Velrybka malá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVelrybka malá
alternativní popis obrázku chybí
velrybka malá
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád kytovci (Cetacea)
Podřád kosticovci (Mysticeti)
Čeleď velrybkovití (Neobalaenidae)
Rod velrybka (Caperea)
Druh velrybka malá (Caperea marginata)
Binomické jméno
Caperea marginata
Gray, 1846
areál rozšíření velrybky[2]
areál rozšíření velrybky[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velrybka malá, někdy nazývaná též velryba malá[3] (Caperea marginata)[4] je malý kytovec, nejmenší kosticovec a jediný zástupce čeledi velrybkovití (Neobalaenidae). Žije v oceánech a mořích severně od Antarktidy v pásu mezi jižními cípy Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Dosahuje délky 6-6,5 metru a váhy 3-3,5 tuny. Nepatří mezi tzv. pravé velryby, její nejbližší příbuzní jsou plejtvákovec šedý a keporkak. Živí se planktonem a krilem. Patří mezi nejméně prozkoumané kytovce.

Jméno a taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Srovnání velikosti velrybky s člověkem

Velrybka malá získala své současné binomické jméno v roce 1870, ale popsána byla již v roce 1846. Jméno Caperea marginata pochází z latinských slov a znamená "ohraničená vráska" nebo "ohraničený záhyb" a vztahuje se k ušní kosti a kosticím velrybky. V angličtině se druh jmenuje pygmy right whale - trpasličí pravá velryba. I v jiných jazycích se odkazuje především na malé rozměry tohoto kytovce.[5][6]

Evoluce tohoto kytovce není jasná. Ačkoli její jméno odkazuje na pravé velryby (čeleď Balaenidae), není s nimi úzce spřízněna. Jako její nejbližší příbuzní se uvádějí plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) a keporkak (Megaptera novaeangliae).[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velrybka malá je nejmenší kosticovitý kytovec. Dosahuje průměrné délky 6,1 metru, přičemž zaznamenané maximum bylo 6,5 metru. Váha se obvykle pohybuje okolo 3 tun, největší hmotnost pak byla 4,5 tuny.[7] Samice bývá o málo větší než samec. Délka čerstvě narozených mláďat je asi 2 metry.[5][8][9]

Zbarvení je v odstínech šedé někdy až šedomodré, přičemž hřbetní část je tmavší než břišní, která může být až téměř bílá. Svou velikostí a částečně i vzezřením se velrybka podobá plejtvákovi malému a plejtvákovi jižnímu (Balaenoptera bonaerensis), s nímž částečně sdílí i životní prostor. Stavba těla je robustnější než u plejtváků, ale štíhlejší než u pravých velryb. Hřbetní ploutev se nachází asi v jedné čtvrtině až jedné třetině vzdálenosti od konce ocasu. Tlama je prohnutá ale ne tak výrazně jako u pravých velryb a nachází se v ní na každé straně 213-262 kostic. Kostice vyrůstají z horní čelisti a dorůstají délky až 69 cm.[3][5][6][8][9]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Velrybka patří mezi nejméně prozkoumané kytovce. Do roku 2008 byla v oceánech a mořích pozorována jen 25krát! Někdy se sdružuje s plejtváky sejvaly, plejtváky jižními, delfíny a kulohlavci.[6] V jednom případě bylo spatřeno najednou 80 exemplářů, ale v naprosté většině ostatních případů jde o jednoho až dva jedince pohromadě, občas připojených ke skupině jiných výše zmíněných kytovců. Z důvodu nedostatku informací nelze stupeň ohrožení a populační trend hodnotit podle norem IUCN.[10]

Předpokládá se, že velrybka malá žije v pásu mezi 30°-55° jižní šířky. Nejčastěji byla pozorována u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu (v mnoha případech šlo o jedince uvízlé nebo vyplavené na pobřeží), méně pak u jižní Afriky a Jižní Ameriky. Zcela vzácně jsou hlášeny kontakty z otevřeného oceánu.[5][6][10]

Potrava a chování[editovat | editovat zdroj]

O potravních návycích tohoto kytovce se ví velmi málo. Analýza žaludků vyplavených velrybek ukázala, že převážnou část potravy tvoří drobní korýši a různé larvy, jež jsou součástí krilu a planktonu, především mořské buchanky a garnátci (rod Euphausia).[5][6][9]

Vztah s lidmi, ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Velrybka malá nebyla kvůli své malé velikosti a rozptýlené populaci téměř nikdy vyhledávána velrybáři. Někdy je velrybáři ulovili spolu s plejtváky jižními. Zcela výjimečně byla ulovena i do rybářských sítí. Většina velrybek byla zkoumána poté, co uvázla na pobřeží.

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. přesněji viz IUCN: mapa rozšíření Caperea marginata
  3. a b MAZÁK. Kytovci, s. 171-172.
  4. BioLib.cz: profil taxonu Caperea marginata
  5. a b c d e JEFFERSON. Marine Mammals of the World, s. 41-42. Dostupné online
  6. a b c d e f KEMPER. Pygmy right whale, s. 939-941. Dostupné online
  7. MAZÁK (Kytovci, s. 171) uvádí hmotnosti podstatně menší.
  8. a b American Cetacean Society: Pygmy Right Whale
  9. a b c Marine bio: Pygmy right whales
  10. a b IUCN: Caperea marginata

Zdroje[editovat | editovat zdroj]