Přeskočit na obsah

Tułowice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tułowice
Ulice v centru Tułowic
Ulice v centru Tułowic
Tułowice – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíOpolské
OkresOpolí
GminaTułowice
Tułowice
Tułowice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha9,23 km²
Počet obyvatel4 027
Hustota zalidnění436,3 obyv./km²
Etnické složeníPoláci, Slezané, Němci
Náboženské složenířímští katolíci, luteráni a další
Správa
StarostaAndrzej Wesołowski
Oficiální webwww.tulowice.pl
Adresa obecního úřaduSzkolna 1
49-130 Tułowice
Telefonní předvolba+48 77
PSČ49-130
Označení vozidelOPO
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tułowice (německy Tillowitz) jsou město v jižním Polsku v Opolském vojvodství v okrese Opolí. Leží na historickém území Horního Slezska na řece Ścinawa Niemodlińska, pravém přítoku Kladské Nisy, a na železniční trati OpolíNisa (stanice Tułowice Niemodlińskie). V roce 2019 čítaly 4 027 obyvatel.[1] Jsou sídlem gminy Tułowice, k níž patří kromě města pět okolních vesnic.

Dějiny a pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Zámek
Bývalá porcelánka

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1447, zmiňuje se tehdy farnost svatého Rocha. Po staletí sdílely Tułowice neboli Tillowitz osudy Opolského knížectví v rámci Koruny české a od roku 1742 Pruského Slezska. Po vymření opolských Piastovců v roce 1532 náležel zdejší statek různým šlechtickým rodům, mj. od roku 1604 Žerotínům. Svatbou Marie Anny ze Žerotína s Janem Karlem Pražmou v roce 1779 se stal majetkem rodiny Pražmů a v roce 1835 jej odkoupil Ernest von Frankenberg. V rukou Frankenbergů zůstaly Tułowice do konce druhé světové války.

Na podnět Ludvíka Pražmy byl v letech 1824–1827 postaven tułowický zámek. V letech 1879–1889 ho Frankenbergové nechali přestavět do současné novorenesanční podoby. V roce 1937 byla do prostor zámku umístěna lesnická škola a nyní se v něm nachází její internát (škola se po válce přemístila do vedlejší novostavby). Součástí zámeckého komplexu je rovněž hrázděný vodní mlýn z roku 1763. V letech 1829–1840 byl postaven dnešní neoklasicistní kostel svatého Rocha. Evangelický kostel byl postaven v roce 1913.

Důležitou kapitolu v dějinách Tułowic představuje výroba fajánse a porcelánu. První továrnu na výrobu fajánse založil Jan Karel Pražma v roce 1813. V roce 1889 ji odkoupil Erhard Schlegelmilch, dědic firmy Reinhold Schlegelmilch z durynského Suhlu, a proměnil v moderní porcelánku. Továrna fungovala až do roku 2001, přičemž po druhé světové válce se zaměřila už jen na výrobky z poloporcelánu. Mezi historické památky Tułowic patří soubor industriálních budov z roku 1904 a Schlegelmilchova vila v zámeckém parku z roku 1890.

V roce 1910 žily v obci 1 364 osoby, z toho 98,1 % německojazyčných a 84,0 % katolíků. Dalších 446 osob – z toho 78,2 % německojazyčných a 20,6 % polskojazyčných (myšleno „wasserpolnisch“), 77,8 % katolíků – obývalo Gutsbezirk Tillowitz (statek).[2] Do roku 1939 počet obyvatel stoupl na 1 766. V roce 1945 byly Tułowice připojeny k Polsku a většina německého obyvatelstva vysídlena. Nahradili je polští přesídlenci z tzv. Kresů a osadníci z polského vnitrozemí. V roce 1950 se vesnice stala součástí Opolského vojvodství. Dnem 1. ledna 2018 získala status města.

Z Tułowic pocházel Oscar Kellner (1851–1911), „otec japonské agrochemie“.

  1. Polsko v číslech – statistické údaje Hlavního statistického úřadu
  2. Gemeindelexikon für die Regierungsbezirke Allenstein, Danzig, Marienwerder, Posen, Bromberg und Oppeln auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 1. Dezember 1910 und anderer amtlicher Quellen. Svazek Regierungsbezirk Oppeln. Berlin: Königlich Preussisches Statistisches Landesamt, 1912. Dostupné online. S. 6–8. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]