Přeskočit na obsah

Umění války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Umění války
AutorSun-c'
Původní název孫子兵法
ZeměČína
Jazykklasická čínština
Žánrpojednání, nonfikce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Umění války

Umění války (čínsky pchin-jinem Sūn​zǐ​ Bīng​fǎ, znaky zjednodušené 孙子兵法, tradiční 孫子兵法), neboli Vojenská strategie rodiny Sun, je válečnické dílo sestavené legendárním čínským vojevůdcem Sun-c'em, jakkoli o skutečném jeho autorství mnoho badatelů pochybuje.[1] Dílo bylo napsáno údajně v Období jar a podzimů (5. století př. n. l.). Jedinečnost díla spočívá v nadčasovosti uváděných taktik a strategií, s celospolečenskou působností a přenosem také do civilního života. Významně ovlivnilo vojenské myšlení i další oblasti ve východním i západním světě.

Stratég, básník a válečník Cchao Cchao na počátku 3. století napsal nejstarší známý komentář k Umění války, který pak vycházel spolu s knihou, a Cchao Cchao také možná učinil některé redakční úpravy knihy. Císař Šen-cung ji v 11. století zařadil do kánonu nazvaného Sedm vojenských klasiků, jenž shrnoval hlavní válečné spisy staré Číny. Krom vojenských technik Sun-c' zdůraznil důležitost špionáže. Velká část textu je o tom, jak přemoci svého protivníka, aniž byste museli jít do reálné fyzické bitvy. Proto kniha našla uplatnění i v mnoha jiných oblastech, než je vojenství: v obchodu (včetně moderního managementu)[2][3], ve vyjednávacích strategiích[4], v teorii her[5], nebo ve sportu, kde se k inspiraci knihou přihlásil například trenér amerického fotbalu Bill Belichick nebo brazilský fotbalový trenér Luiz Felipe Scolari.[6][7]

Knihu v roce 1772 přeložil do francouzštiny a publikoval francouzský jezuita Jean Joseph Marie Amiot. V roce 1905 se o částečný překlad do angličtiny pokusil britský úředník Everard Ferguson Calthrop. První komentovaný anglický překlad dokončil a publikoval v roce 1910 Lionel Giles. Touto knihou se inspirovali vojenští a političtí vůdci jako např. Mao Ce-tung[8], japonský daimjó Šingen Takeda[9], vietnamský generál Võ Nguyên Giáp a americký generál Norman Schwarzkopf.

Kapitoly

[editovat | editovat zdroj]

Kniha obsahuje 13 kapitol (někdy se uvádí 14) seřazených v tomto pořadí:

  • Plán
    • Zkoumá pět základních faktorů (způsob boje, roční období, terén, vedení a řízení) a sedm prvků, které určují výsledky vojenských operací. Porovnáváním těchto prvků může velitel podle autora vypočítat své šance na vítězství. Text také zdůrazňuje, že válka je pro stát velmi závažnou záležitostí a nesmí být zahájena bez řádného zvážení.
  • Příprava války
    • Autor vysvětluje ekonomiku války. Za základ úspěchu považuje rychlost války. Jen rychle dovršená vojenská operace se podle autora ekonomicky nezhroutí.
  • Plánování útoku
    • Základním zdrojem síly armády není podle autora velikost vojska, ale jeho jednota. Dále pojednává o pěti faktorech, které jsou nutné k úspěchu v jakékoli válce. V pořadí podle důležitosti jsou to: útok, strategie, spojenectví, armáda a města.
  • Bojová situace
    • Vysvětluje důležitost obrany stávajících pozic, dokud velitel není schopen bezpečně z těchto pozic postoupit kupředu. Učí velitele důležitosti rozpoznávání strategických příležitostí a učí nevytvářet příležitosti pro nepřítele.
  • Válečná síla
    • Vysvětluje, jak může být velitel kreativní, a jak důležité je načasování operací.
  • Prázdné a plné
    • Vysvětluje, jak příležitosti armády pocházejí z chyb nepřítele a mezer v jeho rozestavení, které v chaosu bitvy vytvoří. Traktuje také, jak reagovat na změny na neustále se měnícím bojišti.
  • Válečné střetnutí
    • Vysvětluje všechna nebezpečí přímého konfliktu, a jak lze tyto konfrontace vyhrát, i když jsou vojsku vnuceny veliteli navzdory nedostatečné přípravě.
  • Devět proměn
    • Zdůrazňuje, že armáda musí být především flexibilní a vysvětluje, jak úspěšně reagovat na měnící se okolnosti.
  • Pohyb vojska
    • Popisuje různé situace, do kterých se armáda může dostat při pohybu přes nepřátelské území, a jak na tyto situace reagovat. Velká část úvah se zaměřuje na vyhodnocování záměrů nepřítele.
  • Povaha krajiny
    • Zaměřuje se na tři obecné typy překážek v krajině (vzdálenost, nebezpečí území a přírodní bariéry) a na šest typů polních pozic, které z nich vyplývají. Každá z těchto šesti polních pozic nabízí určité výhody a nevýhody.
  • Devět situací
    • Popisuje devět běžných situací (nebo fází) vojenské kampaně, a jak se v nich má velitel chovat.
  • Útok ohněm
    • Vysvětluje zásady použití zbraní a zejména se věnuje útoku na životní prostředí (např. zapálení). Definuje pět cílů takového útoku, pět jeho typů a zvažuje vhodné reakce na takové útoky.
  • Užití zvědů
    • Zdůrazňuje důležitost dobrých informačních zdrojů a specifikuje pět typů zdrojů, kde lze získat špiony, a jak nejlépe s nimi jednat, podle toho z jakého zdroje pocházejí.
  • (Devět postavení a dvě otázky)

Pojetí a principy vojenských spisů rodiny Sun

[editovat | editovat zdroj]

Spis Umění války lze posoudit z hlediska několika důležitých momentů, na které zaměřuje svou pozornost, a to:

  • Válka jako nejdůležitější úloha státu
  • Podrobné zpravodajství, analýza, plánování
  • Strategické cíle a postupy

Co se týče problematiky velení, řeší následující témata:

  • Velitel
  • Výběr jednotek, výcvik a velení
  • Psychologie čchi

Ohledně válečnických postupů a strategie se zabývá aspekty:

  • Lstivost a beztvarost
  • Typy terénu
  • Strategická síla
  • Neobvyklé a obvyklé

Z hlediska taktiky se soustředí na:

  • Základní opatření
  • Relativní síla a odpovídající taktika
  • Formace

Ukázka

[editovat | editovat zdroj]
„ Chceš-li, aby nepřítel sám o své vůli přišel k tobě, nabídni mu snadný zisk. Chceš-li zabránit nepříteli, aby k tobě přišel, ukaž mu nebezpečí, do jakého by se vydal. “
— kapitola 6 - Prázdné a plné

Ohlasy v umění

[editovat | editovat zdroj]

Švédská metalová skupina Sabaton, pojmenovala svoje páté album The Art of War (2008) a některé písně začínají citacemi z knihy.

Textem se také nechal inspirovat český básník Jiří Kolář a vytvořil jeho nápaditou adaptaci Mistr Sun o básnickém umění, v níž Sunova pravidla strategie zobecňuje na zásady poezie.

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

V češtině existují dvě hlavní verze překladu tohoto textu. První je pořízena kolektivem překladatelů z angličtiny a vyšla těsně po druhé světové válce (z hlediska sinologie ji revidoval Jaroslav Průšek), je psána málo srozumitelným archaizujícím jazykem. Druhou pořídil Oldřich Král přímo z čínského originálu. Poslední vydanou verzí knihy v češtině je komiksová adaptace ilustrovaná Pete Katzem, která vyšla v roce 2019.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The Art of War. History.com [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ DIMOVSKI, Vlado; MARIČ, Miha; MIHA, Uhan. Sun Tzu's "The Art of War" and Implications for Leadership: Theoretical Discussion. ResearchGate [online]. [cit. 2021-09-13]. DOI: 10.2478/v10051-012-0017-1. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ HLAVATÝ, Jozef; LIŽBĚTIN, Ján. The Use of the Art of War Ideas in the Strategic Decision-making of the Company. Transportation Research Procedia. 2021-01-01, roč. 55, s. 1273–1280. Dostupné online [cit. 2021-09-13]. ISSN 2352-1465. DOI 10.1016/j.trpro.2021.07.110. (anglicky) 
  4. ↑ SHEPHERD, WILLIAM N.; SMITH, THOMAS D. Sun Tzu and the Art of Trial. Litigation. 2013, roč. 39, čís. 1, s. 24–27. Dostupné online [cit. 2021-09-13]. ISSN 0097-9813. 
  5. ↑ NIOU, Emerson M. S.; ORDESHOOK, Peter C. A Game-Theoretic Interpretation of Sun Tzu's The Art of War. Journal of Peace Research. 1994, roč. 31, čís. 2, s. 161–174. Dostupné online [cit. 2021-09-13]. ISSN 0022-3433. 
  6. ↑ Put crafty Belichick's patriot games down to the fine art of war. The Sydney Morning Herald [online]. 2005-02-04 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ WINTER, Henry. Mind games reach new high as Scolari studies art of war. Independent [online]. 29. 6. 2006 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BOORMAN, Scott A.; BOORMAN, Howard L. Mao Tse-tung and the Art of War. The Journal of Asian Studies. 1964, roč. 24, čís. 1, s. 129–137. Dostupné online [cit. 2021-09-13]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/2050423. 
  9. ↑ Takeda Shingen’s Practice on the Art of War - Master's thesis - Dissertation. www.dissertationtopic.net [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 272

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Umění_války&oldid=24452832“