Univerzitní teze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Univerzitní teze je písemné ohlášení veřejné disputace tezí studenta či bakaláře k obhajobě prvního nebo závěrečného stupně studia (filozofického, teologického, medicínského či právnického) na univerzitě.

Paregron (popisek) univerzitní teze břevnovského opata Tomáše Sartoria, Praha 1668

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku byly univerzitní teze psány ručně, od 16. století se začaly šířit tiskem. Mohly být svitkem nebo mít knižní formu, často graficky dekorativně vypravenou, například rozměrnými ozdobnými iniciálami, u knih s celostranným frontispisem.

V 17. a 18. století se vžila forma úvodních jednostranných grafických listů velkých rozměrů (A3, A2, A1), na kterých obrazová plocha zcela zatlačila do pozadí původní věcné sdělení, nechybí však kartuše s popiskami, tzv. paregron, v níž jsou vyjmenovány teze, které budou obhajovány a všichni účastníci obhajoby, počínaje autorem, přes jeho učitele, nejméně dva oponenty (učence z příslušného oboru) a dobrodince, kteří budou disputaci přítomni. Častá bývá podobizna uchazeče, panovníka či uchazečova dobrodince. Pro výtvarné provedení grafických listů tezí byly zejména ve šlechtických kruzích v době baroka angažování renomovaní umělci. Toto období bylo zlatou érou univerzitních tezí.

Výtvarné provedení[editovat | editovat zdroj]

Autorem původní - originální předlohy s epickým, někdy alegorickým výjevem, byl často malíř. Tento návrhář se označoval inventor a pod grafickým listem bylo u jeho signatury uvedeno invenit (navrhl) nebo jen zkratka inv.. Provedení bylo svěřeno grafikovi - rytci, který se označoval sculptor (sochař) nebo delineator (kreslíř). Jeho jméno je pod grafickým listem vpravo a za ním zkratka sculps. nebo delin. Někdy je ještě přidáno místo provedení, rovněž v latinském jazyce. Rytina se prováděla jako lept, mědiryt, mezzotinta nebo tečkovací technika. Existovaly dokonce grafické dílny specializované na tisk univerzitních tezí. Tisklo se v počtu 5-50 kusů na ručním papíře nebo na hedvábí, oblíbené barvy hedvábí byly neapolská žluť nebo tmavá modř. Méně movití uchazeči volili reprodukce obrazů významných italských, vlámských, francouzských či německých malířů.

Centra a mistři[editovat | editovat zdroj]

K nejvýznamnějším centrům tvorby univerzitních tezí patřily

Mistři (výběr):

Zveřejnění[editovat | editovat zdroj]

Teze byly před konáním disputace vyvěšovány na veřejná prostranství nebo rozesílány vlivným osobám.

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anna FECHTNEROVÁ: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze, 4 svazky, Praha : Státní knihovna ČSR, vydalo Státní nakladatelství technické literatury 1984
  • Oldřich J. BLAŽÍČEK (editor): Theses in Universitate Carolina Pragensi disputatae, saec. XVII. et XVIII. Praha : Pragopress, 1967-1970.
  • Obrazové these olomoucké university = Theses in Universitate Olomucensi disputatae folia graphica, úvod Miloš Kouřil. Olomouc : Univerzita Palackého, 1978
  • Jaromír OLŠOVSKÝ: Univerzitní teze Martina Antonína Lublinského [rukopis]. Masarykova univerzita Brno 1997.
  • Petra Zelenková, Universitní these pražské a olomoucké university ze 17. století uložené v Staats- und Stadtbibliothek Augsburg, in: Bohemia Jesuitica 1556 –2006, Petronilla Cemus - Richard Cemus SJ (eds.), Praha - Würzburg 2010, s. 1255–1277.
  • Petra Zelenková, Martin Antonín Lublinský (1636–1690) jako inventor grafických listů. Pohled do středoevropské barokní grafiky druhé poloviny 17. století, Národní galerie v Praze 2011. 
  • ZELENKOVÁ, Petra. Sbírka univerzitních tezí z Národní knihovny ČR. Praha: Národní knihovna ČR, 2020. 154 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7050-724-7, ISBN 80-7050-724-1. OCLC 1199067624 

Související články[editovat | editovat zdroj]