Třída Vauquelin
| Třída Vauquelin | |
|---|---|
 Vauquelin | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | torpedoborec |
| Lodě | 6 |
| Osud | 6 ztraceno |
| Předchůdce | třída Aigle |
| Nástupce | třída Le Fantasque |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2441 t (standardní) 3140 t (plný)[1] |
| Délka | 122,4 m (mezi svislicemi) 129,3 m |
| Šířka | 11,84 m |
| Ponor | 4,97 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 turbínová soustrojí 2 lodní šrouby 64 000 shp |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 3650 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 230 |
| Výzbroj | 5× 138,6mm kanón (5×1) 4× 37mm kanón (2×2) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2) 7× 550mm torpédomet (1×3, 2×2) 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum 50 min |
Třída Vauquelin byla třída „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva postavených před druhou světovou válkou. Třídu tvořilo šest jednotek. Všechny byly za války ztraceny.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Šest jednotek této třídy bylo objednáno v rámci programu pro roky 1928–1929. Jednalo se o vylepšenou verzi předcházející třídy Aigle. Do služby byly přijaty v letech 1933–1934. Do jejich stavby se zapojilo pět loděnic. Dvě jednotky postavila loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire a dále po jedné loděnice Ateliers et Chantiers de France v Dunkerku, Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire, Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes, Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne.[2]
Jednotky třídy Vauquelin:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Vauquelin | Ateliers et Chantiers de France | 1930 | 29. března 1931 | březen 1934 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Cassard | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1930 | 8. listopadu 1931 | říjen 1933 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Maillé Brézé | Ateliers et Chantiers de Penhoët | 1930 | 9. listopadu 1931 | duben 1934 | Dne 30. dubna 1940 ho v Greenocku zničil výbuch vlastního torpéda. |
| Kersaint | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1930 | 14. listopadu 1931 | leden 1934 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Tartu | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1930 | 7. prosince 1931 | únor 1933 | V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. |
| Chevalier Paul | Forges et Chantiers de la Méditerranée | 1931 | 21. března 1932 | srpen 1934 | V letech 1940–1941 podřízen vládě ve Vichy. Dne 16. června 1941 u Latákie potopen britskými bombardéry. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidla měla typickou čtyřkomínovou siluetu. Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Ty doplňovaly čtyři 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily dvě skluzavky hlubinných pum. Mohly nést až 50 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí Parsons (Cassard Rateau-Bretagne, Vauquelin Zoelly) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 3650 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 268. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Vauquelin na Wikimedia Commons
