Tuková hypotéza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: čeština po CT, faktická kontrola některých tvrzení

Tuková hypotéza, někdy cholesterolová hypotéza, je lékařská teorie deklarující vztah mezi hladinami cholesterolu v krvi a výskytem srdečních onemocnění. Závěr z roku 1976 zněl: „opatření používaná ke snížení plazmatických lipidů u pacientů s hyperlipidemií vedou ke snížení nových příhod onemocnění srdce“.[1] Jinak řečeno „snižování hladiny cholesterolu v krvi … významně snižuje koronární onemocnění srdce“.[2]

Kumulace důkazů vedla k přijetí lipidové hypotézy většinou lékařské komunity;[3] avšak menšina alternativních vědců tvrdí, že důkazy ji nepodporují a že existují jiné mechanismy nezávislé na hladině cholesterolu v krvi.[4][5]

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Německý patolog Rudolf Virchow popsal akumulaci lipidů (termín pro molekuly rozpustné v tucích) v arteriálních stěnách.[6] V roce 1913 studie Nikolaje Anitschkowa ukázala, že u králíků požírajících cholesterol se vyvinuly léze v tepnách podobné ateroskleróze, což naznačovalo roli cholesterolu při aterogenezi.[7][8] V roce 1951 bylo akceptováno, že ačkoli příčiny ateromu jsou dosud neznámé, ukládání tuku byla hlavním rysem chorobného procesu. Tukové skvrny nebo pruhy tepen jsou počáteční lézí aterosklerózy a … mohou se vyvinout do pokročilejších lézí této nemoci.“[9]

Keys a studie ze sedmi zemí[editovat | editovat zdroj]

S nástupem názoru, že kardiovaskulární onemocnění jsou hlavními příčinami úmrtí v západním světě v polovině 20. století získala lipidová hypotéza větší pozornost. Ve čtyřicátých letech výzkumník z University of Minnesota, Ancel Keys, předpokládal, že zjevná epidemie srdečních záchvatů u mužů středního věku v Americe souvisí s jejich modelem života a možná změnou fyzikálních vlastností. Nejprve prozkoumal tuto myšlenku ve skupině obchodníků z Minnesoty a zaměstnanců, které přijal do prospektivní studie v roce 1947, což je první z mnoha kohortních studií, které se nakonec staly mezinárodně známými. Muži byli sledováni v roce 1981 a první velká zpráva se objevila v roce 1963.[10] Po patnácti letech sledování studie potvrdila výsledky větších studií, které dříve uváděly o prediktivní hodnotě srdečního záchvatu u několika rizikových faktorů: krevní tlak, hladinu cholesterolu v krvi a kouření cigaret. Mezitím, v polovině padesátých let, s vylepšenými metodami a designem, Keys přijal spolupracovníky výzkumných pracovníků v sedmi zemích, aby provedli první interkulturní srovnání rizika srdečního záchvatu u populací mužů, kteří se zabývají tradičními povoláními v kulturách kontrastujících ve stravě, zejména v podíl tukových kalorií různého složení, studie sedmi zemí, která je dnes stále pozorována. Dokonce ještě předtím, než začala studie, kritizovala její metody. Yerushalmy a Hilleboe poukázali na to, že Keys si pro studium vybral země, které by mu daly výsledky, které chtěl, a zároveň uvedli údaje ze šestnácti zemí, které by to neudělaly. Také poukázali na to, že Keys studoval spíše „slabé spojení“ než jakýkoli možný důkaz o příčině.[11]

Studie ze sedmi zemích byla formálně zahájena v roce 1958 v Jugoslávii. Celkem bylo v sedmi zemích ve čtyřech regionech světa (USA, severní Evropa, jižní Evropa, Japonsko) zapsáno 12 763 mužů ve věku 40 až 59 let. Jedna kohorta byla ve Spojených státech, dvě kohorty ve Finsku, jedna v Nizozemsku, tři v Itálii, pět v Jugoslávii (dvě v Chorvatsku a tři v Srbsku), dvě v Řecku a dvě v Japonsku. Vstupní zkoušky byly provedeny v letech 1958 až 1964 s průměrnou mírou účasti 90 %, nejnižší v USA, se 75 % a nejvyšší v jedné japonské kohortě se 100 %.[12] Keysova kniha Eat Well and Stay Well[13] popularizovala doplňkovou myšlenku, že snížení množství nasycených tuků ve stravě by snížilo hladinu cholesterolu a riziko závažných onemocnění způsobených ateromem.[14] Keys byl následován během 20. století dalšími pracemi, které opakovaně prokázaly souvislost mezi hladinou cholesterolu (a dalšími modifikovatelnými rizikovými faktory včetně kouření a nedostatku cvičení) a rizika srdečních onemocnění. To vedlo k přijetí lipidové hypotézy jako dogmatu většinou lékařské komunity.[3]

Koncem osmdesátých let existovala rozsáhlá akademická prohlášení, že hypotéza lipidů byla prokázána bez jakýchkoli pochybností[15] [16][17] nebo, jak jeden článek uvedl, „všeobecně uznávanou jako zákon“.[18][19][20] [21][22]

V konsensu z roku 2017 Evropské společnosti pro aterosklerózu dospělo k závěru, že „důkazy z mnoha různých typů klinických a genetických studií jednoznačně dokazují, že LDL způsobuje ASCVD“.[23]

Uffe Ravnskov a THINCS[editovat | editovat zdroj]

Uffe Ravnskov publikoval článek v roce 1992, který se zaměřil na četnost testovacích citací snižujících hladinu cholesterolu, uvedl, že studie, které podporovaly lipidovou hypotézu, byly citovány téměř šestkrát častěji než ty, které nebyly, a ačkoli u existoval podobný počet testů nepodporujících hypotézu, žádná z nich nebyla citována po roce 1970; některé z podpůrných recenzí rovněž vylučují a ignorují některé pokusy, které byly pro hypotézu méně příznivé.[24]

Klíčová hypotéza o tom, že redukce nasycených tuků ve stravě sníží kardiovaskulární onemocnění, byla popsána Ravnskovem a Gary Taubesem jako „omyl“.[4][5] Metaanalýza v roce 2014 zjistila, že „současné důkazy jasně nepodporují kardiovaskulární směrnice, které povzbuzují vysokou konzumaci polynenasycených mastných kyselin a nízkou spotřebu celkových nasycených tuků“.[25] Tato metaanalýza byla nazvána „vážně zavádějící“ Walterem Willetem, předsedou oddělení výživy na Harvardu, který vysvětlil, že dokument obsahuje závažné chyby a opomenutí, především že potraviny používané na náhradu nasycených tuků byly jiné nezdravé potraviny, jako je rafinované cukry a škroby.[26]

V roce 2016 Uffe Ravnskov, ředitel Mezinárodní sítě cholesterolu skeptiků (THINCS) a jeho kolegové zveřejnili systematický přehled, aby zjistili, jak je lipoprotein cholesterol s nízkou hustotou spojen s mortalitou u starších dospělých. Dospěli k závěru, že „vysoká hladina LDL-C je nepřímo spojena s úmrtností u většiny lidí nad 60 let“ a vzhledem k tomu, že „starší lidé s vysokým LDL-C žijí dlouhodobě nebo dlouhodobě než pacienti s nízkým LDL-C, což vyvolalo pochybnosti o platnosti tukové hypotézy“.[27] Review bylo kritizováno z důvodu vyzobávání rozinek a zaujatosti. Devět z autorů je členy THINCS. Národní zdravotní služba konstatovala, že „přezkum prohledával pouze jednu databázi literatury, vyloučil studie dostupné pouze v neanglickém jazyce a vyloučil studie, u kterých se zdálo, že název a abstrakt neobsahují informace o vztahu mezi LDL a mortalitou u starších osob“.[28] Několik lékařských odborníků reagovalo na přezkum tvrzením, že má řadu „vážných slabých míst“ a bylo v rozporu se silnými experimentálními údaji z klinických studií. Profesor Jeremy Pearson, Associate Medical Director společnosti British Heart Foundation uvedl, že „v tomto příspěvku není nic, co by podpořilo návrhy autorů, že studie, které zkoumaly, zpochybňují myšlenku, že LDL cholesterol je hlavní příčinou onemocnění srdce nebo že směrnice o snížení LDL u starších lidí potřebují přehodnocení.“[29][30]

Další biologické lipidové hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Tuková hypotéza osteoporóz[editovat | editovat zdroj]

„Tuková hypotéza osteoporózy“ předpokládá, že lipidy podílející se na vzniku srdečních onemocnění přispívají také k vzniku osteoporózy. Osteoporóza je charakterizována poklesem buněk kostní dřeně nebo osteoblasty a zvýšením tukových buněk nebo adipocytů. Tvorba osteoblastů z pre-osteoblastů je snížena oxidovanými lipidy a u myší krmených dietou s vysokým obsahem tuku. Pozorování z tohoto modelu naznačují, že oxidační produkty LDL mohou způsobit osteoporózu změnou vývojového osudu kostních buněk, což vede ke snížení počtu osteoblastů a zvýšeného počtu tukových buněk.[31]

Tuková hypotéza tolerance chladu[editovat | editovat zdroj]

U rostlin a mikroorganismů byly změny v složení lipidů buněčných membrán spojeny s tolerancí vůči chladu.[32] Zvýšená odolnost vůči působení za studena se zdá být způsobena zvýšeným množstvím desaturáz mastných kyselin produkovaných za studeného namáhání, které se v membráně transformují nasycenými na nenasycené mastné kyseliny. Tento efekt lze uměle reprodukovat v geneticky upravených rostlinách.[33] Změny v membránové lipidové kompozici vedou k vyšší tekutosti membrány, čímž se udržuje membrána z „mrazu“ při nízkých teplotách. Tato „lipidová hypotéza studené tolerance“ je u zvířat méně podporována. U ovocných mušek se aklimatizace za studena neshoduje se sníženým množstvím nasycených mastných kyselin[34] a nedávné genetické studie na nematodech naznačují, že mechanismy, které se podílejí na úpravě za studena u zvířat, se mohou lišit od mechanismů, které se vyskytují u rostlin a mikroorganismů.[35]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lipid hypothesis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ahrens EH Jr. The management of hyperlipidemia: whether, rather than how. Ann Intern Med. Jul 1976, s. 87–93. DOI 10.7326/0003-4819-85-1-87. PMID 779574. 
  2. ↑ Steinberg D. An interpretive history of the cholesterol controversy, part IV: The 1984 coronary primary prevention trial ends it - almost. J Lipid Res. 2006, s. 1–14. Dostupné online. DOI 10.1194/jlr.R500014-JLR200. PMID 16227628.  Archivovaná kopie. www.jlr.org [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-17. 
  3. ↑ a b Steinberg D. Thematic review series: the pathogenesis of atherosclerosis. An interpretive history of the cholesterol controversy, part V: the discovery of the statins and the end of the controversy. J. Lipid Res.. 2006, s. 1339–51. DOI 10.1194/jlr.R600009-JLR200. PMID 16585781. 
  4. ↑ a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-9670897-0-6.  Archivováno 30. 11. 2015 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b Taubes G. Nutrition. The soft science of dietary fat. Science. March 2001, s. 2536–45. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 July 2011. DOI 10.1126/science.291.5513.2536. PMID 11286266.  Archivovaná kopie. www.nutritionandhealth.info [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-21. 
  6. ↑ VIRCHOW, Rudolf. Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde. Germany: Staatsdruckerei Frankfurt, 1856. Kapitola Gesammelte Abhandlungen zur wissenschaftlichen Medizin, s. Phlogose und Thrombose im Gefäßsystem. 
  7. ↑ Anitschkow NN, Chatalov S. Über experimentelle Cholesterinsteatose und ihre Bedeutung für die Entstehung einiger pathologischer Prozesse. Zentralbl Allg Pathol. 1913, s. 1–9. 
  8. ↑ Anitschkow NN. Über die Veränderungen der Kaninchenaorta bei experimenteller Cholesterinsteatose. Beitr Pathol Anat. 1913, s. 379–404. 
  9. ↑ Duff GL, McMillan GC. Pathology of atherosclerosis. Am J Med. 1951, s. 92–108. DOI 10.1016/0002-9343(51)90011-3. PMID 14837929. 
  10. ↑ Keys A, Taylor HL, Blackburn H, Brozek J, Anderson JT, Simonson E " Circulation 1963 Sep; 28: 381-95.
  11. ↑ Yerushalmy J, Hilleboe HE. Fat in the diet and mortality from heart disease. A methodologic note. NY State J Med. 1957, s. 2343–54. 
  12. ↑ Keys A (Ed). Seven Countries: A multivariate analysis of death and coronary heart disease. Harvard University Press. Cambridge, Massachusetts. 1980. ISBN 0-674-80237-3.
  13. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-385-06575-7. 
  14. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  15. ↑ Steinberg D. The cholesterol controversy is over. Why did it take so long?. Circulation. 1989, s. 1070–1078. DOI 10.1161/01.cir.80.4.1070. PMID 2676235. 
  16. ↑ LaRosa JC. Cholesterol & atherosclerosis: a controversy resolved. Adv Nurse Pract. 1998, s. 36–37. PMID 9633288. 
  17. ↑ Steinberg D. Atherogenesis in perspective: hypercholesterolemia and inflammation as partners in crime. Nature Medicine. 2002, s. 1211–1217. DOI 10.1038/nm1102-1211. PMID 12411947. 
  18. ↑ Thompson GR, Packard CJ, Stone NJ. Goals of statin therapy: three viewpoints. Curr Atheroscler Rep. 2002, s. 26–33. DOI 10.1007/s11883-002-0059-6. PMID 11772419. 
  19. ↑ BUCHER, HC; GRIFFITH, LE; GUYATT, GH. Systematic review on the risk and benefit of different cholesterol-lowering interventions. Arteriosclerosis, Thrombosis, and Vascular Biology. February 1999, s. 187–195. Dostupné online. DOI 10.1161/01.atv.19.2.187. PMID 9974397.  Archivovaná kopie. atvb.ahajournals.org [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-11. 
  20. ↑ Tyroler HA. Review of lipid-lowering clinical trials in relation to observational epidemiologic studies. Circulation. 1987, s. 515–522. DOI 10.1161/01.cir.76.3.515. PMID 3304704. 
  21. ↑ Brown WV. Review of clinical trials: proving the lipid hypothesis. Eur Heart J. 1990, s. 15–20. DOI 10.1093/eurheartj/11.suppl_h.15. PMID 2073909. 
  22. ↑ Kroon AA, Stalenhoef AF. LDL-cholesterol lowering and atherosclerosis -- clinical benefit and possible mechanisms: an update. Neth J Med. 1997, s. 16–27. DOI 10.1016/S0300-2977(97)00031-4. PMID 9260486. 
  23. ↑ B. Ference a kol. (2017). Lipoproteiny s nízkou hustotou způsobují aterosklerotickou kardiovaskulární chorobu [1] . European Heart Journal 38 (32): 2459-2472.
  24. ↑ Ravnskov Uffe. Cholesterol lowering trials in coronary heart disease: frequency of citation and outcome. British Medical Journal. 1992, s. 15–19, 420–422, 717. DOI 10.1136/bmj.305.6844.15. 
  25. ↑ Chowdhury Rajiv; WARNAKULA SAMANTHA; KUNUTSOR SETOR; CROWE FRANCESCA; WARD HEATHER A.; JOHNSON LAURA; FRANCO OSCAR H. Association of Dietary, Circulating, and Supplement Fatty Acids With Coronary Risk: A Systematic Review and Meta-analysis. Annals of Internal Medicine. 2014, s. 398–406. DOI 10.7326/M13-1788. PMID 24723079. 
  26. ↑ Studie týkající se dietních tuků a srdečních onemocnění je vážně zavádějící. http://www.hsph.harvard.edu/nutritionsource/2014/03/19/dietary-fat-and-heart-disease-study-is-seriously-misleading/
  27. ↑ Ravnskov U, Diamond DM, Hama R a kol . Nedostatek asociace nebo inverzní souvislost mezi cholesterolem s nízkou hustotou lipoproteinu a mortalitou u starších pacientů: systematický přehled [2] . BMJ open . Publikováno online June 12, 2016.
  28. ↑ "Studie tvrdí, že mezi cholesterolem a srdečními chorobami není žádná vazba" Archivováno 31. 3. 2019 na Wayback Machine. . NHS. Načteno 18. prosince 2018.
  29. ↑ "Chybná studie cholesterolu vede titulky" . Britská nadace srdce. Načteno 18. prosince 2018.
  30. ↑ "Expertní reakce na systematické přezkoumání hlášení nedostatku souvislostí mezi LDL cholesterolem a mortalitou u starších pacientů" . Věda Media Center. Načteno 18. prosince 2018.
  31. ↑ Parhami F, Jackson SM, Tintut Y, Le V, Balucan JP, Territo M, Demer LL. Atherogenic diet and minimally oxidized low density lipoprotein inhibit osteogenic and promote adipogenic differentiation of marrow stromal cells. J. Bone Miner. Res.. 1999, s. 2067–78. DOI 10.1359/jbmr.1999.14.12.2067. PMID 10620066. 
  32. ↑ Finegold L. Molecular aspects of adaptation to extreme cold environments. Adv Space Res. 1986, s. 257–64. DOI 10.1016/0273-1177(86)90094-3. PMID 11537829. 
  33. ↑ H. Kodama; T. HAMADA; G. HORIGUCHI; M. NISHIMURA; K. IBA. Genetic Enhancement of Cold Tolerance by Expression of a Gene for Chloroplast [omega]-3 Fatty Acid Desaturase in Transgenic Tobacco. Plant Physiology. 1994, s. 601–605. DOI 10.1104/pp.105.2.601. PMID 12232227. 
  34. ↑ Ohtsu T, Kimura M, Katagiri C. How Drosophila species acquire cold tolerance--qualitative changes of phospholipids. Eur. J. Biochem.. 1998, s. 608–11. DOI 10.1046/j.1432-1327.1998.2520608.x. PMID 9546680. 
  35. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-387-39974-4. DOI 10.1007/978-0-387-39975-1_12. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Historie 5 část lipidové hypotézy a "cholesterolu diskusi" Daniel Steinberg, zveřejněné v Journal of Lipid Research v letech 2004 – 2006. Ty jsou kondenzovány z jeho cholesterolu Wars . Academic Press, 2007. ISBN 0-12-373979-9 ISBN 0-12-373979-9 .
  • Steinberg D (září 2004). "Tematická přehledová série: patogeneze aterosklerózy. Výkladová historie diskuse o cholesterolu: část I ". J. Lipid Res . 45 (9): 1583-93. dva : 10,1194 / jlr. R400003-JLR200 . PMID 15102877 . .
  • Steinberg D (únor 2005). "Tematická přehledová série: patogeneze aterosklerózy. Výkladová historie diskuse o cholesterolu: část II: časné důkazy, které spojují hypercholesterolemii s koronární chorobou u lidí ". J. Lipid Res . 46 (2): 179-90. dva : 10,1194 / jlr. R400012-JLR200 . PMID 15547293 . .
  • Steinberg D (říjen 2005). "Tematická přehledová série: patogeneze aterosklerózy: interpretační historie sporů cholesterolu, část III: mechanisticky definující roli hyperlipidemie". J. Lipid Res . 46 (10): 2037-51. dva : 10,1194 / jlr. R500010-JLR200 . PMID 15995167 . .
  • Steinberg D (leden 2006). "Patogeneze aterosklerózy. Výkladová historie sporů o cholesterol, část IV: proces koronární primární prevence v roce 1984 ji ukončí - téměř ". J. Lipid Res . 47 (1): 1-14. dva : 10,1194 / jlr. R500014-JLR200 . PMID 16227628 . .
  • Steinberg D (červenec 2006). "Tematická přehledová série: patogeneze aterosklerózy. Výkladová historie diskuse o cholesterolu, část V: objev statinů a konec kontroverze ". J. Lipid Res . 47 (7): 1339-51. dva : 10,1194 / jlr. R600009-JLR200 . PMID 16585781 . .  
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tuková_hypotéza&oldid=22359296“