T-64

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-64
T-64AK
T-64AK
Typ vozidla hlavní bojový tank
Země původu Sovětský svaz SSSR
Historie výroby
Výrobce Malyšev
Návrh 1951–62
Období výroby 1963–87
Vyrobeno kusů ~13 000
Ve službě 1967-dosud
Základní charakteristika
Posádka 3 (velitel, střelec, řidič)
Délka 6,54m
Šířka 3,60 m
Výška 2,17 m
Hmotnost 42,4 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování Pancéřování je vrstvené ocel křemík
Hlavní zbraň 125mm kanón 2A46
Sekundární zbraně 1× 7,62mm spřažený kulomet PKT 1× 12,7mm protiletadlový kulomet NSVT
Pohon a pohyb
Pohon 5válcový diesel s protiběžnými písty
515 kW (700 k)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 60 km/h
Poměr výkon/hmotnost 16,2 hp/tunu
Dojezd 500 km, 700 km s přídavnými nádržemi

T-64 je sovětský hlavní bojový tank druhé generace. Byl vyvíjen současně s typem T-72, ale na rozdíl od něj se nikdy nevyvážel. Vyvinut byl 60. letech 20. století a sériově se vyráběl od roku 1969 nadále s spolu s tanky T-55 a T-62. Konstrukce typu T-64 je oproti T-72 složitější. Ve své době představoval novou revoluční konstrukci (automatický nabíječ, laserový dálkoměr, kompozitní pancíř, rakety odpalované skrz hlaveň kanónu apod).

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp objekt 430 v tankovém muzeu Kubinka.
T-64A
Т-64BV

Počátkem 60. let byl odpovědí na nové západní konstrukce tanků sovětský typ T-62 se 115 mm kanónem s hladkým vývrtem. Tato konstrukce odvozená z tanku T-55 však nebyla považována za perspektivní. Vývojem nového tanku se v polovině 60. let 20. století zabýval kolektiv Charkovské konstrukční kanceláře závodu č. 75 pod vedením Alexandra Morozova.[1]

Předchůdci budoucího T-64 byly prototypy Objekt 430 a 432. Prototyp T-64 byl testován v polovině 60. let 20. století. Stroj měl hmotnost 36,5 t a byl vybaven novým 115mm kanónem a vznětovým motorem o síle 700 k. Hlavní zbraň představoval kanón 2A21 (D-68) ráže 115 mm a spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm. Kanón měl efektivní dostřel do 2 km a jeho protipancéřové střely průbojnost 450 mm. V roce 1969 byl T-64 poprvé modernizován. Vznikla verze T-64A se 125 mm kanónem a novým motorem. V roce 1976 se začala vyrábět novější verze T-64B s modernějším systémem řízení palby, zvýšenou ochranou a zadymovacím zařízením. Modernizovaná verze T-64B je schopna z kanónu odpalovat protitankové střely AT-8. Po roce 1979 byl použit nový 125 mm kanón 2А46.

Tank představuje významnou pokrokovou konstrukci ve výrobě tanků. Jako první sériově vyráběný tank v dějinách měl instalován automatický nabíječ, který zcela nahradil jednoho člena osádky, takže tank mohli obsluhovat pouze 3 členové osádky (řidič, velitel, střelec). Automatický nabíječ zvýšil kadenci palby až na 10 ran za minutu. Představoval také první sovětskou konstrukci tanku s instalovaným laserovým dálkoměrem a jako první sériově vyráběný tank měl kompozitní (vícevrstvý) pancíř.

Do výzbroje sovětských ozbrojených sil byl oficiálně zařazen 20. května 1968. Přestože nikdy nebyly spolehlivě vyřešeny problémy s novým motorem (pětiválcový dvoudobý vícepalivový boxer), samonabíjecím systémem a zavěšením podvozku, bylo jich vyrobeno přes 10 tisíc. Vyzbrojeny jím byly nejdůležitější divize (např. skupiny v NDR). Výroba T-64 byla ukončena v roce 1987.

Poslední modernizace byla vyvinuta v 90. letech pro tanky T-64 B/BV a B1/B1V. Jedná se o použití PTŘS 9M119 Reflex a vylepšený systém palby u modernizace označené T-64BM2. Druhá modernizace, označená T-64U, používá Reflexy a systém palby z T-80UD a T-84.

Přestože nebyl příliš spolehlivý, je T-64 považován za velký pokrok v konstrukci tanků.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Současní[editovat | editovat zdroj]

  • DR KongoDR Kongo DR Kongo – 25 tanků T-64BV-1 získáno v roce 2016 z Ukrajiny.[2][3]
  • Doněcká lidová republika Doněcká lidová republika – vícero T-64B, T-64BV a T-64BM ve službě v roce 2017.[4]
  • Flag of the Lugansk People's Republic (Official).svg Luhanská lidová republika – vícero T-64B, T-64BV a T-64BM ve službě v roce 2017.[5]
  • Podněstří Podněstří – 18 ks T-64BV ve službě.
  • UkrajinaUkrajina Ukrajina – 2 345 ks 1995 ve službě, 2 277 v roce 2000 a 2 215 v roce 2005.[6] V současné době okolo 600 ks ve službě, přes 900 v rezervě a 100 z nich modernizováno na verzi T-64BM Bulat.
  • UzbekistánUzbekistán Uzbekistán – 100 ks ve službě v roce 2017.[7]

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sewell, S., Why Three Tanks?. Armor, CVII, 4, 1998, s. 21 - 29
  2. DRC reportedly receiving T-64 tanks [online]. 20 February 2014 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. T-64 tank delivery to DRC confirmed [online]. 1 August 2017 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. The Military Balance 2017, page 231
  5. The Military Balance 2017, page 231
  6. John Pike. Ground Forces Equipment – Ukraine [online].[cit. 2014-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Military Balance 2017, page 232
  8. Vladimir Tretyakov.[cit. 2015-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. "NATO Releases Imagery: Raises Questions on Russia's Role in Providing Tanks to Ukraine", SHAPE Public Affairs Office, 14 June 2014. Ověřeno k 27 June 2014. 
  10. "Daily Press Briefing: June 20, 2014", 20 June 2014. Ověřeno k 27 June 2014. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]