Podběl lékařský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Tussilago farfara)
Jak číst taxoboxPodběl lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Podběl lékařský (Tussilago farfara)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodpodběl (Tussilago)
Binomické jméno
Tussilago farfara
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je rostlina z čeledi hvězdnicovité a jediný druh rodu podběl. Je to vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje se v celé Evropě a v Asii. V Česku roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Latinské rodové jméno Tussilago odkazuje na jeho léčivé schopnosti (tussis – kašel, ago – odháním), zatímco druhové jméno farfara (far – mouka, ferre – nésti) na husté oplstění rubu listů, které díky tomu mají moučnatě bělavé zabarvení.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podběl je vytrvalá bylina s podzemním plazivým šupinatým oddenkem. Podzemní výběžky oddenku dosahují nezřídka délky přes 1 metr. Květonosná lodyha je 5 až 15 cm dlouhá, za plodu se protahuje až na 30 cm. Lodyha je přímá, tenká, porostlá šupinovitými listy a je zakončena jediným úborem. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, uspořádané v přízemní růžici a vyvíjejí se zpravidla až po odkvětu. Čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá a na okraji oddáleně zubatá. Listy jsou v mládí oboustranně bíle plstnaté, na líci později olysávající. Úbory jsou zlatožluté, v průměru 2–3 cm široké, složené ze středových trubkovitých květů a hojných okrajových jazykovitých květů s plochou ligulou. Plodem je válcovitá 3–5 mm dlouhá nažka s chmýrem. Podběl kvete od března do dubna, v horských oblastech až do srpna. [1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Podběl lékařský je rozšířen v celé Evropě, v horách severní Afriky, v Asii jeho areál sahá přes Sibiř po Dálný východ a přes Kavkaz a Írán po Indii. Jako zavlečený druh se vyskytuje i v Severní Americe.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podběl lékařský je jediným druhem rodu podběl.

Lidové názvy[editovat | editovat zdroj]

Lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytmík, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška a babuše.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Květy obsahují flavonoidy, žlutá barviva xanthofyly, dále sliz, glykosidové hořčiny, třísloviny a malé množství silice. V listech je obsažen především sliz, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cholin, cukry a polysacharid inulin. Z minerálních látek je významný především zinek a draslík. V listu i květu byl zjištěn obsah nežádoucích látek ze skupiny pyrolizidinových alkaloidů.[2] Tyto látky mají velmi vysokou mutagenní aktivitu a jsou genotoxické.[3]

Sběr a zpracování[editovat | editovat zdroj]

Úbory („květ“) se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se ve stínu suší. Umělá teplota nemá překročit 40 °C. Není vhodné sušit úbory příliš rozkvetlé, protože se brzy rozpadají. Je bez pachu, chuti poněkud hořké. Listy se sbírají v březnu a dubnu. Jeden den se předsuší na slunci, pak se rychle dosuší ve stínu. Řapíky špatně schnou. Za vlhkého počasí listy hnědnou nebo černají. Pach i chuť jsou stejné jako u květu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Podběl lékařský má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Používá se při zánětech horních cest dýchacích k lepšímu odkašlávání a k potlačení zánětů. Užívá se v nálevu, samotný nebo v čajových směsích. Čerstvé lístky z odvaru se přikládají na spáleniny, oteklé a bolavé klouby a na špatně hojící se vředy. Má mírný močopudný a antiastmatický účinek. Lidové léčitelství doporučuje obklady z jeho výluhu na záněty žil a obtížně se hojící rány.

Podběl se nedoporučuje vzhledem k obsahu pyrolizidinových alkaloidů k dlouhodobému užívání, ačkoliv je jejich obsah velmi malý a rapidně se snižuje sušením. Samostatně podávaný také není vhodný pro děti a těhotné a kojící ženy.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. 
  2. a b JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: nakladatelství Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-378-0. 
  3. Ministerstvo si stěžovalo na záznam pořadu s Duškem o koronaviru. Youtube, Ulož.to i Seznam ho stáhly. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]