Vila Václavka (Smíchov)
| Vila Václavka | |
|---|---|
.jpg) Pohled na dům z ulice | |
| Účel stavby | |
zahradní restaurace a obytný dům | |
| Základní informace | |
| Sloh | historismus (resp. neorenesance[1]) |
| Architekt | Alois Korda |
| Výstavba | 1903 |
| Přestavba | 1996 (interiéry)[1] |
| Materiál | cihla |
| Stavitel | Alois Korda |
| Stavebník | Jan Běloušek |
| Další majitelé | Jan Běloušek |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 5, Smíchov,  Česko |
| Ulice | Na Václavce 1079/32 |
| Souřadnice | 50°3′55,98″ s. š., 14°23′38,4″ v. d. |
  Vila Václavka | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Václavka je dům na pražském Smíchově v ulici Na Václavce.[p 1] Vila, podle níž se celá ulice jmenuje,[2][1] byla navržena a postavena v roce 1903 ve stylu historismu[2] (resp. neorenesance)[1] architektem a projektantem Aloisem Kordou[2] v těsném sousedství nad Kordovou secesní vilou Helenka.[2] V sousední ulici U Nikolajky pak stojí třetí Kordova vila U Bednářů. Fasáda vily Václavky je bohatě zdobena sgrafitovou výzdobou s motivy odkazujícími na českou historii.[1] Lze zde najít povídání o českém knížeti Břetislavovi I., zakladateli dynastie Přemyslovců Přemyslu Oráčovi nebo o jeho manželce kněžně Libuši.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Edvard rytíř Doubek mladší[editovat | editovat zdroj]
V okolí dnešního (rok 2023) hřbitova na Malvazinkách se původně nacházely jen osamocené vinice a hospodářské usedlosti.[3] Koncem 19. století se podnikatel a velkostatkář Edvard rytíř Doubek (1844–1912) rozhodl, že prodá některé ze svých pozemků nacházejících se při cestě k novému smíchovskému hřbitovu na Malvazinkách.[3] Počátkem 20. století zakoupil od Doubka několik parcel i smíchovský rodák, restauratér a vedoucí hostince „U Schmidtů“ Jan Běloušek.[3] Ten nechal na jednom ze svých pozemků v této oblasti[p 2] postavit v roce 1903 reprezentativní třípatrovou novorenesanční vilu se zahradní restaurací.[3]
Bělouškovi[editovat | editovat zdroj]
V tomto domě sídlila hned od počátku[2] známá „Bělouškova zahradní restaurace na Václavce“ (za první republiky disponovala dokonce i zahradním tanečním parketem a bylo možno zde navštívit i představení ochotnického spolku[1]) vlastněná již zmíněným Janem Bělouškem.[2][1] Jan Běloušek začal původně zájezdní hostinec stavět v roce 1898, v roce 1905 nabízel už jeho hostinec dokonce i vyhlídkovou terasu pro hosty s panoramatickým pohledem na Prahu.[1] Ve vile Václavka manželé Bělouškovi provozovali nejen svůj hostinec, ale také zde nakonec i bydleli a pořádali zde každoročně (v rozlehlé zahradě) i střelecké závody.[3][1][p 3] V roce 1907 byl v prostorách restaurace založen Český střelecký svaz.[3]
Rodině Běloušků patřilo dokonce i fotbalové mužstvo.[1] Kromě této smíchovské restaurace na Václavce provozovali Bělouškovi továrnu na vázání knih, která se rovněž nacházela na Smíchově.[1] Vysoké náklady na pořízení a provoz vily přinutily rodinu vzít si na dům hypotéku, ale její splácení se časem stalo takovou finanční zátěží, že nakonec museli prodat i terasovité parcely pod vilou, které k nemovitosti také původně patřily.[1] Zavedení tramvajové linky (na počátku 20. století) k nedaleké usedlosti Santoška[3][p 4] podpořilo lokální význam Bělouškovy zahradní restaurace.[3] Pravidelně se zde konala ochotnická představení, taneční zábavy, ale i politické schůze.[3]
Restaurace[editovat | editovat zdroj]
Restaurace, jež přežila všechny politické režimy v Československé (České) republice, měla své stálé hosty i v dobách totalitních, kdy se zde scházeli (pravidelně každou středu a čtvrtek v týdnu) lidé, aby se zbavili chmur z ubíjející každodenní jednotvárnosti a bezvýchodnosti z tehdejší politické situace.[1] Hospoda za vlády KSČ (od 50. let 20. století)[3] chátrala stejně jako celý objekt vily Václavka.[1]
Restaurace zde sídlí dodnes (rok 2020)[p 5] a je místem schůzek spolku Pražských Baronů.[2][p 6]
Po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]
Po sametové revoluci (rok 1989) získal v roce 1994 vilu Václavka nový majitel.[3][1] V roce 1994 se zde natáčela poetická celovečerní koprodukční (Česko + Francie + Německo)[4] filmová komedie režisérky Věry Caïs s názvem Příliš hlučná samota[4] podle knihy Příliš hlučná samota od Bohumila Hrabala, ve které ztvárnil hlavní roli francouzský divadelní a filmový herec Philippe Noiret.[3][1][4] V roce 1996 proběhla v restauraci první vlna rekonstrukce interiérů.[1]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Vila Václavka (celkové pohledy a detaily)
-
Zahradní restaurace na dobové pohlednici (1904) -
Vnitřek restaurace na dobové pohlednici (1904) -
Vila Václavka, v pozadí Kordova vila Helenka -
Vila Václavka, v pozadí Kordova vila Helenka -
Pohled na vilu z ulice -
Detail nápisu „Břetislaw I“ na fasádě vily -
Detail fasády nad vchodem do domu -
Detail ornamentů na fasádě vily pod střechou
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Adresa: Vila Václavka; Na Václavce 1079/32, 150 00 Praha 5 – Smíchov
- ↑ Na pozemku stávala kdysi viniční usedlost pojmenovaná po patronu české země svatém Václavu.[3] Ve druhé polovině 17. století vlastnil usedlost i s vinicí řád bosých augustiniánů od kostela svatého Václava na Zderaze.[3]
- ↑ Na tablu smíchovské Střelecké jednoty (z roku 1932) je zachycena fotografie Antonína Bělouška dokazující jeho střelecké aktivity.[1]
- ↑ Tramvajová trať vedla pod Santošku, odbočovala z trati ke Koulce, fungovala od roku 1913 do 1. prosince 1938 a následně byla nahrazena trolejbusovou tratí, jež byla definitivně zrušena dne 31. května 1969.
- ↑ Adresa: Restaurace a pohostinství Na Václavce; Na Václavce 1079/32, 150 00 Praha 5 – Smíchov
- ↑ Restaurace Na Václavce disponuje i dnes (2020) zahrádkou unikátně skrytou u zadní strany vily Václavky hluboko pod úrovní ulice (a se skrytým vchodem).[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s 9. Vila Helenka, Vila Václavka, Vila Na Václavce 15 (Vila Václavka) [online]. www stezky malvazinky cz (Stezky “Malvazinky v pohybu”) [cit. 2020-09-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Úvod → Praha 5 → Smíchov → Na Václavce [online]. Praha neznámá (průvodce po pražských čtvrtích) [cit. 2020-09-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Pavel Fabini (kronikář MČ Praha 5): „Vile Václavka pomohla 90. léta“; Pětka (časopis radnice MČ Praha 5), (www.ipetka.cz); září 2020, strana 30.
- ↑ a b c Příliš hlučná samota (Francie: Une trop bruyante solitude; Německo: Allzu laute Einsamkeit; USA: Too Loud a Solitude) [online]. www csfd cz, 1994 [cit. 2020-09-26]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; KOŤÁTKO, Jiří. Pražské usedlosti. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Václavka na Wikimedia Commons
