Tiránský průliv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tiránský průliv
Průliv na mapě z roku 1983
Maximální hloubkaasi 290 m
Šířka13 km
Délka25 km
Zeměpisné souřadnice
Nadřazený celekRudé moře
Sousední celkyAkabský záliv, Rudé moře
SvětadílAsie
StátEgyptEgypt Egypt, Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
Tiránský průliv (úžina) v pohledu od Z; v popředí mys Rás Nasrání (severní část letoviska Šarm aš-Šajch), v pozadí ostrov Tirán

Tiránský průliv[1] (arabsky مضيق تيران‎, Madīq Tīrān) nebo též Tiránská úžina je úzký, 13 km (7 NM) široký průliv mezi jižním okrajem Sinaje, jenž patří Egyptu, a severozápadním rohem Arabského poloostrova, jenž patří Saúdské Arábii. Tento průliv je jedinou cestou spojující Rudé moře a Akabský záliv, kterou mohou proplouvat větší lodě. U jižního vstupu do průlivu se nacházejí dva neobydlené ostrovy, Tirán a Sanáfír (od let 2016/17 pod svrchovaností S. Arábie), které spolu s rozsáhlými korálovými útesy dále zužují koridor pro velkou lodní dopravu na cca 5 km (~3 NM) – to je vlastní Tiránský průliv či úžina, zhruba 73–290 m hluboký. Menší lodě ještě mohou proplout koridorem mezi severními břehy obou ostrovů a Arabským poloostrovem, kde je plavební kanál o největší hloubce kolem 16 m.

Strategická hodnota průlivu je dána tím, že představuje jediné spojení Izraele s Indickým oceánem a pro Jordánsko dokonce jediný průnik k oceánům vůbec. Pro Egypt je průliv cenný zejména z přírodovědného a tudíž i turistického hlediska: místní korálové útesy – zvané „Jackson“, „Woodhouse“, „Thomas“ a „Gordon“ – jsou díky silným mořským proudům, přinášejícím živiny, a příznivé teplotě mořské vody (v průběhu roku 18–30 °C) bohaté na život a velmi malebné; přitahují tak masy turistů, hlavně potápěčů, z celého světa.[2] To umožnilo i založení a rozmach turistického letoviska Šarm aš-Šajch, které se rozrůstá podél sinajských břehů průlivu.

Už od roku 1988 je mezi vládami Egypta a Saúdské Arábie zvažována možnost překlenutí průlivu silničním mostem (s lomeným průběhem, vedoucím přes severní výběžek ostrova Tirán); plány nabraly na intenzitě po roce 2016, kdy se saúdská strana nabídla, že stavbu zaplatí. Případná výstavba však hrozí velmi negativními důsledky na korálový ekosystém i na něj navázanou faunu a obyvatelé Sinaje se též obávají dopadů masivní dopravy a „alkoholové turistiky“ saúdských občanů.[3]

Spor s Izraelem[editovat | editovat zdroj]

Od vzniku Izraele a jeho průniku k Akabskému zálivu v březnu 1949 byla tato úžina po několik desetiletí ohniskem sporu mezi ním na straně jedné a Egyptem a Saúdskou Arábií na straně druhé, neboť tyto arabské státy se jednak obávaly další izraelské expanze podél zálivu a jednak neuznávaly izraelskou státnost. Egypt, jenž v té době začal plně ovládat průliv, nechtěl žádným lodím povolit proplutí skrze své vody s nákladem do/z Izraele, čímž blokoval jediný izraelský rudomořský přístav Ejlat (Umm Rašraš).

Spojenou izraelsko-britsko-francouzskou invazí do Egypta na podzim 1956 (Suezská krize) byl mj. uvolněn i Tiránský průliv, protože Izrael souhlasil se stažením svých jednotek z dobytého Sinaje až v březnu následujícího roku, pod silným tlakem supervelmocí a až za záruku volné plavby ze strany Egypta, na což měly dohlížet nově rozmístěné Pohotovostní jednotky OSN (UNEF). Roku 1958 bylo navíc do mezinárodního práva přidáno i právo pokojného průjezdu pobřežními vodami[4] a Egypt, ačkoliv se nikdy nestal signatářem Úmluvy, byl pod silným tlakem západních států, aby toto právo dodržel i v izraelském případě.

Nestabilní status quo byl opět narušen o deset let později. Na počátku května 1967 Izrael veřejnou deklarací předanou všem námořním mocnostem zopakoval své dřívější stanovisko, že případné uzavření úžiny bude považovat za casus belli a dle toho se zachová. Egyptský prezident Násir i přesto nařídil ve dnech 22.–23. května t. r. egyptským vojskům obsadit demilitarizované pásmo na Sinaji – odkud se museli stáhnout vojáci UNEF – a opět zablokovat egyptským loďstvem úžinu, aby žádné lodě (tehdy zejména íránské ropné tankery) nemohly plout do Izraele. To vyprovokovalo Izrael 5. června k zahájení Šestidenní války. Vítězný Izrael pak průliv i s jeho dvěma ostrovy (a celým Sinajem) okupoval až do roku 1982, kdy jej dle ustanovení egyptsko-izraelské mírové smlouvy (1979) předal zpět Egyptu – ovšem Tiránské úžině jakož i celému Akabskému zálivu byl za to přiznán status mezinárodních vod a na ostrově Tirán je od té doby umístěna pozorovací mise Mnohonárodnostních sil a pozorovatelů (MFO).

Předání úžinových ostrovů Saúdské Arábii[editovat | editovat zdroj]

Po šesti letech a 11 kolech mezistátního vyjednávání 8. dubna 2016 Egypt při státní návštěvě saúdského krále Salmána oznámil, že se nad ostrovy Tirán a Sanáfír vzdává suverenity[5] ve prospěch Saúdské Arábie, v rámci uzavření širší dohody o delimitaci vzájemných námořních hranic.[6] 21. června téhož roku egyptský soud toto rozhodnutí prezidenta Sísího o navrácení ostrovů zrušil, označil ho za „neústavní”.[7] I přes hněvivé protesty egyptské veřejnosti, politiků a části penzionovaných důstojníků[8] však egyptská vláda na svém kroku trvala, ve snaze získat od bohatého souseda další investice a půjčky. Spolu s parlamentem ignorovala několik soudních zamítnutí;[9] po vleklých sporech a debatách bylo definitivní předání obou ostrovů rozhodnuto i odhlasováno 14. června 2017.[10] O deset dní později dokument ratifikoval prezident Sísí.[11]

Ježto dle ustanovení egyptsko-izraelské mírové smlouvy má Izrael právo dohlížet nad demilitarizací Sinaje a situací v Tiránském průlivu, musel Egyptu nejprve poskytnout ke změně státní svrchovanosti nad ostrovy souhlas, což také učinil, v součinnosti se Spojenými státy.[12] Saúdská Arábie, ačkoliv Izrael neuznává, se vyjádřila, že bude respektovat závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy – stala se tak de facto jejím nepřímým účastníkem.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 78, 113. Standardizované jméno: Tiránský průliv. 
  2. Straits of Tiran [online]. Divebooker [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WALKER, Kira. Egypt-Saudi bridge: Is the government sacrificing natural resources for short-term gains?. Egypt Independent [online]. 2013-02-03 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Úmluva o pobřežních vodách a pásmu přilehlém (část I, oddíl III)
  5. Přesněji řečeno, že ji předává zpět, protože ostrovy Egypt od roku 1949 vojensky chránil před Izraelem se souhlasem krále Abd al-Azíze – toto zdůvodnění se však liší od dřívějšího oficiálního egyptského stanoviska z roku 1954, ve kterém Egypt na půdě OSN tvrdil, že suverenitu nad ostrovy má spolu se Sinajským poloostrovem již od egyptsko-osmanského rozhraničení z roku 1906 – viz: HAKIM, Ali A. The Middle Eastern States and the Law of the Sea. Manchester: Manchester university Press, 1979. Dostupné online. ISBN 0-7190-0711-9. S. 137. (anglicky) 
  6. Eretz – Egypt předá Saúdské Arábii dva strategické ostrovy v Rudém moři.
  7. Egyptský soud klepl prezidenta přes prsty, zrušil jeho rozhodnutí darovat Saúdům ostrovy. Novinky [online]. 2016-06-21 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  8. GROISMAN, Maayan. Egyptians blast Sisi for ‘selling Egypt’ in exchange for Saudi money. The Jerusalem Post [online]. 2016-04-10 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. STEJSKAL, Lubomír. Egypt: Jak dál v případu ostrovů Tiran a Sanafir [online]. Neviditelný pes, 2017-01-21 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  10. HAMDY, Nashat; MOURAD, Mahmoud. Egypt's parliament approves Red Sea islands transfer to Saudi Arabia [online]. Reuters, 2017-06-14 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Sisi ratifies Egyptian-Saudi maritime border demarcation deal. Al-Ahrám [online]. 2016-06-24 [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. STAFF, Toi. Israel says it gave written consent to Saudi island transfer. The Times of Israel [online]. 2016-04-12 [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. EL-DIN, Menna Alaa. 'No direct Saudi relationship' with Israel over Red Sea islands, says Saudi FM. Al-Ahrám [online]. 2016-04-11 [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]