Věnceslav Hrubý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Věnceslav Hrubý
Věnceslav Hrubý

poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci:
1890 – 1906

poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1907
Stranická příslušnost
Členství Nár. str. svobodomyslná (mladočeská)

Narození 21. listopadu 1848
Horní Libochová
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 9. ledna 1933 (ve věku 84 let)
Opava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Marie Stättnerová
Alma mater Karlo-Ferdin. univ.
Profese soudce
Commons Kategorie Věnceslav Hrubý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věnceslav Hrubý (21. listopadu 1848 Horní Libochová[1]9. ledna 1933 Opava) byl český právník, filolog, historik a politik za doby Rakouska-Uherska. Menšinový a spolkový aktivista ve Slezsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze selského rodu Hrubých usedlého v Horní Libochové u Velkého Meziříčí. Oženil se s Marií Stättnerovou z Podivína (1857–1925). Měli jedenáct dětí, z nich tři ovšem v časném věku zemřely.[2]

Věnceslav Hrubý studoval na německém gymnáziu v Jihlavě a později na českém gymnáziu v Praze, kde v roce 1868 maturoval. Po maturitě studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a také slovanskou filologii na filozofické fakultě. Během studií založil studentský spolek Radhošť. Roku 1872 nastoupil na praxi na notářství v Kolíně, pak se rozhodl pro dráhu soudce. Působil na soudu v Jihlavě, Brně a Břeclavi. Soudcem byl jmenován ve Valašských Kloboukách a od roku 1880 pracoval jako soudní sekretář na krajském soudu v Těšíně. Těšínsko tehdy procházelo demografickými proměnami, zejména přílivem Poláků ze sousední Haliče, čímž se v regionu posiloval polský element na úkor českého. Hrubý byl v Těšíně aktivní v českém spolkovém životě. Roku 1882 zde založil sdružení české inteligence Snaha, v roce 1896 také Občanskou záložnu a roku 1898 Matici osvěty lidové pro knížectví Těšínské. Kromě toho se podílel na ustavení Pobeskydské turistické jednoty slezské a od roku 1894 vydával Těšínské Noviny a redigoval i Slezský kalendář.[3][2][4]

Od roku 1886 působil v Opavě jako státní zástupce u zemského soudu, kde později zastával post soudního rady a vrchního soudního rady. Nadále ovšem udržoval vazby a aktivity na Těšínsku. Kromě toho roku 1893 spoluzakládal Ústřední hospodářskou společnost v Opavě.[2]

V roce 1890 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu za venkovskou kurii Frýdek-Bohumín coby kandidát česko-polského volebního souručenství. Jako poslanec zemského sněmu působil až do roku 1906.[2] Ve volbách roku 1901 byl zvolen rovněž poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za městskou kurii v Čechách, obvod Slaný, Louny, Kladno atd. V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[5] Přestože byl zvolen v Čechách, považoval se ve vídeňském parlamentu za zástupce českých Slezanů.[6] Jako zemský a říšský poslanec se zaměřoval na otázky podpory družstevnictví, volební reformy. Byl stoupencem českého státního práva.[2] Právě jedna z jeho sněmovních řečí na podporu českého státního práva měla být (podle nekrologu v Národních listech) příčinou jeho následného přeložení z Těšína do Opavy.[4]

Roku 1908 jeho justiční kariéra vyvrcholila, když byl jmenován dvorským radou u Nejvyššího soudu ve Vídni. Zde měl na starost referát Bukoviny. Kromě slovanských jazyků si tak rozšířil záběr i o rumunštinu. Od května roku 1914 žil na penzi v nájemním bytě na Nádražním okruhu č. 13 v Opavě. Přivítal vznik Československa a v Opavě také později zemřel.[2][4]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Vergleichende Grammatik der Slavischen Sprachen : Ein praktisches Behelf alle Slavischen Sprachen in Wort und Schrift zu verstehen. Wien ; Leipzig : A. Hartleben, 1903. 184 s.
  • Praktická rukojeť srovnavací jazykův slovanských. Praha : Kober, 1904. 224 s.
  • Předložky slovanské po stránce etymologické, semasiologické a skladbové : jazykozpytná studie. Praha : V. Hrubý, 1909.
  • Archivum Coronae regni Bohemiae. Tomus 2, Inde ab a. 1346 usque ad a. 1355. Praga : Ministerium scholarum et instructionis publicae, 1928. 512 s.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f Hrubý Věnceslav [online]. opava-city.cz [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. MICHNA, Radomír. Hrubý, Věnceslav. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-516-4. S. 56.
  4. a b c Věnceslav Hrubý. Národní listy. Leden 1933, roč. 73, čís. 11, s. 3. Dostupné online. 
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. ŠÚSTKOVÁ, Hana. Biografický slovník poslanců slezského zemského sněmu v Opavě (1861-1918) : Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 8 (20) - Supplementum. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. 112 s. ISBN 80-7368-512-4. S. 51. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KNAPÍKOVÁ, Jaromíra. Matice opavská : spolek, osobnosti a národní snahy ve Slezsku 1877-1948. Opava: Matice slezská, 2007. 261 s. ISBN 978-80-86887-08-1. 
  • MICHNA, Radomír. Hrubý, Věnceslav. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-516-4. S. 56-57.
  • ŠÚSTKOVÁ, Hana. Biografický slovník poslanců slezského zemského sněmu v Opavě (1861-1918) : Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 8 (20) - Supplementum. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. 112 s. ISBN 80-7368-512-4. 
  • VYHLÍDAL, Jan. Naše Slezsko. Praha: vl. nákl, 1900. 132 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]