Třída Saphir (1928)
Třída Saphir | |
---|---|
Diamant | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Francouzské námořnictvo Svobodní Francouzi |
Typ | minonosná ponorka |
Lodě | 6 |
Osud | 5 ztraceno 1 vyřazena |
Předchůdce | třída Redoutable |
Nástupce | Surcouf |
Technické údaje | |
Výtlak | 761 t (na hladině) 925 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 64,85 m (mezi svislicemi) 65,9 m |
Šířka | 7,2 m |
Ponor | 4,3 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby 1300 bhp + 1000 shp |
Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
Dosah | 7000 nám. mil při 7,5 uzlech (na hladině) 80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
Posádka | 42 |
Výzbroj | 1× 75mm kanón 2× 13,2mm kulomet (1×2) 3× 550mm torpédomet (5 torpéd) 2× 400mm torpédomet (2 torpéda) 32 námořních min |
Třída Saphir byla třída minonosných ponorek francouzského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1930–1949. Za druhé světové války bylo ztraceno pět ponorek.[2]
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. První dvě byly objednány v rámci programu pro rok 1925. Následovala vždy jedna ponorka v programech pro roky 1926–1929.[1] Všechny postavila loděnice Arsenal de Toulon v Toulonu. Do služby byly přijaty v letech 1930–1937.[2]
Jednotky třídy Saphir:[2]
Jméno | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
---|---|---|---|---|
Saphir (Q145) | 1925 | 20. prosince 1928 | 1930 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci. Předána Itálii jako FR112. Dne 15. září 1943 potopena vlastní posádkou. |
Turquoise (Q146) | 1926 | 16. května 1929 | 1930 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci. Předána Itálii jako FR116. Dne 6. května 1943 potopena vlastní posádkou. |
Nautilus (Q152) | 1926 | 21. března 1930 | 1937 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Němci. Předána Itálii. Dne 31. ledna 1943 potopena. |
Rubis (Q158) | 1928 | 30. září 1931 | 1933 | Od července 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Vyřazena 1949. Následně do roku 1957 využívána ve výcviku jako cíl pro obsluhu sonarů. |
Diamant (Q173) | 1929 | 18. května 1933 | 1934 | V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Vyzvednuta Italy, roku 1944 potopena spojeneckým letectvem. |
Perle (Q184) | 1931 | 30. července 1935 | 1937 | Od července 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Dne 8. července 1944 omylem potopena britským letectvem. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Dva 550mm torpédomety byly příďové uvnitř tlakového trupu. Pro ně byla nesena dvě náhradní torpéda. Dále nesly externí otočný trojhlavňový torpédomet s jedním 550mm a dvěma 400mm torpédomety bez možnosti přebití. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 75mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Vertikální trubice systému Normand-Fernaux pojmuly 32 námořních min. Pohonný systém tvořily dva diesely Normand-Vickers o výkonu 1300 bhp a dva elektromotory o výkonu 1000 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala dvanáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 7,5 uzlů na hladině a osmdesát námořních mil při rychlosti čtyř uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Ponorky Rubis a Perle od roku 1940 provozovaly síly Svobodných Francouzů. Rubis je považována za nejúspěšnější minonosnou ponorku celé války, neboť potopila čtrnáct obchodních lodí a dalších deset malých výálečných lodí. Její sesterská ponorka Perle byla roku 1944 omylem potopena britským letectvem. Ostatní tři ponorky za války zůstaly pod kontrolou vlády ve Vichy a v prosinci 1942 je ukořistili Němci, kteří je předali Itálii. Všechny tři byly potopeny.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Saphir (1928) na Wikimedia Commons