Vasilij Jakovlevič Čičagov
| Viktor Vasiljevič Čičagov | |
|---|---|
 Portrét Vasilije Čičagova | |
| Rodné jméno | Василий Яковлевич Чичагов |
| Narození | 11. březen 1726 Ruské impérium |
| Úmrtí | 16. dubna 1809 Petrohrad Ruské impérium |
| Příčina úmrtí | stáří |
| Místo pohřbení | Alexandro-Něvská lávra |
| Národnost | Rus |
| Občanství | Ruské impérium |
| Alma mater | Petrohradský vojensko-námořní institut |
| Povolání | Admirál |
| Zaměstnavatel | Ruské carské námořnictvo |
| Ocenění | Řád sv. Alexandra Něvského Řád sv. Ondřeje Řád sv. Jiří 4. třídy |
| Nábož. vyznání | pravoslaví |
| Děti | Pavel Vasiljevič Čičagov |
| Rod | Čičagovové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vasilij Jakovlevič Čičagov (rusky Василий Яковлевич Чичагов, 28. únorajul./ 11. března 1726greg. – 4. dubnajul./ 16. dubna 1809greg. Petrohrad) byl ruský námořní důstojník a polární badatel, později admirál.[1] Otec admirála Pavla Čičagova.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtického rodu Čičagovů. Nejprve studoval na moskevské Škole matematických a navigačních věd, poté získal další vzdělání ve Spojeném království v Britském královském námořnictvu. Studia dokončil v roce 1742, poté ve věku 16 let nastoupil do služby ruské flotily.
V roce 1764 byl jmenován asistentem hlavního velitele archangelského přístavu. V této pozici dvakrát (v letech 1765 a 1766) velel tajné expedici, organizované na popud akademika Michaila Lomonosova s úkolem proplout severní mořskou cestou až k pobřeží Severní Ameriky a následně doplout na Kamčatku,[1] kde se měl setkat s expedicí Pjotra Krenicyna. Lomonosov mylně předpokládal, že v letním období je severní mořská cesta leduprostá a že z Archangelsku lze bez problému proplout až na dálný východ.[2] Čičagov podle instrukci Michaila Lomonosova vyplul v roce 1765 z Archangelsku a s lodí doplul až 80° 26´ severní šířky severozápadně od Špicberk, kde ho silný led donutil k návratu do Archangelsku. I druhý pokus byl neúspěšný, přesto dosáhl 80°30´ severní šířky, čímž vytvořil tehdejší rekord.
Následně Čičagov sloužil jako hlavní velitel přístavů Archangelsk, Revel a Kronštadt. Během rusko-turecké války v letech 1772–1774 velel donské flotile, která bránila Kerčský průliv. V roce 1782 byl povýšen do hodnosti admirál.
Jako hlavní ruský admirál během rusko-švédské války porazil švédské loďstvo v bitvě o Öland (1789), o Revel (1790) a o Vyborg (1790), přičemž zajal množství válečných lodí, fregat a dalších plavidel. Do jeho zajetí také padl švédský kontradmirál a dále 200 důstojníků a více než 5000 švédských vojáků. Tato vítězství donutila švédského krále Gustava III. k rychlému uzavření míru.
V roce 1793 byl jmenován velitelem ruského expedičního vojska, určeného k účasti spolu s britskou flotilou k blokádě pobřeží revoluční Francie.
V roce 1797 car Pavel I. Ruský Čičagova donutil odejít do vyhnanství, čímž se snažil zbavit všech lidí věrných jeho matce Kateřině II. Veliké. Čičagova manželka byla anglická šlechtična a proto si Čičagov za svůj domov zvolil Anglii, kde strávil několik let. Po zavraždění cara Pavla I. Ruského mu bylo carem Alexandrem I. Pavlovičem umožněno se z vyhnanství vrátit do Petrohradu. Čičagov zemřel 16. dubna 1809. Byl pohřben na hřbitově v Alexandro-Něvské lávře. Nápisem na jeho náhrobku byla obdivná pochvala od carevny Kateřiny II.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Řád svaté Anny (říjen 1772)
- Řád sv. Jiří IV. třídy (listopad 1773) – za 18 vojenských kampaní
- Řád sv. Alexandra Něvského (24. listopadu 1782)
- Řád svatého apoštola Ondřeje Prvorozeného (1790) – za porážku Švédů v bitvě o Revel
Památky[editovat | editovat zdroj]
Po Čičagovovi je pojmenováno:
- Hora Čičagov na Aljašce
- Hora Čičagov na Špicberkách
- Chichagov Bay na jižním pobřeží Aljašky
- Čičagovův přístav - zátoka ostrova Attu v Aleutských ostrovech
- Cape Chichagov – mys na severozápadním pobřeží Aljašky
- Nábřeží admirála Čičagova ve Vyborgu
- Mys Čičagov na Špicberkách
- Ostrov Čičagov v Alexandrových ostrovech
- Průliv Čičagova v Alexandrových ostrovech
- Ostrovy Čičagova v souostroví Země Františka Josefa
- Poštovní známka Čadské republiky
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чичагов, Василий Яковлевич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b HRBEK, Ivan. ABC Cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 73.
- ↑ Василий Чичагов - ivki.ru/kapustin/ - Арктика Антарктика Филателия. www.ivki.ru [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Jakovlevič Čičagov na Wikimedia Commons
