5] navazuje na něj trať k nádraží Vršovice. Stavbu prováděla firma Kruliš.[3] Obě tratě byly od sebe po dokončení rekonstrukce tunelu I v roce 1948 opět odděleny, každá vedla svým tunelem.[4]
Tunel III
[editovat | editovat zdroj]Prvních 290 m[2] třetího tunelu (III) ve směru od hlavního nádraží bylo vybudováno dvojkolejně v letech 1940–1944 či snad ještě v letech 1946–1949.[6] Nedokončený tunel byl používán pro manipulační[6] (výtažné[3]) koleje ale i jako vinný sklep.[2][5]
O dostavění třetího tunelu bylo rozhodnuto v návaznosti na rozšíření hlavního nádraží a vybudování odstavného nádraží Praha-jih.[3] Ve výstavbě se pokračovalo v letech 1983–1989, ke zprovoznění došlo 22. září 1989.[3][5][7] Na původní dvojkolejný úsek navázaly rozpletem dva jednokolejné tunely, z nichž jeden (IIIB)[3] se značným obloukem (poloměr 560 m)[2] vzdaluje od druhého (IIIA,[3] poloměr 860 m).[2] Tunely zhruba sledují Anglickou a Belgickou ulici. Kvůli stavbě byl zbourán dům Anglická 20[2] (od roku 1995 zde stojí novostavba ČSOB), kde byla v místě rozpletu tunelů vybudována těžní šachta o hloubce 28 metrů.[2] Stavba byla komplikována i vedením dvou tras metra a podzemním trezorem spořitelny[2] v oblasti, a proto nové tunely nejsou zcela souběžné s původními. Nové tunely byly raženy pražskou prstencovou metodou, používanou při stavbě metra, razicím štítem, tedy kombajnem GPK s příčně rotující frézou, zapůjčeným z ostravských dolů.[2] Průměrná výška nadloží nad novými tunely je 22 metrů, z toho 12 metrů skály.[2] U třetího tunelu se udává délka 1125 m[2] (nebo 1112 a 1123 m),[3] levý (západní) jednokolejný tunel má délku 772 m,[2] pravý (východní) jednokolejný tunel 794 metrů,[2] nově vybudovaná část dvojkolejného tunelu před rozpletem o délce 40,5 metrů byla zčásti ražená, zčásti hloubená.[2] Dokončení tunelu projektoval Sudop Praha a stavěly Vojenské stavby Praha.[2]
Druhý a třetí tunel jsou součástí trati České Budějovice – Praha s traťovou kilometráží cca 184,3–185,423.[3]
Budoucnost
[editovat | editovat zdroj]Uvažuje se o zakrytí části tratě u portálu ve zhlaví hlavního nádraží, čímž by byly tunely ještě prodlouženy o dalších 90 metrů. Nad kolejištěm by vznikla stavba realizovaná Penta Investments, se souhlasem Správy železnic. [8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Denní počty skutečně jedoucích vlaků v období 1. leden – 31. březen 2021. provoz.spravazeleznic.cz [online]. Správa železnic [cit. 2021-09-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Jan Kužník: Tunel, který spojil Prahu se světem, dnes slaví 135 let, idnes.cz, technet.cz, 19. 9. 2006
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Tunely, Posázavský pacifik
- ↑ a b c d e f Železniční trať 171 Praha – Beroun, historie. trat171.ic.cz [online]. [cit. 2008-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-04.
- ↑ a b c d e Spanilá jízda Eugena Brikciuse dnes zamíří do Grébovky Archivováno 4. 10. 2008 na Wayback Machine., tisková zpráva města Prahy, 19. 9. 2006
- ↑ a b c d e 1944 Druhý vinohradský tunel, Železnice v Praze
- ↑ ČTK. Třetí tunel pod Vinohrady. Rudé právo. 1989-09-23, roč. 70, čís. 225, s. 2. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
- ↑ Nad překryvem Hlavního nádraží, S Petrem Frantou nejen o bránách do města Archivováno 14. 6. 2008 na Wayback Machine., archiweb, Jiří Horský, 22. 11. 2006
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZLÁMANÝ, Michal. Nádraží Vyšehrad : Nádraží Královské Vinohrady : Železniční most : Vinohradské tunely. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 120–125.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vinohradské železniční tunely na Wikimedia Commons - [2] Historie Vinohradských tunelů, část 1., web Železniční koridory
- Portál hlavní nádraží: 50°4′45″ s. š., 14°25′59″ v. d.
- Nuselský portál: 50°4′10″ s. š., 14°26′11″ v. d.
- Vinohradské železniční tunely, web Atlas Česka
- Jan Kužník: Tunel, který spojil Prahu se světem, dnes slaví 135 let, idnes.cz, technet.cz, 19. 9. 2006
- Vinohradské tunely na Stream.cz
