Třída Köln (F120)
| Třída Köln (F120) | |
|---|---|
 Fregata Emden (F 221) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Německé námořnictvo Turecké námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 6 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Bremen |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2090 t (standardní) 2750 t (plný) |
| Délka | 109,8 m |
| Šířka | 11 m |
| Ponor | 4,6 m |
| Pohon | CODAG |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Posádka | 238 |
| Výzbroj | 2× 100mm kanón (2×1) 6× 40mm kanón (2×2, 2×1) 2× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.) 4× 533mm torpédomet (4×1) |
| Sonar | PAE/CWE |
Třída Köln (F120) byla třída fregat německého námořnictva. Byly to první fregaty, postavené v SRN po skončení druhé světové války a první německé válečné lodě s pohonem koncepce CODAG.[1] Jejich hlavním úkolem byla protiponorková ochrana ostatních válečných lodí či konvojů. Postaveno bylo celkem šest jednotek. Do služby vstoupily v letech 1961–1964 a vyřazovány byly v 80. letech.[1] Nahradila je velmi moderní třída Bremen.[2] Čtyři fregaty později koupilo Turecko, dnes již jsou vyřazeny.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Všechny fregaty této třídy postavila loděnicích H. C. Stülcken Sohn v Hamburku.
Jednotky třídy Köln:[1]
| Jméno | Zahájení prací | Spuštěna | Dodání | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Köln (F 220) | 21. prosince 1957 | 6. prosince 1958 | 15. dubna 1961 | Vyřazena 17. prosince 1982, používána cvičný hulk.[3] |
| Emden (F 221) | 15. dubna 1958 | 21. března 1959 | 24. října 1961 | Vyřazen 30. června 1983. Předán turecku námořnictvu jako Gemlik (D 361), vyřazena po těžkém poškození požárem v lední 1994. |
| Augsburg (F 223) | 29. října 1958 | 15. srpna 1959 | 7. dubna 1962 | Vyřazen 30. března 1988 |
| Karlsruhe (F 224) | 15. prosince 1958 | 24. října 1959 | 15. prosince 1962 | Vyřazen 30. června 1983. Předán turecku námořnictvu jako Gazi Osman Paşa (D 360) a později přejmenována na Gelibolu, vyřazen 27. června 1994. |
| Lübeck (F 225) | 28. října 1959 | 23. července 1960 | 6. července 1963 | Vyřazen 1. prosince 1988. Prodán tureckému námořnictvu na náhradní díly. |
| Braunschweig (F 226) | 28. července 1960 | 3. února 1962 | 16. června 1964 | Vyřazen 4. července 1989. Prodán tureckému námořnictvu na náhradní díly. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavňová výzbroj se skládala ze dvou 100mm kanónů Creusot-Loire, umístěných v jednodělových věžích na přídi a na zádi. Protiletadlovou výzbroj tvořilo šest 40mm kanónů. Čtyři byly ve dvouhlavňových postaveních na přídi a na zádi, zbylé dva v jednohlavňových postaveních na bocích nástavby. K ničení ponorek sloužily dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors a čtyři 533mm protiponorkové torpédomety. Trupový sonar byl typu PAE/CWE. Pohonný systém byl typu CODAG. Tvořily ho dvě plynové turbíny Brown Boveri a čtyři diesely MAN pro ekonomickou plavbu. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[4]
Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Turecko zakoupilo roku 1983 německým námořnictvem vyřazené fregaty Emden a Karlsruhe, které přejmenovalo na Gelibolu (D 360) a Gemlik (D 361). V letech 1988–1989 byly zakoupeny ještě fregaty Braunschweig a Lübeck, které posloužily jako zdroj náhradních dílů.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 203.[Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
- ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 204.]
- ↑ Old Ship, Modern Tasks [online]. Navaltoday.com, rev. 2015-10-20 [cit. 2016-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 206.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 207.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Köln na Wikimedia Commons
