Tabon oranžovonohý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTabon oranžovonohý
alternativní popis obrázku chybí
Tabon oranžovonohý (Megapodius reinwardt)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď tabonovití (Megapodiidae)
Rod (Megapodius)
Binomické jméno
Megapodius reinwardt
Dumont, 1823
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tabon oranžovonohý (Megapodius reinwardt) je druh hrabavých ptáků z čeledě tabonovitých.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Obývá Indonésii (Malé Sundy, Moluky), jih Nové Guineji, D'Entrecasteauxovy ostrovy a Austrálii (ostrovy Torres Strait a východ státu Queenslandu). Nejvíce je rozšířený v nížinách, lze jej ale pozorovat i v nadmořské výšce 1800 m. Žije v zalesněných oblastech okolo pobřeží, v mangrovech, lužních lesích, ve vyprahlých křovinatých územích i horských deštných pralesích.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento pták bývá velký 35 až 47 cm a váží od 850 do 1200 gramů, nižší míry platí pro samici. Menší velikost, váha a kratší drápy jsou jediné na prvý pohled viditelné rozdíly mezi pohlavími. Peří svou barvou, která je kombinaci barvy hnědé a různých odstínů šedé, dokonale splývá s okolím. Horní část těla včetně křídel a krátkého ocasu je kaštanově hnědá, na břichu, hlavě, krku a hrudi je peří tmavě šedé s modravým nádechem. Na hlavě tabonovi oranžovonohému vyrůstá krátký hnědý hřeben, má hnědé oči obklopené holou kůži bez peří a silný, špičatý, žlutě zbarvený zobák. Robustní nohy i prsty jsou oranžové, červené nebo narůžovělé, prsty jsou zakončeny silnými, dlouhými černými drápy.

Převažuje u něj nelétavý způsob života, pohybuje se převážně po zemi. Cítí-li se znepokojen, kývá hlavou nahoru a dolů, v případě potenciálního nebezpečí odběhne se ukrýt do křoví nebo odletí na větev blízkého stromu, kde je díky ochrannému hnědavému zbarvení peří téměř k nenalezení. Poměrně krátké a těžkopádné odlety do úkrytu jsou jeho jediným létáním.

Tento druh žije většinou v párech, které se scházejí dohromady jen v období páření a snůšky vajec. Někdy se projevuje jako teritoriální, jindy v místech dostatku potravy se pohybuje současně více párů. Tabon oranžovonohý se ozývá krákavými zvuky, pravděpodobně pro nalezení partnera nebo vymezení svého území, a v době párového života i v duetech.

Je to všežravec, svou potravu si vyhledává výhradně na zemi, kde silnýma nohama intenzivně hrabe ve spadaném listí i kypré půdě. Živí se semeny a plody rostlin, hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy.[3][4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tabon oranžovonohý používá originální způsob inkubace vajec. Samec s pomáhající samici nashromáždí na stinném, rovném nebo mírně svažitém terénu hromadu listí, trávy a větviček promísenou s hlínou, což jim zabere i tři roky času. Tato hromada může být používána každoročně buď jen jedním párem nebo v případě dostatečných potravinových zdrojů v okolí společně několika páry. Po vylíhnutí vajec samec opět hromadu až do příští snůšky nepřetržitě opravuje a zvětšuje, vznikají hromady nevídaných rozměrů které slouží i po mnoho desetiletí. Největší zdokumentována měla v průměru 16 m a byla vysoká 5 m.

Samice naklade do tohoto inkubátoru asi 12 vajec v dlouhých intervalech 9 až 20 dnů, každé do zvlášť vyhrabané díry, což může trvat i 20 týdnů. Nezačne klást vejce dříve, dokud není hromada v důsledku tlení rostlinné hmoty dostatečně prohřátá a teplota uvnitř nedosahuje 30 až 35 °C; inkubační doba je rozličně dlouhá. Samec se do vylíhnutí posledního vejce o hromadu stará, měří zobákem její vnitřní teplotu a podle potřeby hromadu rozhrabává nebo nahrnuje zpět. Mládě vylíhlé v hloubi hromady se samo vyhrabe na povrch a odchází bez jakékoliv rodičovské péče. Reguluje si ihned samo tělesnou teplotu, je až na ocas plně opeřeno, schopno létat na krátké vzdálenosti i vyhledat si potravu. Stává se pro svou nezkušenost častou kořistí.[3][4][5]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Tabon oranžovonohý má dost přirozených nepřátel, od divokých prasat rozrývající hromady a hledající vejce přes lišky, psy, hady a lidi měnící jeho přirozeny biotop. Početní stavy tohoto druhu vyskytujícího se na poměrně rozlehlém území nicméně neklesají, a proto je podle IUCN zařazen mezi druhy málo dotčené.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Při posledních výzkumech rodu Megapodius došla část vědců k názoru, že tabon oranžovonohý se dělí do 7 poddruhů.[6][7]

  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. reinwardt
  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. buruensis Stresemann, 1914
  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. castanonotus Mayr, 1938
  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. macgillivrayi G. R. Gray, 1862
  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. enimberensis P. L. Sclater, 1883
  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. tumulus Gould, 1842
  • Megapodius reinwardt Dumont, subsp. yorki Mathews, 1929

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010, [cit. 2011-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Oiseaux: Megapodius reinwardt [online]. Oiseaux.net, Roubaix-Tourcoing, FR, [cit. 2011-03-16]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s. (česky)  
  5. CROME, F. H. J; BROWN, H. E. Notes on Social Organization Megapodius reinwardt [online]. Emu Austral ornitology, CSIRO Publishing, Collingwood, Vic., AU, rev. 1979, [cit. 2011-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Megapodius reinwardt [online]. Ondřej Zicha, rev. 30.05.2010, [cit. 2011-03-16]. Dostupné online. (česky) 
  7. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010, [cit. 2011-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]