Tereza Brdečková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tereza Brdečková
Narození10. února 1957 (66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatelka, novinářka, spisovatelka a scenáristka
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Období1976
OceněníNovinářská křepelka (za rok 1994)
Manžel(ka)Jiří Dědeček
RodičeJiří Brdečka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tereza Brdečková (* 10. února 1957, Praha) je česká spisovatelka, scenáristka, a filmová publicistka, dcera scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. S manželem Jiřím Dědečkem vede od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na ilustrované knihy a filmovou literaturu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Roku 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU (19771982).

Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov (19901992). V roce 1992 byla programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary. V letech 19992003 byla programovou ředitelkou, později (20042006) hlavní dramaturgyní Febiofestu.

V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. Její novinářská práce byla spjatá především s Týdeníkem Respekt, s Lidovými novinami, Českým rozhlasem a Radio Suisse Romande. Přispívala do novin a časopisů Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Literární noviny, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar. Opakovaně zasedala v porotě mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalech v Cannes, Berlíně, Locarnu a dalších.

České televizi letech 1996–2012 natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady, rozhovory s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou.

V letech 2012 - 2016 zasedala jako radní Ve Fondu kinematografie. Od roku 2017 působí jako kmenová pedagožka na FAMU, obor scenáristika a dramaturgie.[1]

Její nejznámější prací je vysokorozpočtový televizní seriál Bohéma o českých hercích a filmařích v době Protektorátu a v raných padesátých letech.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

V literatuře i ve filmu se Brdečková zajímala vždy o propojení faktů a fikce, o vzájemné vztahy magického a konkrétního, o postavy lapené v tenatech dějinných zvratů.

Scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 - Zrcadla pro Valdštejna (spoluautor Otakar Votoček)
  • 2001 - Toyen, režie Jan Němec
  • 2004 - Muž a stín, režie Dušan Klein, TV film
  • 2013 - Donšajni, režie Jiří Menzel
  • 2014 - Lucerna (dokumentární TV seriál v koprodukci s Francií, režie Joel Farges)
  • 2017 - Bohéma (TV seriál), režie Robert Sedláček[2]
  • 2017 - Universum Brdečka, režie Miroslav Janek
  • 2017 - Anežka (v developmentu)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Sobecký itinerář (1993)
  • Listy Markétě (1996)
  • Šahrazád a král (2000)
  • Učitel dějepisu (2004)
  • Toyen (2005)
  • Slepé mapy (2006)
  • Alhambra (2010)
  • Zrcadlo Serafina (2016)[3]

Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Gérard Depardieu, ČFU Praha
  • 1990 Jan Špáta : dívej se dolů, společně s Janou Hádkovou
  • 2005 Ještě jsem tady,
  • 2013 Jiří Brdečka,
  • 2015 Jiří Brdečka, Life, animation, magic
  • 2022, O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha

Politické aktivity[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu jako nestranice za Cestu změny (na 5. místě společné kandidátky Unie liberálních demokratů).[4] Do zrušených parlamentních voleb na podzim 2009 byla nominována na 2. místě středočeské kandidátky Strany zelených.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 59. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]