Přeskočit na obsah

Vážka čtyřskvrnná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVážka čtyřskvrnná
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádvážky (Odonata)
Podřádšídla (Anisoptera)
Čeleďvážkovití (Libellulidae)
Rodvážka (Libellula)
Binomické jméno
Libellula quadrimaculata
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata) je druh vážky z podřádu šídel. Vyskytuje se ve střední i severní části Asie, v Severní Americe a skoro v celé Evropě.[2] V celém Česku je to běžný druh.[3]

Detail hlavy zepředu

Tělo vážky čtyřskvrnné má délku 39–48 mm.[2] Zbarvení samečka a samičky je podobné. Hruď mají hnědou, na zadečku jsou hnědožlutí, na konci zadečku černí a po bocích mají žluté skvrny. Hnědé oči se jim na temeni dotýkají v bodě. Na zadních křídlech mají u základny křídel tmavě hnědé skvrny. Hnědou skvrnu mají ještě na uzlu všech křídel, což je u nás spolehlivý určovací znak této vážky.[3] Světle hnědou skvrnu mívají ještě u plamky. Plamka je zbarvena černě. Zadeček samečků se od hrudi postupně šípovitě zužuje, naproti tomu u samičky je zadeček širší a zužuje se až ke konci.[2]

Způsob života

[editovat | editovat zdroj]

Nymfy (larvy) se líhnou z vajíčka po 2-3 týdnech.[4] Žijí ve stojatých mělkých vodách s pobřežní vegetací,[2] kde se vyvíjí 2 roky.[3] Dospělci létají od května do července.[3] Loví hmyz za klikatého letu ve výšce 40–50 cm.[3] Často usedají na vegetaci, ze které pozorují okolí.[3] Páření probíhá velmi rychle za letu.[3] Brzo po páření začne samička klást vajíčka, za letu ponořeným koncem zadečku, do vody.[3]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b c d ASKEW, R.R. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England: Harley books, 2004. Dostupné online. ISBN 0-946589-75-5. S. 158–159. 
  3. a b c d e f g h ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 196–197. 
  4. SEVERA, František; ZAHRADNÍK, Jiří. Hmyz. 2. vyd. Praha: AVENTINUM, 2004. ISBN 80-86858-36-7. S. 98. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]