Vietnamská hudba

Vietnamská hudba zahrnuje širokou škálu hudby od starověku po přítomnost, a může také zahrnovat rozmanité skupiny, například z vietnamských menšinových kmenů.

Historie

Tradiční vietnamská hudba byla především využívána k náboženským aktivitám, v běžném životě, a na tradičních festivalech. Hudba je značně různorodá díky etnické populaci Vietnamu. Navíc, každá Vietnamská etnická skupina vlastní několik unikátních typů hudebních nástrojů. Vliv hudebních kultur Asie může být viděn na konkrétních nástrojích, například flétnách, citerách, harfách, a erhách. Avšak, obnovení téměř kompletního strunného nástroje z jeleního parohu starého 2,000 let, vykazuje jasnou podobnost s tradičními Vietnamskými hudebními nástroji, a naznačuje, že tyto tradiční nástroje mají starověký původ.

Komediální divadlo v Tonkinu ​​za dynastie Revival Lê

Vlivy na vietnamskou hudbu

Tradiční hudba Vietnamu byla silně ovlivněna hudbou čínskou, především z hlediska hudebních nástrojů a styly provedení. Představení americké hudby, zejména rock and rollu a popové hudby, ovlivnil vývoj moderní vietnamské hudby.

Buben z Sông Đà, Vietnam. Kultura Dong Son II. Polovina 1. tisíciletí před naším letopočtem. Bronz.

Vietnamská válka výrazně ovlivnila vietnamskou hudbu, inspirovala vznik protestních písní a přispěla k rozvoji moderní hudby ve Vietnamu. Elektrické kytary přinesly nový, agresivnější zvuk, který se stal charakteristickým pro tehdejší hudební tvorbu. Mezi nejrozšířenější žánry té doby patřily rock, folk a soul. Válka se odrazila v textech i tématech písní, které často pojednávaly o míru, lásce a sociální spravedlnosti. Jedním z příkladů takových skladeb je „What's Going On“ od Marvina Gaye.

Před obdobím Doi Moi byla vietnamská hudba silně ovlivněna folklórem a ideály sociálního realismu. Teprve v této éře začaly pronikat do Vietnamu nové žánry, jako hip-hop, pop a rock, které byly výrazně inspirovány západní kulturou. Ekonomické reformy spojené s Doi Moi v 80. letech přinesly větší svobodu umělcům, neboť státní kontrola nad jejich tvorbou byla výrazně oslabena. Toto uvolnění vedlo k rozmanitější a experimentálnější hudební scéně a zároveň k širšímu přijetí a popularizaci západních hudebních stylů ve Vietnamu.

Po pádu Saigonu v roce 1975 byla kultura pod přísnou státní kontrolou, což zásadně ovlivnilo hudební scénu. Mnoho hudebníků bylo nuceno emigrovat, zatímco ti, kteří zůstali, museli přizpůsobit svou tvorbu vládním pravidlům. Hudební témata se zaměřovala na podporu vládní propagandy a hudební styly se sjednotily, přestože zároveň nabyly jisté rozmanitosti. Dílo populárního vietnamského hudebníka Trinh Cong Sona, známého pro jeho protiválečné a protivládní písně, bylo po pádu Saigonu zakázáno. Kvůli svým postojům byl Trinh Cong Son dokonce držen v domácím vězení.

Vzestup internetu výrazně rozšířil dostupnost a diverzitu hudby ve Vietnamu, umožňující větší mezikulturní vlivy a vývoj nových hudebních stylů. Toto období udělalo Vietnamskou hudbu více rozmanitou a experimentální.

Buddhismus měl, především ve středověku, také významný vliv na vietnamskou hudbu, zejména z hlediska jeho duchovních a meditativních aspektů.

Královská dvorní hudba

Královská vietnamská dvorní hudba se poprvé dostala do popředí po námořním tažení na Čampu, které v roce 1044 vedl císař Lý Thái Tông. Po vítězství byly čamské ženy začleněny do dvora jako zpěvačky, tanečnice a bavičky. Podle kronik byl v roce 1046 pro čamské ženy postaven speciální palác, a v roce 1060 císař nařídil překlad čamských písní do vietnamského jazyka. Zároveň byl do královské kapely přidán tradiční čamský buben trống cơm. Ve 13. století se na dvorskou hudbu promítl další vliv, tentokrát z Číny, kde se objevily písně založené na čínských melodiích, avšak s texty ve vietnamštině.

Nhã nhạcje nejznámější formou vietnamské královské dvorské hudby, která se hrála od období dynastie Trần až po poslední dynastii Nguyễn. Právě za vlády císařů dynastie Nguyễn byla tato hudba rozvíjena a zdokonalována. Inspirována čínskou hudbou z období dynastie Ming, začala nhã nhạc postupně pronikat na vietnamský královský dvůr kolem roku 1430. Kromě nhã nhạc byly součástí dvorských tradic i královských tanců, které se udržely až do současnosti. Většina těchto tanců měla symbolický význam, zaměřený na přání dlouhého života císaři nebo císařovně a prosperity celé země. Tyto umělecké formy jsou dodnes ceněny jako jedinečné kulturní dědictví Vietnamu.

Tradiční orchestr vystupující v Chrámu literatury v Hanoji

Klasická hudba ve Vietnamu byla často předváděna na počest bohů a významných učenců, například během ceremonií v konfuciánských chrámech a svatyních. Tyto hudební formy se dělí do několika kategorií: Nhã nhạc („elegantní hudba“ nebo „rituální a ceremoniální hudba“), Đại nhạc („velká hudba“) a Tiểu nhạc („malá hudba“). Zatímco nhã nhạc je spojována především s oficiálními ceremoniemi, ostatní formy hudby byly často využívány jako komorní hudba pro zábavu panovníků a dvora. Ve vietnamské tradiční taneční kultuře byly dvorské tance rovněž důležitou součástí. Patřily sem například văn vũ (tanec státních úředníků) a võ vũ (vojenský tanec), které měly ceremoniální i estetický význam a často symbolizovaly moc a harmonii v královském dvoře.

Diletantská hudba

Diletantská hudba, známá také jako tài tử, je žánr komorní hudby typický pro tradiční hudbu jižního Vietnamu. Svým stylovým provedením připomíná hudbu ca Huế, která je oblíbená ve středním Vietnamu. Tento žánr často zahrnuje instrumentální skladby, přičemž vedle tradičních vietnamských nástrojů se někdy používají i upravené evropské nástroje, jako jsou kytara, housle nebo steel kytara.

Jedním z nejznámějších melodií tohoto žánru je vọng cổ („Zvuk minulosti“), která vznikla v roce 1919. Tuto skladbu složil hudební skladatel Sáu Lầu z Bạc Liêu v jižním Vietnamu a od té doby se stala jedním z nejpopulárnějších hudebních děl spojených s tài tử.

Folklorní hudba

Vietnamská lidová hudba je nesmírně pestrá a zahrnuje celou řadu tradičních forem, jako jsou dân ca (lidové písně), quan họ (zpěvy severního Vietnamu), hát tuồng (klasické divadelní zpěvy), hát chầu văn (spirituální zpěvy), ca trù (komorní hudba s poezií), hò (pracovní písně), hát xẩm (písně potulných zpěváků), hát xoan (rituální zpěvy), bài chòi (zábavné zpěvy středního Vietnamu), đờn ca tài tử (diletantská hudba), ca Huế (hudba středního Vietnamu) a trống quân (lidové písně s bubny). Každá z těchto forem odráží jedinečné regionální a kulturní aspekty vietnamské společnosti a dodnes zůstává významnou součástí jejího kulturního dědictví.

Chèo

Orchestr Chèo doprovází představení vodního loutkářství

Chèo je tradiční forma muzikálu s výrazně satirickým nádechem, často doprovázená tancem. Tento žánr vznikl na venkově severního Vietnamu a byl tradičně provozován poddanými. Představení se obvykle konala pod širým nebem, na náměstích vesnic nebo na nádvořích veřejných budov, přičemž většinu souborů tvořili poloamatérští kočovní umělci.

V moderní době však chèo stále více proniká na profesionální scény a často se inscenuje v uzavřených prostorách, kde si zachovává svůj humoristický charakter a schopnost oslovovat diváky prostřednictvím společenské satiry a příběhů ze života obyčejných lidí.

Xẩm

Slepí umělci předvádějící xẩm

Xẩm nebo hát xẩm je tradiční forma vietnamské lidové hudby, která byla kdysi velmi populární v severních oblastech Vietnamu, ale dnes je považována za ohrožený žánr. Tato hudební forma má hluboké kořeny v dynastické éře, kdy ji předváděli nevidomí umělci. Tito potulní zpěváci putovali mezi městy a obcemi, vydělávali si na živobytí zpěvem na veřejných místech, jako byly tržiště, náměstí nebo ulice.

Texty písní často vyprávěly příběhy ze života prostých lidí, přinášely morální ponaučení nebo zábavu. Navzdory svému kulturnímu významu čelí xẩm v současnosti úpadku, avšak existují snahy o jeho oživení, aby si tento jedinečný aspekt vietnamského hudebního dědictví zachoval své místo pro budoucí generace.

Zpěv quan họ u jezera Hoàn Kiếm

Quan họ

Quan họ (střídavý zpěv) je tradiční forma hudby, která se původně vyvinula v oblasti Ha Bắc, která je dnes rozdělena na provincie Bắc Ninh a Bắc Giang. Tento hudební styl je známý pro své krásné střídavé zpívání, kdy dva zpěváci (muž a žena) odpovídají jeden druhému v harmonických duetech. Quan họ je silně spojen s vietnamskou kulturou a má různé variace, přičemž některé se liší podle regionálních tradic, zejména v severních provinciích Vietnamu.

Historicky se quan họ používalo během námluv a bylo považováno za způsob, jak vyjádřit lásku, touhu nebo respekt. Dnes se stále provádí při různých příležitostech, včetně festivalů a kulturních akcí, a je považováno za důležitou součást vietnamského kulturního dědictví.

Chầu văn

Zpěv chầu van v rituálu lên đồng

Chầu văn (nebo hát văn) je duchovní forma vietnamské hudby, která se používá k vyvolávání duchů během obřadů, zejména v rámci spirituálních a náboženských rituálů. Tato hudba je charakteristická svou silnou rytmičností a transem orientovaným stylem, který pomáhá navodit meditativní a mystickou atmosféru. Hudebníci, kteří ji vykonávají, často zpívají v kombinaci s posvátnými gesty a tanci, což umožňuje komunikaci s duchovními silami.

Před rokem 1986 vietnamská vláda potlačovala hraní hát chầu văn a další formy náboženských projevů, což vedlo k útlumu těchto tradic. Po tomto období, zejména díky hudebníkům jako Phạm Văn Tỵ, došlo k oživení této hudby. Dnes je chầu văn opět součástí vietnamské kultury a je uznávána jako důležitý element kulturního dědictví, který zahrnuje jak náboženský, tak i umělecký význam.

Nhạc dân tộc cải biên

Nhạc dân tộc cải biên je moderní forma vietnamské lidové hudby, která vznikla v 50. letech 20. století, po založení Hanojské hudební konzervatoře v roce 1956. Tento nový styl se vyvinul jako kombinace tradiční vietnamské hudby a západní hudební tradice. Tradiční vietnamské skladby byly upraveny pomocí západní notace, přičemž byly do hudby přidány prvky západní harmonie a instrumentace, jako například použití klavíru, smyčcových nástrojů a dalších evropských hudebních nástrojů.

Ačkoli nhạc dân tộc cải biên přinesl nové možnosti pro rozvoj vietnamské hudby, byl tento směr často kritizován puristy za to, že "ředí" tradiční zvuky a původní charakter vietnamské lidové hudby. Tento přístup byl vnímán jako kompromis mezi zachováním tradice a přizpůsobením hudby modernímu světu.

Ca trù

Ca trù (také známé jako hát cô đầu) je populární forma vietnamské lidové hudby, která má historické kořeny v císařském paláci. Tento žánr, který je známý pro své jemné a virtuózní vokály, se vyvinul v 10. až 12. století, a je často spojován s ženskými zpěvačkami, které byly vysoce ceněny pro svůj talent a umění. Podle legendy, ca trù vzniklo díky zpěvačce Ca Nương, která okouzlila nepřítele svým hlasem.

Ačkoli tradičně byly zpěvačky ca trù většinou ženy, tento žánr byl v 80. letech 20. století znovu oživen, poté, co komunistická vláda zmírnila represivní opatření, která jej dříve potlačovala, částečně kvůli spojení s prostitucí. Ca trù, včetně jeho mnoha variací, se původně rozvíjelo na císařském dvoře, ale postupně se přeneslo do společenských setkání, kde se zpěvačky a hudebnice zabývaly hudbou a poezií pro elitu a učence.

Tento žánr se dá přirovnat k korejskému typu zábavy gisaeng, kde ženy vycvičené v hudbě a poezii bavily bohaté a mocné muže. Dnes je ca trù považováno za kulturní dědictví Vietnamu a je stále respektováno pro svou sofistikovanost a estetickou hodnotu.

Cải lương

Výňatky z reformovaného platu Tự đức dâng roi

Cải lương je divadelní forma, která vznikla na počátku 20. století v jižním Vietnamu a rozkvétala především ve 30. letech 20. století, během francouzského koloniálního období. Tento žánr byl původně populární mezi střední třídou a stal se známým pro své emocionálně nabité příběhy, které často kombinovaly dramatické dialogy s hudbou. Cải lương dnes bývá považováno za národní divadelní formu Vietnamu a stále se těší určité popularitě, ačkoliv jeho význam v moderní době postupně klesá.

Cải lương je charakteristický pro svůj specifický styl zpěvu, vọng cổ ("nostalgie z minulosti"), což je druh zpěvu, který vyjadřuje nostalgii a touhu po minulosti. Tento zpěv je obvykle doprovázen tradičními nástroji, jako je đàn tranh (vietnamská citera) nebo đàn ghi-ta (vietnamská kytara). V typických vystoupeních cải lương herci a herečky kombinují mluvený dialog s tímto zpěvem, aby vyjádřili své pocity, emoce a myšlenky.

Tento žánr, který spojuje dramatické umění s hudebními prvky, má v sobě prvky populární kultury a je zaměřen na širokou veřejnost, což z něj činí unikátní formu vietnamského divadla, která odráží historické, sociální a kulturní vlivy dané doby.

Tuồng

Tuồng, také známý jako hát tuồng nebo hát bội, je tradiční forma vietnamského divadla, která se často označuje jako vietnamská opera. Tento žánr má silné vlivy z čínské operoy, zejména v oblasti stylizovaného zpěvu, tance a scénického vystupování. Hát tuồng vznikl ve středověku a původně byl určen pro zábavu na královských dvorech, kde vyprávěl příběhy o historických událostech, hrdinských činech a folklóru.

Představení v tuồng jsou známá pro svou bohatou kombinaci hudby, zpěvu a tance, přičemž herci používají výraznou gestikulaci a barevné kostýmy, které mají divákům pomoci lépe porozumět příběhu. Tento typ opery je silně rytmický a dramatický, ačkoli některé jeho tradiční aspekty mohou působit velmi odlišně od modernějších divadelních forem.

Hò

Hò je tradiční hudební forma, která lze považovat za jižní variantu Quan họ. Tento žánr se vyznačuje improvizovaným stylem zpěvu, který obvykle probíhá jako dialog mezi mužem a ženou. Hò se často zpívá v kontextu námluv, lásky, venkovského života a dalších témat, která odrážejí každodenní realitu a romantiku vietnamského venkova.

Tato hudba je zvláštní svou spontánností a interakcí mezi zpěváky, kteří se střídají ve zpěvu, což vytváří dynamický a živý dialog. Hò je obzvláště populární v regionu Cần Thơ, v jižním Vietnamu, kde se tato forma hudby stále udržuje jako součást místní kulturní tradice.

Rituální hudba

• Nhạc lễ - dvorní hudba

Tradiční hudební nástroje

Podrobnější seznam naleznete v části Tradiční vietnamské hudební nástroje.

• Đàn bầu (monochordová citera)
• Đàn gáo (dvoustrunné housle s kokosovým tělem, z čínského nástroje yehu)
• Đàn nguyệt (dvoustrunná měsíční loutna, z čínského yueqin)
• Đàn nhị (dvoustrunné housle s tělem z tvrdého dřeva, z čínského erhu)
• Đàn sến (dvoustrunná květinová loutna, z čínského Chaozhou qinqin)
• Đàn tam (loutna bez pražců s tělem potaženým hadí kůží a třemi strunami, z čínského nástrojesanxian)
• Đàn tam thập lục (klepaný cimbál z čínského yangqin)
• Đàn tranh (dlouhá citera z čínského guzheng)
• Đàn tỳ bà (hruškovitá čtyřstrunná loutna z čínské pipy)
• Kèn bầu (hoboj z čínské suony)
• T'rưng (bambusový xylofon)
• K'ni (také psáno k'ny nebo k'ný) - jednostrunné vertikální housle s rezonujícím kotoučem, který drží hráč v ústech; nástroj je specifický pro etnickou skupinu Jarai z vietnamského Středohoří.

Klasická hudba

Viz také: Trường ca

Phạm Tuyên byl jedním z představitelů klasické hudby

Vietnamští skladatelé se v 20. století nechali inspirovat západní klasickou hudbou a vytvářeli nové formy, které spojovaly vietnamskou tradici s moderními vlivy. Đỗ Nhuận je známý svou operou Cô Sao, která je považována za první vietnamskou operu. Hoàng Vân napsal v roce 1960 svou Thành Đồng Tổ Quốc, která je považována za první vietnamskou symfonii, a v roce 1968 uvedl svůj první vietnamský balet Chị Sứ. Kromě toho složil desítky vlasteneckých melodií, které se staly součástí vietnamského kulturního dědictví. Nguyễn Văn Quỳ přinesl do vietnamské hudby západní vlivy, když napsal 9 sonát pro housle a klavír, v nichž spojil svou francouzskou hudební výchovu s vietnamskými tradicemi. Phạm Duy byl dalším významným skladatelem, který propojil klasickou západní hudbu s vietnamskou lidovou hudbou a tím vytvořil skladby, které odrážely jedinečnou kulturu Vietnamu.

Červená hudba

Hlavní článek: Nhạc đỏ

Thanh Lam byla jedním z představitelů Red music

Červená hudba (Nhạc đỏ) je termín pro revolučního hudebního žánr (nhạc cách mạng), který ve Vietnamu vznikl brzy po začátku 20. století, během francouzského koloniálního období. Tento žánr obhajoval nezávislost, socialismus a antikolonialismus. V průběhu času byla červená hudba silně podporována zejména v Severním Vietnamu během války, kdy měla motivovat obyvatelstvo k dosažení znovusjednocení Vietnamu pod vedením Komunistické strany a k boji proti „americké imperialistické loutce“ v Jižním Vietnamu. Během této doby byla západní hudba a kultura, stejně jako vietnamská populární hudba, na severu zakázána a označena za „kontrarevoluční“, „buržoazní“ nebo „kapitalistické“. Červená hudba, tedy hudba podporující revoluci a komunistickou ideologii, byla vnímána jako nástroj politické propagandy a nástroje sjednocení národa v těžkých dobách konfliktu.

Žlutá hudba

Hlavní články: Žlutá hudba a Bolero

Žlutá hudba (Nhạc vàng) ve Vietnamu má dva významy. Prvním je lyrická a romantická hudba z předválečného období, která se vyvinula v jižním Vietnamu mezi lety 1954–75, a později pokračovala jak v zámoří, tak v zemi po ekonomických reformách Đổi Mới. Tento žánr byl silně ovlivněn hudbou jižního Vietnamu a často vyjadřoval nostalgii a smutek. Druhý význam žluté hudby se vztahuje na populární hudební styl, který vznikl na konci 50. let v Jižním Vietnamu, čerpající z různých melodií, jako je bolero, enka, rumba, tango, balada, mambo, chachacha. Tento žánr byl charakteristický emocionálními texty a melodickými prvky, které reflektovaly lásku, ztrátu a osobní příběhy, a získal širokou popularitu, i když v některých obdobích byl považován za symbol západní kultury.

Balada a bolero jsou stále velmi oblíbené žánry pomalé vietnamské hudby, zejména pro karaoke nebo snadný poslech díky své melodičnosti a emocionálním textům.

Zámořská hudba

Hlavní článek: Vietnamská diasporická hudba

Zámořská hudba, také známá jako vietnamská diasporická hudba, odkazuje na hudbu, kterou přinesli vietnamští umělci do zahraničí, především do Spojených států a Francie, po nucené migraci po pádu Saigonu v roce 1975.

Od začátku ekonomických reforem Đổi Mới v roce 1986 navštěvuje Vietnam stále větší počet zahraničních turistů, což vytváří nový rozměr hudebního života země. Mnoho hotelů a restaurací najímalo hudebníky, kteří hráli tradiční vietnamskou hudbu, aby pobavili své nové zákazníky. Hudební představení představují turistům některé aspekty vietnamské hudební kultury, přičemž hudebníci také hrají westernizovanou lidovou hudbu, aby vyhověli vkusu cizinců, což bylo často motivováno ekonomickou nutností. Kulturní průmysl ve Vietnamu vykazuje pozitivní trend a prosperitu, což vedlo k pořádání několika vynikajících hudebních festivalů, jako je Lullaby Festival, modernizovaný divadelní festival, soutěž divadelních písní a festival tradičního divadla. Pro obohacení vietnamského filmového průmyslu bylo složeno značné množství filmové hudby. Ústav hudební vědy také sehrál klíčovou roli v uchovávání a akademickém výzkumu vietnamské hudby. Institut využívá moderní technologie k obnově a uchování vietnamské hudby a písní na kompaktních discích pro delší a lepší uchování zvukových dokumentů. V Zvukovém archivu Ústavu hudební vědy je uloženo 8 850 skladeb instrumentální hudby a téměř 18 000 lidových písní v podání více než 2 000 interpretů. Bylo vydáno tisíce technologických produktů ve formě audio CD, video CD a videokazet s představeními lidové hudby.

40.–80. léta 20. století, zpěváci a skladatelé

Skladatel Phạm Duy (1920-2013)

Hlavní článek: Populární hudba Vietnamu

Vietnamská válka, následný pád Saigonu a utrpení vietnamských uprchlíků vedly k vytvoření sbírky hudebních skladeb, které se staly „klasickými“ hymnami Vietnamců nejen ve Vietnamu, ale i v zahraničí. Mezi významné skladatele tohoto období patří Phạm Duy a Trịnh Công Sơn. Mezi známé zpěváky, kteří interpretovali tyto písně, se řadí Thái Thanh, Khánh Ly a Lệ Thu.

Krom toho, mnoho skladatelů na severu přispělo k tvorbě vietnamských revolučních písní, známých jako nhạc đỏ, tedy „Červená hudba“, mezi něž patří jména jako Lưu Hữu Phước, Văn Cao, Hoàng Vân, Nguyễn Xuân Khoát a další.

Současná hudba

V-pop

Hlavní článek: V-pop

Objetí moderní pop music kultury ve Vietnamu se zvýšilo, protože každá nová generace lidí je stále více vystavena a ovlivněna westernizovanou hudbou a módními styly z Hongkongu, Tchaj-wanu, Japonska a Jižní Koreje. Hudební produkce se v průběhu let zlepšila a rozšířila díky hostujícím umělcům a organizátorům z jiných zemí, kteří pomohli stimulovat vietnamský zábavní průmysl. Mezi významná vystoupení patří mezinárodní pódia, jako například Asia Music Festival v Jižní Koreji, kde vystoupili populární vietnamští zpěváci jako Mỹ Linh, Mỹ Tâm, Hồ Ngọc Hà, Lam Trường, Sơn Tùng M-TP a další spolu s umělci z jiných asijských zemí. Od roku 2006 se vietnamská pop music značně zlepšila a rozšířila svůj dosah jak doma, tak v zahraničí. Mnoho undergroundových umělců, jako Andree Right Hand, Big Daddy, Shadow P (kteří se proslavili hitem "Để anh được yêu") nebo Lil' Knight, se stali známými díky internetu. Další zpěváci, jako M4U, Hồ Ngọc Hà, Bảo Thy, Wanbi Tuấn Anh, Khổng Tú Quỳnh, Radio Band a další, se etablovali na mainstreamové scéně. Existují i amatérští zpěváci, jako Khởi My, Tóc Tiên a Văn Mai Hương, kteří nejsou považováni za hlavní hvězdy, ale jejich písně se staly populárními hity ve Vietnamu. Celkově se kvalita nahrávání a styl hudebních videí ve Vietnamu výrazně zlepšily díky mnoha soukromým produkcím a vietnamským umělcům, kteří se vracejí ze zahraničí a kombinují západní a vietnamskou hudbu.

Rock a heavy metal

Rock and roll, který představili američtí vojáci, se stal populárním v Saigonu během války ve Vietnamu a výrazně ovlivnil hudební scénu jižního Vietnamu. Tento žánr se silně rozvinul v jižních oblastech a po vzestupu kapely Bức Tường v 90. letech se začal šířit i na sever. V posledních deseti letech se metal stal ve Vietnamu stále více mainstreamovým, přičemž kapely jako Ngũ Cung a Microwave patří mezi nejlepší vietnamské metalové formace 21. století. Některé písně, které byly populární během války ve Vietnamu, zahrnují „Paint it Black“ od The Rolling Stones, „All You Need is Love“ od The Beatles a„Purple Haze“ od Jimiho Hendrixe. V 21. století se vedle starších rockových kapel objevují i nové alternativní rockové a poprockové formace, jako jsou Ngọt, Cá Hồi Hoang nebo Chillies. Nejvíce výjimečná je kapela Ngọt, která má mnoho populárních hitů, jako jsou „Lần Cuối“, „Thấy Chưa“, „Để Quên“, „Cho Tôi Đi Theo“ a další.

Hip Hop a Rap

Počátkem devadesátých let byl hip hop importován do Vietnamu, ale kvůli jazykovým omezením měl jen omezený okruh posluchačů. Až na přelomu tisíciletí začal hip hop v zemi nabírat na popularitě a stal se hnutím mezi mladými lidmi. Nicméně, krátce poté hnutí pomalu ustalo a mnoho lidí se od hip hopu a rapu odvrátilo. Tento „temný“ období vietnamského hip hopu však pomohlo stabilizovat undergroundovou scénu, která pokračovala v rozvoji a přitahovala stále více talentovaných umělců.

V roce 2005 vznikly nové rapové skupiny a komunity, přičemž nejprominentnějšími jmény byli Wowy, slavný rapper, a DSK („Die Sonnen Kinder“ nebo „Da Sun Kid“), který si vysloužil přezdívku „King of Rap“. Později se spojil s Karik a tvořili velmi známý raperský pár v letech 2005–2010. Suboi, první vietnamská raperka, která dosáhla úspěchu ve své zemi, se stala považována za „vietnamskou královnu hip hopu“. Mezi další významné postavy vietnamského hip hopu patří Kimmese a Wowy.

Dnes hip hop hraje důležitou roli ve vietnamském popu (V-pop) a soutěže jako Rap Viet a King of Rap přispívají k mezinárodnímu šíření vietnamského hip hopu.

Karaoke hudba

Karaoke hudba se ve Vietnamu začala vyvíjet v 90. letech a rychle se stala populární formou zábavy. Tento žánr se často skládá z pomalu laděných písní s romantickými a smutnými texty, které jsou ideální pro zpívání v karaoke. Vietnamské karaoke často zahrnuje žánry jako balada, bolero nebo cải lương. Písně jako Love in the Sunshine od Trish Thuy Trang a Unforgettable Love od Ho Quynh Huong jsou příklady oblíbených skladeb, které jsou součástí tohoto hudebního stylu. Produkce karaoke hudby, například z pořadů jako Paris by Night, se staly důležitou součástí vietnamské hudební kultury a balady a bolero zůstávají jedním z nejoblíbenějších žánrů pomalé hudby pro vietnamské posluchače.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Music of Vietnam na anglické Wikipedii.

Souvisejicí články

• Vietnamská diasporická hudba
• V-pop
• Populární hudba Vietnamu
• Ca trù
• Cây đàn sinh viên
• Quan họ
• Nhã nhạc
• Nhạc tài tử
• Tradiční vietnamský tanec
• Tradiční vietnamské hudební nástroje
• Vietnamské divadlo

Portály: Hudba | Vietnam