Třída Hameln (typ 343)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Hameln (typ 343)
Siegburg (M 1098)
Siegburg (M 1098)
Obecné informace
Uživatelé Německé námořnictvo
Typ minolovka
Lodě 10
Osud přestavěny na třídy Kulmbach a Ensdorf
Předchůdce třída Lindau (typ 320)
Nástupce třída Frankenthal (typ 332)
Technické údaje
Výtlak 620 t
Délka 54,4 m
Šířka 9,2 m
Ponor 2,5 m
Pohon 2 diesely
Rychlost 18 uzlů
Posádka 37
Výzbroj 40mm kanón Bofors
Stinger (2×4)

Třída Hameln (typ 343) je třída minolovek německého námořnictva. Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy. Minolovky nesly konvenční vybavení pro tralování min. Během 90. let se však změnily požadavky na tento typ plavidel a všech deset lodí bylo přestavěno tak, aby nesly moderní elektroniku a dálkově ovládané robotické minolovné prostředky. Přestavbou vznikly dvě nové třídy minolovek, pojmenované třída Kulmbach (typ 333) a třída Ensdorf (typ 352). Obě tyto třídy německé námořnictvo stále provozuje.[1]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo konsorciem STN Systemtechnik Nord, zahrnujícím společnosti STN Atlas Elektronik, Abeking & Rasmussen a Lürssen, postaveno 10 jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 19901991. Pojmenovány byly Pegnitz (M 1090), Kulmbach (M 1091), Hameln (M 1092), Auerbach/Oberpfalz (M 1093), Ensdorf (M 1094), Überherrn (M 1095), Passau (M 1096), Laboe (M 1097), Siegburg (M 1098) a Herten (M 1099).[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla postavena z nemagnetické oceli. K vlastní obraně byla vyzbrojena dvěma kusy 40mm kanóny Bofors a k obraně proti vzdušnému napadení nesla dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízeními pro protiletadlové řízené střely Stinger s dosahem 4,8 km. Pohonný systém tvoří dva diesely MTU 16V 538 TB91, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 18 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Frankenthal Class (Type 332), Germany [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 224. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.