Přeskočit na obsah

Třída Ceres

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Ceres
HMS Ceres
HMS Ceres
Obecné informace
Uživatelvlajka Royal Navy
Typlehký křižník
Lodě5
Osud3 ztraceny
2 vyřazeny
Předchůdcetřída Caledon
Nástupcetřída Carlisle
Technické údaje
Výtlak4190 t (standardní)
5020 t (plný)[1]
Délka137 m
Šířka13,3 m
Ponor4,3 m
Pohon6 kotlů, 2 turbínová soustrojí
Rychlost29 uzlů
Dosah2000 nám. mil
Posádka344
Výzbroj5× 152mm kanón (5×1)
2× 76mm kanón (2×1)
8× 533mm torpédomet (4×2)
Pancíř25mm paluba
40–76mm boky
76m velitelská věž

Třída Ceres byla třída lehkých křižníků Royal Navy. Byla to šestá ze sedmi tříd lehkých křižníků souhrnně označovaných jako třída C. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1917. Byly to poslední britské lehké křižníky, zařazené do služby během první světové války.[2] Všechny křižníky se účastnily bojů první a druhé světové války. Během služby byly tři přestavěny na protiletadlové křižníky. Ve druhé světové válce byly tři jednotky ztraceny. Zbylé dvě byly po válce sešrotovány.

Stavba pětice křižníků byla objednána v březnu a dubnu 1916. Hlavní změnou bylo soustředění dvou 152mm kanónů na přídi, přičemž druhý byl ve vyvýšené pozici. To si vynutilo překonstruování hlavní nástavby. Při stejné výzbroji se zvýšila palebná síla křižníků. Do služby byly zařazeny v letech 19171918.[1]

Jednotky třídy Ceres:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Přijetí do služby Status
Cardiff (ex Caprice) Fairfield 22. července 1916 12. dubna 1917 červen 1917 Prodán do šrotu 1946.
Ceres John Brown 11. července 1916 24. března 1917 červen 1917 Prodán do šrotu 1946.
Coventry (ex Corsair) Swan Hunter 4. srpna 1918 6. července 1917 únor 1918 Dne 14. září 1942 poblíž obleženého Tobruku potopen italskými letadly.
Curacoa Pembroke Dockyard červenec 1916 5. května 1917 únor 1918 Dne 2. října 1942 se severně od Irska potopil po srážce s pasažérskou lodí Queen Mary.
Curlew Vickers 21. srpna 1916 5. července 1917 prosinec 1917 Dne 26. května 1940 potopen v Norsku německými bombardéry.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
HMS Coventry
HMS Curacoa jako protiletadlový křižník

Lehké křižníky

[editovat | editovat zdroj]

Prvotní výzbroj i pancéřování křižníků se shodovaly s předcházející třídou Caledon. Lodě nesly pět 152mm kanónů, dva 76mm kanóny a čtyři dvojité 533mm torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo šest kotlů Yarrow a dvě turbínová soustrojí Parsons o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 29 uzlů.[1]

Protiletadlové křižníky

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1935–1936 byly křižníky Coventry a Curlew upraveny na protiletadlové křižníky, přičemž v roce 1940 byla dokončena podobná úprava křižníku Curacao. Přestavbě křižníků Cardiff a Ceres zabránilo vypuknutí války. Veškerá dosavadní výzbroj byla sejmuta a jejich hlavní zbraní se staly nové dvouúčelové 102mm kanóny. Coventry a Curlew jich měly deset, přičemž je doplňovalo šestnáct 40mm kanónů a osm 12,7mm kulometů. Curacoa byl dokončen v mírně odlišné podobě. Jeho výzbroj v době potopení tak tvořilo osm 102mm kanónů, šest 40mm kanónů, pět 20mm kanónů a osm 12,7mm kulometů.

HMS Cardiff v roce 1942

Všechny křižníky se účastnily prvnídruhé světové války. Tři z nich byly během války ztraceny. Curlew potopila 26. května 1940 německá letadla během jeho nasazení v Norsku. Curacoa se 2. října 1942 severně od Irska srazil s pasažérskou lodí Queen Mary a následně se potopil. Coventry potopily 14. září 1942 poblíž obleženého Tobruku italské letouny. Ceres a Cardiff válku přečkaly a byly v roce 1946 vyřazeny.[4]

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 61. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 56. 
  3. Hynek, Klučina, Škňouřil, 1988, s. 58–59.
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 195. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]