Výsluní (železniční zastávka)
| Výsluní | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Česko |
| Město | Výsluní |
| Souřadnice | 50°28′50,99″ s. š., 13°12′38,99″ v. d. |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 539494[1] |
| Trať | Chomutov–Vejprty |
| Nadmořská výška | 795[1] m n. m. |
| V provozu od | 12. května 1872 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 1 (1)[1] |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výsluní je železniční zastávka dva kilometry severně od stejnojmenného města v okrese Chomutov. Leží v km 5,266[1] neelektrizované jednokolejné regionální dráze Chomutov–Vejprty.[2][3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Železniční stanici vybudovala společnost Buštěhradská dráha (BEB) a byla uvedena do provozu společně s dráhou 12. května 1872 a přeshraniční provoz do Saska byl zahájen 3. srpna 1872. Provoz na trati do Reitzenhain byla zahájena 23. srpna 1875. Původní název stanice Sonnenberg byl v roce 1918 změněn na Suniperk. Po ukončení druhé světové války v letech 1945–1953 nesla název Suniperk v Krušných horách a od roku 1953 Výsluní.[1]
Výpravní budova[editovat | editovat zdroj]
Výpravní budova byla postavena podle typizovaného plánu pro trať Chomutov–Vejprty, jehož autorem byl architekt Saturnin Heller, inženýr-asistent stavební kanceláře BEB (1872–1875) a žák Jozefa Zítka. Patrová zděná omítaná budova s valbovou střechou byla členěna lizénami a mezi patry kordonovou římsou. Fasáda měla pět okenních os. Obdélná okna v plochých šambránách byla v přízemí zakončena segmentovým obloukem, v patře byla obdélná okna. Průčelí mělo hrubou omítku.[4][5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Výsluní (zast). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online.
- ↑ T 7 Vejprtská horská dráha. www.laenderbahn.cz [online]. [cit. 2023-12-26]. Dostupné online.
- ↑ VALINA, Martin. Výsluní « Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online.
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží: architektura a stavební vývoj, II. díl. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2005. 306 s. ISBN 80-86765-02-4. S. 202–203, 273, 275.
- ↑ VALCHAROVA, Vladislava; BERAN, Lukas. Industriální topografie: průmyslová architektura a technické stavby. Ústecký kraj. Praha: ČVUT 368 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-04833-7. S. 37.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Výsluní na Wikimedia Commons
