Vasilij Jakovlevič Čičagov

Viktor Vasiljevič Čičagov
Viktor Vasiljevič Čičagov
	Portrét Vasilije Čičagova
Rodné jméno	Василий Яковлевич Чичагов
Narození	11. březen 1726; Ruské impérium
Úmrtí	16. dubna 1809; Petrohrad; Ruské impérium
Příčina úmrtí	stáří
Místo pohřbení	Alexandro-Něvská lávra
Národnost	Rus
Občanství	Ruské impérium
Alma mater	Petrohradský vojensko-námořní institut
Povolání	Admirál
Zaměstnavatel	Ruské carské námořnictvo
Ocenění	Řád sv. Alexandra Něvského; Řád sv. Ondřeje; Řád sv. Jiří 4. třídy
Nábož. vyznání	pravoslaví
Děti	Pavel Vasiljevič Čičagov
Rod	Čičagovové
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasilij Jakovlevič Čičagov (rusky Василий Яковлевич Чичагов, 28. února^jul./ 11. března 1726^greg. – 4. dubna^jul./ 16. dubna 1809^greg. Petrohrad) byl ruský námořní důstojník a polární badatel, později admirál.^[1] Otec admirála Pavla Čičagova.

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Čičagovů. Nejprve studoval na moskevské Škole matematických a navigačních věd, poté získal další vzdělání ve Spojeném království v Britském královském námořnictvu. Studia dokončil v roce 1742, poté ve věku 16 let nastoupil do služby ruské flotily.

V roce 1764 byl jmenován asistentem hlavního velitele archangelského přístavu. V této pozici dvakrát (v letech 1765 a 1766) velel tajné expedici, organizované na popud akademika Michaila Lomonosova s úkolem proplout severní mořskou cestou až k pobřeží Severní Ameriky a následně doplout na Kamčatku,^[1] kde se měl setkat s expedicí Pjotra Krenicyna. Lomonosov mylně předpokládal, že v letním období je severní mořská cesta leduprostá a že z Archangelsku lze bez problému proplout až na dálný východ.^[2] Čičagov podle instrukci Michaila Lomonosova vyplul v roce 1765 z Archangelsku a s lodí doplul až 80° 26´ severní šířky severozápadně od Špicberk, kde ho silný led donutil k návratu do Archangelsku. I druhý pokus byl neúspěšný, přesto dosáhl 80°30´ severní šířky, čímž vytvořil tehdejší rekord.

Následně Čičagov sloužil jako hlavní velitel přístavů Archangelsk, Revel a Kronštadt. Během rusko-turecké války v letech 1772–1774 velel donské flotile, která bránila Kerčský průliv. V roce 1782 byl povýšen do hodnosti admirál.

Jako hlavní ruský admirál během rusko-švédské války porazil švédské loďstvo v bitvě o Öland (1789), o Revel (1790) a o Vyborg (1790), přičemž zajal množství válečných lodí, fregat a dalších plavidel. Do jeho zajetí také padl švédský kontradmirál a dále 200 důstojníků a více než 5000 švédských vojáků. Tato vítězství donutila švédského krále Gustava III. k rychlému uzavření míru.

V roce 1793 byl jmenován velitelem ruského expedičního vojska, určeného k účasti spolu s britskou flotilou k blokádě pobřeží revoluční Francie.

V roce 1797 car Pavel I. Ruský Čičagova donutil odejít do vyhnanství, čímž se snažil zbavit všech lidí věrných jeho matce Kateřině II. Veliké. Čičagova manželka byla anglická šlechtična a proto si Čičagov za svůj domov zvolil Anglii, kde strávil několik let. Po zavraždění cara Pavla I. Ruského mu bylo carem Alexandrem I. Pavlovičem umožněno se z vyhnanství vrátit do Petrohradu. Čičagov zemřel 16. dubna 1809. Byl pohřben na hřbitově v Alexandro-Něvské lávře. Nápisem na jeho náhrobku byla obdivná pochvala od carevny Kateřiny II.

Ocenění

Řád svaté Anny (říjen 1772)
Řád sv. Jiří IV. třídy (listopad 1773) – za 18 vojenských kampaní
Řád sv. Alexandra Něvského (24. listopadu 1782)
Řád svatého apoštola Ondřeje Prvorozeného (1790) – za porážku Švédů v bitvě o Revel

Památky

Po Čičagovovi je pojmenováno:

Hora Čičagov na Aljašce
Hora Čičagov na Špicberkách
Chichagov Bay na jižním pobřeží Aljašky
Čičagovův přístav - zátoka ostrova Attu v Aleutských ostrovech
Cape Chichagov – mys na severozápadním pobřeží Aljašky
Nábřeží admirála Čičagova ve Vyborgu
Mys Čičagov na Špicberkách
Ostrov Čičagov v Alexandrových ostrovech
Průliv Čičagova v Alexandrových ostrovech
Ostrovy Čičagova v souostroví Země Františka Josefa
Poštovní známka Čadské republiky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чичагов, Василий Яковлевич na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b HRBEK, Ivan. ABC Cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 73.
↑ Василий Чичагов - ivki.ru/kapustin/ - Арктика Антарктика Филателия. www.ivki.ru [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Jakovlevič Čičagov na Wikimedia Commons

[:0-1] HRBEK, Ivan. ABC Cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 73.

[2] Василий Чичагов - ivki.ru/kapustin/ - Арктика Антарктика Филателия. www.ivki.ru [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.

[1]

[2]