Přeskočit na obsah

Trest smrti v Burkině Faso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Trest smrti v Burkině Faso byl zrušen v roce 2018 poté, co koncem května téhož roku Národní shromáždění Burkiny Faso odhlasovalo nový trestní zákoník, ve kterém už trest smrti nefiguruje, čímž oficiálně zanikla možnost jeho použití.[1][2][3][4][5] Poslední poprava byla v zemi vykonána v roce 1989.[6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Zpráva z roku 1965 zabývající se celosvětovým používáním trestu smrti uvádí, že Burkina Faso, tehdy známá jako Horní Volta, používala jako jediný legální způsob popravy stětí. V letech 1958 až 1962 se v zemi nekonala žádná poprava. Popravy byly neveřejné a rozsudek smrti mohl být vynesen pouze nad obžalovaným starším 18 let.[7] Později byla poprava stětím nahrazena popravčí četou.[8] Tímto způsobem byly vykonány poslední čtyři popravy, ke kterým na území Burkiny Faso došlo.[9]

V roce 1965 mohl být trest smrti použit v případě žhářství, špionáže, vraždy, velezrady, zločinů proti celistvosti či nezávislosti země, vraždy novorozence, povstání či rebelie, rabování během války nebo národní nouze, otcovraždy, křivého svědectví vedoucí k odsouzení a popravě nevinného, travičství či sabotáže.[7] Podle průzkumu z roku 1997 bylo 54 % respondentů proti trestu smrti. Do roku 2010 byl počet hrdelních trestních činů snížen. Nejvyšší trest mohl být uložen za vraždu, velezradu a vraždu příbuzného z otcovy strany. Přesto bylo běžnější, že soudy vynášely za tyto zločiny tresty odnětí svobody, nežli tresty smrti.[8]

Dne 19. září 1989 proběhly v Burkině Faso poslední čtyři popravy, kdy byli zastřeleni čtyři vůdci povstání obvinění z pokusu o státní převrat s cílem sesadit prezidenta Blaise Compaorého. Mezi popravenými byl ministr obrany Jean-Baptiste Boukary Lingani a ministr pro hospodářství Henri Zongo, další dva muži nebyli vysokými úředníky a jejich jména nejsou známá.[10][11] Lingani a Zongo byli dva nejvyšší vládní úředníci v Compaorého vládě.[12] K neúspěšnému pokusu o převrat došlo noc před jejich popravou a všichni čtyři muži byli následně popraveni bez soudu.[11] Byli zastřeleni popravčí četou v hlavním městě Burkiny Faso v Ouagadougou.[9] Po popravách byl zatčen státní tajemník pro hornictví a mladší ministr Jean Yado Toe spolu s bývalým členem Národní revoluční rady Soumaly Keitou. Tato Národní revoluční rada vládla za Thomase Sankary. Toe a Keita byli zatčeni kvůli podezření z podílu na přípravě převratu, ale nebyli popraveni.[12]

V roce 1996 přijala Burkina Faso nový trestní zákoník zahrnující trest smrti, avšak ten nebyl v praxi nikdy využit. V roce 2015 došlo v zemi k přelomovému procesu týkajícího se dalšího neúspěšného pokusu o převrat, ve kterém více než osmdesáti lidem hrozil trest smrti, pokud by byli odsouzeni vojenským soudem.[1]

Zrušení trestu smrti

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 se Burkina Faso stala signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ale neratifikovala Druhý opční protokol o zrušení trestu smrti.[2]

Během desetiletí předcházejících zrušení trestu smrti byla vláda Burkiny Faso pod tlakem lidskoprávních organizací, včetně Amnesty International, a také aktivistů z řad katolické církve, aby byl trest smrti zakázán.[1] Burkina Faso v letech 2007,[13] 2008, 2010, 2012, 2014, 2016,[14] 2018 a 2020[15] hlasovala ve prospěch rezolucí Valného shromáždění OSN na moratorium na trest smrti. Účastnila se také Všeobecného pravidelného přezkumu Rady pro lidská práva OSN a podpořila doporučení OSN k úplnému zrušení trestu smrti. V roce 2014 Výbor proti mučení doporučil, aby Burkina Faso přistoupila k Druhému opčnímu protokolu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V roce 2016 stejné doporučení vydal i Výbor Spojených národů pro lidská práva.[16]

Dne 31. května 2018 přijalo Národní shromáždění Burkiny Faso nový trestní zákoník, který již neumožňuje trest smrti za žádné běžné zločiny, a tak došlo k faktickému zrušení trestu smrti.[2] Přes zrušení trestu a doporučení výborů OSN Burkina Faso Druhý opční protokol neratifikovala.[17]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Capital punishment in Burkina Faso na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Burkina Faso abolishes death penalty in new penal code. AP News [online]. 2018-05-31 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Burkina Faso and the Death Penalty. Parliamentarians for Global Action - Mobilizing Legislators as Champions for Human Rights, Democracy and a Sustainable World. [online]. [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Burkina Faso: Abolition of death penalty a hard-won victory. Amnesty International [online]. 2018-06-01 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Burkina Faso – Abolition of the death penalty (04.06.18) - Ministry for Europe and Foreign Affairs. web.archive.org [online]. 2022-12-07 [cit. 2024-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-07. 
  5. ↑ "Death Row Conditions: Facts and Figures – 16th World Day against the Death Penalty" (PDF). World Coalition Against the Death Penalty. July 2018 Dostupné online
  6. ↑ Burkina Faso: Abolitionist De Facto — Cornell Center on the Death Penalty Worldwide [online]. 2012-02-22 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b PATRICK, Clarence H. The Status of Capital Punishment: A World Perspective. The Journal of Criminal Law, Criminology, and Police Science. 1965, roč. 56, čís. 4, s. 397–411. Dostupné online [cit. 2024-07-02]. ISSN 0022-0205. DOI 10.2307/1141670. 
  8. ↑ a b Crime and punishment around the world. Santa Barbara, Calif: ABC-CLIO 4 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-35133-4, ISBN 978-0-313-35134-1. OCLC 475446768 OCLC: ocn475446768. 
  9. ↑ a b Burkina Faso kills 2 for plotting coup (Most Recent Executions in Burkina Faso). The Philadelphia Inquirer. 1989-09-20, s. 12. Dostupné online [cit. 2024-07-02]. 
  10. ↑ Treason and the death penalty in sub-Saharan Africa | Oxford Law Blogs. blogs.law.ox.ac.uk [online]. 2024-03-26 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Burkina Faso - Independence, Culture, Economy | Britannica. www.britannica.com [online]. 2024-07-02 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Burkina Faso Prez Sets Probe of Coup Plot. Philadelphia Daily News. 1989-09-20, s. 10. Dostupné online [cit. 2024-07-02]. 
  13. ↑ GENERAL ASSEMBLY ADOPTS LANDMARK TEXT CALLING FOR MORATORIUM ON DEATH PENALTY. web.archive.org [online]. 2007-12-21 [cit. 2024-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-21. 
  14. ↑ JLALARD. The UN General Assembly voted overwhelmingly for a 6th resolution calling for a universal moratorium on executions. WCADP [online]. 2016-12-19 [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ ZAALOUNI, Hedia. Statement on the Adoption of the 8th UN General Assembly Resolution for a Moratorium on the Use of the Death Penalty. WCADP [online]. 2020-12-17 [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Ratification Kit Burkina Faso. World Coalition to Abolish the Death Penalty Dostupné online
  17. ↑ United Nations Treaty Collection. treaties.un.org [online]. [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (EN) 
Trest smrti v afrických zemích
Mapa Afriky
Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burundi • Burkina Faso • Čad • Konžská demokratická republika • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Maroko • Mauritánie • Mauricius • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Západní Sahara • Zimbabwe
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trest_smrti_v_Burkině_Faso&oldid=24068565“