Toulcův dvůr
| Toulcův dvůr | |
|---|---|
.jpg) Toulcův dvůr v místě někdejší tvrze. Uprostřed dvora (na fotografii ve středu) je budova gotického špýcharu. | |
| Základní informace | |
| Sloh | Gotika (špýchar), baroko (stáje) |
| Výstavba | před rokem 1362 |
| Přestavba | 1994 |
| Současný majitel | Magistrát hlavního města Prahy |
| Poloha | |
| Adresa | Kubatova 32/1, Praha 10 - Hostivař,  Česko |
| Ulice | Kubatova |
| Souřadnice | 50°2′54″ s. š., 14°31′10″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40731/1-1651 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | http://www.toulcuvdvur.cz/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Toulcův dvůr je soubor historických památkově chráněných budov v Praze-Hostivaři v blízkosti sídliště Košík[1] a Sadů zahradnické mládeže.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Hospodářský dvůr v Hostivaři je poprvé zmíněn v roce 1362, jako součást dvora, který tehdy již delší dobu patřil Sázavskému klášteru. Od 11. června 1362 kdy dvorec s rychtou a přilehlou obcí získal do zástavy rychtář Petřík z Lešťan od sázavského opata Vojtěcha[rozpor], byl současně rychtou. Později uprostřed dvora vznikla také tvrz. Poté hostivařské panství spravovalo nejvyšší purkrabství, po něm bylo v držbě stavů Království českého a v roce 1866 přešel pod správu „obce království Českého“.
V letech 1870-1919 zde měla pobočku modřanská rafinerie cukru. Po první světové válce byl zemský Hostivařský dvůr zestátněn. Svůj dnešní název nese usedlost po posledním nájemci dvora, jímž byl hospodář František Toulec, údajně moudrý a laskavý člověk[2]. V roce 1950 byl však komunisty donucen se vystěhovat. Později dvůr přešel do správy Státního statku Praha s výrobou krmných směsí a průmyslovou výrobou.
V roce 1992 byl Toulcův dvůr rozhodnutím nové vlády určen pro neziskovou ekologickou a výchovnou činnost. Vlastníkem dvora se stalo hlavní město Praha.
Od roku 1994 je postupně rekonstruován a slouží jako Středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy. Majitelem objektů a pozemků i hlavním investorem rekonstrukcí a přispěvatelem provozu je Magistrát hlavního města Prahy. Provozovatelem je Zájmové sdružení Toulcův dvůr, které má areál od města pronajatý na 50 let. Areál je volně přístupný každý den.
V roce 2016 byla kolem Toulcova dvora prodloužena do starých Záběhlic červená turistická značka KČT,[3] která po mnoho desetiletí ve směru od Průhonic končila u Maratova náměstí. Název dvora je na směrovkách ovšem zkomolen na Toulovcův dvůr.
Současné využití[editovat | editovat zdroj]
Zakladatelkou současného ekologického centra Toulcův dvůr je paní Emilie Strejčková (22. 1. 1939, Domažlice - 8. 3. 2009, Praha). Toulcův dvůr slouží především jako zázemí několika ekologických organizací a jako centrum ekologické výchovy a vzdělávání pro všechny generace. Na ploše osmi hektarů se nalézá řada přírodních zajímavostí, které jsou již v Praze vzácností (např. mokřady, lužní les, louky apod.). Součástí je také ekozahrada, lesní školka, sad a hospodářský dvůr s původními českými plemeny hospodářských zvířat (přeštické černostrakaté prase, česká červinka nebo plemeno huculských koní[4]), dále ovcemi, kozami a dalšími domácími zvířaty.
V areálu je rovněž mateřská škola, knihovna, obchod s biopotravinami ad.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841. Hostivař - dříve Hostiwarz (Hostiwarze). CPO evid. č. 2250-1, katastr, mapový list č. V. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ RADEK, Lastovička. Historie Toulcova dvora na www.toulcuvdvur.cz. www.toulcuvdvur.cz [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Toulcův dvůr leží na červené turistické značce Archivováno 8. 1. 2017 na Wayback Machine., Toulcův dvůr, 5. 8. 2016
- ↑ Farma s domácími zvířátky v Toulcově dvoře na www.kudyznudy.cz
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 301 - 303.
- HOLEC, František aj. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 7, Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 221 s. S. 32.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. 2., nezm. vyd. V Praze: Šolc a Šimáček, 1927, [i.e. 1938]. 340 s. Digitalizovaný titul. S. 237. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Toulcův dvůr na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Toulcův dvůr
- (česky)(německy)(anglicky)(španělsky)(francouzsky) Toulcův dvůr – oficiální stránky
- Chov včel na Toulcově dvoře
- Sborník Odkaz Emilie Strejčkové - koncepce a sestavení Zdeňka Petáková a Alena Bauerová, vydala Česká geologická služba, Praha 2013
- Fotoreportáž z akcí Mateřídoušky Toulcova dvora
