Přeskočit na obsah

Václav Matoušek (pedagog)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Matoušek
Narození26. září 1891
Kotelsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. května 1972 (ve věku 80 let)
Starý Rožmitál
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov ve Starém Rožmitále
Povoláníučitel, archivář a historik
Manžel(ka)Marie Beranová
DětiKvěta Marešová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Václav Matoušek (malíř).

Václav Matoušek (26. září 1891 Kotelsko – 23. května 1972 Starý Rožmitál) byl český učitel, archivář, kronikář, regionální historik a publicista působící v Rožmitále pod Třemšínem.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Václav Matoušek se narodil 26. září 1891 v obci Kotelsko na Semilsku. V letech 1903–1906 vystudoval střední školu a jeden ročník reálky v Jičíně a následně studoval na učitelském ústavu. Sám si ke studiu přidal kurs pro vyučování hluchoněmých. Zkoušku ze studia složil v roce 1914 v Příbrami, ale jako učitel již pracoval od roku 1911 ve Stříbrnicích. Krátkou dobu vyučoval v Poličce, poté jako výpomocný učitel v Tochovicích a později v Pročevilech. V období první světové války působil jako učitel v Nepomuku, až do roku 1920, kdy byl ustanoven učitelem na měšťanské škole v Rožmitále pod Třemšínem.[2] Zde později působil v obecní škole a to až do roku 1955, kdy odešel do důchodu. Dohromady jako učitel pracoval 46 let.[3]

Zajímal se o historii, archeologii, přírodopis, kreslení, hudební výchovu a vlastivědu. Bádal v rožmitálském zámeckém archivu i farních matrikách. Objevil mnoho dokumentů v souboru písemností staré školy, kde našel zapomenuté dokumenty z dob Jakuba Jana Ryby, který v Rožmitále působil jako učitel v letech 1788–1815.[4] Aktivně se věnoval publikační činnosti. V letech 1929–1970 publikoval stovky článků o Rožmitálsku v různých časopisech,[5] ale publikoval i další texty např. se podílel na rozšíření významné publikace o Rožmitále od Františka Augustina Slavíka Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí (1890), která byla znovu vydána u příležitosti 700. výročí města v roce 1930. Během německé okupace, psal do novin o hudebním skladateli Jakubu Janu Rybovi a popularizoval jeho učitelský a skladatelský odkaz. Aktivně se zajímal a psal o rožmitálské historii, jako např. o rodině Adlerů, kteří působili ve zdejších hutích. Ještě v roce 1957 si aktivně dopisoval s jejich potomkem, Jiřím Adlerem. Mezi jeho blízké přátele patřil i další rožmitálský pedagog Gabriel Brda nebo starorožmitálský děkan Jaroslav Podhradský. Také se snažil přesvědčit městskou radu o zřízení důstojných prostorů pro městské muzeum, jehož sbírky se stále stěhovaly. Sám shromažďoval cenné předměty a těžce přihlížel stálému stěhování z radnice do věže zámku, odkud se stěhovaly zpět na radnici a nakonec do Brdského památníku, kam ovšem dorazily již v mnohem menším počtu.[6]

Další z jeho koníčků bylo fotografování. V roce 1933 důkladně fotograficky dokumentoval opravy farního kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále, který 18. března 1933 vyhořel.[7] Nasnímal minerály, rostliny, houby, přírodní kuriozity a staré památky. Stejně jako jeho předchůdce a první fotoamatér v Rožmitále Adolf Růžička, fotografoval na skleněné desky. S modernějšími přístroji se již nechtěl učit pracovat.[8] Jeho negativy a fotografie jsou uloženy v Podbrdském muzeu.

Na výlety po kraji často doprovázel svého přítele, malíře Bohumila Trefila (1901–1974). Někdy vyráželi do terénu i společně s dalšími malíři, Josefem Vimrem a Josefem Farským (1914–1980). Matoušek se přátelil také se spisovatelem Rudolfem R. Hofmeistrem, po jehož úmrtí v roce 1934, byl jedním z iniciátorů umístění pamětní desky na Hofmeistrově domě v Rožmitále pod Třemšínem. Byl sběratelem místních jmen, zvyků a obyčejů[5] a věnoval i záznamům lidové slovesnosti, jak dokazují zmínky o pověstech v knize Třemšínský poklad a jiné pověsti od Bohuslava Fišera.[9] O jeho bádání se zajímal i životopisec Jan Němeček, když připravoval vydání Rybových Školních deníků. Matoušek se také zasloužil o záchranu pohanských mohyl u Pňovic, když informoval o zdejším nálezu keramických střepů. V roce 1926 se mu dostalo pochvaly od archeologa Rudolfa Turka z Národního muzea, s nímž si pak po zbytek života dopisoval. Mezi další osobnosti, se kterými udržoval korespondenční kontakt byl také básník Petr Bezruč a chodský hudební skladatel Jindřich Jindřich.[10]

Matoušek, který byl živou encyklopedií kraje znající každý křížek a každou cestu, působil i jako kronikář Starého Rožmitálu a to až do roku 1962, kdy se sloučil s Rožmitálem pod Třemšínem. V básnické sbírce Vyhlížení k domovu jej oslovuje básník Čestmír Vidman v básni Rožmitálská vlajkosláva.[11]

Za svou činorodost dostal celou řadu ocenění. Roku 1936 obdržel Pochvalné uznání za vedení městské knihy a za práci v oboru kulturně historickém, dále Medaili J. A. Komenského a medaili za celoživotní práci ve školství. Stal se také nositelem Vyznamenání za vynikající práci a v roce 1966 za svou pedagogickou činnost obdržel nejvyšší oborové státní vyznamenání Zasloužilý učitel.[4][5]

Václav Matoušek zemřel 23. května 1980 ve svém domě ve Starém Rožmitále. Je pohřben na hřbitově na staroměstském hřbitově.[11]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1918 se oženil s Marií Beranovou (roz. Petáková) z Rožmitálu z domu čp. 28,[12] kde bydlel až do roku 1930. Poté na vedlejším pozemku postavil domek čp. 155 v němž žil až do konce života.[5] Měl dceru Květu Marešovou.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rožmitálsko a jeho okolí, str. 130
  2. ↑ SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 1. vyd. Brno: GARN, 2014. 487 s. Kapitola Dvoutřídní škola ve Starém Nepomuce, s. 415–417. 
  3. ↑ Kouzelné město Rožmitál 2, str. 6
  4. ↑ a b PM, Podbrdské muzeum. Praotec muzea Václav Matoušek. Třemšínské listy. Září 2021, roč. XVIII, čís. 9, s. 7. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d JIRÁSEK, Jindřich. Před 40 lety zemřel Václav Matoušek [online]. staryrozmital.cz, 2012-9-10 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kouzelné město Rožmitál 2, str. 8
  7. ↑ PRÁŠIL, Petr. Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích. 1.. vyd. Hostivice: Baron, 2011. 203 s. ISBN 978-80-86914-37-4. S. 152–160. 
  8. ↑ Kouzelné město Rožmitál 2, str. 9
  9. ↑ FIŠER, Bohuslav. Třemšínský poklad a jiné pověsti z kraje pod Třemšínem. 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1976. 100 s. S. 30. 
  10. ↑ Kouzelné město Rožmitál 2, str. 14
  11. ↑ a b Kouzelné město Rožmitál 2, str. 15
  12. ↑ Matrika oddaných 1911-1924, snímek 122 [online]. ebadatelna.soapraha.cz [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Rožmitál pod Třemšínem: Město Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Nepomuk, s. 252–256. 
  • HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál 2. 1. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, Město Rožmitál pod Třemšínem, 2004. 128 s. ISBN 80-903447-6-3. Kapitola Nalézal zarostlé studánky se zlatým kapradím, s. 5–16. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Matoušek_(pedagog)&oldid=22528770“