T-64

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-64
T-64AK
T-64AK
Typ vozidla hlavní bojový tank
Země původu Sovětský svaz SSSR
Historie výroby
Výrobce Malyšev
Návrh 1951–62
Období výroby 1963–85
Vyrobeno kusů ~13 000
Ve službě 1967-dosud
Základní charakteristika
Posádka 3 (velitel, střelec, řidič)
Délka 6,54m
Šířka 3,60 m
Výška 2,17 m
Hmotnost 42,4 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování Pancéřování je vrstvené ocel křemík
Hlavní zbraň 125mm kanón 2A46
Sekundární zbraně 1x 7,62mm spřažený kulomet 1x 12,7mm protiletadlový kulomet
Pohon a pohyb
Pohon 5válcový diesel motor s protilehlými válci (700 hp)
515 kW (700 hp)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 60 km/h
Dojezd 500 km, 700 km s přídavnými nádržemi

Sovětský tank T-64 byl vyvinutý v polovině 60. let 20. století a sériově vyráběný od roku 1969 nadále s spolu s tanky T-55 a T-62. Byl vyvíjen současně s typem T-72, ale na rozdíl od něj se nikdy nevyvážel. Konstrukce typu T-64 je oproti T-72 složitější. Ve své době představoval novou revoluční konstrukci (automatický nabíječ, laserový dálkoměr, kompozitní pancíř, rakety odpalované skrz hlaveň kanónu apod).

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp objekt 430 v tankovém muzeu Kubinka.
Т-64BV

Počátkem 60. let byl odpovědí na nové západní konstrukce tanků sovětský typ T-62 se 115 mm kanónem s hladkým vývrtem. Tato konstrukce odvozená z tanku T-55 však nebyla považována za perspektivní. Vývojem nového tanku se v polovině 60. let 20. století zabýval kolektiv Charkovské konštruktční kanceláře závodu č. 75 pod vedením Alexandra Morozova.[1]

Předchůdci budoucího T-64 byly prototypy Objekt 430 a 432. Prototyp T-64 byl testován v polovině 60. let 20. století. Stroj měl hmotnost 36,5 ta byl vybaven novým 115 mm kanónem a zážehovým motorem o síle 700 k. Hlavní zbraň představoval kanón 2A21 (D-68) ráže 115 mm a spřažený kulomet PKT 7,62 mm ráže. Kanón měl efektivní dostřel do 2 km a jeho protipancéřové střely průbojnost 450 mm. V roce 1969 byl T-64 poprvé modernizovaný. Vznikla verze T-64A se 125 mm kanónem a novým motorem. V roce 1976 se začala vyrábět novější verze T-64B s modernějším systémem řízení palby, zvýšenou ochranou a zadymovacím zařízením. Modernizovaná verze T-64B je schopna z kanónu odpalovat protitankové střely AT-8. Po roce 1979 byl použit nový 125 mm kanón 2А46.

Tank představuje významnou pokrokovou konstrukci ve výrobě tanků. Jako první sériově vyráběný tank v dějinách měl instalován automatický nabíječ, který zcela nahradil jednoho člena posádky, takže tank mohli obsluhovat pouze 3 členové posádky (řidič, velitel, střelec). Automatický nabíječ zvýšil kadenci palby až na 10 ran za minutu. Představoval také první sovětskou konstrukci tanku s instalovaným laserovým dálkoměrem a měl jako první sériově vyráběný tank měl kompozitní (vícevrstvý) pancíř.

Do výzbroje sovětských ozbrojených sil byl oficiálně zařazen 20. května 1968. Přestože nikdy nebyly spolehlivě vyřešeny problémy s novým motorem (5válcový dvoutaktní vícepalivový boxer), samonabíjecím systémem a zavěšením podvozku, bylo jich vyrobeno přes 10 tisíc. Vyzbrojeny jím byly nejdůležitější divize (např. skupiny v NDR). Výroba T-64 byla ukončena v roce 1987.

Poslední modernizace byla vyvinuta v 90. letech pro tanky T-64 B/BV a B1/B1V. Jedná se o použití PTŘS 9M119 Reflex a vylepšený systém palby u modernizace označené T-64BM2. Druhá modernizace, označená T-64U, používá Reflexy a systém palby z T-80UD a T-84.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sewell, S., Why Three Tanks?. Armor, CVII, 4, 1998, s. 21 - 29

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]